Zatímco se zdá, že konflikt mezi Izraelem a Íránem alespoň prozatím utichl, Donald Trump se choval jako obvykle, jako západní císař, a nařídil členským zemím NATO zvýšit vojenské rozpočty.
![[...]](https://i0.wp.com/zvedavec.news/images/25/je-tutno-vystoupit-z-nato.jpg?resize=724%2C538&ssl=1)
Trumpovy požadavky jsou však naprosto šílené. Trump chce totiž zavést stejné arbitrární číslo jako limity deficitu podle maastrichtských kritérií, a to 5 % výdajů na zbrojení. Je třeba si uvědomit, že se jedná o úroveň výdajů, která je vyšší než ta, kterou jsme měli během studené války. To by znamenalo, že francouzský vojenský rozpočet by se dostal na úroveň, na které byl během války v Alžírsku. Přitom nejsme s nikým ve válce a ve skutečnosti nehrozí francouzské národní bezpečnosti žádná hrozba. Až na ty hrozby, které si americká diplomacie a armáda ráda vymýšlí.
Už teď vidím spoustu námitek, ale většina z nich je založena na čistě ekonomických úvahách. A je pravda, že v době, kdy hovoříme o rozpočtových omezeních ve všech směrech a o státním bankrotu, odhaluje touha po explozi vojenských výdajů skutečný logický rozpor. Je naprosto nesmyslné křičet ze střech, že utrácíme příliš mnoho, že si stát žije nad poměry, a pak volat po šílených výdajích na zbrojení, abychom se zavděčili šílenci ve Washingtonu. Trumpova kalkulace je tedy hrubě zjednodušená. Jeho cílem ve skutečnosti není jít do války, ale jen prodat zastaralou a předraženou vojenskou techniku těm, které považuje za své vazaly. V tomto případě je poněkud znepokojivé, že odmítlo pouze Španělsko a že je nikdo v Evropě nenásleduje a nebrání, protože Trump nyní vyhrožuje Španělsku stejným způsobem, jako včera vyhrožoval Dánsku anexí Grónska nebo Kanady.
Myslím, že zde máme ilustraci Toddových analýz vývoje USA. Náhlé zastavení války s Íránem je podle mého názoru výsledkem většího odporu íránského režimu, než se očekávalo. Několik snímků z Izraele ukazuje obrovské škody způsobené íránskými zbraněmi. A groteskní bombardování nezastavilo obohacování uranu. To, co nám média prezentují jako Trumpovo vítězství, může být ve skutečnosti jen hrubou kamufláží nové porážky. Žádný z cílů USA a jejich izraelského satelitu totiž nebyl dosažen. Snad s výjimkou růstu ceny ropy, ale i to je sporné. Trump, rozzlobený tímto neúspěchem, se proto obrací proti svým přisluhovačům a ukládá jim absurdní úroveň výdajů, která je zcela nereálná a nebezpečná. A když mluvím o nebezpečí, nemám na mysli pouze čistě ekonomický pohled.
NATO je škodlivé pro evropskou bezpečnost
Moje největší obava v této věci není ekonomická, i když je zřejmé, že nákup amerického vojenského materiálu, který vůbec nepotřebujeme, je čistým plýtváním. Moje největší obava je konfrontace s Ruskem, ke které tyto rozpočty mechanicky povedou, zejména když známe německou mentalitu a historii této země. Samotné zvýšení výdajů EU na zbrojení na 5 % automaticky přiměje Rusko, aby učinilo totéž. Návrat na klasickou úroveň 2,5–3 % z 80. a 90. let by mohl být interpretován jako nezbytné zvýšení rozpočtů na obranu, které se po roce 2000 staly zjevně příliš nízkými. Ale 5 % přesvědčí Rusy, že EU je nebezpečný nepřítel, zejména Německo, kterému Rusové z pochopitelných historických důvodů zvláště nedůvěřují. Vidíme tedy, že NATO a rozpočty, které Trump pravděpodobně z čistě mercantilistických důvodů prosazuje, mohou skutečně přivést válku zpět do Evropy.
NATO tedy můžeme popsat jako stroj na rozdmýchávání konfliktů na kontinentu a bránění míru. To je přesný opak toho, čím se tato americká instituce tváří být. Ale na to jsme zvyklí, koneckonců EU tvrdí, že přináší kontinentu prosperitu, zatímco v praxi je tomu přesně naopak. NATO nebrání Evropu, ale americký zbrojní průmysl, to je něco úplně jiného. Tím spíše, že v praxi jsou výdaje požadované Trumpem určeny na nákup jejich průměrných zbraní, a rozhodně ne na to, aby Evropané vyvíjeli své vlastní. Z tohoto důvodu je nejvyšší čas podívat se realitě do očí. Nebezpečí pro Francii a Evropu nepředstavuje Rusko, Írán ani Čína, snad s výjimkou obchodní sféry. Nebezpečí pro nás představují USA a instituce, které z této parazitické země vzešly. Je tomu tak v případě EU, která je ztělesněním amerického vměšování se do záležitostí celého kontinentu, ale také v případě NATO. Tato instituce je dnes zcela anachronická a měla být rozpuštěna současně s Varšavskou smlouvou v 90. letech.
Dnes ospravedlňuje svou existenci i nadvládu USA tím, že vymýšlí konflikty a doslova organizuje podrobení vojenských elit kontinentu. Viděli jsme to na generálech NATO, kteří jsou teoreticky Francouzi, ale poslední tři roky vyprávěli nesmysly o ukrajinském konfliktu a hájili americký narativ. Bude pravděpodobně nutné očistit armádu od těchto zahraničních agentů v den, kdy vystoupíme z NATO. Dnes se mi proto jeví, že vystoupení z této instituce musí být stejně prioritní jako vystoupení z EU, protože to jde ruku v ruce. EU je totiž v konečném důsledku pouze ekonomickou a politickou částí NATO, tedy podřízením naší země zájmům USA. Výhodou Trumpa je, že je tak hrubý a karikaturální, že realita amerického impéria je nyní extrémně viditelná i pro ty nejzaslepenější. Zbývá jen doufat, že Francouzi jednoho dne konečně dosadí k moci skutečné vlastence.
*
Yann, vyšlo v Il devient urgent de sortir de l’OTAN 26.6.2025 na lebondosage.over-blog.fr.
Poznámka Nové Republiky: Francouzský autor s pseudonymem Yann se vlastně mezi řádky odvolává na čin generála De Gaulla, který jako prezident republiky rozhodl v roce 1966 vystoupit z vojenských struktur NATO a osvobodit se od nebezpečných válečných ambicí USA a Velké Británie. Navázal přátelské vztahy s tehdejším Sovětským svazem, formuloval požadavek spolupracující Evropy od Portugalska až po Ural. Anglosasům na vztek prohlásil v Kanadě „Vive le Québec livre!“ (Ať žije svobodný Quebec!), aby povzbudil kanadské Francouze aby se nenechali rozpustit v anglosaské většině. De Gaulle, který byl za 2. světové války vůdcem Svobodných Francouzů a bojoval za osvobození Francie od německých okupantů si během oněch čtyř let od anglosaských spojenců zažil své. Poznal jejich světovládnou nenasytnost, bezohlednost, povýšenost a nedodržování dohod. Chtěl anglosaský vliv na evropském kontinentu neutralizovat spoluprací s Ruskem, tehdy Sovětským svazem.
Návrat do agresivní alianace NATO se odehrál za prezidentování Sarkozyho ale připravoval se již za prezidenta Chiraca. Dnes je Francie jen jedním z namyšlených otloukánků Evropské unie i NATO. Uvnitř země sílí vlastenecké síly, které se s dnešní neutěšenou situací nechtějí smířit. Viz např. hnutí Marine Le Penové ale i autor textu.
-vd-
…..pomoz nastolit vlasteneckou vládu a posílíš bezpečnost republiky ! A vyjde to i levněji.