Hlas z Francie: Je naléhavé vystoupit z NATO

Trumpovy požadavky jsou však naprosto šílené. Trump chce totiž zavést stejné arbitrární číslo jako limity deficitu podle maastrichtských kritérií, a to 5 % výdajů na zbrojení. Je třeba si uvědomit, že se jedná o úroveň výdajů, která je vyšší než ta, kterou jsme měli během studené války. To by znamenalo, že francouzský vojenský rozpočet by se dostal na úroveň, na které byl během války v Alžírsku. Přitom nejsme s nikým ve válce a ve skutečnosti nehrozí francouzské národní bezpečnosti žádná hrozba. Až na ty hrozby, které si americká diplomacie a armáda ráda vymýšlí.

NATO je škodlivé pro evropskou bezpečnost

Moje největší obava v této věci není ekonomická, i když je zřejmé, že nákup amerického vojenského materiálu, který vůbec nepotřebujeme, je čistým plýtváním. Moje největší obava je konfrontace s Ruskem, ke které tyto rozpočty mechanicky povedou, zejména když známe německou mentalitu a historii této země. Samotné zvýšení výdajů EU na zbrojení na 5 % automaticky přiměje Rusko, aby učinilo totéž. Návrat na klasickou úroveň 2,5–3 % z 80. a 90. let by mohl být interpretován jako nezbytné zvýšení rozpočtů na obranu, které se po roce 2000 staly zjevně příliš nízkými. Ale 5 % přesvědčí Rusy, že EU je nebezpečný nepřítel, zejména Německo, kterému Rusové z pochopitelných historických důvodů zvláště nedůvěřují. Vidíme tedy, že NATO a rozpočty, které Trump pravděpodobně z čistě mercantilistických důvodů prosazuje, mohou skutečně přivést válku zpět do Evropy.

NATO tedy můžeme popsat jako stroj na rozdmýchávání konfliktů na kontinentu a bránění míru. To je přesný opak toho, čím se tato americká instituce tváří být. Ale na to jsme zvyklí, koneckonců EU tvrdí, že přináší kontinentu prosperitu, zatímco v praxi je tomu přesně naopak. NATO nebrání Evropu, ale americký zbrojní průmysl, to je něco úplně jiného. Tím spíše, že v praxi jsou výdaje požadované Trumpem určeny na nákup jejich průměrných zbraní, a rozhodně ne na to, aby Evropané vyvíjeli své vlastní. Z tohoto důvodu je nejvyšší čas podívat se realitě do očí. Nebezpečí pro Francii a Evropu nepředstavuje Rusko, Írán ani Čína, snad s výjimkou obchodní sféry. Nebezpečí pro nás představují USA a instituce, které z této parazitické země vzešly. Je tomu tak v případě EU, která je ztělesněním amerického vměšování se do záležitostí celého kontinentu, ale také v případě NATO. Tato instituce je dnes zcela anachronická a měla být rozpuštěna současně s Varšavskou smlouvou v 90. letech.

Dnes ospravedlňuje svou existenci i nadvládu USA tím, že vymýšlí konflikty a doslova organizuje podrobení vojenských elit kontinentu. Viděli jsme to na generálech NATO, kteří jsou teoreticky Francouzi, ale poslední tři roky vyprávěli nesmysly o ukrajinském konfliktu a hájili americký narativ. Bude pravděpodobně nutné očistit armádu od těchto zahraničních agentů v den, kdy vystoupíme z NATO. Dnes se mi proto jeví, že vystoupení z této instituce musí být stejně prioritní jako vystoupení z EU, protože to jde ruku v ruce. EU je totiž v konečném důsledku pouze ekonomickou a politickou částí NATO, tedy podřízením naší země zájmům USA. Výhodou Trumpa je, že je tak hrubý a karikaturální, že realita amerického impéria je nyní extrémně viditelná i pro ty nejzaslepenější. Zbývá jen doufat, že Francouzi jednoho dne konečně dosadí k moci skutečné vlastence.

*

Yann, vyšlo v Il devient urgent de sortir de l’OTAN 26.6.2025 na lebondosage.over-blog.fr.

Poznámka Nové Republiky: Francouzský autor s pseudonymem Yann se vlastně mezi řádky odvolává na čin generála De Gaulla, který jako prezident republiky rozhodl v roce 1966 vystoupit z vojenských struktur NATO a osvobodit se od nebezpečných válečných ambicí USA a Velké Británie. Navázal  přátelské vztahy s tehdejším Sovětským svazem, formuloval požadavek spolupracující Evropy od Portugalska až po Ural. Anglosasům na vztek prohlásil v Kanadě „Vive le Québec livre!“ (Ať žije svobodný Quebec!), aby povzbudil kanadské Francouze aby se nenechali rozpustit v anglosaské většině. De Gaulle, který byl za 2. světové války vůdcem Svobodných Francouzů a bojoval za osvobození Francie od německých okupantů si během oněch čtyř let od anglosaských spojenců zažil své. Poznal jejich světovládnou nenasytnost, bezohlednost, povýšenost a nedodržování dohod. Chtěl anglosaský vliv na evropském kontinentu neutralizovat spoluprací s Ruskem, tehdy Sovětským svazem.

Návrat do agresivní alianace NATO se odehrál za prezidentování Sarkozyho ale připravoval se již za prezidenta Chiraca. Dnes je Francie jen jedním z namyšlených otloukánků Evropské unie i NATO. Uvnitř země sílí vlastenecké síly, které se s dnešní neutěšenou situací nechtějí smířit. Viz např. hnutí Marine Le Penové ale i autor textu.

-vd-