Jaroslav Štefec k útoku dronů na ruská letiště

Z pohledu managera Centra pro výzkum terorismu to plánovači dronových útoků na území Ruské federace měli vymyšlené dobře. Úmyslně nepíšu „ukrajinští plánovači“, protože plán operace, spočívající ve vytvoření základny dronů na území Ruska a jejich využívání k útokům na strategické cíle na ruském území, rozhodně nevznikl na Ukrajině. Ukazuje na to ostatně i Zelenského chvástání, že příprava operace trvala rok a půl. Začala tedy už v době, kdy byl prezidentem USA senilní Joe Biden a rozpracována musela být ještě podstatě dříve. Plán, který nese jasné stopy specialistů na přípravu teroristických a PSYOPS operací britské MI6, vznikl nejspíše také s vydatnou pomocí americké CIA.

Načasování útoku na ruské letecké základny (v Murmanské a Irkutské oblasti úspěšné, v Rjazaňské, Ivanovské a Amurské oblasti neúspěšné) bylo pravděpodobně vedeno snahou jeho osnovatelů narušit, nebo ještě lépe zcela znemožnit rusko-ukrajinské rozhovory v tureckém Istanbulu. Nejspíše čekali, že Rusko pod dojmem útoku svou účast buď zruší, nebo okamžitě odpoví způsobem, který umožní ukrajinské delegaci jejich demonstrativní opuštění. Na to ukazuje i v diplomacii velmi neobvyklé zveřejnění ukrajinských podmínek ještě před zahájením rozhovorů. Jenže rozhovory proběhly. Bez ohledu na zničená letadla a dokonce i bez ohledu na teroristické útoky na civilní vlaky v příhraničních oblastech Ruska, které si vyžádaly lidské životy a mnoho desítek těžce zraněných. A zatímco ministr zahraničí USA Rubio vyjadřoval ministru zahraničí RF Lavrovovi soustrast se smrtí obětí železničních teroristických útoků, naše média je slavila jako velká ukrajinské vítězství.

Dopady ukrajinskými a západními médii oslavovaného útok na ruské letecké základny, který Zelenský označuje jako „operace Pavučina“, samozřejmě nelze podceňovat. Formálně utrpěla prestiž Ruska jako státu, který si není schopen ubránit strategické jaderné prostředky, rána to zřejmě (ale ne nezbytně – to ty podivné výbuchy dvou kontejnerů) byla i pro ruské zpravodajské služby. Ne nevýznamné jsou i okamžité dopady útoku na mediálních sítích na veřejné mínění jak v Rusku, tak v zahraničí. V Rusku samotném se dokonce objevilo volání po pomstě, zahrnující použití jaderných zbraní. Podle ruské jaderné doktríny by totiž měl okamžitě po útoku na jadernou triádu následovat odvetný jaderný úder.

Podle družicového snímkování se útočníkům pravděpodobně podařilo zničit třináct letounů, z toho do osmi Tu-95MS (některé zničené stroje jsou spíše Il-76), čtyři stroje Tu-22M a jeden dopravní letoun An-125. Většímu počtu zničených strojů nenasvědčují ani družicové snímky, ani informace ze zahraničních médií, ani podrobná analýza dostupných záběrů z okolí napadených základen. Výkřiky Zelenského o „více než čtyřiceti zničených ruských strategických bombardérech“ jsou tedy nejspíš jen výplodem jeho kokainem poškozeného mozku.

Při racionálním pohledu na samotný útok, jde spíše o fiasko původních plánů, než o nějakou ruskou verzi Pearl Harboru, jak o útoku píší západní média. Samozřejmě včetně českých. Podstatné je, že veškerá invence a pečlivě připravená technická řešení, která měla daleko spíše než k jednorázovému demonstrativnímu útoku na pár letadel sloužit spíše k nečekaným hromadným útokům na raketové jaderné prostředky třídy Orešnik nebo Jars, případně na jaderné ponorky v jejich kotvištích, byla vyplýtvána na jediný, objektivně vzato nepříliš úspěšný úder. Útoky dronů malého dosahu v hloubce ruského území totiž byly několikrát použity už dříve, nejspíš v rámci ověření efektivnosti přijatého řešení, a ruské rozvědce pořádně zamotaly hlavu.

Ztráty letadel jsou pro Rusko určitě nepříjemné, ale potenciál ruského strategického letectva rozhodně neovlivnily. To disponuje (po odečtení ztrát) cca sto třiceti strategickými a dálkovými bombardéry, z toho padesáti TU-95M a MS. Pro ruské ministerstvo obrany a ruské tajné služby je útok vážným varováním před podceňováním možností využití malých dronů k teroristickým útokům na ruském území. Je to nejspíš také inspirace k ruským inovacím v této oblasti. Ke škodě Ukrajiny i západních zemí. A z okolí strategických letišť a základen se nejspíš po zbytek války na Ukrajině stanou dokonale uzavřené oblasti.

Ukrajinský útok na prvek ruské jaderné triády byl velkou chybou i z pohledu mezinárodní politiky a diplomacie. Rusko i USA sice pozastavily účast v ověřovacích mechanismech smlouvy START-3 (která byla v roce 2021 prodloužena do roku 2026), ale obě země zůstávají jejími účastníky. Je tedy stále platná a obě strany až dosud dodržovaly některé její zásady. Mezi ně patřilo například udržování strategických letounů na otevřených stanovištích, což umožňuje strategickému průzkumu druhé strany ověřit, kde jsou a kolik jich je. V tomto smyslu je ukrajinský útok vážnou výzvou pro jadernou bezpečnost celého světa a nemyslím si, že by jím Zelenský udělal Donaldu Trumpovi moc velkou radost. Spíše ho donutil zamyslet se, jestli nemohou u amerických základen v zahraničí, včetně těch, které „hostí“ jaderné zbraně, jednou zastavit také takové nenápadné nákladní vozy. A sobě jím nejspíš podepsal definitivní rozsudek (minimálně politické) smrti.

Samotný útok a způsob jeho provedení by se měly stát varováním také pro západní země. Zelenský se může v případě hrozící porážky v důsledku odmítavého stanoviska vedení evropských politiků k další finanční a materiální podpoře Ukrajiny rozvzpomenout na svou výhrůžku, že takový přístup by se nemusel ukrajinským imigrantům v jejich zemích líbit. Vycvičených specialistů pro navádění dronů má ukrajinská armáda nadbytek, dronů jakbysmet, o přístupu k trhavinám ani nemluvě. Myslím, že nás čekají zajímavé časy. Zejména po prohlášení jednoduchoučké zastydle pubertální osůbky Lipavského, hrající si na ministra zahraničí ČR, že je v našem bezpečnostním zájmu mít za spojence silnou a dobře vyzbrojenou Ukrajinu. Zvláště když si uvědomíme, že její téměř půlmilionový (polo)vojenský kontingent je na našem území už tři roky pevně etablován.

*
plk. v. v. Ing. Jaroslav Štefec, CSc., FB