Rostislav Iščenko: Pokud se bude válčit a Rusko bude rozšiřovat nárazníkovou zónu, bude Ukrajina regiony ztrácet.

Boje se postupně rozšiřují na severní Ukrajinu. Ukrajinské vedení se pokouší o hloubkové výpady, protože hledá východiska z vojenské krize. Zjevně plánovalo širší pronikání na ruské území, aby ruské společnosti ukázalo, že plní svůj slib: celé Rusko bude pod palbou,

konstatoval Rostislav Iščenko, publicista tiskové agentury Rossija Segodňa, v rozhovoru pro Ukraina.ru:

– Rostislave Vladimiroviči,  jaké jsou vyhlídky na vytvoření nárazníkové zóny na hranicích mezi Ruskem a Ukrajinou v budoucnu?

– Nárazníková zóna může fungovat pouze v kontextu nadcházejících jednání se Západem. V kontextu válečných akcí nemůže fungovat nikdy. Protože moderní nosné prostředky vyžadují, aby byla hluboká nejméně 500 kilometrů.

Vezměte pravítko, změřte 500 kilometrů na západ od všech území, která se již stala ruskými, a vyjde vám hranice Vinnica-Čerkasy-Černigov. Ta vede zhruba po linii Dněpru.

Když vytvoříte nárazníkové pásmo od hranic s Běloruskem, nezbude z Ukrajiny nic kromě malého kousku Zakarpatí. To znamená, že nárazníkové pásmo může být použito jako nátlakový prvek během vyjednávacího procesu. Nemůže však být udržitelným prostředkem pro zajištění bezpečnosti Ruska.

Proto ruské vedení neříká nic o hloubce, či délce nárazníkového pásma, ani o době, po kterou má být toto pásmo zachováno, protože je to zatím velká neznámá. Nevíme přesně, kde bude rusko-ukrajinská hranice a zda to vůbec bude rusko-ukrajinská hranice, může být i rusko-polská nebo rusko-maďarská.

Nyní probíhají bojové akce, které se už i na oficiální úrovni začaly nazývat válkou. Už jsme totiž překročili termín speciální vojenská operace, neboť nevystihuje zcela přesně to, co se dnes děje. Proto si spíše než s mírovými procesy vystačíme s logikou bojových střetů.

To, co se děje v Istanbulu, lze jen těžko označit za plnohodnotné jednání. Je to spíše projev připravenosti k mírovému procesu. Protože ti, kdo se snaží tato jednání zprostředkovat, i ti, kdo se je snaží zmařit, dokonce i nezaujatí pozorovatelé tvrdí, že postoje stran jsou natolik rozdílné, že je nelze smířit.

Za těchto okolností můžeme nárazníkovou zónu považovat pouze za prvek politického a diplomatického manévru. Jestliže jsme dříve bojovali pouze v Donbasu, nyní budeme bojovat v Sumské a Charkovské oblasti, a zdá se, že i v Černigovské. Nerozšiřujeme válečný prostor, vytváříme nárazníkové pásmo, protože se na nás odtud střílí.

– Jak takový termín vůbec vznikl?

– Před rokem 1945 si lidstvo na termíny tolik nepotrpělo. Pojmy jako anexe a okupace nenesly žádnou negativní konotaci, ale popisovaly to, co se dělo. Po druhé světové válce byla Charta OSN a mezinárodní dokumenty formulovány tak, aby válka byla v zásadě nemožná, protože předchozí války lidstvo vyděsily.

Všechny tyto dokumenty tedy byly zpracovány tak, že jakákoli akce, která byla popsána vojenskými termíny, mohla spadat pod definici agrese. A agresor musel být odhalen před světovým společenstvím. Aby tedy nějaká země nespadala pod definici agresora, začaly si místo stávajících termínů vymýšlet jiné. Např. operace na vynucení míru, operace na šíření míru, speciální operace, humanitární bombardování a tak dále.

Celá tato terminologická bakchanálie se zrodila z potřeby obejít politické pasti, které jsme si sami vymysleli. Státy zjistily, že se bez vojenských střetů neobejdou. Ale popisovat vojenský střet starými termíny znamenalo být okamžitě pasován na agresora a získat negativní politickou karmu. I nyní, když popisujeme situaci na Ukrajině, používáme jazykové obezličky. Včetně toho, že mluvíme o nárazníkové zóně.

Boje se postupně rozšiřují na severní Ukrajinu. Ukrajinské vedení se pokouší o hloubkové výpady, protože hledá východiska z vojenské krize. Zjevně plánovalo širší pronikání na ruské území, aby ruské společnosti ukázalo, že plní svůj slib, že celé Rusko bude pod palbou. Hranici je možné prolomit vždycky, není to frontová linie, a tak se Ukrajina pokusila o strategické PR cvičení, aby dosáhla psychologického zlomu u ruského obyvatelstva. Proto tam tak dlouho seděli.

Teď už jsou zahnáni do Sum, ale přesto se snaží proniknout do pohraniční vesnice Ťotkino o něco severněji. Takže začíná obyčejná válka, Rusko zatlačuje ukrajinské jednotky.

Samozřejmě, že okamžitě přicházejí ukrajinští komplicové, kteří se vydávají za mírotvůrce, a začínají se ptát: “Pánové, už máme skoro mír, už se scházíme v Istanbulu, tak proč jste začali bojovat v Sumské oblasti? Dokonce snad brzy vstoupíte do Sum? To není dobré. Mluvíme o míru, a vy zatím rozšiřujete prostor pro válku“. A my jim odpovídáme, ne, my nerozšiřujeme žádný prostor pro válku. To jen vy, šmejdi, sami rozšiřujete prostor pro válku. My vytváříme nárazníkové pásmo, abychom tomu zabránili, abychom mohli jednat v míru.

A protože jim poskytli dalekonosné zbraně, nikdo neví, kde nárazníkové pásmo skončí.

– Dáváme najevo, že v příštím kole jednání předložíme nové podmínky?

– Téměř každý týden prohlašuje Rusko na nejvyšší úrovni, že podmínky pro podpis nové dohody určí situace na místě. Nyní neustále hovoříme pouze o regionech Novorossije, DLR, LLR a Záporožské a Chersonské oblasti. Říkáme, že 4 regiony nejsou limitem. A podle toho, jak se bude vyvíjet situace, jich může být 6 nebo 8, ale zároveň dodávám, že jich nemůže být víc než 27.

Protože Ukrajina se v roce 2014 skládala z 27 regionů. Od roku 2014 kontrolovala pouze 25 regionů, a dnes, když odečtete bývalé ukrajinské regiony, které jsou podle ruské ústavy už ruské, se skládá z 21 regionů.

Dokud probíhají boje, máme dvě možnosti: buď nepřítel přijme naše podmínky, nebo ho zničíme. Nepřátelskou armádu však nemůžete zničit bez útoku. Pokud bude ofenziva pokračovat, budeme obsazovat území. Tamní obyvatelstvo, i když nemá Rusko příliš v lásce, chce prostě normálně žít. A tak začnou žádat, aby se stali součástí Ruska, už proto, aby je nepochytali příslušníci rekrutačních center a neposlali je na frontu. Rusko je tedy v některých případech dokonce nuceno tyto regiony přijmout jako součást Ruska.

A jakmile se to stane, už je nikdy nevrátí. Aby se mohly vrátit, musel by se jich někdo zmocnit, a to se ve světových dějinách nikdy nepodařilo. Proto, dokud budou pokračovat válečné akce, bude Ukrajina ztrácet jeden region za druhým. S tím se jednoduše nedá nic dělat. Tady není co předvádět nebo dokazovat.

V tomto případě říkáme vše otevřeně. Tím spíše, že to zcela zapadá do koncepce, s níž speciální vojenská operace začala. Je to osvobozovací kampaň, která osvobozuje ruský lid od nacistické diktatury. Když jsme osvobodili ruský lid od nacistů, proč bychom ho nepřipojili k Rusku, zvláště když o to stojí?

– Jaký dopad bude mít letní ofenzíva ruské armády na vyjednávací proces?

– Chcete-li zvítězit, musíte i při vyjednávání útočit a postupovat. A Rusko útočí. Rusko útočilo i v roce 2022, kdy byla situace na frontě špatná. Tehdy byla ukrajinská armáda v přesile, dodávky zbraní ze Západu dosáhly svého vrcholu. I tehdy Rusko postupovalo na Bachmut a na Ugledar.

Nyní vedeme masivní ofenzivu. Prakticky neexistuje kus frontové linie, kde by Rusko nepostupovalo nebo netestovalo ukrajinské pozice pro případnou ofenzívu. Dokonce i nyní, v relativně dříve klidném jižním úseku, kde jsou pozice rozděleny řekou Dněpr, Rusko vybojovalo ostrovy. Aktivně se vyloďujeme na pravém břehu. To znamená, že obrana Ukrajiny se zkoumá.

Dokud však nebude vyřešena otázka vytvoření tamní početní převahy a otázka logistiky v případě vylodění a obsazení předmostí, je jasné, že masivní ofenziva na jihu Ruska nebude zahájena. Ale na zbytku fronty od Záporoží po Sumy Rusko postupuje a snaží se postupovat co nejrychleji.

Je jasné, že nikdo neanuloval přítomnost bezpilotních letounů a všechny další potíže moderní války, které často neumožňují pohybovat se takovou rychlostí, jakou se pohybovaly mechanizované kolony za Velké vlastenecké války. Přesto však vidíme, že se rozšiřuje nejen bitevní fronta, ale zvyšuje se i rychlost postupu ruských vojsk.

*

Rostislav IŠČENKO – Denis RUDOMJOTOV – Alexandr PORUNOV,  UKRAJINA.ru (07:00 02.06.2025)

Vybrala a z ruštiny pro Novou Republiku přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:

1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;

2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;

3. již 12 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.

Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010. Do poznámky k transakci prosíme laskavě uvést poznámku “dar“.

Vážíme si vaší podpory.