Volby jsou svátek demokracie – Mýty, nástroj ovládání lidí – 8

Ze společenského vědomí se systematicky přenášejí do vědomí jednotlivých lidí zkratkovité výpovědi o realitě, které mají charakter axiomu, něčeho, o čem se nepochybuje, co se neanalyzuje, co se prostě přijímá jako nezpochybnitelná pravda. Tyto výroky mají charakter mýtu. Mýty vkládané (implementované) do vědomí lidí vytvoří ve vědomí lidí jakousi kostru – skelet obrazu společnosti, který je falzifikátem. Na vytváření těchto mýtu se podílejí zpravodajské služby, zkorumpovaní a konformní akademici, politici a na konci tohoto řetězce tvoření mýtu jsou média. Těch, kteří vědí, že tvoří mýtus, odvádějící lidi od reality, je malý zlomek. Opakováním mýtu v médiích, ve veřejném prostoru a vzdělávacím systému se neustále upevňuje ve vědomí lidí, narůstá jeho neotřesitelnost. S fenoménem nabalující se sněhové koule stále více lidí věří v pravdivost daného mýtu.

Prvním předpokladem pozitivní společenské změny je nahradit u dostatečné části populace falešný obraz skutečnosti pravdivou realitou. A pro tento cíl je potřebné rozbít mýty, kterým lidé věří. V sérii článků se pokusím demytizovat některé mýty, kterými je česká společnost sycena a jsou součástí jejího vědomí.

Současnost přinesla zvláštní rozpor, zatímco značná část alternativců a profesionálních politiků se spoléhá na volby, v nichž vidí východisko ze současné neutěšené situace, občané ve velké míře ve volbách řešení nevidí. Z interního průzkumu, který si nechalo zpracovat ministerstvo vnitra ve spolupráci s agenturou STEM, „54 procent lidí se obává, že volby budou zmanipulovány současnou vládou, která se nebude chtít vzdát moci, a jejími podporovateli “[1] .

Politici a velká část české populace chápou demokracii jako systém, v němž při volbách mohou vybírat z několika kandidátek. Toto falešné chápaní demokracie českou populací má celou řadu příčin.

– Především se jedná o systematické a dlouhodobé propagandistické působení médií s výslednou indoktrinací občana.

–  Zneužití vzdělávacího systému pro zformování ignorantského, politicky negramotného občana, nastaveného na ztotožňování s mainstreamovými dogmaty.

– Vzdělanostní propad posledních generací a jejich nastavení na ztotožňování s mainstreamovými dezinformacemi.

Volby jsou pouhý mechanizmus distribuce moci. Je to sice mechanizmus důležitý, ale sám o sobě není demokracií. Tento mechanizmus voleb může být velmi odlišný a z podstaty demokracie vycházet více či méně.

Nejdříve charakterizujme, co je demokracie? Definice demokracie je jednoduchá a všeobecně přijímaná, je to „vláda lidu, pro lid, prostřednictvím lidu“.  Důkazem toho, že politická moc nechce ani v nejmenším připustit vůli lidu je fakt, že ač je institut referenda zakotven v ústavě, desetiletí stále nebyl přijat parlamentem zákon o refrendu.

Pro reálnou politiku jsou však klíčové dvě kategorie „zájem“ a „moc“.  Reálně jsou zájmy a moc rozloženy ve společnosti zcela nerovnoměrně, a především ne všichni občané a sociální skupiny si své zájmy a moc uvědomují. Již tím jsou volby poznamenány. Na jednu stranu máme mocenskou elitu, která si své zájmy uvědomuje a cíleně směřuje k udržení a posílení moci. Jediné riziko pro její usilování jsou volby, to je ta mělčina, kterou musí proplout. Její největší výhodou je, že velká část občanů si své zájmy neuvědomuje a nedochází jim, že ve volbách jde o moc. Podobně jako v bojovém umění Jiu Jitsu je mistrostvím využít sílu protivníka k jeho porážce, politická elita využívá manipulaci vědomím a chováním občanů proti jejich zájmům ve svůj prospěch.

Volební výsledky jsou derivát moci a peněz. Moc a peníze jsou vzájemně převoditelné. Moc je nástrojem k získání peněz a peníze jsou nástrojem k získání moci a ovládnutí voleb. Teoreticky mají všichni občané v demokracii stejný hlas, ve skutečnosti síla hlasu odpovídá finanční situaci voliče. Oligarchové podporují politické subjekty, které následně hají jejich zájmy. V podstatě si je kupují.

Demokracie vznikla v jiné společenské situaci než jaká existuje v současných společnostech. Vznikla v řecké polis-obci, kde se občané osobně znali a ve volbách se rozhodovali na základě znalosti kandidáta. Současná společnost neumožňuje vzájemnou osobní znalost, a to ani kandidátů do voleb. V minulosti však alespoň znali kandidáta zprostředkovaně, přes další osoby a média. Jejich dosavadní profesní, společenské a politické působení bylo tak výrazné, že je znal víceméně každý občan. Tomáš G. Masaryk, Klement Gottwald či Gustav Husáka nemuseli dělat žádnou volební kampaň, protože voliči je znali a měli k nim vyhraněný postoj, ať již pozitivní či negativní. Každý věděl, jaké je jejich politické zaměření a politický program. Gustav Husák spolu s Lacem Novomeským byli na Slovensku v šedesátých letech nezpochybnitelné autority, což vyplývalo z jejich dosavadních životů. Gustav Husák byl aktivní ve Slovenském národním povstání a jako jediný v politických procesech padesátých let nepřiznal vinu a strávil roky ve vězení. Mnozí mu vyčítají, že ani po letech komunistického vězení se nevzdal svého komunistického přesvědčení. Spíše to svědčí o jeho mravní síle a významu idejí pro jeho život. Po kolika dnech věznění by se vzdal Petr Pavel svých politických názorů?

Právě silná pozice Gustava Husáka ve slovenské společnosti vedla k určitému rozkolu mezi českou a slovenskou veřejností. Zatímco Češi k posrpnovému vývoji a ke Gustavu Husákovi zaujímali negativní postoj (Petr Pavel a jeho rodiče byli výjimkou), slovenská veřejnost nebyla v hodnocení tak vyhraněná. Vzpomínám si, jak jsem byl překvapen, když jsem v lednu 1969 byl na semináři v Nízkých Tatrách a partyzán ze Slovenského národního povstání mne přesvědčoval, že Gustav Husák nás „z toho dostane“.

Proč se takto rozepisuji o bývalých politicích. Je to proto, že v politice nastala zcela nová etapa, kterou charakterizuje jiný způsob výběru kandidátů a jiná kvalita těchto kandidátů. Do předních pozic se dostávají lidé, jejichž dosavadní život je nijak neprofiluje. Snad i záměrně jsou vybráni zcela průměrní lidé, pro které se vypracuje scénář na jejich implementaci do společenského vědomí. Pro estrádního umělce V. Zelenského byl připraven televizní seriál, v němž hrál prezidenta, a tak si Ukrajinci na něho zvykli jako na prezidenta. Ve volební kampani navíc sliboval mírové urovnání s Ruskem. Porovnáním V. Zelenského a T. G. Masaryka si uvědomíme propastný rozdíl, ke kterému došlo ve společnosti. Uměl by si někdo představit T. G. Masaryka, že by hrál na veřejnosti penisem na klavír a potom vyhrál volby?

Podobně podivná byla kariéra Zuzany Čaputové, která jakoby před zvolením prezidentkou ani neměla minulost. Jako by ji do Pezinoku na skládku vysadili Marťané.  Také kariéra E. Macrona od rotschildovského bankéře k prezidentovi byla krajně nepravděpodobná. Na jeho kariéře lze studovat vliv zákulisních sil.

Za normální situace nejsou do nejvyšších funkcí voleni vojáci a má to své důvody. Pokud se rovnou nezmocní moci pučem, mají tendenci do řízení společnosti vnášet vojenské myšlenkové stereotypy.  Sice nevedou útok na společnost jednorázově a prvoplánově jako při puči, ale společnost poškozují kontinuálně, nepozorovaně. To vidíme na dalším průměrném, ani ne politikovi, ale vojákovi v roli prezidenta Petru Pavlovi.

O nové etapě výběru politiků svědčí i vystupování vládních politiků (Zdechovský, Dvořák, Nerudová, Decroix, Rakušan, Farský, Kolářová, Černochová) Jejich projevy lze charakterizovat jako slovní průjem bez vztahu k realitě, bez myšlenek, bez argumentů. Je to permanentní omílání schválených frází. Ještě více se oblasti intelektu vzdaluje Mirka Němcová, jejíž vzdělání nepřekonalo středoškolskou úroveň. Její politická kariéra, vrcholící funkcí předsedkyně Poslanecké sněmovny, a v níž sahala i po funkci prezidenta a premiéra, je nezpochybnitelným důkazem patologických politických poměrů v české společnosti. Neschopnost vyprodukování myšlenek vedlo Mirku Němcovou ke kariéře postavené na emocích a lze říci, že kariéře vděčí za své opakované zděšení. Nyní již i přechází do první signální soustavy a svůj politický život realizuje házením knih. Svým způsobem je geniální, protože se dokáže nechat dobře živit občany bez jediné vlastní myšlenky s pouhou emocí zděšení a následně s házením knih.

V situaci, kdy kandidáti jsou většině populace neznámí, se stává pro volební úspěch klíčová volební kampaň a mediální prezentace. Vlastnictví médií a finance k zaplacení mediální kampaně se staly rozhodující pro volební úspěch. Částečně tuto hegemonii narušují alternativní digitální média.

Vedle toho, jak je mechanizmus voleb nastaven, je daleko důležitější chování moci vzešlé z voleb po volbách. Při analýze voleb předkládám dva aspekty. Jeden aspekt sleduje faktory ovlivňující volby v na sebe navazujících fázích, čili politicky obsazený čas a druhý aspekt představuje působení státních a společenských entit v jejich struktuře a provázanosti. Jedná se o policii, státní zastupitelství, justici, média a zpravodajské služby.

Rozložme si rozhodující volební akt do jednotlivých fází, v níž každá má svá specifika, ale všechny se podílejí na rozhodujícím výsledku. Jedná se o následující fáze:

• Fáze mezi volbami
• Fáze předvolební
• Průběh voleb
• Sčítání hlasů ve volebních místnostech
• Od sečtených hlasů ve volebních místnostech po celkový součet

Fáze mezi volbami. V této fázi se utváří obecné společenské a politické prostředí. Nastavují se parametry politického boje, které dopředu zvýhodňují určité politické síly.  K těmto parametrům patří volební zákon. Stanovení hranice pěti procent pro vstup do parlamentu stabilizuje politickou scénu a diskriminuje nové politické proudy. I když ve skutečnosti ve volbách jde o získání moci, nominálně se hraje hra, že se jedná o soutěž politických programů, které kandidující strany reprezentují. Proto dalším nástrojem boje o moc je kriminalizace konkurenčních programů. Předvolební boj přebírá legislativa.

Aktuálně český parlament 30. 5. 2025 schválil novelu trestního zákona, která umožnuje postihovat podporu a propagaci komunistického hnutí. Kde jsou krásná slova poslanců, že jsou pro svobodu slova a soutěž politických programů. Je jedno, že nejsou stoupenci komunistického hnutí. Platí zde Hemingwayovo, „Neptej se komu zvoní hrana, to Tobě zvoní“.  Svoboda a svoboda slova jsou nedělitelné. Zakáže parlament také křesťanství a zahájí trestní stíhání s jeho představiteli? Vždyť Ježíšovo poselství, „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“. Matouš: 6:24. To je přeci komunistická propaganda.

Je symbolické, že novelu zákona předkládal ministr spravedlnosti, který prostřednictvím bitcoinové kauzy, ale i dalších kauz, je spojen s organizovaným zločinem. V symbolické rovině dochází ke střetu mezi komunistickým hnutím a politickým organizovaným zločinem.

Fáze předvolební. Při prezidentských volbách kandidát musí získat určitý počet podpisů pro svou kandidaturu. Ministerstvo vnitra kontroluje pouze část těchto podpisů, ale provede zobecnění na všechny podpisy a vyřadí kandidáta z voleb. Zde můžeme často pozorovat „vnitráckou“ zvůli. Až kafkovsky absurdní polohu získalo neuznání vlastního podpisu samotného prezidentského kandidáta Karla Janečka.

Průběh voleb. Probíhající volby jsou ideálním časem pro spuštění barevné revoluce. Předvolební moc již ztrácí legitimitu a moc a moc vzešlá z voleb legitimitu ani moc ještě nemá. Neziskové organizace proklamují volební podvody a dožadují se neuznání volebních výsledků a zrušení voleb.  

Sčítání hlasů ve volebních místnostech. J. Stalinovi se přičítá výrok, že není podstatné, kdo vhazuje lístky do urny, ale podstatné je kdo lístky sčítá. Situace sčítání lístků ve volebních místnostech má velký potenciál podvodů. V mnoha volebních místnostech nejsou zastoupeny všechny kandidující politické strany a v tom případě jsou podvody ulehčeny. Pravidelně se odkrývají podvody v malých okrscích, kde dle Statistického úřadu určitou stranu nikdo nevolil, ale ozve se volič z daného krsku, který tuto stranu volil a odhalí volební podvod.

Od sečtených hlasů ve volebních místnostech po celkový součet.

Po oznámení výsledků neziskové organizace a zahraničí navazují na aktivity z průběhu voleb a neuznávají volební výsledky. Poraženého kandidáta s nízkým počtem hlasů vyhlásí za vítěze (Cichanouská 10,9 %). Tento poražený vítěz se následně stane nástrojem destrukce stávající moci.

Celkové sčítání hlasů se provádí speciálními programy a často najatými cizími společnostmi. S těmito programy občas dochází k překvapivě stejným výsledkům voleb v různých zemích.  Ke sčítání dochází také na Kajmanských ostrovech.

V amerických prezidenských volbách v roce 2020 byla najata ke sčítání hlasů firma Dominion Voting Systems, která použila k počítání hlasů přístroje Dominion. Závěry znaleckého posudku k validitě spočítaných hlasů jsou pro firmu dodávající sčítací stroj zdrcující.

„Volební systém Dominionu je záměrně a účelně navržen s vrozenými chybami, aby vytvořil systémové podvody a ovlivňoval volební výsledky. “Systém záměrně generuje enormně vysoký počet chyb při hlasování. Úmyslné chyby vedou k hromadnému posouzení hlasovacích lístků bez dohledu, průhlednosti a auditu. To vede k volebnímu podvodu.“.  Ve státě Michigan a v dalších státech byly soudem prokázány volební podvody provedené prostřednictvím systému Dominion.

Ovšem zdaleka největší nebezpečí volebních podvodů je u korespondenčního hlasování.

Stát a jeho instituce nejsou nadřazeny společnosti a občanům, ale naopak mají jim poskytovat služby. V reálné politice dochází k deformaci tohoto vztahu tím, že politická moc si stát a jeho instituce privatizuje a následně využívá pro své zájmy.  Děje se to prostřednictvím lidí, kteří funkce státu a jeho institucí reálně vykonávají. A tito lidé jsou vydíratelní, korumpovatelní a mají také své zájmy, které se mohou prolnut se zájmy politické moci. Tak vzniká „deep state“. Proti tomu by měla stát reálná mravní a duchovní úroveň státních úředníků, kteří jsou však v současnosti příslušníky normalizační a transformační generace, která se socializovalo v devadesátých letech, kdy společnost ovládala a formovala hesla: „Špinavé peníze neexistují“ a „O peníze jde až v první řadě“.  Zde lze hledat kořeny chování úředníků státních institucí a mravního a duchovního úpadku české společnosti.

Policie, státní zastupitelství, justice. Tyto entity působí částečně samostatně, převážně však provázaně. Působí ve všech fázích vztažených k volbám. Jejich působení můžeme sledovat v České republice či v širším v kontextu v západní společnosti. Mnohaleté, vždy před volbami obnovované, trestní stíhání Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo. Pokud došlo k trestnému činu, proč není stíhán ten, kdo je zodpovědný za poskytnutí dotace? Trestní stíhání a odsouzení prezidentského kandidáta Josefa Skály za diskusi o historické události v rozhlasovém vysílání, trestní stíhání strany SPD a T. Okamury za billboard sdělující obavu z nelegální  migrace, mnohačetné stíhání prezidenta a kandidáta na prezidenta Donalda Trumpa, soudní zákaz le Penové kandidovat v budoucích prezidentských volbách, trestní stíhání favorita francouzských prezidentských voleb Dominique Strauss-Kahna za znásilnění (po odstoupení z voleb, pokojská žalobu stáhla) zrušení prezidentských voleb v Rumunsku a zakázání favoritu voleb kandidovat v nových volbách, vyhrožování předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy, že pokud volby nedopadnou podle jeho představ, výsledky voleb neuzná. Podobné výhružky zazněly i od prezidenta komunistického antikomunisty Petra Pavla.

Český Ústavní soud již dlouhodobě není oporou demokracie, ale účelovou aktivistickou institucí, jednostranně prosazující politické zájmy. Tento trend se prohloubil s nástupem Pavla Rychetského do role předsedy. Nelegální a protiprávní bylo zrušení mimořádných voleb se zdůvodněním, že přeběhlík Miloš Melčák by nenaplnil své právo poslance. Před posledními volbami zasáhl krátce před volbami do volebního zákona, čímž zásadně ovlivnil výsledek voleb. Přitom v minulosti daný volební zákon sám předkládal.

Zpravodajské služby. Působení zpravodajských služeb probíhá skrytě a většinou se o jejich aktivitě vůbec nedozvíme. Pokud se dozvíme, je to projev neprofesionality a amaterizmu vedení zpravodajské služby. Do volebního procesu nevstupují pouze zpravodajské služby dané země, ale i dalších zemí. Do posledních prezidentských voleb v Rumunsku silně intervenovala francouzská tajná služba. Za trestním stíháním favorita francouzských prezidentských voleb Dominique Strauss-Kahna lze tušit akce americké zpravodajské služby.

Epsteinův bordel s nedospělými děvčaty a tajným nahráváním v každé ložnici byla i akce zpravodajských služeb (Mosad) k vytvoření vydíratelného potenciálu vůči vlivným politikům. V roce 2017 favorit prezidentských voleb ve Francii Francois Fillon se stal předmětem útoku zpravodajských služeb a jimi vytvořených kauz. Ve spolupráci s médii přetvořili jeho mediální obraz a stal se nevolitelným.

Média. Zásadní rozdíl v oblasti svobody slova a šíření informací oproti rokům před listopadovým převratem způsobila digitální revoluce. Možnost šíření informací je dnes úplně jiná. Kdyby neexistovaly digitální technologie, svoboda slova a cenzura by dnes byly stejné jako v normalizaci. I když politická moc dělá vše pro to, aby digitální šíření informací dostala pod kontrolu, stále se jí to zcela nedaří. A nyní do dobře rozjetých programů cenzury jí hází vidle současná americká administrativa, která se hlásí ke svobodě slova a kritizuje Evropu za cenzuru a potlačování svobody.

I za této situace jsou tradiční elektronická média z hlediska voleb velice důležitá. I když dle průzkumů velká část populace Českou televizi nesleduje, část z nich sleduje Primu a Novu. Avšak i ten menší podíl populace sledující mainstream může být z hlediska voleb rozhodující. I když to neplatí absolutně, Českou televizi sledují převážně lidé, kteří nesledují alternativní média a ani se nezajímají o odlišné informace, kterými by korigovali mainstreamovou propagandu. Jedná se o lidi méně vzdělané (pozor, nemám na mysli diplom. Diplom a vzdělanost se mohou dost lišit, viz Nerudová) a méně inteligentní, kteří se dokáží ztotožnit i s tou nejhloupější vládní propagandou. Zde je rezervoár voličů vládních stran.

Druhou skupinou jsou občané, kteří sdílejí stejnou mafiánskou morálku jako vládní politici, a proto je kauzy jako Dozimetr, Kampelička či Bitcoinová kauza nijak nepohoršují a neovlivňují ve volebních preferencích. Převážně se jedná o lidi, kteří v devadesátých letech získali majetek, ať již trestnou činností či relativně legálně. Mafiánskou vládu vnímají jako garanta svého majetku a nových příjmů. Média svým působením na jednu stranu tuto morálku a dění z ní vyplývající zakrývají, současně však danou realitu potvrzují. Součástí této reality a na ní napojeného společenského vědomí se stalo i akademické prostředí a rektoři. Po rektorských kauzách to opět potvrdilo opětovné zvolení rektorky Univerzity Karlovy předsedkyní Konference rektorů, bez ohledu na její podivné milionové odměny, zdůvodňované mrtvými studenty na filozofické fakultě. Je to podobný signál o morálce a hodnotách rektorů jako opětovné zvolení Ursuly von der Leyenové předsedkyní Evropské komise bez ohledu na její kriminální kauzu v součinnosti s ředitelem firmy Pfizer, je signálem o morálce a hodnotách politiků.

[1] sehttps://www.echo24.cz/a/H2ihH/zpravy-domov-pruzkum-stat-chysta-hackeri-rusko-cesi-veri-volby-manipulace-fiala-vladarver

*

doc. PhDr. Petr Sak

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a připojte své jméno a datum narození. (Na vyžádání spolek Nová Republika z. s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.) U darů nad 1000 Kč jsme nuceni s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.

Vážíme si vaší podpory s děkujeme.