Blíží se to: Kdepak příkopy, zeď! Ještě nepuká, ale škvíry jsou čím dál zřetelnější. Propaganda neví, kam dřív skočit. Bubnování proti Rusku i mediální ukolébavky. Co řekne Šlachta Motoristům? Jádra kolem Okamury a Konečné stále silnější

Zase jsou tu další průzkumy preferencí politických stran, další jedovatá dávka manipulace před blížícími se volbami. Nedá se s tím nic dělat – a bude hůř. Volby se blíží, nervozita roste, manipulátory vládního mediálního mainstreamu naštěstí zatím trochu brzdí léto a dovolené. Ale pak to do nás pustí naplno. Nejspíš zbytečně.

Když je řeč o nervozitě: stoupá pochopitelně především na straně vládnoucí fialové mafie. Vypadá to totiž, že zázrak propadnutí více než milionu hlasů z roku 21 se nebude opakovat. Takže i pokud se (jako minule) spojí všechny síly bruselské páté kolony (předstírajíce, že jsou různými stranami), menšinová reprezentace veřejnosti v podobě většiny v poslanecké sněmovně bude už jen vzpomínkou na čtyřletou noční můru.

Cokoliv místo těch válkychtivých kolaborantů, systematických lhářů a zlodějů ze státního v dosud nevídaných rozměrech bude lepší. Jen desetina všeho, co za čtyři roky našim národům a státu způsobili se odehrávat v dobách “Chvilkařů”, byla by Letná plná každý měsíc.

Mediální ukolébavky

Protože však korporátní média (vlastněná miliardáři prorostlými s německo-francouzským vládnoucím bruselským gangem) nad všemi těmi zvěrstvy buď mlčí nebo jen občas nepatrně pokrčí rameny, veřejnost (i ta původně vládní) rovněž jen rozpačitě přešlapuje na místě.

Připomíná Medvídka Pú, kterého Kryštůfek Robin za sebou táhne po schodech. A hlava bum bum bum. Pú sice občas napadne, že by to tak nemělo být, jenže nikdo se ho nezastane, a tak dojde k závěru, že to asi být být jinak nemůže.

Jenže může. Naše realita není pohádka pro děti – jak si naposledy uvědomili dělníci z ČKD před dávnými časy, když k nim během probíhajícího (ze zahraničí řízeného) státního převratu mluvil Miroslav Štěpán. Dnes infantilizovaná (především pražská a brněnská) část veřejnosti – existenčně napojená na penězovody z bruselské dluhové černé díry – tleská novým Štěpánům maskujícím se jako Rakušanové, Fialové, Jurečkové, Pekarové či Hřibové.

Muziku tomu pochodu do propasti tvrdí (rovněž miliardářská) média lživě označovaná jako “veřejnoprávní” (nikdo vlastně neví, co to znamená, což je účel). Co však naopak víme, že ke všem hrůzostrašným daním (fakt už neváhají nás odrbat na kost, aby bylo na německý Drang nach Osten č. 2) nyní zavedli další “daň z hlavy”: Platit je musí už nejen každý, kdo je nesleduje a neposlouchá, ale vlastní televizní či rozhlasový přijímač. Teď už stačí mít jen mobil – a vrhnou se na nás s výkřikem výběrčího daní z Půlnočního království pohádky o Pyšné princezně: “Zaplať, ševče!”

Protože už nejde jen o to, aby jim tyto mučící nástroje Kartouzy parmské aktivně dělaly volební kampaň (provádějí ji z definice naštěstí vpravdě tupohlavě ale zato stále). To hlavní nyní je, aby současně uspávaly: “Vždyť se vlastně nic tak strašného neděje, že? A když budete, děti, zlobit, přijdete si pro vás čert Putin!”

Zeď

Pořád se dokola již dlouho mluví o “vyhloubených příkopech” mezi dvěma částmi veřejnosti. Intenzivně na tom fialové mafie dlouhodobě pracují. Nikoli cíleně. Není primárním smyslem společnost rozdělit. Stalo se tak nicméně v důsledku jejich činů i ne-činů. Počátek je ještě před covidovým běsněním, ale právě to dalo rozdělení definitivní impuls. Pod Babišovým “velením”.

A není vůbec důležité – jak mi tak často píší někteří z nepodvolených při našich pondělních podvečerních poradách (již v srpnu je obnovíme) – zda tak činil prostě z bezradnosti, nebo vědomě přistoupil na (tehdy ještě celozápadní) projekt postupné likvidace významné části světové populace (Zlatá miliarda otroků ještě vůbec není odpískaný záměr). Byl to Babiš – bez ohledu na to, že dnes opět nespravedlivě (či spíše skandálně) zkorumpovanou justicí pronásledovaný – stál u “řezu”, jímž se část naší veřejnosti probudila – a stala se nepodvolenou.

Fialovci ve spolupráci se všemi ostatními institucemi, které totálně obsadili (Hrad, senát, prokuratury, nejvyšší soudy včetně ústavního, policie, tajné služby – civilní i vojenské – veřejnoprávní média) však cosi změnili. Příkopy oddělující podvolené od nepodvolených změnili – v zeď.

Přes příkopy na sebe ještě trochu vidíme, můžeme třeba i pokřikovat, ale pořád jsme tak trochu součástí jednoho celku. Přes zeď již nevidět nic. Výroky o dezolátech a “sviních”, cenzura včetně pokusů o likvidaci svobodných médií (viz Protiproud v únoru roku 22), politické procesy s každým hlasitěji znějícím protivníkem, profesní a společenská skandalizace respektive likvidace oponentů – to jsou cihly, z níž ji vystavěli.

Učinili tak proto, aby se nešířila “nákaza” zdravého rozumu – tolik posílená nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu (a s jeho otevřeným označením bruselského vězení národů za totalitu). Jenže tohle vypadá na skutečnou pandemii (nikoli plandemii), kterou žádná “sanitární zeď” nezastaví. Zpomalí, to jistě. Ale zastavit ji z podstaty stvořeného světa a člověka (coby tvora od podstaty svobodného a myslícího) nemůže nikdy.

Trhliny

Nejlépe to lze vidět v různých částech mediálního impéria, které donedávna ještě absolutně ovládali. Nyní už ale i v té zdi (kterou média dvacet čtyři hodin denně vyztužují) se začínají objevovat trhliny. Před časem jsem v jednom článku kriticky zmínil jednoho mainstreamového autora. Jmenuje se Thomas Kulidakis, je komentátorem Primy a publikuje obvykle ještě také v Lidovkách.

Už Prima sama je místem občasných malých trhlin v “korporátní zdi” (nepochybně hlavně z komerčních důvodů – ale přece). V iDnes, jejíž jsou Lidovky dnes součástí, těch trhlinek rovněž přibývá. Kulidakise se na mou kritiku jala hájit jedna z nepodvolených, pravidelná aktivní účastnice našich pondělních časových schůzek. Nyní jí musím dát zapravdu.

Kulidakis dnes V lidovkách uveřejnil článek, který by klidně mohl vyjít v Protiproudu (chvíli se udržel na hlavní stránce iDnes, ale rychle jej stáhli). Jmenuje se Vrchol demokracie v praxi: Piráti, Spolu, STAN můžou. Stačilo!, SOCDEM, SPD a ANO nemůžou. Už jeho titul říká docela jasně, že rozevírá další škvíru ve zdi. Ke sjednocovacímu procesu kolem SPD a Stačilo! píše kromě jiného tato buřičská slova, která si z korporátních médií donedávna vůbec nebylo možné představit:

“Levicoví voliči jsou méně hodnotní? Všichni žijeme před rokem 1989, kdy byly Konečná a Maláčová malé děti? Neuběhlo snad té doby skoro 40 let, nežijeme v roce 2025, nemáme dost problémů současnosti i budoucnosti? Obecně jsou odkazy na dobu minulou festival pokrytectví. Nebyli snad lidovci součástí Národní fronty? Nesedí ve vládě ministr Bek, komunistický kádr? Obdobně nesedí komunistický kádr na Pražském hradě a nekandiduje komunistický kádr za Piráty v Karlovarském kraji coby jednička?”

Pojivo

Jasněže jedna vlaštovka jaro nedělá (ani sem tam nějaká další). Mráz přicházející z bruselských paláců EU a NATO naopak narůstá. A zvláště pak z Berlína. Teď již k tomu Německo ani nepotřebuje záclonku Bruselu, ale v kancléři Merzovi už otevřeně zvedá “padlý prapor” hitlerismu – a přihlašuje se k “vedoucí roli” v plánovaném přepadení Ruské federace.

A naše fialová válečnická jednokolka (je ve skutečnosti jen pátým kolem u německého vozu) už zapojuje (spolu s “komunistickým kádrem na Pražském hradě” a vířením korporátních mediálních bubnů) své vyhublé rozpočtové kobyly do Merzova Bundeswehru, který se chystá dojít si pro další porážku – tentokrát už definitivní. A je nad slunce jasné, že pokud se fialová smečka nějakými zvláště zázračnými podvody a manipulacemi udrží u moci, nebudeme tentokrát ani my patřit mezi vítěze. Ostatně dost možná nikdo.

Válka – to je hlavní a jediné pojivo té stále obtížněji udržované zdi. Už nevede jen mezi podvolenými a nepodvolenými – jako ještě docela “lidské” příkopy za Babiše. Tohle je obludnost lidství postrádající. Postupně to začínají chápat i někteří z její obsluhy na straně satanových lemurů – aktuálně v barvě fialové. Jsou to významné trhliny – jakkoli nadcházející volby ještě neovlivní.

Proto agentury chrlí jeden mystifikační “průzkum” za druhým. Pravidelně (s týdenním odstupem, jako by se za tu dobu mohlo něco změnit!) pohnou čísly: Tu nahoru – aby povzbudili stále více zmatené skupiny dosud bezchybně podlézající a sloužící bachařům Věznice parmské. Tu dolů – aby znejistili voličské skupiny houfující se za dvěma hlavními integračními proudy Hnutí odporu (SPD a Stačilo!). A korporátní soldateska propagandistů pak má den dva o čem žvanit, rozebírat – a snažit se připravenou manipulaci dohrát tak, aby nebylo pochyb.

Výměna

Jenže pochyby narůstají. Dokládá to i “sebekritické” sjezdování Motoristů, kteří (ač mainstreamem dosud tlačeni vzhůru jako žádné z opozičních či “opozičních” seskupení) náhle pocítili neodolatelnou touhu spojit se s Přísahou Roberta Šlachty (po jehož zádech nejprve vystoupali, aby ho pak v bludném záchvatu pýchy hanebně odkopli). Bude velmi zajímavé sledovat, co jim na to řekne. Navzdory všem oprávněným výhradám a (nejen morálním) pochybnostem by bylo vlastně docela dobré, kdyby jim na to kývl: A ovšem řekl si při tom o “luxusní” podmínky.

Jsme opravdu v situaci “Všichni k pumpám!” A přestože vedení Motoristů po všech těch kotrmelcích a velkohubých prohlášeních nelze věřit ani Dobrý den, každý další subjekt, který ve sněmovně naředí podvodné a falešné zisky fialové bandy, bude dobrý. Bez ohledu na to, koho (či zda vůbec někoho) si Andrej Babiš do vlády vybere.

Čím větší bude výsledek integračních jader kolem Tomia Okamury a Kateřiny Konečné, tím obtížněji bude vytvářet spojení s narychlo ohřátou polévkou Roberta Šlachty a Petra Macinky.

Je to celé sice už za pár týdnů – ale přesto ještě nepředstavitelně daleko. Tento předvolební čas totiž neměří události rovným dílem. Smrskává se a roztahuje podle hloubi a šíře dramat, které teprve přijdou. A že jich ještě bude!

Přesto je podstatnější, že ta ukradenými stamiliardami z našich krvavých daní vyztužená zeď začíná pukat. Protože z toho můžeme číst, že i v temných hlubinách, odkud to všechno pochází, se už cosi děje.

Povšimli si tam, že hrozny hněvu dozrávají a nalévají se. To všechno ostatní jsou jen projevy. Sledujme je bedlivě. Ale bez obav a úzkostí. Těch jsme si užili dost. Teď je řada na mafiánech. Docela povzbudivá výměna. Uprostřed krásného léta se ti stokrát přeprodaní korupčníci potí a žvaní o (nejen) klimatické “změně”.

Jenže “výměna” je slovo, na které by si měli zvyknout. Změn při cestě do pekel, kam naši pochroumanou národní loďku nasměrovali, jsme si užili dost. A dá-li Pán Bůh:

Snad i na naší ulici bude brzy svátek.

*

Petr Hájek, Protiproud