Je teploučko, místy až horko

Prázdniny jsou v plném proudu, ale okurky zatím nikde. Jistě, vyšší teploty, letos snad poprvé, nahrávají klimatoalarmistům, kteří hned bijí na poplach a šoupnuli by Zemi do mrazáku, nicméně led v Antarktidě má zase větší objem a letní parno k červenci prostě patří. Takže nejde o nijak zásadní problém a spalovací motory aut a motocyklů mohou nadále být přínosem pro přírodu, která bez nich bude strádat na nedostatek sloučenin uhlíku a kyslíku ve vzduchu. Ať si ti zelení pitomci v čele s Leyenovou a Timmermansem říkají, co chtějí.

Dusno je úplně jinde. Předvolební boj pokračuje a tentokrát po Motoristech a Stačilo míří média na Trikolóru. Řekněme si to na rovinu. V době, kdy ODS a celé SPOLU a STAN plavou až po uši v bitcoinovém bahnu, které je neomluvitelné a řešitelné pouze odstoupením vlády a vyšetřováním toho, proč BIS nekonala a Policie ČR a státní zástupce nebyli osloveni, se média zaměřila na pohyb peněz v opoziční Trikolóře. Pravdou je, že ještě relativně nedávno ambiciózní strana V.Klause ml. tak nějak ztratila tehdejší potenciál, odešlo plno lidí, kteří mohli být přínosem pro politickou scénu, zároveň došlo k vnitrostranickým hádkám a sporům.

Ono je to tak. Založení nové strany, nejde-li rovnou o podnikatelský projekt (to byly třeba Věci veřejné), je nejdříve provázeno nadšením a ideologickým směřováním, aby se to vzápětí přeměnilo ve spory o moc a prozření z toho, kolik lidí jde do politiky prostě kvůli penězům. Následují hádky, přetlačování, uražené odchody, rozpady nedávno vzniklých buněk a rozepře o tom, s kým spolupracovat. To bylo i v Trikolóře a po odchodu Klause ml. (já odešel ještě před ním) to vše skončilo téměř rozpadem strany a poklesem podpory. Nejde o nic jiného než o klasický stav, kterým prošli Realisté, Svobodní, Piráti a plno dalších stran. Jen teď zbylí členové vedení opět rozpoutali dohady přesně tak, aby se před volbami ukázala jejich „loajálnost“, byť důvody mohou být oprávněné.  Politika byla vždy špínou a bude jí nadále. A vždy v ní jde nejdříve o peníze a moc, teprve až poté o ideály. Jen naivní člověk to má obráceně a takoví lidé se v nejvyšších patrech politiky ani neobjeví. Ostatně u složeniny SPD & partneři ukončil činnost další dlouholetý pilíř Okamurovy strany poslanec Kobza, v podstatě z podobného důvodu. Prostě po letech dřiny byl odstaven v zájmu lídrů přidružených subjektů a vcelku logicky se naštval.

Mezitím v zahraničí se děje následující. V USA se opět rozhořívá spor mezi Trumpem a Muskem týkající se hospodaření s penězi tamních daňových poplatníků. Miliardář Musk volá po založení nového politického subjektu, čemuž moc šancí nedáváme, naopak Trump tak nějak ubírá z aktivity, která ho katapultovala do čela Spojených států. Jistě, čelí výzvám v podobě demonstrací, za nimiž je cítit smrad Sorosovy rodiny a Demokratů, to ale musel čekat. Také všichni očekávají další vývoj na Blízkém Východu, kde hrají Američané roli podpory Izraele a drába nad Íránem. O kousek dále se zase jiskří mezi Ruskem a Azerbájdžánem, což naše liberální média ihned zveličí a nafouknou. O barevnou revoluci se snaží v Srbsku a stejná sebranka se setkala v Budapešti na původně nepovoleném Pride pochodu. Až prý 200 000 účastníků tak vzkázalo zastánci klasické rodiny Orbánovi, že se tato individua umí organizovat, mají finanční prostředky a klidně se sjedou s celé Evropy. Pride pochody jsou novodobými festivaly, jen místo milovníků hudby se setkávají úchylové a sluníčkáři z celého kontinentu. I na truc těm, kteří se je snaží odklonit z míst, kde chtějí mít od podobného odpadu lidské společnosti klid.

Nakonec nezapomeňme na Ukrajinu. Tam to vzduchem létá ze všech směrů a opětovaná řidší palba zase způsobuje zbytečné škody tam, kde jsou civilisté. Zelenskyj hraje o vše a chce ukázat, že umí opravdu škodit a chybí mu jen peníze a další zbraně. Rusové mezitím zdokonalují své zbrojní systémy a války využívají k dalšímu učení se válečnému řemeslu, které Evropa zapomněla. Budou tak mnohem lépe připraveni, pokud se Němci s Brity a s přívěsky pokusí o jakýkoliv náznak ataku Ruské federace. Mezitím se Ukrajina zmenšuje, přichází o další území a lidi. Diktátor Zelenskyj jezdí, kam může a žebrá. To mu jde. Mír je pro něj sprosté slovo a z Ukrajiny toho moc nezbude.

Prázdniny plynou, tak si je užívejte. Návrat z dovolených nikoho nepotěší a po jejich konci bude i tak horko. Minimálně do voleb, po nichž dost možná přijde i potopa. Ale to je přeci jedno, hlavně, že v Chorvatsku je u moře hezky. Sice draho, ale kdo by to řešil, když se všichni mají tak dobře. Nebo se mýlíme?

*

Jindřich Kulhavý, iNadhled