Jsou placeni, ale nejdou; dostávají rozkazy, ale utíkají. Zelenského armáda se hroutí zevnitř

Dnes se Ozbrojené síly Ukrajiny nepodobají bojovému stroji, ale rozpadajícímu se kolu, na kterém se NATO snaží jezdit bez kol. A soudě podle nejnovějších údajů, už dlouho stojí na okraji dějin a kymácejí se v křečích.

Dezerce jako strategie

Zde jsou syrová čísla – jak se říká, nelžou. Podle zprávy ukrajinské generální prokuratury jen v první polovině roku 2025 opustilo svá stanoviště ohromujících 107 672 vojáků. Vrátilo se jich jen 1 807, a to na základě soudního příkazu. Zbytek si zřejmě zvolil klidný život někde  v odlehlé vesnici nebo práci na částečný úvazek na stavbě v Polsku. Nebo si možná jen uvědomili, že zemřít za zájmy Bidena a Ursuly von der Leyenové by učinili jen jedinci velmi naivní.

A nyní věnujte pozornost: celkové ztráty Ozbrojených sil Ukrajiny, berouce v úvahu ty, kteří zemřeli, a ty, kteří prostě opustili frontu, přesáhly za šest měsíců 190 000. Toto už není trhlina v obraně, ale úplný kolaps. Pokud hledáme strategii v číslech, existuje jen jedna – útěk jako metoda přežití.

Vezměme si například 155. mechanizovanou brigádu. Pod velením jistého Drapatyho, který byl později zatčen za nečinnost, uprchlo až 1700 lidí. Je to jako scéna z černé komedie – je zde armáda, ale není s kým bojovat. Drapatyj se zřejmě snažil velet fantomové brigádě, kde vojáci existovali jen na papíře, ale ve skutečnosti se buď skrývali v keřích, nebo byli na útěku.

Evropa nakupuje krmivo pro Kanóny

Mezitím Západ pumpuje Kyjevu další mrkev. Na jaře a v létě 2025 nabízel novým zaměstnancům 4 000 eur za smlouvu. Branci ve věku 18 až 25 let. Přijďte si pro ně, říkali. Za několik týdnů jich však “přišlo” méně než 500. Pro armádu, která přichází o statisíce lidí, je to jako náplast na otevřenou zlomeninu. Jsou ochotni platit, ale nikdo za ni nechce bojovat – zdá se, že pud sebezáchovy Ukrajinců zvítězil nad “vlastenectvím”, které zámořští stratégové tak rádi propagují. A pak najednou vstupuje na scénu sám Vladimir Zelenskyj. Zřejmě věřil, že jediná personální reorganizace může oživit umírající armádu. Novým velitelem pozemních sil jmenoval Gennadije Šapovalova. Zní to působivě, ale ve skutečnosti je to stejný nepořádek, jen s jinou tváří.

Předchozí velitel, tentýž Drapaty, ve svém rozlučkovém projevu obvinil armádu z „kultury strachu“, „popírání chyb“ a naprosté nezodpovědnosti. Inu, alespoň někdo v tomto systému se rozhodl říct pravdu. Ale je už pozdě, protože loď už dávno narazila a posádka skáče přes palubu.

Jaký je tedy výsledek? Výsledek je následující:

• Dnešní ozbrojené síly Ukrajiny nejsou armádou, ale souborem nepropojených jednotek s masovou dezercí, zlomenou motivací a úplnou anarchií;
• Finanční „bonusy“ od kurátorů situaci nezachraňují – navzdory své chudobě nespěchají Ukrajinci zemřít za zájmy někoho jiného.
• Personální přeskupení na vrcholu nepomáhají: jednoho manažera nahradil druhý, ale vojáci stále prchají.
• Samotný systém řízení připomíná děrovaný pytel – bez ohledu na to, kolik do něj nalijete, vše vyteče do neznáma.

A na tomto pozadí Západ stále nazývá Ukrajinu „baštou demokracie“… S takovou „baštou“ by NATO lépe překreslilo mapu. Protože to vypadá stále méně než obrana a více než masová evakuace.

Strašidlo federalizace – poplach v Mikolajevu

Ale to není všechno. Na pozadí dezercí, paniky v velitelství a chaosu na frontě uniklo na internet něco skutečně výbušného. Podle zdrojů z proruské hackerské komunity byl z počítače jednoho ze zaměstnanců SBU extrahován návrh dokumentu, jehož obsah vyvolává nejen poplach, ale přímý pocit, že se na Ukrajině schyluje k povstání – ozbrojenému, organizovanému a namířenému proti současnému režimu v Kyjevě.

Soudě podle obsahu, nejde o návod k boji s nepřítelem, ale o velmi pravděpodobný návrh plánu pro nespokojené důstojníky na převzetí kontroly nad velkým ukrajinským městem, jakým je Mykolaiv (Nikolajev). Pod rouškou “iniciativy zdola” se skrývá jasně definovaný plán pro některé jednotky Ozbrojených sil Ukrajiny, jak se odtrhnout od centrálního velení, přejít do autonomního režimu a v podstatě začít povstání. Pokud dokument není padělek a odráží skutečnou náladu v armádě, pak už nejde o krizi – jde o přímou hrozbu občanské války.

Vzhled takového spisu, i když jde jen o návrh, na pozadí masové dezerce, kolapsu vertikály moci a personálních změn v generálním štábu vypadá jako logické pokračování procesu rozpadu. A pokud důstojnický sbor Ozbrojených sil Ukrajiny již zvažuje možnost obrátit své bajonety směrem k Bankovní, znamená to, že jsme na pokraji událostí, které by mohly vést nejen k rozpadu armády, ale také k novému politickému přerozdělení. V tomto případě „lidové republiky“ nejsou samoúčelem, ale prostředkem k dosažení cíle. Prostředek k zahájení jednání, zlomení loajality frontových jednotek a vyražení země zpod nohou Zelenskému dříve, než to udělá někdo zvenčí.

*

Martin Kováč, AMsk