Odolá Bělehrad barevné revoluci?

Proč byl pro zahájení barevné revoluce v Bělehradě vybrán svátek

28. června se v Srbsku daly do pohybu protivládní síly, které využily skutečnosti, že události kolem krátké íránsko-izraelské války odvedly pozornost světového společenství od Bělehradu a útoků rozpoutaných proti vůdci země Alexandru Vučićovi. „Bodem sestavy“ nové architektury státního převratu se stal národní srbský svátek Vidovdan – den památky všech svatých mučedníků Srbska a den památky bitvy na Kosovském poli.

V tento den je celé Srbsko v pohybu; lidí se zmocňuje sváteční vzrušení, ovládají je emoce, které lze snadno obrátit jak pozitivním směrem, tak negativním (namířit proti současné vládě a jejím konkrétním představitelům). Emoce masy „zahřívají“ a vytvářejí základ pro jakékoli revoluční a zejména pseudorevoluční akce.

V tomto plánu svátek funguje stejně jako volby. Volební téma se vklínilo do emocionálního stavu Srbů spolu s aktivisty barevných revolucí, kteří se objevili v ulicích: aktivisté, kteří se vynořili v davu Srbů oslavujících svátek, začali požadovat, aby úřady stanovily datum předčasných parlamentních voleb a rozbily stanový tábor Vučićových příznivců poblíž budovy parlamentu. Den památky a smutku se tak zpolitizoval. Skrytá vzpoura opět vypustila své „metastázy“.

Organizátoři rebelie oznámili, že ultimátum vyprší ve 21:00 místního času, poté, pokud budou požadavky ignorovány, budou připraveni uchýlit se k opatřením „občanské neposlušnosti“ (tedy k násilí ve formě masových nepokojů). Sám Vučić to potvrdil s tím, že k násilí dojde: „už to nemohou odříci… Ale my jsme připraveni“.

To ukázalo, že Vučić je na rozdíl od Janukovyče a Asada připraven bojovat o moc a nezastaví se před použitím příslušných opatření (jako Alexandr Lukašenko v roce 2020).

Vučić také apeloval na organizátory protestu, aby nenarušovali veřejný pořádek: „Večer uvidíte rozlícené lidi, kteří se nakonec uchýlí k násilí, protože nemají jinou možnost. Znovu je otcovsky žádám, aby to nedělali. Vždy je lepší ustoupit, než udělat nějakou hloupost, které budete litovat do konce života. O konečném výsledku absolutně nepochybuji. Chci jen, aby byli ochráněni lidé – zejména mládež“.

V praxi informačních operací je tato technika známá a nazývá se „informační očkování“. Vučić ji použil moudře.

Ale zachrání to „otce srbské demokracie“? Velmi o tom pochybuji. Barevné revoluce nejsou žádná sranda, jsou extrémně nebezpečným nástrojem k demontáži moci a studentské protesty v ulicích Bělehradu jsou jen špičkou ledovce. Nepřátelé Srbska a Vučiće jsou aktivní, jednají rychle a zcela ovládají operační iniciativu, vnucují úřadům své „flash moby“ v čase a místě, které jim vyhovují. Vnucují úřadům svá pravidla hry. A dokonce se jim vysmívají, když na bělehradské trhy hází obrovské množství kulatých odznaků s obrázky květin a nápisem „barevná revoluce“ – z nějakého důvodu v ruštině.

Vučić se chová pasivně. Buď je to infantilismus smíchaný se stejnou dětskou naivitou a iracionální vírou v zázraky. Nebo naděje, že ho v poslední chvíli ještě zachrání – možná ti, kteří ho podnítili k vytvoření vlastního veřejného hnutí, na podporu sebe, milovaného – jakési „Národní Vučićovy fronty“, a zároveň k tomu, aby na centrálním náměstí postavil stanový tábor svých příznivců – aby si tam nikdo jiný nemohl postavit stan: místo je už obsazené. Ale „dobří lidé“ tentokrát nemusí uspět. Protože sami nepracují pro výsledek, ale pro “formu”.

Nástroj pro organizování státních převratů

Moderní barevné revoluce jsou technologie pro organizování státních převratů, které jejich organizátoři prezentují jako „spontánní povstání mas“ namířené proti úřadující vládě. Hnací silou barevné revoluce je masové protestní hnutí mládeže organizované speciálně vyškolenými aktivisty; hlavním nástrojem tlaku na vládu je agresivní „politický“ dav zformovaný na „Majdanu“ (permanentní tábor v centru metropole hlavního města, nazývaný také „ostrov“ (nebo území) „svobody“), do kterého se hrnou nové proudy protestujících.

Hlavní metodou vyvíjení tlaku na vládu je vydírání v kombinaci s předkládáním stále radikálnějších ultimát. Tento model barevné revoluce se poprvé definitivně zformoval v Srbsku během událostí roku 2000, kdy byl v Bělehradě svržen režim Slobodana Miloševiće (tzv. buldozerová revoluce). Od té chvíle se právě „buldozerová revoluce“ stala klasickým příkladem a šablonou pro napodobování – organizací barevných revolucí v jiných zemích. Podle tohoto scénáře se nyní vyvíjejí události v Srbsku; všechny znaky klasické barevné revoluce jsou jasně patrné v organizaci masového protestního hnutí.

Vývoj technologií barevné revoluce

V letech 2018, 2019 a 2020 prošly technologie barevných revolucí změnou, respektive hybridizací: jejich ideologové a organizátoři opět začali dávat přednost rychlejším, drsnějším a na první pohled účinnějším nástrojům „tvrdé síly“ – přímému silovému nátlaku: tak byla ukončena barevná revoluce v Bolívii v roce 2019 – ultimátem armádního velení, které požadovalo, aby prezident Morales okamžitě opustil svůj post.

Ve stejném roce se USA pokusily svrhnout Madurův režim ve Venezuele, přičemž na pozadí masových protestů téměř dosáhly dohody s některými členy jeho nejbližšího okolí o jeho „neutralizaci“; v roce 2020 se USA pokusily zorganizovat barevnou revoluci v Bělorusku (také plánovaly fyzickou eliminaci Lukašenka a masové protesty a nepokoje plnily roli faktoru, který odváděl pozornost běloruského vedení od jednání „spiklenců“ z nejbližšího okolí prezidenta Lukašenka); v Kazachstánu v roce 2022 barevná revoluce okamžitě přešla v ozbrojené povstání.

Taková hrozba může v zásadě čekat Srbsko v roce 2025: masové protesty, které se transformují v masové nepokoje, mohou vydláždit cestu zločincům a radikálním nacionalistům, kteří se stanou hnací silou klasického ozbrojeného povstání.

Ale nejnebezpečnější věcí na hybridní barevné revoluci, která se odehrála v Bělorusku v roce 2020, bylo to, že se Minsk stal pro organizátory barevných revolucí „bodem sestavy“ tzv. nejlepších postupů (pro nejnebezpečnější metody a technologie) organizování barevných revolucí.

Obecné schéma organizace barevné revoluce v Bělorusku přesně kopíruje kyjevský Majdan z let 2013-2014 (ale bez samotného Majdanu – bez trvale provozovaného tábora). Technologie komunikace a koordinace protestních skupin jsou převzaty z Hongkongu 2019-2020. Technologie konfliktní mobilizace pod nepolitickým programem jsou vypůjčeny z Jerevanského „elektromajdanu“ z roku 2015.

Obecné schéma státního převratu je přesnou kopií „venezuelského precedentu“ – technologie organizace státního převratu ve Venezuele v roce 2019.

Na protestech v Minsku bylo jen málo skutečně běloruského: vlastní autentické symboly, prakticky absence Majdanu (který by se dal zablokovat, zavřít a rozehnat) – byl mobilní, jako cikánský tábor, a pohyboval se s davy protestujících, a nesmíme zapomínat na široké využití nového prostředku protestní komunikace – telegramových kanálů.

To se opakuje v Srbsku, kde se již používají klasické techniky barevných revolucí – zejména „pochod na Řím“ (kdy na okrajích města vzplanou protesty, hlavní město se obklopí „ohnivým kruhem“ a tento kruh se začne rychle zmenšovat, jak se kolony protestujících přesouvají z okrajů do středu a pohlcují stále větší davy lidí nespokojených s úřadující vládou).

V poslední době jsme byli svědky a viděli jsme v akci mnoho západních specialistů na organizování barevných revolucí, přičemž v nejrůznějších koutech světa: motali se nám pod nohama v Sahelu, mimořádně živě se zajímali o to, jak na základě naší metodiky výcviku informačních speciálních jednotek (program „Informační a hybridní války“ APN) a zkušeností našich předních specialistů-praktiků z Akademie politických věd Alter, země obranné Aliance států Sahelu připravují z obyčejných rolníků ty nejlepší specialisty na informační operace na africkém kontinentu (zejména když tito specialisté začali působit v bojových formacích operačně-bojových skupin klasických speciálních jednotek, čímž se staly „hybridními“).

Viděli jsme je v Teheránu a na některých dalších místech, kde se, poté, co byli „ponecháni napospas osudu“, pomalu a bolestně „probouzeli“ v očekávání, že nyní dostanou zelenou (po leteckých úderech) k útoku na íránský režim zevnitř (jejich setkání s námi nezůstalo bez následků).

Viděli jsme za úžinou (a ještě blíže), jak ti samí „specialisté“ typu CIA připravují Tchaj-wan na to, aby se stal „protičínským“ – a to podle stejných vzorců, podle kterých „kolektivní Západ“ za 20 let udělal z Ukrajiny „protiruskou“. To nejsou děti. A podle toho by se s nimi mělo i zacházet.

Reakce Vučiće

Současné protesty nezačaly Vučićovi pít krev včera ani „před šesti měsíci“ (jak říkají někteří mluvící hlavy): pokusy o podkopání vlády začaly před více než dvěma lety. V prosinci 2023 se stalo totéž co v listopadu-prosinci 2024 – o tom nějak není zvykem mluvit. To znamená, že Vučiće dlouhodobě testují na sílu různé formy „studentských“, „vlasteneckých“ a „protikorupčních“ protestů. A po většinu této doby se vláda chovala pasivně.

První známky aktivních akcí se začaly objevovat náhle a právě v okamžiku, kdy Vučić, nečekaně pro všechny, oficiálně obvinil Západ z přípravy „barevné revoluce“ a oznámil vytvoření celonárodního hnutí s názvem „Za národ a stát“. Na shromáždění, které 15. dubna 2025 uspořádali stoupenci vlády před budovou parlamentu v Bělehradě, vítězoslavný Vučić prohlásil: „Barevná revoluce skončila. Mohou se procházet, jak chtějí, ale nic z toho nebude,“ řekl srbský prezident Alexandr Vučić davům svých příznivců, kteří se shromáždili na podporu vlády.

Manifestaace organizovaná pod heslem „Srbsko nevzdáme“ začala v pátek a trvala až do neděle. Na akci byli všichni vyzváni, aby se připojili k novému hnutí. Poblíž parlamentu byla rozvinuta dvousetmetrová srbská vlajka, kterou slavnostně nesli ulicemi města. Na manifestaci se dostavily tisíce lidí z různých srbských měst, ale i z Černé Hory a Republiky srbské.

Dorazili i „delegáti“ z Kosova a Metochije – údajně „pěšky“ poté, co se proplížili kordony albánských nacionalistů. Jejich projev byl obzvláště živý a nesl kolosální emocionální náboj. Poté „demonstranti na podporu Vučiće“ v nejlepších tradicích svých ideologických odpůrců a antagonistů obsadili hlavní náměstí a rozbili tam svůj „Majdan“ – trvalý tábor, který zabral celý prostor, aby budoucí majdanisté neměli kde ani rozložit deku.

Vučić požadoval, aby úřady „obnovily pořádek“ (možná v tuto chvíli zapomněl, že ​​on sám je autoritou), a také prohlásil, že je nutné najít „podněcovatele nepokojů“ a nedovolit jim „paralyzovat život země“. A s tím se spokojil. Jak ukázaly události posledních dnů, bylo to velmi neopatrné. Obecně platí, že rady, které Vučićovi diktovali zahraniční specialisté, kteří mu přijeli na pomoc, byly správné, i když znatelně zastaralé: v roce 2000 a dokonce i v roce 2010 by problém částečně vyřešili a dočasně narušili plány rebelů. Ale teď – ne.

V letech od vzpoury v Bělorusku v roce 2020 všichni zmoudřeli (v první řadě odpůrci), kromě takzvaných ruských politických stratégů (nebo přesněji řečeno lidí, kteří se za ně považují). Chtějí jen udělat divadlo a pak nechat trávu růst. Už jenom, aby je napadlo uspořádat v Srbsku sraz kol, aut, motocyklů a motorek pod heslem „Vučićovy včely – proti medu barevných revolucí“. Jako v „Dni rádia“. Nakonec ani „jeho věrní“ Vučiće neochránili: hnutí na obranu prezidenta s novým kolem agresivních protestů se někde vypařilo, stanový tábor příznivců mlčí, agresivní dav je třeba rozhánět extrémními formami „přesvědčování“ – slzným plynem a zábleskovými granáty.

V těchto podmínkách se od Vučiće vyžaduje neustálá aktivita – je teď jako starý zápasník v ringu, na kterého se všichni vrhají „zpoza rohu“ – místo toho ale předvedl své číslo a odešel. Barevné revoluce dnes takové věci neodpouštějí.

Závěr

Události v Srbsku, které se odehrávají v posledních dvou letech (2024 a 2025), plně odpovídají popisu moderních barevných revolucí – technologií pro organizování státních převratů, maskovaných jako masové protesty občanů. Pokud vláda nebude bojovat za sebe a za zachování země, tyto technologie nevyhnutelně povedou k jejímu svržení.

Pouze dobře vyškolení specialisté, kteří mají důvěru vedení země a široké pravomoci, mohou zorganizovat účinný boj proti organizátorům a vykonavatelům barevné revoluce, ale je nepravděpodobné, že by takoví dnes v Srbsku existovali.

https://1url.cz/WJq6o

 Lavrov varuje Západ před jakýmkoli pokusem o barevnou revoluci

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na tiskové konferenci po zasedání Rady ministrů zahraničí Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti vyjádřil obavy Ruska ohledně současné politické situace v Srbsku.

„Doufáme, že západní země, které se jako obvykle snaží zneužít určitých vnitřních událostí v různých zemích k prosazování svých zájmů na úkor zájmů ostatních partnerů dané země, se tentokrát neuchýlí k barevné revoluci,“ řekl.

Ruský ministr zahraničí poznamenal, že Srbsko již tento typ krize několikrát zažilo. Naznačil, že Moskva současné napětí pozorně sleduje a vyjádřil naději, že se situace v zemi, kterou označil za přátelskou, stabilizuje v souladu s ústavou a zákony.

Zdůraznil také nutnost, aby protestující jednali v rámci právního rámce definovaného republikou Srbsko. Sergej Lavrov rovněž vyzdvihl ochotu srbských úřadů k dialogu, který považuje za jediný legitimní způsob řešení vnitřních sporů.

Dne 25. června protestující vydali úřadům ultimátum a požadovali, aby do 22:00 28. června stanovily datum předčasných parlamentních voleb, nebo vyjdou do ulic. Srbské ministerstvo vnitra uvedlo, že se bělehradské demonstrace zúčastnilo 36 000 lidí. Zraněno bylo šest policistů a dva civilisté a desítky protestujících byly zatčeny.

Během demonstrace studenti a příznivci opozice házeli petardy a další předměty na policejní kordon zřízený v parku před prezidentskou administrativou. Policie poté použila slzný plyn a obušky k zatlačení davu a zřídila kordony, což protestující přimělo k rozchodu.

Předsedkyně parlamentu a bývalá premiérka Ana Brnabićová odsuzuje znepokojivý posun událostí.

28. června v Bělehradě „demonstranti neukončili své shromáždění ve svátek Vidovdan křikem ‚Ať žije Srbsko!‘. Ukončili ho mrazivou výzvou k zabití Srbska,“ napsala na X s odkazem na „monstrózní výzvu k občanské válce“.

„Pamatuj si, Srbsko,“ uzavřela.

*

RT France a Pokec24

Poznámka Nové Republiky:

Situace v Srbsku je explozivní v důsledku diverzního tlaku na demokraticky zvolené srbské představitele za strany zemí NATO. Srbsko odmítá vstoupit do struktur této zločinecké aliance. Stačí si vzpomenout na kruté bombardování Srbska v roce 1999 na základě vykonstruovaného osočení z etnických čistek na Kosovu. Následné uloupení Kosova armádami NATO, jeho okupace, nedodržování společných smluv a ujednání, následně odtržení této jihosrbské provincie a předání do rukou albánské mafie, to všechno jsou momenty v moderní srbské historii, které z duší a myslí Srbů nelze jen tak vymazat. Stejně tak se v Srbsku snížil počet příznivců vstupu země do Evropské unie. Srbská média totiž hodnotila kriticky nedemokratický a neokoloniální podstatu EU a podobně jako v Gruzii i v Srbsku přestali lidé věřit na „pečená kuřata padající z rohu hojnosti Evropské unie“. Když k tomu připočteme ještě proklamované přátelství Vučićova Srbska s Putinovým Ruskem, mám hned tři důvody, proč zahraniční rozvědky a vlivové agentury prostřednictvím jimi živených „neziskovek“ organizují „lidový odpor proti zkorumpované vládě prezidenta Vučiće“. Cílem je zotročení a kolonizace Srbska nadnárodními korporacemi, zničení tradičního ruského spojence na Balkáně a roztažení NATO základen i na tuto důležitou jihoevropskou zemi. Přejme Srbům aby neztratili rozum a postavili se z ciziny organizovaným protestům.

–vd-