Rostislav Iščenko: Západ obětuje pobaltské trpaslíky, aby zachoval rusofobní jednotu Evropy

řekl v rozhovoru pro UKRAJINA.ru Rostislav Iščenko, publicista agentury Rossija Segodňa.

– Rostislave Vladimiroviči, Zelenskyj změnil složení ukrajinského kabinetu. Jak to ovlivní jednání v Istanbulu?

– Předchozí vyjednávací skupinu nikdo nezrušil. Ale datum dalších jednání není stanoveno. A nikdo po nich, jen tak mimochodem, nijak zvlášť netouží. Jsou to jednání, na nichž není o čem mluvit. Ale to bylo řečeno ještě před zahájením jednání.

Ruská strana neustále zdůrazňovala, že pozice Ukrajiny jsou nepřijatelné. Dokonce i zprostředkovatelé ze Spojených států, tedy někteří z nich, když se snažili o sblížení postojů, rozhazovali rukama a říkali, že jsou tak diametrálně odlišné, že není jasné, o čem by se u jednacího stolu strany bavily. A tak se jednalo o výměně vězňů.

Ani k dnešnímu dni není nikdo ochoten hovořit o žádné kompromisní variantě příměří. Ruské podmínky jsou pro Ukrajinu naprosto nepřijatelné a ukrajinské podmínky jsou pro Rusko absolutně nepřijatelné. A americké podmínky jsou – jen tak na okraj – rovněž nepřijatelné. Pokud tedy není možné dosáhnout dohody mírovými prostředky, pak se k tomu používají prostředky vojenské.

Všichni totiž vědí, že válečné akce skončí likvidací Ukrajiny, pokud nedojde k dohodě. Mně například likvidace Ukrajiny nevadí. A nejsem v tomto ohledu sám. V Rusku, v USA, na Ukrajině, v Evropě je to zcela běžný názor. Nikdo jiný než zbytky bandy kolem Zelenského ji nepotřebuje. Dokonce ani mnozí z nich ji nepotřebují, protože už své problémy vyřešili a zdrhli.

– Promluvme si o placení za americké zbraně pro Ukrajinu. Které evropské země jsou na to připraveny? Jsou na to peníze?

– Evropa platí ze společných fondů EU. Nyní se snaží vyčlenit 280 miliard eur do roku 2035. Zatím tuto iniciativu blokuje Maďarsko, ale Evropané tuto blokádu prolomí. Ukrajina zřejmě nepřežije do roku 2035, s bídou do roku 2026. Ale vyčleněné miliardy se dají rozdělit, takže je to pro Evropany nadmíru zajímavý nápad. O peníze nouze nebude.

Co se předpokládá, je nedostatek zbraní. Jestliže si dříve Američané, Evropané a mnozí naši krajané mysleli, že tisk peněz je všechno, nyní jim už snad došlo, že peníze nejenže nejsou tanky a děla, ale dokonce ani obložený chlebíček. Dají se sice jíst, ale bylo by to málo kalorické a určitě nevábné jídlo.

Je třeba mít něco, za co lze tyto peníze směnit. Zbraní je však nedostatek, Ukrajina totiž na frontě velmi rychle spotřebovala nejprve sovětské a následně i protisovětské zásoby.  Západ až tak velké arzenály neměl. A zavést masovou výrobu zbraní se nezdařilo ani doposud. Už teď si stěžují, že Rusko vyrábí řádově víc než kolektivní Západ.

Západ však má rozpočet na zbrojní výrobu a Evropa už reformuje své armády. Diskutuje o myšlence vytvořit celoevropskou armádu pro válku s Ruskem. Je to však složitější, rádi by udrželi pohromadě EU, aby se nerozpadla.

Takže Ukrajina, bez ohledu na to, jak moc fňuká ohledně vybavení protivzdušné obrany, dostává jakési zcela postradatelné položky. Naše údery na ukrajinský týl se staly superúspěšnými nejen proto, že v salvě bylo použito více bezpilotních letounů a raket, ale také proto, že ukrajinská protivzdušná obrana zůstala bez raket nebo byla potlačena.

Ukrajina má obrovské potíže právě s obranou svého nebe. Mluví o tom neustále. Ze situace na frontě se ještě vždy nějak vyhrabe, ale v týlu je to hodně špatné.

Není to proto, že by se Západ nesnažil, ale proto, že jednoduše ty zbraně nemá. Zelenskyj pořád říká, koupíme všechno. Ale, jako vždy, politici mohou žvanit a slibovat, co chtějí, ale když přijdou do vojenských skladů, ha, vždyť tady nic není.

– Trump chce, aby Evropa kupovala výrobky amerického vojensko-průmyslového komplexu. Ale Evropa sama chce zbrojit a restartovat svůj vojensko-průmyslový komplex. Budou toho Evropané schopni?

– Možná to zvládnou. Jsou to Evropané, a jen oni sami se rozhodnou, za co utratí své peníze: za vlastní nebo za americké zbrojení. Na trhu se zbraněmi panuje tvrdá konkurence. Američané prosazují  F-35, Francouzi Rafale a Němci Eurofighter. Poslední dva jmenované produkty představují multifunkční bojovou platformu, která plní funkci pozemní podpory vojsk i stíhačky. Jak efektivně však budou fungovat, není zatím známo, protože ani jeden z nich nebyl dosud masově použit v bojových operacích.

Všichni si konkurují nejen na zahraničních, ale dokonce i na domácích trzích. Poláci dříve kupovali tanky Leopard, nyní kupují Abrams a jihokorejský Black Panther z důvodu poměru ceny a kvality.

Problém evropského vojensko-průmyslového komplexu nespočívá jen v tom, že na něj nejsou vyčleněny peníze, ale v tom, že evropský průmysl má velké potíže. Když nějaká továrna vyrábí šrouby, jdou pak jak do civilního sektoru, tak do vojensko-průmyslového komplexu. Jsou všude úplně stejné. Pokud však továrna výrobu zastaví, nejsou k dispozici pro nikoho. A tak je to se vším. To znamená, že mnoho podniků vyrábí výrobky dvojí užitné hodnoty.

Evropské výrobky jsou kromě toho stále dražší, protože Evropa přešla od levných ruských energetických zdrojů k drahým americkým. Tedy – pro upřesnění – k těm samým ruským, jež nyní prodávají Spojené státy za své ceny. Pokud jste voják a rozhodujete se mezi evropskými výrobky a levnějšími a kvalitnějšími americkými nebo jihokorejskými výrobky, vyberete si ty levnější.

Je zřejmé, že i v Evropě existují země, které mají své vlastní velké podniky vojensko-průmyslového komplexu, budou tedy lobbovat za zájmy těchto podniků. Ale mnohé evropské země nic významného nevyrábějí, je jim jedno, odkud nakupují. A budou lobbovat za zájmy těch výrobců, kteří prodávají levněji. Proto nebude pro Evropu vůbec jednoduché naplnit vlastní vojensko-průmyslový komplex zakázkami.

Zejména proto, že Evropa není jednotná se svým obrovským seznamem problémů. Evropská unie dříve působila jako jednotná zahraničněpolitická ekonomická síla, ale nyní existují mezi členskými státy zásadní rozdíly v ekonomických, zahraničněpolitických i kulturních otázkách. A to vše snižuje vyhlídky vojensko-průmyslového komplexu na získání velkých zakázek.

– Jak závažná je v tomto ohledu evropská vojenská hrozba pro Rusko?

– Závažná je. Za prvé proto, že je tam stále dost zbraní a žije tam mnoho lidí. Za druhé proto, že Američané a Evropané věřili, a to zcela správně, že Rusko je schopné pohřbít Ukrajinu během jednoho, dvou týdnů, maximálně během měsíce, či dvou, tří. Nic jim nebránilo v tom, aby tam vyprovokovali vojenský konflikt.  To, že trvá mnohem déle, než předpokládali, se ani nedá nazvat jejich chybou, je to naše pochybení.

A teď se snaží vyprovokovat vojenský konflikt v Pobaltí. Mají tam svou vlastní Ukrajinu v podobě tří pobaltských trpaslíků, jež nikdo nelituje. Jsou připraveni vydat Pobaltí Rusku, jen aby zachovali rusofobní jednotu zbytku Evropské unie. V tomto případě však nejde o vleklou válku, ale o vleklý přechod k míru. I když se přímo neválčí, mír tam také není.

Otázka nedostatku zbraní je netrápí. I Ukrajině takřka všechno chybělo a dokonce stále chybí, ale bojové operace pokračují k velké radosti Evropské unie – a Ameriky jak by smet. Dostupnost či nedostatek zbraní nebo mobilizačního potenciálu nezaručuje bezpečnost před případným napadením.

*

Rostislav IŠČENKO (na snímku) – Alexandr PORUNOV – Denis RUDOMJOTOV,  UKRAJINA.ru (07:00 21.07.2025)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová