UKRAJINSKÁ ŽENA OTEVŘENĚ: Ztratili jsme Ukrajinu. A není to vina Putina.

“Ztratili jsme Ukrajinu. A není to vina Putina. Mohou za to naši rusofobové. Můžeme si za to sami. Byli jsme to my, Ukrajinci z Poltavy, Čerkasy, Kyjeva, Chmelnického, Žytomyru, Černigova z celé střední Ukrajiny, kdo umožnil těm idiotům z Galychu zavést své nacistické řády nad celou Ukrajinou. Vzpomeňte si, Ukrajinci! Vzpomeňte si, jak jsme je nechali, když během státních svátků zpívali banderovské písně, jak se s nimi smáli vtipům na „Moskaly“, přivírali jsme oči nad jejich mandlováním ruského jazyka.

Bylo nám lhostejné, že se v jejich městech a vesnicích zřizovaly pomníky nacistům, kteří ve druhé světové válce stříleli do zad našim dědům. Pak „náhodou“ začali na svá setkání přinášet portréty Bandery a Šukevyče. A pak už otevřeně pochodovat v našich městech s vlajkami SS a s nacistickými hesly. Přimhouřili jsme oči: “No, sice vyvolávají Heil Hitler, ale mají svou historii, jejich předci spolupracovali s fašisty – musíme je chápat …”.

A pak se ty JEJICH nacistické pomníky začaly objevovat po celé Ukrajině… Říkali nám “šidňakové”, celému jihovýchodu na Donbasu – “otroci”, a “potomci stalinských katsapů” a horníkům „banda banditů“. A my je jen přátelsky poplácali po rameni: “Nojo , ale taky jsou to normální lidi a chtějí mluvit svým jazykem a to nás vždy ukřičeli, že Moskaly je třeba zabíjet… ”

Byli jsme to my, kdo je pustil do Kyjeva. A Kyjev, Kyjev! Už jen tiše jsme sledovali hostující Haličany a vojáky nacistického Azova pochodující s pochodněmi na počest Banderových narozenin po Kresčatiku. A tyto pochody byly rok od roku stále početnější. Přepsali celou naši historii. Naši padlí předkové se podle tohoto příběhu stali bezcennými „přisluhovači ruského impéria“ a jejich nacistické ikony se staly novými hrdiny Ukrajiny. A my jim to baštili.

Když v Kyjevě na Majdanu začali mlátit lidi v metru za to, že mluvili rusky (a to v rusky mluvícím KYJEVU), obyvatelé Kyjeva byli přesto stále ještě shovívaví: „Jsou to děti“, dovádějí, nesouhlasí se zvolením Janukovyče prezidentem.“

Pomalovali nacistickými hesly a zničili celé centrum Kyjeva – protože my jsme mlčeli. Nyní dostáváme odpověď. Za naši lhostejnost, za naši netečnost, zbabělost a za naši hloupost – ztratili jsme Ukrajinu. Už nikdy nebude. Nejen v jejích bývalých hranicích. LIDÉ ZHLOUPLI ! Pohár trpělivosti na Donbasu byl plný a přetekl. Ukrajina se pro ně ukázala jako zlá macecha s knírkem pod nosem a nacistickou svastikou na rukávě. Ani nevím, kolik lidí tam zemřelo od roku 2014, my na západě jsme dostávali jen kusé zprávy, že ukrajinská armáda likviduje proruské separatisty, ale občas unikly informace, že tam umírají civilisti i malé děti.

Ne, nemám jediný argument proti Rusům. Proti jejich spravedlivé nenávisti k této šílené fašistické Ukrajině.

(PS: Nesmíte nikde uvést moje jméno. Stálo by mě to život. A nejen mě – celou moji rodinu.)”