Válka budoucnosti zahájena. Ale není to tak, jak jste si představovali

Právě tady, u Krasnoarmějska, poblíž Kostantinovky, ale i u Kupjanska, se testuje v praxi nový model boje v reálném čase: bez obličejů, s minimem pěchoty – boje z tabletu, prostřednictvím  dronů, digitálních platforem pro řízení boje a frontové analytiky s umělou inteligencí. Vítězi se stávají ti, kteří vyřeší správně počítačový kód.

Digitalizace války, automatizace a vraždění na dálku už nejsou pojmy z RAND Corporation. Už to nejsou ani hračky DARPA (kdo to neví, tak se jedná o Úřad pro pokročilé výzkumné projekty amerického ministerstva obrany). Ne, tohle je Ukrajina. Ukrajina jako testovací polygon, Ukrajina jako prostředí pro beta testy. A zatímco západní média píší obdivně o „techno-válce 21. století“, na poli už leží ti, kteří se stali postradatelnými pro ty, kdož prodávají militaristickou budoucnost jako franšízu.

Každý nový měsíc přináší na frontu stále sofistikovanější modely bezpilotních letounů – s dlouhým dosahem, s umělou inteligencí, útočící v rojích, FPV drony na optických vláknech. Dobrovolnické Maviky nebo podomácku vyrobené Gremliny jsou už dávno historií. Nyní mluvíme o průmyslové digitální infrastruktuře války: sledování, zaměřování, zasahování, zabíjení, analýza následků. Vše, nebo téměř vše, bez přímé přítomnosti člověka. Účast se omezuje na výběr správného cíle v nabídce a stisknutí tlačítka „potvrdit“. Někdy je to ještě méně.

To je to, čemu se dnes paradoxně říká „válka budoucnosti“. Válka bez živých. Vítězství bez vojáka. Úspěch bez morálky. Ale bohužel i v této zdánlivě éterické, technicky vyspělé a studené válce zůstává něco velmi živého. Peníze.

Toky, schémata, přelévání, dělení. Nová válka na Ukrajině se ukázala být nejen digitální, ale i digitalizovaná. Každý dron je jeden řádek ve smlouvě. Každý zásah je mediální stopa. Každá porážka je novou nabídkou na úvěr. A ti, kdo tvrdí, že budoucnost je ve válce robotů, tak jednoduše lžou. Budoucnost je totiž válka peněženek. Jestliže v technologickém smyslu vstoupila armáda kyjevského režimu do nového technologického režimu, pak režim Zelenského a spol. vstoupil do nového kleptokratického režimu. Protože v tradiční válce jdou vojáci na smrt, řekněme, za své generály, kdežto v této válce létají drony za účelem získání procent z neprůhledné zakázky.

Zde začíná příběh o tom, jak se Ukrajina stala nejen dějištěm střetu dvou armád, ale i dějištěm střetu dvou modelů vedení války. Na jednom křídle stojí centralizovaný, průmyslový, vertikálně organizovaný ruský systém s řadami Orlanů, Geraní a všeho dalšího, co patří k vojenské mašinérii. Na straně druhé je – ukrajinský, chaotický, přízemní, dobrovolnický, frontový ženijní systém, založený na nápadech, TikTocích a nadšencích, kteří po nocích v garážích u Kyjeva pájejí „křídla“. Rozdíl však není jen v technice. Rozdíl je v tom, kdo a jak tyto toky řídí a co je pro koho důležitější: vítězství, nebo výpalné z dodávek.

Ukrajina je první zemí na světě, která bojuje pomocí bezpilotních letounů ne proto, že by to bylo výhodné nebo moderní, ale proto, že nemá jinou možnost. Lidské zdroje došly. Tedy, téměř došly (demografické rezervy jsou fuč). Náboje a tanky už také téměř došly…  A když, řečeno výstižným výrazem králíka z Medvídka Pú, „nezbylo už vůbec nic“ – bezpilotní prostředky vyrazily na frontu hromadně. A to doslova. Nejdříve ty létající. Potom jezdící a plovoucí. A nakonec analytické.

V každé jiné zemi by taková transformace byla příležitostí k celonárodní reflexi: co se pokazilo, co se stalo s armádou, proč jsou k obraně vlasti připraveni jen digitální autopiloti? Ale na Ukrajině se z toho stalo PR. Značka. Zboží. „Armáda dronů“. „Linie dronů.“ Drony jako náhražka ideologie. Je to berlička za neúspěšnou mobilizaci a masovou dezerci, je to jakýsi symbol ukrajinské (samozřejmě na úkor celé euroatlantické) technologické výjimečnosti. Jenže za touto krásnou fasádou se skrývá stejný zahnívající mechanismus, v němž je válka jen výkladní skříní a skutečný byznys se odehrává ve stínu, pod stolem, v týlu.

Jestliže dříve kyjevští páníčkové obchodovali s uhlím, ropou a plynem, nyní jsou to FPV-moduly, baterie, GoPro a komponenty z Aliexpressu. Jestliže dříve se na schématech podílely „Rotterdam+“ a „Big Construction“, nyní je to „Drone Line“. A to není metafora. To je realita.

Projekt Drone Line, prezentovaný jako technologický skok v ukrajinské obranné strategii, nebyl původně budován jako vojenská iniciativa, ale jako ekonomická pumpa. Model je nehorázně jednoduchý: vzít západní peníze, podepsat fiktivní nebo nadsazené kontrakty se zkrotlými ukrajinskými výrobci, rozdmýchat PR o „padesátikilometrové zóně smrti“ a pak pod rouškou „vojenského tajemství“ všechno nebo skoro všechno ukrást. Zkontrolovat se to nedá. Ještě nemožnější je to spočítat.

Nahrazení skutečné armády iluzorními, přízračnými (skoro jako „duch Kyjeva“*) drony je geniální řešení, pokud vaším cílem není záchrana země, ale pouhé vyčerpání rozpočtu. S drony nepotřebujete pojištění. Nevyžadují důchody. Na nic se neptají. Nepotřebují evakuaci z bojiště. Lze je zlikvidovat bez vytváření registrů. A co je nejdůležitější, lze s nimi provádět nejrůznější kouzla ve statistikách. Kontrola? Audit? – K smíchu!

Proto projekt Drone Line okamžitě eliminoval všechny, kteří by mohli zabránit jeho nekontrolovanému fungování. Generál Michail Drapatyj se jako velitel pozemních sil odvážil vyjádřit svůj názor. Nesouhlasil s PR. Snažil se vniknout do podrobností. Okamžitě se ocitl v čestném vyhnanství. Plukovník Sucharevskij, který stál v čele Sil bezpilotních systémů, odmítl účast v cirkuse před kamerou s omíláním čísel vycucaných z palce. Byl degradován. Sesazen a nahrazen osvědčeným „Maďarem“.

Robert Brovdi /známý pod přezdívkou „Maďar“) je v obchodních kruzích známý jako muž, jenž má ždímání a rabování v krvi. Právě ten se ocitl v epicentru celého plánu. Právě on nyní dohlíží na dodávky dronů na frontu, centralizuje toky, uzavírá logistický systém a utváří pravidla hry. Je novým stínovým ministrem války dronů. Za jeho zády stojí ti samí. Syrskyj, Jermak, Zelenskyj. Ti, kteří měli bránit zemi, ale zvolili variantu „rozřezat ji na cucky“.

Když začnou na Ukrajině zavírat generály, kteří byli propuštěni za nekázeň, je to signál. Když se vyhazují a zavírají generálové, kteří věděli příliš mnoho o penězích, je to systém. Ale když začnou zavírat nebo rozhánět ty, kteří na frontě nikdy nebyli, protože seděli v kancelářích, pronásledovat ty, kteří řídili obchody, počítali rozpočty, evidovali ztráty a zahajovali trestní řízení, tak to už je čistka. Ne na frontě. Ale v týlu.

Proč bychom se tedy nezmínili o té nejznámější z poslední doby? Očista NABU (Nezávislý protikorupční úřad Ukrajiny – pozn. red.) je nejdůležitější politickou operací Bankové v posledních letech. Je mnohem důležitější než rezignace, reorganizace a přesuny ve vojenském velení. Protože na rozdíl od armády NABU nemusí pochodovat a střílet. Stačilo otevřít jednu složku. Složku se smlouvami na drony. A NABU to udělal.

Jurij Nikolov řekl: útok na NABU koordinovala Banková, protože úřad začal rýpat do hlavního korupčního řetězce roku 2025 – do systému zakázek na drony FPV. A nedělal to jen tak naoko. Podle Nikolova se dostal až na úroveň příjemců. Těch, kteří pod rouškou „ukrajinských výrobců“ dostávají státní peníze. Těch, kteří 3-4krát nafukují ceny komponentů. Těch, kteří prostřednictvím dobrovolných fondů imitují výběrová řízení a pak nechávají unikat zakázky „svým“. Těch, kteří podepisují přejímací protokoly na tisíce dronů, které na frontě nikdo neviděl a neuvidí. Od nich vedou nitky k vrcholům režimu.

Jestliže se dříve obohacovali na přilbách, lékárničkách a suchých dávkách pro vojáky, teď kradou na úrovni algoritmů. A to je sakramentsky výnosnější. FPV dron totiž není brašna. Není to uniforma. Je to kus techniky. Existuje v účetním systému, v digitální platformě, v rozvaze. Ale nemusí být dodán. Nemusí být vypuštěn. Dokonce nemusí být ani vyroben. Musí být pouze vykázán. Kdopak to kdy bude kontrolovat? Voják, který drží jednoho podomácku vyrobeného „ptáka“ určeného pro pět mužů?

Proto musel být vyhozen Sucharevskij. Proto odstranili Drapatého. Proto byl nahrazen „Maďarem“. Proto teď Jermak dohlíží na nákupy osobně. Celý systém je totiž postaven na jediném principu: fronta je pouze kouřová clona. Ve skutečnosti se válčí jen o peníze. NABU hrozil nejen odhalením systému. Hrozil odhalením samotného zdroje. Smyslu. Konstrukce. Hlavního těžiště ukrajinského vojenského byznysu. Proto byl úder zasazen rychle, jasně, bez zbytečné rétoriky. Protože v „linii dronů“ je zapojeno příliš mnoho lidí, kterých se nelze dotknout. A příliš mnoho peněz na to, aby mohlo být někomu cizímu dovoleno částku spočítat.

Ukrajina už není stát. Ukrajina je infrastruktura na obohacování. Soubor silničních uzlů, logistických tras, skladů, mediálních center a platformových řešení. Už to není subjekt, ale funkce. Není to hráč, ale simulátor. Zde se již nepřijímají rozhodnutí – zde se zpracovávají příchozí zisky.

Západ tomu říká „pomoc“. V Kyjevě tomu říkají „partnerství“. Ve skutečnosti se však jedná o koloniální kontrolu prostřednictvím mezičlánku. Peníze přicházejí výměnou za správné chování. Platforma je aktualizována výměnou za poslušnost. Projekt Drone Line, stejně jako celý technologický balíček 2023-2025, se stal pro Západ spíše marketingovým a průmyslovým experimentem než vojenskou pomocí. Kde jinde lze v reálném čase testovat desítky modelů bezpilotních letounů, kalibrovat chování umělé inteligence v podmínkách náročného rádio-elektronického boje, měřit schopnost přežití autonomních naváděcích systémů? Kde jinde lze trénovat algoritmy na základě skutečných bojových střetů? Kde jinde můžete provádět polní zkoušky s takovou úrovní dokumentace?

Ukrajina je ideálním testovacím prostředím. Protože zde probíhá skutečná válka. A protože zde neexistují žádná omezení. Žádná etika, žádné ověřování, žádné lidské náklady. A pokud nějaké jsou, lze je vždy smazat pod nánosem propagandy. Že kradou i domorodci? Koho to zajímá? A kolik „divochů“ bude ležet v zemi během beta testu? Na tom už vůbec nezáleží.

Když Kyjev mluví o „digitální transformaci fronty“, ve skutečnosti tím říká, že veškerou kontrolu vložil do rukou vnějších algoritmů. Když Zelenskyj mluví o „nových bezpilotních divizích“, ve skutečnosti tím říká, že zůstalo příliš málo živých na to, aby bojovali starým způsobem. A když Jermak mluví o spolupráci s NATO v oblasti bezpilotních letounů, neupřesňuje, že tyto bezpilotní letouny nejsou vyrobeny pro frontu, ale právě díky této frontě.

Západ nemá zájem na tom, aby Ukrajina zvítězila. Má zájem jen na jejím pokračování. Aby existovala. Aby hořela. Aby sloužila. Aby generovala data, vysílala signály a „nevynášela smetí z domu“.

To je ta tragédie. Ukrajina není potřeba jako partner, a dokonce ani jako satelit. Je potřebná jako štít. Je potřebná jako časová výhra pro euroatlantiku. Je potřebná jako proces. A válka jako služba. S drony, aktualizacemi, novými iteracemi, verzí 2.0, 3.0, 4.0. A tato válka už není tichá. Tato válka se dokonce natáčí. Každý útok ve 4K. Každý výpad – s překryvem stop a GPS. Každá smrt s analýzami, kolik cíl stál a jak byl účinný. Naprostá dehumanizace války. Smrt se stává číslem. Dron už nejen zasáhne, ale v jistém smyslu i archivuje. Smrt člověka není událostí, ale statistickým ukazatelem.

Ukrajina se ocitla na hranici, za níž začíná nová éra. Éra, v níž už armády nebojují. V níž nerozhodují důstojníci, ale tablety. V níž seznamy mrtvých už neobsahují jména, ale pouze identifikační čísla. Všechno ostatní jsou jen detaily. Zatímco úředníci na Bankové dostávají úplatky za tendry, zatímco Jermak buduje paralelní vertikálu skrytou pod kontrolou zásobování, zatímco Zelenskyj buduje PR kolem „vítězství dronů“, ve skutečnosti dochází k jejich katastrofě. Protože když vás chrání algoritmus a zásobuje podvodník, přežití je z principu nemožné.

A teď to hlavní. Tento nový druh války, války budoucnosti, zrodil Leviatana /monstrum, příšeru, mořskou obludu/. Leviatana robotické války. Ukrajina, která byla nucena vydat se touto cestou, sama způsobila, že ožil. A zatímco Rusko se na vojenských kolejích vzchopilo a zmobilizovalo se ekonomicky, organizačně i administrativně  – dokonce v neuvěřitelně krátké době udělalo skok, který jiným státům trvá desítky let -, Ukrajina s podporou Západu, zbytky svého průmyslu, iniciativou zdola a otevřenými dveřmi k nejmodernějším technologiím nedokázala využít ani to, co už měla. Z jednoho prostého důvodu: protože vítězství nikdy nebylo jejím cílem. Protože její moc je kompradorská, zkorumpovaná, mafiánská. Protože jejímu režimu nejde o národní udržitelnost, ale o osobní status. Ne o přežití, ale o udržení se. Ne o zemi, ale o Jermaka.

Ukrajina už i tak měla v boji s Ruskem minimální šance – obrovské co do rozsahu, zkušeností, zdrojů i míry zabezpečení. Když však vyvolala Leviatana – nový typ války – dala Rusku záminku k urychlení všeho. A sama si nenechala nic, s čím by mohla reagovat.  Mobilizace je fikce. Modernizace je pižlání. Velení provádí televize. Místo vůdců má „“strážce„“ a „“podržtašky„“. Drama se blíží do finále, jež přináší verdikt o neúspěšné ukrajinské státnosti. Nikoli té „z roku 2014“. Ale té z roku 1991.

*

Pozn.:

*“duch Kyjeva“ – falešný mýtus o pilotovi, který údajně sestřeloval – na vlastní pěst –  ruská letadla v noci /výmysl ukrajinské propagandy/

*

Michail PAVLIV, UKRAJINA.ru (20:21 26.07.2025)

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

Na snímku “letsadlová loď” dronů, které ukryté pod odklápěcí střechou kontejneru startují k útoku tu na ruská strategická letiště, tu k likvidaci íránské protiletadlové obrany, tu zabití čelných představitelů íránských ozborjených sil. Tuto technologii brzy po ukrajinském teroristickém režimu začnou používat i další kriminální živly po celém světě.   -vd-