Můj soud za propagaci komunismu. Svět Tomáše Koloce

Poslanci Marek Benda (ODS), Martin Dlouhý (TOP 09) a Šimon Heller (KDU-ČSL: od strany, jejímž nejdéle sloužícím předsedou byl největší nekomunistický propagátor stalinského komunismu všech dob P. Josef Plojhar, to sedí), v dubnu navrhli novelu paragrafu 403 tak, aby trestal pozitivní zmínky o minulém zřízení, v květnu sněmovna novelu odhlasovala a minulý čtvrtek ji Petr Pavel, náš nejkomunističtější polistopadový prezident (na rozdíl od Miloše Zemana, který byl členem KSČ pouze za Pražského jara, kdy západní levice Dubčekovým komunistům přezdívala „nejúspěšnější sociální demokrati v Evropě“, zažádal P. P. o členství v KSČ v normalizačním roce 1983 a byla to stále Husákova KSČ, v níž se stal předsedou základní organizace při svém vojenském útvaru) podepsal. Nejspíš proto je i sazba za tento prohřešek husákovská: až pět let natvrdo.

Po přijetí této novely jsem se dopustil bonmotu, že po všech dnešních posměšcích kultuře minulého režimu (například z úst Marka Ebena a Jiřího Stracha o „chlebíčkové RVHP“ minulosti MFF Karlovy Vary – ačkoli tehdy místo dnešní módní přehlídky pop-hvězdiček jezdili do Varů skuteční průkopníci filmového umění, namátkou scenárista Cesare Zavattini, režiséři Luis Buñuel, Giuseppe De Santis, Frank Capra, teoretik Georges Sadoul…) a otevřené mstě na její architektuře (která se projevuje bezhlavým bouráním mezinárodně ceněných brutalistních staveb jako byl pražský Transgas, hotel Praha, ÚTB či liberecký obchodní dům Ještěd) jde o konečné razítko mindráku současného režimu vůči tomu minulému. A to jsem se, slavný soude, (radši) ani nezmínil o oblasti sociální.

Spravedlivý soud (tedy ten pomyslný, který oslovuji) by s mou obžalobou z propagace komunismu měl ale nejspíš problém, protože já současné české kapitalistické zřízení kritizuji v první řadě za to, jak se chová ke svým – podnikatelům. Přestože jsem široko daleko proslulý konzervativní levičák (nezaměňovat s novolevičákem, viz manuál na jejich odlišení), za svůj pětatřicetiletý život jinocha až dospělce v tomto režimu jsem se blízce spřátelil i s řadou soukromých zemědělců, několika hoteliéry a restauratéry, majitelem soukromé veterinární stanice, majitelkou lékárny, majitelem papírenské továrny, ba i člověkem, který vlastníma rukama vybudoval nemalou síť továren na výrobu automobilových náhradních dílů. Ani jeden z nich už ale svůj podnik nevlastní, neboť všem (fakt VŠEM!) je ukradly či rozložily buď nadnárodní korporáty, nebo čeští exekutoři a jiní (v kontextu mezinárodní právní situace právem tak nazvaní) čeští lichváři a tuneláři, anebo konečně akty státní kolaborace s globálním bojem proti lokálnímu podnikání (typu covidový lockdown atd.).

Tož se, slavný soude, ptám nejen kvůli sobě, ale protože mě to zajímá i obecně: Je možné odsoudit za propagaci komunismu člověka, který po náhradě současného českého kapitalismu za nějaký s evropskou civilizací kompatibilní model volá ne jako nepřítel poctivých českých podnikatelů, ale jako jejich přítel?

Ano, slavný soude, přiznávám – nevolám po ideálu ctěných politických asociálů jako byli Alois Rašín a Václav Klaus, kteří nechali nižší třídy této země radostně spadnout do bezdomovectví. To spíše po T. G. Masarykovi a Edvardu Benešovi, kteří tuto republiku původně koncipovali jako kapitalismus s lidskou tváří jak pro zaměstnance (které Edvard Beneš za třetí republiky vybavil například dekretem o právu na závodní kuchyni), tak i pro československé podnikatele (jejichž domácí hegemonie byla zaručena už Masarykovým nostrifikačním zákonem, který říkal, že nadpoloviční většinu v podniku na území ČSR nesmí vlastnit cizinec). T. G. M. ani E. B. osobně se pak netajili tím, jaká forma je podnikatelským subjektem jejich srdce – díky čemuž největší republikové divadlo i nakladatelství jejich ČSR byly DRUŽSTEVNÍ.

Jako takový svým přátelům, bývalým poctivým podnikatelům (ba i těm současným, které předem lituji, pokud se současný gründerkapitalisticko-progrestivistický mix českého kapitalismu udrží, a po EET, lockdownu, greendealu, Lipské burze, fosilních sankcích a stíhačkách F-35 naloží českému podnikateli na záda ještě pětiprocentní válku) už léta vysvětluji, že vzhledem k tomu, že jejich skutečným nepřítelem je česká korporátní pravice, jejich místo je po boku nás, uvědomělého českého prekariátu a do něj se postupně propadajících poctivě pracujících zaměstnaneckých tříd.

Jaký za to mohu očekávat trest?

*

Tomáš Koloc (na snímku), Krajksé Listy

Zdroje: Seznam.cz, Romea.cz, Novinky.cz, Earch.cz, Pavel Tigrid: Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu