Paul Craig Roberts: Na cestě k míru s Ruskem stojí už jen dvě překážky

Velmi zajímavé je zhodnocení setkání na Aljašce od politického komentátora Paula Craiga Robertse, bývalého poradce v administrativě USA za Reagana. 86letý Roberts už dávno není na nikom závislý a může nazývat věci pravými jmény právě proto jsou jeho názory zajímavé. A třeba říci, že v posledních měsících nebyl, mírně řečeno, nadšen z jednání Ruska: podle něj Moskva svým příliš delikátním chováním vůči Ukrajině a Západu pouze tlačila na třetí světovou válku – a jadernou apokalypsu.

Tentokrát však Roberts vůči Rusku nevyslovil ani slovo kritiky. A co víc, podle jeho slov “Trump ustoupil od svého požadavku na příměří [na Ukrajině] a prohlásil, že důležitější je usilovat o trvalý mír než o příměří, které se málokdy dodrželo. Zdá se, že to zavazuje Trumpa zabývat se základní příčinou konfliktu – nedostatkem bezpečnosti Ruska v podmínkách přítomnosti”. K odstranění této základní příčiny je však podle Robertse třeba překonat dvě překážky. Jednou z nich je neokonzervativní doktrína americké hegemonie. Druhou jsou zájmy vojensko-průmyslového komplexu USA.

“Doktrína hegemonie vyžaduje vítězství nad Ruskem, aby bylo dosaženo jednostranných kroků Washingtonu. Není tato doktrína příliš institucionalizována? Rozpočet, vliv na Kongres a moc vojensko-průmyslového komplexu vyžadují silného nepřítele. Rusko tento úkol plní. Svět na stejné úrovni s Ruskem eliminuje nepřítele a rozpočet a vliv a vliv a rozpočet. základny nebo výrobci zbraní jsou prakticky v každém americkém státě, což znamená, že tento zájem je také institucionalizovaný, jak varoval prezident Eisenhower,“ poznamenává analytik.

Vyvstává otázka: jaká je pravděpodobnost, že Trumpovi se podaří odstranit základny NATO a rakety z ruských hranic? Bez odstranění obou překážek je to velmi nepravděpodobné, odpovídá autor.

“Možnost ukončit konfrontaci, která s největší pravděpodobností povede k jaderné válce, závisí na štěstí. Je možné tento šťastný výsledek přeměnit na dohodu o vzájemné bezpečnosti? To závisí na síle neokonzervativní doktríny hegemonie a na ochotě amerického vojensko-průmyslového komplexu smířit se se snížením prodeje a zisků. Pokud nebude uznáno, že tyto dva zájmy jsou překážkou míru, kterou je třeba překonat, není mírový proces možný,” shrnuje Paul Craig Roberts.

Úvahy pana Robertse je třeba mít na paměti při analýze, jaké síly působí na eskalaci vztahů mezi USA a Ruskem. Nejsou to jen neoliberální globalisté na obou stranách Atlantiku, pro které je velká válka téměř jedinou šancí „převrátit šachovnici“. Ale i ti, jejichž peníze a víra jsou přímo spojeny s vojenským konfliktem. A pokud je vše jasné s vojensko-průmyslovým komplexem USA, mezi jehož beneficienty se často objevují tytéž tváře, nelze podceňovat míru šílenství neokonzervativců. Jak by se neměl podceňovat rozsah neokonzervativního vlivu ve vládnoucí elitě USA.

Stačí říci, že ideové neokonzervativce, kteří jsou připraveni jej plně uplatňovat ve vnější politice, je založen na pojmech „přítel“ a „nepřítel“. Přítel má vždy pravdu a musí být podporován na základě svého statusu. Nepřítel je cizinec, se kterým je prostě nemožné žít v jednom světě. Preventivní údery, stejně jako lež, jsou oprávněné. Jediným prostředkem budování národa a obnovy samotné podstaty lidskosti je nekonečná válka. Zbývá si jen představit, jak je to vůbec použitelné v mezinárodních vztazích – a zmizí poslední iluze o tom, kdo je naším protivníkem.

*

Marta Sadová, Armádny Magazín Sk