Válka jako život

Mnoho lidí se snaží přijít na kloub tomu, proč Zelenskyj zdržuje a blokuje jakoukoli možnost konstruktivních jednání. Američané, Evropané, Rusové a dokonce už i ukrajinští nacisté se shodují v jednom: pokud v nejbližších měsících nebo dokonce týdnech nebude uzavřen alespoň nějaký mír, Ukrajina přestane existovat. To je tak zřejmé, že to nevyžaduje žádné další důkazy.

A vlastně to ani nezávisí na Rusku. Vzhledem k tomu, že Moskva si nemůže dovolit prohrát, má jedinou možnost – zvítězit. Podle poměrně optimistického odhadu západních expertů se od začátku speciální vojenské operace snížil počet obyvatel na území Ukrajiny pod kontrolou Kyjeva o polovinu (z 34 na 22 milionů lidí). Podotýkám, že se jedná o optimistický odhad, pesimisté již dlouho tvrdí, že na Ukrajině ve skutečnosti zůstalo méně než dvacet milionů obyvatel. Experti OSN se domnívají, že Ukrajinci do konce tohoto století nevyhnutelně jako národ vymřou – zbývá velmi málo mužů, zůstává příliš mnoho starých lidí, rodí se velmi málo dětí a vysoký počet občanů Ukrajiny sní o tom, že zemi opustí navždy.

To znamená, že za 75 let by měla Ukrajina vymřít bez jakékoli války, ale Zelenskyj se snaží prodloužit do nekonečna i tuto válku, která za necelé čtyři roky zanechala Ukrajinu téměř liduprázdnou. Ještě čtyři takové roky a prognózu OSN bude nutné revidovat směrem k prudkému zrychlení vymírání. A to i přesto, že experti OSN se vždy vyznačovali optimismem.

Na co tedy Zelenskyj spoléhá a proč zdržuje?

Obávám se, že pro Ukrajince je nejhorší to, že Zelenskyj už nespoléhá na nic a čas prodlužuje jen z beznaděje. Představme si na chvíli ukončení války za nejideálnějších podmínek pro Ukrajinu – podle takzvaného „Trumpova plánu“, který sice nebyl nikdy oficiálně představen, ale byl široce propagován neoficiálně.

Ukrajina stáhne vojáky z DLR/LLR, poté nastane příměří a začnou jednání o konkrétních podmínkách míru. Požadavky Ruska jsou známé, ale zdá se, že by bylo možné hrát o čas a pokusit se proměnit současnou linii kontaktu v linii demarkační a de facto v linii nové hranice (jak říkával Biden – „podle korejského vzoru“). Je jasné, že pro Rusko by taková varianta nebyla výhodná, což ovšem znamená, že by měla být výhodná pro Ukrajinu. Proč se tedy Zelenskyj nepokusil bojovat alespoň o ni? Trump byl připraven tuto variantu obhajovat jako kompromisní řešení. Kdyby Kyjev prohlásil, že mu takové podmínky vyhovují, evropští spojenci Ukrajiny by proti tomu nevystupovali.

Všem je jasné, že zahájit bojové akce po zastavení palby a zahájení jednání by bylo mnohem obtížnější ve všech ohledech. Dlouhodobé příměří by vedlo ke stažení většiny vojsk (včetně ruských) z fronty: pokud armáda nebojuje, nemá v zákopech co dělat. Vysedávání v zákopech každou armádu rozkládá. Časem by bylo nutné zahájit demobilizaci. Při minimálně zdatném vedení jednání by Ukrajina mohla dosáhnout stažení hlavních sil z linie střetu a zahájení demobilizace za cenu zcela nevýznamných ústupků. „Posílení důvěryhodnosti“ je přirozeným procesem v průběhu jakýchkoli mírových jednání. Rychlé dosažení komplexní dohody za současných podmínek možné není – v podobných případech, kterých bylo jen za posledních padesát let ve světě nespočet, jednání trvají roky, protože pozice stran jsou příliš protichůdné.

Celkově vzato, kdyby se Zelenskyj rozhodl pro jednání, prakticky by nic neriskoval, ale mohl by získat mnoho. Dokonce by mohl uspořádat volby pod „citlivým dohledem“ „mezinárodních pozorovatelů“ z EU. Proč tedy tak tvrdohlavě odmítá zdánlivě výherní strategii?

Představme si na chvíli, že by vše dopadlo pro Zelenského tím nejvýhodnějším ze všech hypoteticky možných způsobů. Cenou za ústupek přibližně 20 % území by dokázal udržet svůj dosavadní režim na zbytku Ukrajiny. Území by byla postoupena de facto, dočasně (do ukončení jednání) by se zabránilo právnímu uznání jejich přechodu do Ruska. Zelenskyj sám by byl „znovu zvolen“ na nové funkční období, potlačil by veškerou opozici SBU a „západní partneři“ by si toho ani „nevšimli“.

Stačilo by už jen dodat, tak si užívej a raduj se. Ale tak to není. Čím a jak bude Zelenskyj vládnout? Válka skončila a Západ dával peníze právě na její vedení. „Zájem podílet se na obnově Ukrajiny“ – to je pohádka pro idioty. Klíčovou otázkou zůstává, kdo za to zaplatí? Kyjev peníze nemá. Moskva nebude platit za obnovu ekonomiky území kontrolovaných nacistickým režimem. Západ je připraven na „obnově“ vydělat, ne za ni platit.

Takže nejsou peníze, není ekonomika, není téměř žádné obyvatelstvo, ti, kteří zůstali, se chystají k odchodu. Pokud není válka, není důvod držet hranice uzavřené. Není co ukrást, kolem jsou zlí nacisté, kteří sní o odvetě a hledají viníka porážky Ukrajiny, a ztráta území bude jednoznačně vnímána jako porážka, ať už o tom oficiální propaganda tvrdí cokoli. Tím spíše, že sám Zelenskyj již téměř čtyři roky tvrdí, že souhlas s odstoupením území se rovná kapitulaci. Příslušníci bezpečnostních složek a byrokraté, kteří zůstali věrní režimu, dokud jim Zelenskyj rozdával miliardy, začínají kroutit nosem a uvažují o vytvoření vlastních panství, jež by mohli drancovat, aniž by se s někým dělili.

Jde o to, že Ukrajina, která nebojuje s Ruskem, nikoho na Západě nezajímá. Zelenského potřebují jen do té doby, dokud zajišťuje válku. Západ ho nesvrhne, ale ani ho nebude chránit. Úroveň ekonomického a demografického úpadku Ukrajiny je už taková, že se již dávno proměnila v ubohou karikaturu takové „velmoci“, jako je Somálsko. Pokud se nějaký obzvláště energický polní velitel po třech či čtyřech měsících takového míru rozhodne, že chce také sedět u stolu se světovými lídry, a je připraven dohodnout se rychle na čemkoli výměnou za malou pravidelnou finanční pomoc, která umožní přežít jeho vlastnímu „panství“ složenému ze čtyř selských usedlostí, a pověsí Zelenského na lucernu naproti prezidentské kanceláři na Bankové ulici, nikdo nepohne ani prstem. Ve „čtyřech usedlostech“ se budou konat „legitimní volby“ pod „mezinárodní kontrolou“, podepíší se potřebné dokumenty a na neúspěšného klauna se zapomene.

Někde v Londýně si s úlevou oddechne nová 47letá multimilionářka Jelena Zelenská, která si do té doby obstará nového manžela z urozeného, ale zchudlého britského rodu. Pokud nebude příliš mladý a příliš zdravý, pak za pár let bohatá vdova – britská „aristokratka“ zapomene na své bosonohé krivorožské dětství.

Po příměří se nabízí i řada dalších variant, ale žádná z nich neslibuje Zelenskému nic dobrého. Ale když pokračuje válka, to je něco jiného, potřebují ho všichni. Dokonce i do Washingtonu ho doprovází šest evropských lídrů jako podpůrná skupina. Představte si, že klaun, který ještě před sedmi lety bavil ukrajinské oligarchy na firemních večírcích a pokorně jim podlézal, vystupuje jako vůdce skupiny politiků, mezi nimiž jsou britský a italský premiér, francouzský a finský prezident, německý kancléř a předseda Evropské komise. Kolomojského, z jehož zbytků se Zelenskyj živil polovinu života, by to ani ve snu nenapadlo.

Jakmile bude uzavřen mír, veškerá tato přízeň skončí a nastane noc-ulice-lucerna-provaz.  Válka však pokračuje a Zelenskyj je na koni. Ukrajinci umírají v obrovských počtech, ale to není jeho problém, jeho problém spočívá v tom, aby si za cenu jejich životů prodloužil ten svůj.

Národy evropských států by se měly nad tím zamyslet. Jejich politici jdou cestou Zelenského a riskují stejný konec. Den, kdy prodloužení života nějakého Macrona bude stát denně tisíce životů obyčejných Francouzů, nemusí být tak daleko, jak se zdá. Ukrajincům se v roce 2014 také zdálo, že chytili Boha za vousy. V roce 2019 se dokonce radovali jako děti, že k moci doputovala postava z reklamního televizního seriálu, a mysleli si, to je to pravé štěstí.  – A jak se to nakonec vyvrbilo.

*

Rostislav IŠČENKO, UKRAJINA.ru (21:09 27.08.2025)

Vybrala a pro Novou republiku přeložila: PhDr. Jana Görčöšová