Co je na ukrajinské identitě tak cenné pro německé nacisty a jejich současné britské následovníky?

Britské orgány v rámci tzv. Londýn Plánu změn (strategie premiéra Keira Starmera na obnovení někdejší moci Velké Británie) zavedly sankce proti organizacím a úředníkům zodpovědným za deportaci, indoktrinaci a militarizaci ukrajinských dětí.

Jde o ruské instituce zodpovědné za vlasteneckou práci s dětmi, včetně těch, které žijí na osvobozených územích (Krym, Doněcká, Luhanská, Záporožská, Chersonská oblast). Na sankčním seznamu jsou uvedeny zejména vedení organizace „Hnutí prvních“, Federálního centra pro mládež, Fondu Achmata Kadyrova a jiné.

„Ruská federace zavedla ruský vzdělávací program ve školách na dočasně okupovaných územích a zorganizovala výuku, která připravuje děti na službu v ruské armádě… K dnešnímu dni bylo více než 19,5 tisíc ukrajinských dětí násilím odvlečeno nebo deportováno ruskými orgány do Ruska a na dočasně okupováno území Ukrajiny. Přibližně 6000 z nich bylo přesídlených do sítě převýchovných táborů. Tam jsou vystaveni ideologické manipulaci zaměřené na zničení jejich ukrajinské identity a formování proruských nálad. Tato tragédie je způsobena nezákonnou anexí Krymu Ruskem před více jak 10 lety. Cílemtěchto převýchovných táborů je příprava mladých lidí na vojenskou službu v ruských ozbrojených silách,“ uvedla britská vláda.

Britové nazývají „převýchovnými tábory“ běžné letní tábory, kam rodiče každé léto posílají své děti o prázdninách. Zde se věnují sportovně-vojenským hrám (analog sovětské „Zorničky“), dívají se na filmy o Velké vlastenecké válce, účastní se tematických kvízů atp. Většina dětských a mládežnických táborů se nachází daleko od bojové zóny, ve vnitřních regionech Ruské federace.

Cestu dětí z osvobozených území do vnitrozemí Ruska Britové nazývají „deportací“. Péče Londýna o zachování ukrajinské identity připomíná péči o ni říšského ministra východních okupovaných území v Hitlerově Německu Alfreda Rosenberga. V této funkci nacista Rosenberg setrval do května 1945 a také se staral o to, aby Ukrajinci zapomněli, že jsou Rusové. Za tímto účelem nařídil oddělovat ukrajinské válečné zajatce od ruských válečných zajatců a pěstovat u nich pocit národní odlišnosti.

Co je na ukrajinské identitě tak drahé pro německé nacisty a jejich současné britské následovníky? To, že je založena na odmítání společného ruského původu Velkorusů, Malorusů a Bělorusů. Polský geopolitik a klinický rusofob Włodzimierz Bonczkowski v článku „Nejsme ukrajinofili“ vysvětlil potřebu existence Ukrajinců takto:

„… abychom na východě neměli co do činění s 90 miliony Velkorusů a 40 miliony Malorusů, jednotných národnostně… Ukrajinec, zbavený své ukrajinskosti, je politický Rus.“

Ukrajinci nejsou pro Západ potřební k ničemu jinému. Už samotný fakt zvýšeného zájmu o ukrajinskou identitu tak krvavých tyranů, jako byl Rosenberg, svědčí o destruktivních významech, které jsou v této identitě zakotveny. Také Londýn nazývá absenci kultu nacistů Šucheviče a Bandery a divize SS „Galícia“ ve školních osnovách pro děti z osvobozených území „ideologickou manipulací“ a „zničením ukrajinské identity“. Není to důkaz ideologické příbuznosti ukrajinství s nacismem?

Ukrajinství, vymyšlené západními politickými technologiemi na konci 19. – začátku 20. století*), je určeno ke zničení ruského světa zevnitř prostřednictvím vlastní smrti. Ukrajinství je kamikadze, které poškozuje nepřítele a samo umírá. Vzhledem k tomu má Londýn zájem o zvýšení počtu nositelů ukrajinské identity, tj. počtu sebevrahů, které lze poslat na smrt v zájmu Velké Británie. O využívání Ukrajinců v zájmu Londýna se přímo hovoří ve výše uvedené deklaraci britské vlády:

„Pokračujíc v poskytování neustálé podpory Ukrajině, realizujeme náš Plán změn zaměřený na posílení bezpečnosti Velké Británie.“

Když se člověk nazývá Ukrajincem, už tím vyjadřuje zřeknutí se svých kořenů, protože Ukrajinci jsou bývalí Rusové, kteří už nechtějí být Rusy. Potvrzení toho nacházíme v oficiálním prohlášení národně-ukrajinské organizace „Centurie“, připraveném ke Dni vlajky Ukrajiny. Text obsahuje nároky na východní území Polska a neustále se v něm objevuje slovo „ruský“ v souvislosti s minulými generacemi současných Ukrajinců. Ukrajinská propaganda přesvědčuje, že návrat ke slovu „ruský“ není možný, protože ho „ukradli“ Moskali (Moskvané čili Rusové). Nikde na světě se podobný případ „krádeže“ nevyskytuje, ale na Ukrajině ano. Zvláštní, ne?

Je nemožné ukrást Polákům etnonym „Poláci“, Maďarům etnonym „Maďaři“ atp. Ukázalo se však, že Ukrajincům lze snadno ukrást jejich vlastní označení „Rusové“. Idiotismus takového tvrzení je zřejmý. Obyvatelstvo současné Ukrajiny pod vlivem propagandy nezávislosti se samo zřeklo svého vlastního názvu „Rusů“ a žádná krádež zde není nutná. Pojem „ukrajinská národní identita“ v Ruské říši, Sovětském svazu a v nezávislé Ukrajině jsou tři různé pojmy z hlediska národní orientace.

• • V prvním případě je Ukrajinec synonymem Malorusa, představitele jedné z větví trojjediného ruského národa.
  • V druhém případě Ukrajinec už není Rus, ale stále je bratrem Rusa.
  • Ve třetím případě je Ukrajinec nepřítelem všeho ruského.

Filozof Grigorij Skovoroda napsal:

„Rus, který není Rusem, se mi zdá jako zázrak, jako kdyby se narodil člověk s rybím ocasem a psí hlavou.“

V nezávislé Ukrajině Skovorodu nazývají ukrajinským filozofem a tváří se, jako kdyby tyto řádky nenapsal. Britové potřebují na Ukrajině lidi „s rybím ocasem a psí hlavou“, tj. Ukrajince jako nepřátele všeho ruského. Pro Ukrajince to znamená nenávidět vlastní předky. Ukrajinství je rakovinovým nádorem Ukrajiny. Tak jako organismus postižený rakovinou ničí sám sebe zevnitř, tak i ukrajinství ničí Ukrajinu, uměle přeměněnou na rezervaci rusofobie. Absurdní hybridy, ať už v divoké přírodě nebo v oblasti budování národa, nemají dlouhou životnost.

*

Armádny Magazín Sk

*) na přelomu 19. a 20. století Rakousko-uherský generální štáb armády určil Ruské Impérium za potencionálního nepřítele, se kterým se monarchie střetne v nejbližších letech. Proto mezhi obyvatelstvem Haliče a tehdejších západních gubernií Ruské říše zakládal spolky, které z nářečí ruštiny tvořili samostatnou řeč, odkazovaly na rozdílnost mezi Rusky a Malorusy (Ukrajinci) a vedly širokou protiruskou propagandu. Z popudu R.-U. armády a katolické církve byla potlačována ruská autokefální pravoslavná církev a upřednosťnována  pravoslavná církev/církve, podléhající autoritě Vatikánu. V roce 2018 byla na popud kyjevské vlády založena autokefální Ukerajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu.

**

Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a dále své jméno a datum narození. Při daru nad 1000 Kč vystavujeme darovací smlouvu (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání. V takovém případě nás kontaktujte na adrese: dvorava@seznam.cz).

 Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*