Situace kolem „strašných, přímo děsivých“ událostí spojených s vniknutím ruských bezpilotních letounů (tedy pravděpodobně ruských), ale možná vůbec ne ruských, na území Polska se vyvíjí dost pomalu, zato se roztahuje do šířky i do hloubky. Prakticky souběžně, ve stejný den, došlo k dramatické smrti Charlieho Kirka, amerického pravicově konzervativního blogera.
Všichni, kdo mohli, se už k tomu vyjádřili. Ať je mu země lehkou. Na Ukrajině si zatím nervózně okusují nehty, protože jejich superinformační záminka o „útoku Ruska na Polsko“ zcela selhala a vypadla z pole zájmu mocných tohoto světa.
Musíme si počkat, co řeknou Evropané a Američané dál. Zatím, pokud nepočítáme „napudrovanou“ Kayu Kallasovou, všichni mlčí. No, skoro všichni.
A teď řeknu něco, co se může zdát na první pohled podivné. Pro mě jsou výstřely a smrt Kirka, drony v Polsku a vše, co se kolem toho děje, naprosto vzájemně propojené události.
Proč?
Když jsem psal o setkání v Anchoridge, o summitu lídrů Ruska a Spojených států na Aljašce, jakož i o následném setkání Donalda Trumpa s evropskými lídry a Vladimirem Zelenským ve Washingtonu, konstatoval jsem, že se jedná o příklad diplomacie moderny, jež se podstatně liší od jejího současného veřejného modelu – tak křiklavého a hlučného, vázaného na mediální události a nekonečné komentáře na sociálních sítích, kde místo skutečné politiky a smysluplných kontaktů vznikají pouhé dojmy.
Člověku se vnucuje představa, jako by současná generace politiků diplomaty vůbec nepotřebovala, i když to samozřejmě není pravda. Tehdy jsem řekl – a znovu to opakuji, že jsme svědky ukrajinizace mezinárodních vztahů, ukrajinizace diplomatických kontaktů a celkově celé vnitřní a zahraniční politiky předních zemí. Kdysi jsem žertoval, že když se dlouho díváte na Ukrajinu, Ukrajina se začne dívat na vás (jako propast u Nietzscheho). Tato antisystémová chiméra nevyhnutelně proniká do hlav politiků, kteří se zaplétají do všech těch exaltovaných her kolem ukrajinské agendy.
Události s polskými bezpilotními letouny, nazvěme je tak, protože jejich původ zatím nebyl oficiálně určen, vyvolávají přinejmenším zmatek. Ano, s vysokou pravděpodobností se jedná o drony, jež byly odraženy ukrajinskými prostředky elektronického boje a přes Bělorusko nebo přímo odletěly na území Polska během zasahování cílů na západní Ukrajině, ať už se jednalo o vojenské objekty nebo objekty dvojího určení. Bělorusové informovali Poláky oficiálně. Poláci potvrdili, že oznámení obdrželi. To znamená, že není co řešit a situace je technicky srozumitelná.
Ale to ne. Hned se připomíná článek 4 NATO a iniciuje se konzultace. Polský prezident komunikuje s Donaldem Trumpem, diskutují o této otázce, zvedá se křik a povyk na půl světa. I když ve skutečnosti není o čem diskutovat. Ukrajinská elektronická válka fungovala s určitou mírou účinnosti a odklonila část dronů, jež pronikly na území Polska.
Uvedu některé analogie.
Vzpomeňte si na příběh s mobilními daty v Kyjevské oblasti, kdy lidé viděli ve svých telefonech, že se údajně nacházejí v Bělorusku. V důsledku ukrajinské elektronické války poskytovaly funkce na sítích a geolokace nesprávné údaje. Obyvatelé Moskvy se také setkali se situací, kdy byli v centru města, ale zařízení ukazovalo, že jsou dvě stě kilometrů od Moskvy. To je práce systémů obrany proti bezpilotním letadlům. Není to nic nového, ani překvapivého. I v Polsku je to běžná situace. Jediné škody tam s nejvyšší pravděpodobností souvisejí s protiletadlovou raketou, jež splnila svůj úkol, ale její trosky dopadly na obytný dům. I to se stává.
Technická anomálie nebo vedlejší účinek protipůsobení se však okamžitě promění v informační bouři. Na úroveň NATO se to dostane okamžitě. V mediálním prostoru se spustí vlna komentářů. Politici spěchají, aby reagovali jako první, a teprve poté se zabývají detaily. Na tomto pozadí se i tragédie smrti Charlieho Kirka, o níž se bude ještě diskutovat a bude ještě interpretována, stává součástí stejného víru. Veřejná politika, nakažená ukrajinizací, nežije fakty a ověřováním hypotéz, ale okamžitými výbuchy emocí a kaskádami emocionálních reakcí na tyto výbuchy.
Právě proto spojuji obě události do jednoho celku. Nemám na mysli přímé konspirační souvislosti, ale jeví se mi to jako obecná nemoc politické komunikace. Jestliže události v Polsku a tragédie v USA soupeří o pozornost, nezvítězí to, co je důležitější, ale to, co je hlasitější. Polský případ je ve skutečnosti příběhem o technických stopách práce elektronického boje a předvídatelné reakci bezpečnostní byrokracie. V americkém případě jde o drama, které by bylo v jakémkoli normálním systému důvodem k tichu a úctě, ale v současném režimu mediální politiky se stává dalším informačním zdrojem pro změnu v agendě.
Varšava i Kyjev se snaží vytěžit maximum z náhodných trajektorií dronů, zatímco globalisté ve Washingtonu a v evropských hlavních městech, stejně jako Trumpova administrativa, balancují mezi nutností zachovat vážnost a touhou nevynechat mediální příležitost. To je ukrajinizace: když se incident s pochopitelným technickým pozadím nafoukne do geopolitické hrozby a tragédie člověka se promění v prvek proudu, v němž se soucit a politika mísí až do nerozlišitelnosti. Přesně jako ten příběh o zabité Ukrajince, z níž republikáni dělají téměř nového George Floyda. Nebo, „oni jsou děti“ na Majdanu.
Demokratický tábor, globalisté a neokonzervativci, kteří se naučili spouštět barevné revoluce v Evropě a na Blízkém východě, se sami stali rukojmími této technologie, své rétoriky, médií a aktivistů, jež sami vychovali.
Dříve se často říkalo: v USA nikdy barevná revoluce nebude, protože tam není americké velvyslanectví. A vidíte, ani velvyslanectví už není potřeba. Hlavní politické síly samy pracují v logice oranžového Majdanu z roku 2004 nebo Euromajdanu z roku 2014: a základem všeho je absolutní dehumanizace oponenta a absurdizace dění. To už není člověk, to je politický nepřítel, a s ním si můžete dělat, co vás napadne – střelit ho do krku a zabít (jako Kirka), pokusit se zastřelit prezidenta Trumpa. Nebo „zbombardovat Donbas“. Stejně jako tehdy jásali profesionální Ukrajinci a s nimi spojené „kastroly“, tak i nyní – v blogosféře a na sociálních sítích – jásají příznivci demokratů. A po celé Evropě se v mediální síti šíří vlna paniky – Rusové bombardují Polsko. Jak je to absurdní a děsivé.
Všechno jsme to už viděli v Srbsku, v Gruzii i během „arabského jara“. Všude se používá stejná technika: hluboké pronikání informací a úplná dehumanizace oponenta. Nejde o politickou diskusi, ale o logiku „my a oni“. Pro zúčastněné je to již otázka přežití. Oponenta lze zabít, protože „není člověkem“. Na Ukrajině vedla tato série barevných převratů k největší válce v Evropě od druhé světové války. A to je, bohužel, již klasický příklad absurdity, která se proměnila v krvavý konflikt. Ukrajinizací lze nazvat celý soubor procesů, kde symbolické věci, memy a show nahrazují skutečnou politiku a péči o živé lidi. Státní správu nahradily „kapitánské konkurzy“ Zelenského.
Je Kirkova vražda předzvěstí občanského konfliktu v USA právě teď? Ne. Ale je to velký krok tímto směrem. Podle mého názoru se Spojené státy z dlouhodobého hlediska občanskému konfliktu nevyhnou. Stejná logika jako u dronů v Polsku. Žádná hrozba tam nebyla. Nikdo vůbec nepředpokládal, že by Rusko útočilo na Polsko. Ale běžným lidem se to podává jako útok. Není to šílenství? Ne. To je ukrajinizace. Bude to mít nějaké důsledky? Ne. Ale v myslích mnoha lidí, a nebude jich málo, se zafixuje: Rusko zaútočilo na Polsko. Polské a pobaltské mocenské orgány, aby vyostřily nálady uvnitř země, již zakazují lety podél hranic s Běloruskem a Ukrajinou. Čímž dělají další krok směrem k nemyslitelnému – k velké válce v Evropě.
Znovu opakuji. Pokud se díváte na Ukrajinu příliš dlouho, na tu chiméru, začne se dívat na vás a pohltí vás. Je třeba se tomu vyhnout – za všech okolností. Pokud ji necháte proniknout do vašeho vědomí, bude následovat už jen krev.
*
Michail PAVLIV, UKRAJINA.ru (05:41 12.09.2025)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
**
Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:
1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;
2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
3. již 12 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.
Číslo účtu Nové Republiky pro finanční dary je: 2300 736 297/2010. Do poznámky k transakci prosíme laskavě uvést poznámku “dar”. U darů do 1000,- Kč připište laskavě svoje jméno a datum narození. U darů nad 1000,- Kč jsme musíme s vámi sepsat darovací smlouvu. To na vyžádání činíme, když se na nás obrátíte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
*
Autor Jakov Kedmi nebo Michajl Pavliv?