Mantinely pro rozhodování ÚS ve věci skrytých koalic

Ve volbách do PS 1996 podal svou kandidátní listinu i politický subjekt SD-LSNS, což byla zkratka pro politickou stranu Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální. Kandidátní listinu se mi dohledat nepodařilo, jen záznam, že na kandidátce SD-LSNS byl nasazen předseda Strany podnikatelů, živnostníků a rolníků ČR (SPŽR ČR) R. Baránek. Samotná SPŽR ČR ve volbách 1996 nekandidovala, nicméně její vedení vyzvalo k podpoře SD-LSNS. Zda byli na kandidátní listině (třeba i jen tzv. „do počtu“) další členové SPŽR ČR se mi zjistit nepodařilo, což ale není podstatné.

Ústřední volební komise, která vzniká před volbami „ad hoc“ ze zástupců politických stran, se hlasováním usnesla, že kandidátní listina SD-LSNS vykazuje znaky koalice a proto bude vedena jako kandidátní listina koalice SD-LSNS + SPŽR ČR.

Proti tomuto rozhodnutí ÚVK podala strana SD-LSNS ústavní stížnost, kdy výsledkem byl Nález ÚS (I. ÚS 127/96 ze dne 28. 5. 1996) ve kterém Ústavní soud přikazuje Ústřední volební komisi nerozhodovat o tom, která kandidátní listina splňuje či nesplňuje znaky koalice a má okamžitě zaregistrovat kandidátní listinu SD-LSNS tak, jak ji tato politická strana podala a deklarovala – tedy jako kandidátní listinu JEDNOHO politického subjektu.

Rozhodnutí

Český právní pořádek se dělí na dvě základní části – veřejné právo a soukromé právo. Naprosto neprůstřelným principem je následující:

• v soukromém právu platí, že co není zákonem zakázáno, to je dovoleno
• naproti tomu ve veřejném právu, které se týká veřejné moci, platí opak – co není dovoleno je zakázáno, resp. je dovoleno konat jenom to, co zákon nařizuje nebo definuje. Nic víc. Není zde prostor pro „hlasování“ nebo jiné zákonodárné kutilství za účelem výkladu či doplnění zákona.

Ústavní soud ve svém nálezu uvedl následující:

• souhlasí s argumentací SD-LSNS, že státní moc se musí řídit principem „ co není dovoleno je zakázáno“
• souhlasí s argumentací SD-LSNS, že volební zákon NEDEFINUJE co je a co není koalice.
• ÚS rozhodl, že ÚVK tady není od toho, aby hlasováním kreativně vykládala, resp. upravovala nebo doplňovala zákon. Protože se jedná v podstatě o výkon státní moci, musí vykonávat jen a pouze to, co nařizuje zákon. A protože zákon nedefinuje co je a co není koalice, pak ÚVK nemůže hlasováním (ani jinak) podle své úvahy koalice definovat. Jinými slovy – koalice v zákoně definovaná není a ÚVK (ani nikdo jiný, jen zákonodárce) nemá pravomoc si podle své volné úvahy definovat, kdo je a kdo není koalice.
• ÚS v podstatě ÚVK vzkázal, že její pravomoc je zkontrolovat splnění formálních podmínek striktně vyjmenovaných v zákoně pro registraci kandidátní listiny (např. že se jedná o řádně registrovaný politický subjekt, že kandidáti nekandidují duplicitně atd.) a pokud zákon nedefinuje koalici, tak nemá v tomto bodě co kontrolovat.

Nicméně Ústavní soud se v uvedeném Nálezu zabýval i otázkou definice koalic. Vysloveně pak uvádí následující:

• Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, neupravuje veřejnoprávní podmínky pro vznik a činnost koalice a nestanoví pravomoc žádného orgánu rozhodovat o tom, že určitá politická strana nebo seskupení politických stran či hnutí má být považována za koalici účastnící se voleb.
• Není tedy dáno žádné oprávnění státního či výkonem veřejné moci pověřeného orgánu zasahovat svým rozhodnutím do předvolebních aktivit politických subjektů a zákonodárce neměl zřejmě v úmyslu do vytváření (volebních) koalic veřejnoprávně zasahovat.
• Z daného právního stavu lze dovodit, že jen sám politický subjekt dobrovolně rozhoduje, zda se chce voleb účastnit jako (volební) subjekt samostatný nebo jako (volební) koalice. Při nedostatku jiné právní regulace je tedy relevantní jedině to, jakým způsobem takový subjekt své kandidátní listiny zaregistroval. Vyplývá to i z toho, že citovaný zákon ve výčtu subjektů oprávněných podávat kandidátní listiny pro volby uvádí vedle politických stran i koalice bez jakéhokoliv dalšího určení či charakteristiky.
• Utváření (volebních) koalic tak podléhá dohodě stran, která není nijak veřejnoprávně regulována, resp. zakázána.
• Uvedený zákon nespojuje s takovým jednáním žádné právní důsledky pro kandidující stranu, není ani stanoveno, že na kandidátní listiny se zapisují pouze členové kandidující strany. Vytvoření koalice je – za současné právní úpravy – volní akt, tj. projev vůle dvou či více politických stran či hnutí vytvořit volební koalici, což nepodléhá žádnému dalšímu schvalovacímu aktu či přezku mu státních orgánů.

Závěr

Právo je založeno na principu předvídatelnosti, pokud zrušíte předvídatelnost, směřujete neomylně k anarchii.

Anglosaské právo je založeno na tzv. „precedentech“, tedy na předchozích soudních rozhodnutích v obdobných věcech.

Evropské právo je v tomto směru založeno na vícestupňovém rozhodování, kdy odvolací soudy mají funkci sjednocovací – tedy mají zajišťovat, aby konečná obdobná rozhodnutí v obdobných věcech byla předvídatelně obdobná. Nejvýše postaveným pak je Ústavní soud, který má ale omezení – nemůže konat sám od sebe, může rozhodovat pouze v podaných věcech, resp. rozhodovat v předložených ústavních stížnostech, což dále znamená, že rozhoduje jen, pokud bylo porušeno nějaké ústavou chráněné právo. Nemůže zákony nebo zákonné normy proaktivně vytvářet, ale má pravomoc pouze zrušit ty části, které shledá protiústavní. Jinými slovy – ÚS nemůže vydat rozhodnutí, že Zákon o volbách se doplňuje o § XY a definovat koalici. Jeho pravomoc je opačná – může rozhodnout, že § XY (nebo celý Zákon XY) se ruší, protože je v rozporu s Ústavou ČR – a to ještě jen na podnět, nikoliv „sám od sebe“.

Pokud jako práva znalý občan chci konat způsobem, který je právně problematický, nemám k dispozici „precedenty“, ale tzv. judikaturu, kdy nejvýše jsou právě Nálezy ÚS. Tyto Nálezy jsou pak závazné pro nižší soudní složky.

ÚS se prokazatelně již jednou definicí koalic zabýval a vydal k tomu své stanovisko – znova cituji:

Z daného právního stavu lze dovodit, že jen sám politický subjekt dobrovolně rozhoduje, zda se chce voleb účastnit jako (volební) subjekt samostatný nebo jako (volební) koalice.

V r. 1996 se ÚVK pokusila proaktivně zastavit politické soupeře poukázáním na tzv. „skryté koalice“ a ÚS ve věci rozhodl, resp. vydal Ústavní nález, kde sděluje, že zákon koalice nedefinuje a proto je rozhodující jen a pouze, jak svoji kandidátní listinu označí subjekt, který ji podává.

V r. 2025 se v podstatě téhož domáhá nikoliv ÚVK, ale konkurenční politický subjekt – strana Volt. Pokud ÚS rozhodne v podstatě ve stejné věci jinak, zruší právní předvídatelnost a bude legitimní otázka, jaké pravidla budou platit příště, když se jednou vykládají tak a podruhé onak.

Ještě poznámka k rozdílu – např. pokud kandidujete oficiálně jako koalice, pak příspěvek dostávají přímo strany koalice, pokud jako jeden subjekt, pak peníze míří jen na účet kandidujícího subjektu. Rozdílů je ale více.

Realita

Na webu P. Hampla jsem narazil na zajímavou definici – tuším, že byla od Curtise Yarvina a volně citováno zněla takhle:

Pokud by byl ústavní soudce jenom jeden, říkali bychom mu král.

Netuším, jak Ústavní soud rozhodne, protože lepševici jsou schopni udělat cokoliv, aby se udrželi u moci. Každopádně, rozhodnutí, které by šlo proti již vydanému Nálezu ÚS problém ztráty moci lepševiků neodstraní, jen pomyslnou pružinu více stlačí. A více stlačená pružina jednoho dne napáchá více škody … ostatně francouzský král Ludvík XVI. by mohl Baxovi a spol. sdělit, co se děje, resp. od těla odděluje, když se to přežene …

P.S. Pokud ve společnosti spontánně vznikají hudební klipy jako na odkazu níže, pak žádné rozhodnutí soudní moci nezvrátí fakt, že tato strana se svým systémem vládnutí je zničena a provařena. Tento klip nebo obdobné šiřte jak nejvíce můžete, protože důležitá vlastnost davového chování lidí je, že chtějí být na straně vítězů, resp. „lepších“ lidí a nechtějí být spojování s losery nebo „špatnými“ lidmi. Pokud se takové klipy stanou masově populární, odradí hodně lidí od podpory těmto protinárodním silám a v ideálním případě SPOLU nedosáhne na 11% …

*

David Dvořák