Byznys zvaný předvolební průzkumy veřejného mínění jde do finále, stejně jako všechny ostatní manipulace korporátních médií v čele s “veřejnoprávními”: ČT a Českým rozhlasem. Za čtyři týdny budeme v tuto dobu znát výsledky toho, co se jim podařilo či nepodařilo na poslední chvíli zvrátit. A jak zafungovaly všechny dlouhodobě připravované podvody vládní a soudcovské mafie.
Pro každého, kdo se jen trochu aktivněji zajímá o společenské a politické dění musí být skoro zábavné sledovat, jak agentury “přelévají” domněle zjištěné preference. Týden za týdnem se mezi subjekty mění “popularita” o desetiny, půl procenta či procento nahoru či dolů – podle toho, jak potřebují platící zadavatelé a platící strany či hnutí posunout nálady svých příznivců: trochu je nadchnout, nebo naopak vystrašit a mobilizovat.
Všichni sice vědí, že to jsou jen manipulativní hry, přesto je potřebují – protože navzdory všemu to v části veřejnosti stále funguje. Můžeme zde znovu a znovu opakovat, že takovéto “posuny” se dějí v rámci “statistické chyby” – tedy výmluvy ospravedlňující především rozdílnou interpretaci “výzkumů” a neznamenají zhola nic. Ale zato je pak hodiny o čem řečnit před televizními kamerami – jako základ pro hádky, vzájemné výpady a očerňování – ale hlavně “viditelnost”.
Sporná moto-pojistka
Je tu ale letos jeden případ, pro který jsou tyto “průzkumy” přece jen zcela zásadně důležité: jmenuje se Motoristé. V posledních týdnech “zničehonic” pravidelně o nějakou tu desetinku přelezou oněch fatálních pět procent, přestože se předtím stejně pravidelně (i když i tak nadsazeně) pohybovali kolem nějakých maximálně tří procent.
Co se stalo? Zapomněli náhle všichni na frajerské eskapády (a pak ponižující zkroušené omluvy) jejich hlavní tváře a “mluvící hlavy” Filipa Turka, které měly být příčinou jejich “pádu”? Nebo snad tak “zabodoval” pražský lídr Boris Šťastný ujištěním, že než “jít do vlády”, v níž by měli hlas “komunisté” (a nemyslel tím Piráty), raději pomohou zůstat u moci fialové mafii?
Ale kdež, nic takového. Motoristé jsou jen jedním z nástrojů (jako patrně již selhavší podvod s korespondenčním hlasováním), který si korporátní média spolu s Fialovci pěstují jako “pojistku pro případ katastrofy”. Tedy když navzdory všem manipulacím a možným podvodům při sčítání hlasů (made in Biden, USA) se “mlčenlivá většina” tentokrát prosadí daleko razantněji než před čtyřmi roky, kdy milión hlasujících zůstal bez reprezentace v poslanecké sněmovně (a vládě atd.). A v té chvíli bude záležet na přepočtu získaných hlasů na mandáty (počet poslanců).
Tehdy bude podstatné, aby se někdo (patrně Šlachtova Přísaha) do parlamentu nedostal, zatímco jiný malý provládní subjekt (ale s vládou formálně nespojený) naopak hranici překročil. K tomu je ale zásadně nutné, aby byl v předvolebních dnech intenzivně vidět – což pro vládního či váhajícího voliče znamená, že jejich favorit má “být v televizi” na předvolebních “diskusích”.
Tam zvou účastníky podle “klíče” stanoveného právě zmíněnými agenturami: Kdo podle nich v průzkumech tuto hranici překračuje, do diskusí prý patří (a bude vidět) – a naopak. V tom je celé kouzlo náhlého znovuzrození Motoristů v průzkumech posledních týdnů.
Fialova vláda je tam nutně potřebuje (mnohem víc než Andrej Babiš). A tak agenturám platí. A nemusí jít vždy jen o koruny (či bitcoiny) předané “v igelitce”. Pro soukromé televize jsou to hlavně zadání obřích reklamních časů velkých nadnárodních firem. Pro veřejnoprávní – zvýšení “daní z hlavy” (neskutečně drzé předvolební zvýšení televizních a rozhlasových poplatků). Díky spolupráci s miliardářskými korporátními médii to samozřejmě prošlo téměř potichu.
Bratrstvo
Platby se jim hrnou odevšad. Takový Václav Moravec byl v poslední době vystaven nebezpečí, že nakonec bude jeho zaměstnavatel (i když je otázka, kdo koho ve skutečnosti zaměstnává) donucen podle zákona o svobodném přístupu k informacím nechat zveřejnit astronomické příjmy, jež z našich “koncesionářských” daní vysává.
Proto se ukryl pod nenápadnou značku pro něj vytvořené instituce, která se zabývá “výzkumem” dezinformací, tedy hledání metod k likvidaci svobodných médií. Neplatí ho pouze (přes různá domácí kolena) vláda. To Brusel mu právě přihrál neuvěřitelnou miliardu do rozpočtu. Je za vodou, a nikdo už nemá možnost jeho příjmy zjistit.
A přesně stejně to probíhá s placením výsledků průzkumů. Těch (neprůhledných a nezjistitelných) převodních pák je tolik, že z toho nikdy žádná dozimetrická, bitcoinová či kampeličková skandální aféra (o zbraňově-ukrajinské ani nemluvě) rozhodně na veřejnost nevyplave. Ostatně i ty výše zmíněné nejsou ničím jiným než “vnitřním” bojem jednotlivých konkurenčních mafií napojených na různé části vlády.
Bratrstvo fialové pracky skrze (například) zbrojařskou lobby – dnes nejbohatší Češi vděčící Fialově kyjevské vládě za vše – nechá zaútočit na Rakušanovu STANařskou mafii, protože hrozí, že by (vždyť vlastní policii) mohla vytáhnout daleko drsnější esa v pokeru než jsou ta bitcoinová. A protože Fiala má k dispozici zase tajnou policii (Koudelkova BIS), Rakušan už dopředu inzeruje, že na něj chtějí vytáhnout nahrávku, jež ho ponoří do dozimetrového krvavého bahna až po uši.
Jestli ji vytáhnou nebo ne, bude záležet na jeho loajalitě – a tou určitě není prohlášení, že chce Fialu nahradit v premiérském křesle – a získat tak (při vlastnictví policejních složek na kdekoho) absolutní moc. Skutečný capo di tutti capi – kmotr nad kmotry se možná utopí ve vlastních ambicích. O to se hraje v kauzách, které vytáhnou korporátní média na vládní mafiány z té či oné strany. Jde však o něco ještě důležitějšího.
Jaderná nálož
Dlouho dopředu možnost “atomového výbuchu” ohlásil šéf brněnského “gangu patnácti”, nikým nevoleného tělesa strýců a tet najmenovaných “za zásluhy při budování a obraně nové totality”, proti jejichž skandálním výrokům neexistuje odvolání. Byl to právě ústavní soud, kdo při minulých “volbách” změnou pravidel uprostřed zápasu pomohl fialově brněnské mafii ke kormidlům moci.
Tentokrát jeho nový justiční kmotr vypustil již dopředu “průzkumný balónek”: Chtěli zjistit reakci veřejnosti na možnost, že v případě “špatného výsledku” zruší volby dodatečně, zpětně. Ne dopředu, jak učinil jeho předchůdce v roce 2009, kdy zrušil (po konzultaci s německým velvyslancem) již prezidentem vyhlášené volby – a změnil tak absolutně politickou mapu republiky (“odpráskl” především jistého vítěze Jiřího Paroubka z ČSSD).
A dobrý signál: Reakce veřejnosti byla nemastná neslaná. To proto, že hlavní média vše utopila – stejně jako obdobně skandální výrok rozvědčíka Pávka o nejmenování ministrů nové vlády, nepolíbí-li prsten Bruselu. A tak se dali do práce.
Do přípravy a uložení nálože vybrali bezvýznamnou straničku (personálně spojenou s Piráty), která podala ve čtrnácti krajích žaloby na “nepřiznané koalice” SPD a Stačilo! – dva subjekty, které představují skutečnou opozici. A mohou nakonec rozhodnout o povolebním sestavování vlády.
Hodné pozoru nakonec bylo ale především to, že se podařilo do podminování zapojit i původně fenomenální postavu Ladislava Vrabela (a jako jeho ozdobu také již poněkud málo vnímavého Miroslava Sládka). Vrabel představoval svého času nejradikálnější neparlamentní opozici a jeho hnutí Republika na 1. místě mohlo – kdyby se nestalo “prodanou nevěstou” – vytvořit právě ten subjekt, kolem kterého by se integrovala různá mimoparlamentní opoziční hnutí.
Zbyly z toho však jen vzpomínky na masové demonstrace na Václavském náměstí, jejichž potenciál pak na součástky rozebralo velmi přízemní manévrování a spory o finance. Nějaké relativně hodnověrné informace o příčinách “souhry” těchto mužů se stávající mocenskou strukturou máme, ale je už zbytečné o nich spekulovat. Ať totiž byly Vrabelovy a Sládkovy důvody pro spolupráci na uložení jaderné nálože pod oba vozy skutečné opozice jakékoli, výsledek selhal. Jako celá připravená operace.
Co nikdo nezmíní?
Mnohem přesnější informace máme o důvodech, které vedly většinu soudů k tomu, že připravené “jaderné miny” deaktivovaly. Ukázalo se totiž, že údajné “nepřiznané koalice” jsou pravidelnou praxí všech politických stran bez výjimky po celou epochu po převratu – což bylo prakticky nemožné utajit. A frašku zvanou demokracie je přece jen potřeba ještě nějaký čas formálně udržovat – aniž ji definitivně pohřbí svým vlastním “vpisem”.
Ostatně zeptám se na to našeho spolupracovníka, skvělého (ač brněnského, haha) ústavního právníka Zdeňka Koudelky v úterý (9. 9. ve 14 hodin) před kamerami Protiproudu v přímém přenosu. To abyste mohli v chatu případně klást také své dotazy.
A tak jim zatím zbývají manipulace s “průzkumy”, vytažení Motoristů do televizních “předvolebních debat” a samozřejmě chystané “nejaderné” výbuchy typu Rakušanových nahrávek. A toho ještě bude dost možná více, protože jim jde opravdu o všechno. Je to do statků a hrdel – i mezi nimi.
Na Tomia Okamuru a Kateřinu Konečnou, hlavní tváře opravdové opozice, toho už moc nevymyslí. Když se je nepodařilo zlikvidovat “jako třídu”, zbývá paběrkování. Třeba když jeden zneuznaný člen SPD Janda přes server Neovlivní (pupeční šňůrou spojený s BIS a vojenskými tajnými službami) oznámí, že podal trestní oznámení na způsob financování kampaně SPD v Jihočeském kraji. To je jen ke smutnému “vrabelovskému” pousmání.
V každém případě teprve dneškem vstoupila bitva o naši budoucnost do rozhodující “horké” fáze. Její součástí je nepochybně i zveřejněný program Babišova ANO (mimochodem nesmírně kvalitní), v němž připouští naplnění ústavy přijetím zákona o všeobecném referendu (Fiala, Rakušan a satan Hřib z představy naplnění ústavy rovnou omdlévají).
V intenzívní zkratce se nám teď předvede celá podstata režimu naplno: pevní vedle zrádců, miliardy válečných zbohatlíků vedle lidové vůle po normálním životě bez války a tak dále.
Je jediné téma, které se zatím nikde neobjevilo. Příznačně to nejdůležitější. O naší realitě – bez ohledu na to, na které straně barikády kdo stojí – to vypovídá velmi případně. A tak jej tam vnesme alespoň my, (někteří) nepodvolení:
S pomocí Boží, zvítězíme!
*
Autor Petr Hájek – šéfredaktor Protiproudu. Spisovatel, publicista. V roce 1990 založil a vedl časopis Reflex. V letech 2003-13 tiskový mluvčí a vicekancléř prezidenta V. Klause. Nikdy nebyl v žádné politické straně. Vyšlo na Protiproudu
**
Petr Hájek stejně jako Jindřich Kulhavý, oba pravidelní komentátoři naší politické scény, se ve svých hodnoceních téměř shodují. Dopřejte oběma více své pozornosti. Dejte jejich texty k přečtení i své rodině, přátelů, spolupracovníkům a známým. V nadcházejících volbách jde doslova o osud republiky i každého z nás jednoltivě. Buďte aktivní!
-vd-
