Oživování nacizmu v evropských „demokraciích“ 

K problematice revitalizace nacizmu v modifikované podobě jsem se okrajově zmiňoval v rozhovoru pro neČT24, který byl věnován nadcházejícím parlamentním volbám (ZDE). Probíhající předvolební společenské procesy jsem zasazoval do kontextu i plíživě se vynořujícího nacizmu. V tomto článku je nacizmus jediným tématem.

Vládní politici a velká část české populace chápou demokracii jako systém, v němž při volbách mohou občané vybírat z několika kandidátek. Mimo jiné je to i důsledek propadu vzdělanosti u posledních generací.

I Adolf Hitler byl zvolen v takto chápaných demokratických volbách. Po volbách pak použil všechny silové prostředky k uzurpování moci. K podobnému vývoji demokracie dochází v Evropské unii. Jaká je tedy ta deklarovaná evropská „demokracie“?

Nejdříve charakterizujme, co je demokracie? Stručně je charakterizována jako „vláda lidu, pro lid, prostřednictvím lidu“. Volby jsou pouhý mechanizmus distribuce moci. Je to sice mechanizmus důležitý, ale sám o sobě není demokracií. Tento mechanizmus voleb může být velmi odlišný a z podstaty demokracie vycházet více či méně. Vedle toho, jak je mechanizmus voleb nastaven, je daleko důležitější chování moci vzešlé z voleb po volbách.

Jedním z indikátorů odklánění se od demokracie k totalitě a k nacizmu je narůstání vlivu nepolitických složek společenského a implicité politického systému jako jsou zpravodajské služby, policie, armáda, justice, média na fungování moci. Tyto složky napomáhají silovému vládnutí politické mafie, která ovládá tyto nástroje a již ani nepředstírá hru na demokracii. Takto se vyvíjelo vládnutí v Německu při nástupu nacizmu. Výchozí pozice byla formální demokracie, která se postupně rozpouštěla a byla nahrazována vládnutím, které bylo v rozporu s původním právním řádem a demokratickými pravidly.

*

Mocenská role nepolitických složek státu

Justice

Je směšné, když se alternativní politici obávají o právní stát ve státě, kde žádný právní stát není. Destrukce právního státu má dvě příčiny. Jednak je příčinou právní nekompetence, celková nízká vzdělanostní úroveň justičního personálu,[1] absence logiky v jejich myšlení, deviantní právní vědomí. To lze ukázat na příkladech.

Soudkyně Eliška Matyašová tvrdí, že „lež není názor“.  Teoreticky se názor pohybuje na kontinuu mezi pravdou a lží, ale bez ohledu, kde se výrok na tomto kontinuu nachází, stále je to názor.  Jak může dospělý člověk tvrdit, že lež není názor. Kolik z názorů lidí vyjadřuje pravdu? To bychom museli názory vyloučit z psychiky lidí a z jejich komunikace. Co když polemizují dva lidé s odlišnými názory?  Potom jeden nebo oba říkají lež, a tudíž nemají názor? Co potom diskutují?

Vrchol justice, Ústavní soud je schopen zdůvodňovat rozsudek výrokem, že obžalovaná nezastává většinový názor. Náš vrcholový justiční orgán se „špičkovými právníky“ neví, že justice nehodnotí vztah k většinovému názoru, ale vztah k právní normě. Tímto hodnocením se česká justice blíží nacistické justici. Pro ni, stejně jako pro nacistickou justici, není křišťálová noc ani holokaust ničím odsouzeníhodným, protože tyto aktivity byly podložené většinovým názorem Němců.

Se soudkyněmi na vzdělanostní a intelektuální úrovni soudkyně Elišky Matyášové a s nekompetentními ústavními soudci nemůže právní stát ani existovat.

Ano, jsou kauzy, jejichž soud proběhne v pořádku. To se stane v případě, že na kauze nemá zájem politická moc ani nikdo další, kdo je schopen soudce motivovat a intelektuální a kompetenční úroveň soudce dosahuje na řešení kauzy. Pokud se najde výjimka a soudkyně soudí podle práva a svědomí jako Klára Jantošová, tak zasáhne soud vyšší instance s příkazem odsoudit a třeba i třikrát rozsudek vrátí, a dokonce i s pokynem odsoudit a s nasazením soudkyně bez páteře.

Justice se radikálně zapojila do politického boje s cílem ovlivnit výsledek parlamentních voleb a v podstatě silově, totalitními až nacistickými prostředky vyloučit demokratickou soutěž politických programů a politických stran.

Pomalu bude ve společnosti dospělá generace, která od kolébky do dospělosti vyrůstala s kauzou Čapí hnízdo ve společenském prostoru. Jedná se o dotaci z roku 2008. Cyklicky jsou obžalovaní osvobozováni a opět je kauza vracena k soudu v souladu s cyklem parlamentních či prezidentských voleb. Ovšem voliči Babišova hnutí Ano jsou již vůči této kauze inertní, tak snad cílem je Andreje Babiše zavřít a tím mu znemožnit ujmout se funkce premiéra.

Druhou stranou s rostoucími preferencemi je SPD. Proto je její předseda T. Okamura a strana stíháni za plakát, který byl označen za rasistický. Nikde jsem nečetl analýzu relevantnosti, pravdivosti sdělení na plakátu. Ve Francii, Velké Británii, Švédsku a dalších zemích západní Evropy denně čteme a slyšíme o znásilněních a vraždách páchaných migranty. V hlavních městech západní Evropy jsou lokality, kam se neodváží ani policie. A česká policie stíhá plakat za to, že je na něm muž tmavé pleti s nožem. Kdyby byl muž na plakátě běloch, tak by to nebyl rasizmus? Černá rasa a bílá rasa jsou rovnocenné rasy a jakákoliv asymetrie je rasizmem. Není Česká policie rasistická svým extrémním hodnocením černého muže? Kdo však zahájí vyšetřování České policie? Trestní stíhání plakátu je dalším z útoků policie na pravdu. Pokud se česká policie zabývá estetikou a vkusem artefaktu, můžeme očekávat její vpád do galerií. Zde však bude mít smůlu, většina autorů je již totiž mrtvá, což však policie zatím neví.

Pro českou policii a justici není problémem vraždění a znásilňování migrantů, ale za zločin považují pojmenování chování migrantů. Absurditu kauzy zvyšuje autor trestního oznámení Jiří Pospíšil, postava, kterou považuji za jednu z nejodpornějších v české politice, který prokázal předsudečnou a rasovou (etnickou) nenávist, když prosadil zrušení koncertu Anny Netrebko. Proč policie nestíhá jeho?

Další politická entita, které stoupají preference a je konkurentem stávající politické moci, je hnutí Stačilo!, jehož součástí je KSČM. Do politického boje za likvidaci konkurenta vstoupila legislativa přijetím zákona o zákazu „propagace komunistického hnutí“. Podle vyjadřování politiků, novinářů, ale i expertů jsem přesvědčen, že jejich znalosti marxizmu či komunizmu jsou nulové, a tedy ani neví, co zakazují.

Antikomunizmus byl základním bodem programu nacizmu. Antikomunizmus a útok na Sovětský svaz byly ideologické a politické viry, pro které byl nacizmus v Německu kapitálem „kultivován“ jako viry v Petriho misce.

I tento akt posouvá dále charakteristiku Česka jako absurdistánu. Tento zákon podepsal ve funkci prezidenta nejen bývalý komunista a předseda stranické organizace, ale vyškolený rozvědčík, který měl ve prospěch komunistického režimu vystupovat proti západním zemím. Nebylo mnoho lidí, kteří by souhlasili se srpnovou okupací zeměmi Varšavské smlouvy. Petr Pavel byl jedním z těch mála. Nejen on, ale i jeho rodinné kořeny byly po desetiletí fundamentálně komunistické. Jediné logické vysvětlení chování Petra Pavla je, že je skrytým agentem KGB (krtek). V záloze nacistických sil je zakázat hnutí Stačilo! a tím mu zabránit účasti ve volbách. Zákon do poslanecké sněmovny předložil Marek Benda, jehož rodina je známá obdivem k fašistickému puči generála Pinocheta v Chile a k následnému fašistickému teroru, který přinesl desetitisíce zavražděných, včetně vyhazování politických odpůrců z letadel do moře.

Vrcholem politického zneužití justice je zasahování Ústavního soudu do složení parlamentu a vlády. Současný předseda Ústavního soudu komunistický antikomunista Josef Baxa vyhrožuje, že když se mu nebudou líbit výsledky parlamentních voleb, tak výsledky neuzná.

Podobný zásah Ústavního soudu do politického systému jsme již zažili v době předsedy dalšího komunistického antikomunisty Pavla Rychetského. Tehdy zrušil předčasné parlamentní volby s kafkovsky absurdním zdůvodněním. Zkrácení volebního období by znemožnilo přeběhlíkovi Miloši Melčákovi, zastupovanému advokátem Janem Kalvodou[2], naplnit jeho poslanecký mandát. Ústavní soud, který měl být pojistkou demokracie, se stává jejím ohrožením.

Zneužívání justice pro udržení politické moci není pouze specifikum Česka, patří to do modelu vládnutí evropské politické mafie ovládající Evropskou unii. Proto v řadě evropských států v návaznosti na účelové aktivity zpravodajských sužeb a policie vstupuje do politického boje justice. V Rumunsku dokonce zasáhly cizí – francouzské tajné služby, aby nasměrovaly rumunskou justici k vítězství svého kandidáta v prezidentských volbách. Ve Francii justice znemožnila favoritce prezidentských voleb Le Penové účast ve volbách a nebylo to poprvé. Účast ve volbách znemožnila justice a tajné služby v minulosti francouzskému socialistovi Dominique Strauss-Kahnovi a François Fillonovi.  V Německu zpravodajské služby (založené nacisty) ve spolupráci s justicí kriminalizují opoziční stranu Alternativu pro Německo AfD obviňováním z neonacizmu za použití naprosto směšné argumentace.

*

Policie.

O tom, jak bude působit policie za působení vlády pětikoalice jsme dostali signál ještě před vznikem vlády. Rakušan nátlakem vyměnil policejního prezidenta. To byla základní informace o charakteru působení policie v letech vlády pětikoalice. Vzhledem k tomu, že justice nastupuje až jako druhý článek řetězce prosazování moci, stává se policie iniciátorem skryté politiky. Na policii záleží, zda podnět začne šetřit či ho odloží.

A jak můžeme vidět, policie je ochotna stíhat cokoliv, pokud to poslouží politické moci. Včetně takových totalitních až nacistických aktů, které otevřel Nejvyšší státní zástupce komunistický vojenský prokurátor, komunistický antikomunista Igor Stříž vyhrožováním národu, že kdo bude mít jiný než vládní názor, bude trestně stíhán se sazbou až 3,5 roku. Za několik měsíců se v televizi policejní prezident chlubil, že již takto stíhají ke stovce obviněných.

Zásah policie při střelbě na filozofické fakultě vyvolal značné pochybnosti. Pochybení, divných náhod, nevysvětlených aktů bylo tolik, že se těžko věřilo, že to byl jen projev diletantizmu. Komunikace vedení policie s veřejností, a především s rodiči zavražděných, nasadilo nedůvěře veřejnosti korunu. Rozpaky vyvolal i příjezd vedení CIA a FBI na pomoc k řešení kauzy. Extrémní reakcí na vraždu dcery a frustrace z jednání policie a politiků byla sebevražda matky jedné zavražděné. Jako ve správném Absurdistánu tečkou za střelbou na filozofické fakultě je trestní stíhání přítele matky, která spáchala sebevraždu, za to, že jí přivezl k Macoše a druhou tečkou je milionová odměna rektorky Univerzity Karlovy Mileny Králičkové se zdůvodněním, že je to „za mrtvé studenty“.

Příkladů policejní zvůle a policejního zastrašování je celá řada. O standardu, normalitě chování policie uveďme jeden příklad. Při březnové demonstraci u Národního muzea byl policií brutálně zbit účastník demonstrace, který dle jeho právního zástupce Zdeňka Kašpárka doloženě stál „dvacet metrů od kordonu policistů, nijak je nenapadal.“ Brutálně zbitému občanovi s vážnými zraněními „nebyla poskytnuta žádná pomoc a sám si musel zavolat záchrannou službu“. Jeho zranění si vyžádalo hospitalizaci a dlouhodobé léčení. Zraněný demonstrant podal na policii trestní oznámení, avšak vedení policie i GIBS označili zásah policie v mezích zákon, a dokonce podali na zbitého účastníka trestní oznámení pro pomluvu.  Tímto vedení České policie a GIBS legitimizovali brutalitu policie vůči občanům a otevřeli do budoucna stavidla. Od té doby se ve společnosti objevila řada případů, kdy policisté, i mimo službu, agresivně fyzicky napadali občany.

*

Zpravodajské služby

mají tendenci být skrytou vládou, obsazovat do funkcí své lidi a ovládat je. Přitom současně zpravodajské služby „kolonií“ či periférie jsou ovládány zpravodajskými službami dominantních zemí (CIA, MI6..) Zpravodajské služby mají tendence překračovat kompetence dané jim zákonem a ovlivňovat politiku. V Česku se BIS angažovala politicky proti prezidentovi Miloši Zemanovi, včetně nelegálního odposlechu, a ač se jedná o tajnou službu, opakovaně vydává veřejné výroční zprávy nevalné úrovně, které mají spíše politicko propagandistický než bezpečnostní charakter. Překvapivé jsou také opakované úniky údajných informací z BIS do médií. Poslanecká sněmovna má výbor pro kontrolu zpravodajských služeb, ale zdá se, že spíše BIS kontroluje parlamentní výbor než naopak.

*

Média.

Mainstreamová média, především Česká televize a Český rozhlas mají vysoký indoktrinační potenciál. Do vědomí lidí a celku společnosti vnáší fiktivní realitu a konstruují neautentický život člověka a společnosti. O tom, že úspěšnost indoktrinace je větší, než jsme schopni si přiznat, vypovídá situace na Slovensku, které je v důsledku společné historie na tom podobně jako Česko. Třetina slovenské populace a polovina voličů opozičních stran nevěří, že na Roberta Fica byl spáchán atentát.

Televize Prima a Nova vzhledem k tomu, že ke svému financování potřebují sledovanost, a tedy také vyšší kvalitu vysílání než ČT, což není nijak těžké, občas jako třešničku na dortu pozvou do vysílání člověka s racionálním a kompetentním pohledem na realitu (Valeš, Kulidakis, Švihlíková, Tureček, Pelikán). Ovšem jejich jiskřičky pravdivého pohledu jsou zavaleny masou lží a dezinformací.

Pro pochopení působení světových médií je třeba si uvědomit, že tato média vlastní kapitál (kryptokracie) a jsou proto nástrojem prosazování zájmu kapitálu. To se prokázalo při covidové pandemii, kdy vlastníky farmaceutických firem i médií byl stejný kapitál, a proto působily ve stejném zájmu. Prioritní kategorií médií není pravda a informace, ale zájem těch, kteří médium vlastní, proto veškerá sdělení mainstreamových médií jsou podezřelá a je nezbytné je podrobit kritické analýze.

Pro cenzuru a dezinformace však vznikla zcela nová situace civilizačního rozměru socializací digitálních technologií a internetu, který se stal těžko kontrolovaným kanálem alternativních informací.

Vývoj společností a civilizace probíhá adaptací na inovace v jednom společenském subsystému v ostatních subsystémech. Obrovské změny způsobené digitálními technologiemi a internetem se však nepromítly do změny politického systému. Naopak mocenské a ekonomické elity (kryptokracie) se snaží silově zakonzervovat politický stav s jejich dominancí. Tato situace vede k oživování modifikovaného nacizmu.

*

Armáda.

Zasahování armády do života společnosti patří k tomu nejhoršímu v lidské civilizaci. Nejedná se pouze o hitlerovské Německo, ale i o puč a diktaturu generála Pinocheta v Chile, generála Salazara v Portugalsku, generála Franca ve Španělsku, svržení Mosadeka v Iránu Mi6 a CIA, puč řeckých “černých plukovníků” a v dalších zemích. Vědomi si nebezpečí ze strany armády společnosti usilující o demokracii úzkostlivě dbají o izolaci armády na vnější bezpečnost. Intervence armády do vnitřní politiky je vždy znakem, že společnost není demokratická a politici zneužívající armádu jsou hrozbou pro svou zemi.

V Česku se provalilo šmírování opozičních politiků ze strany armádního Velitelství informačních a kybernetických sil pod vedením generála Radka Harateka. Aktivity vycházejí z dokumentu Volby 2025, ve kterém se hovoří o shromažďování informací ze sociálních sítí a konvenčních médií, podle kterých by bylo možné identifikovat jednotlivce, skupiny a politické strany. V této souvislosti mělo velitelství shromažďovat osobní údaje a rozdělení těchto lidí podle názorů a skupin.

Podle poslance Růžičky byly armádní akce minimálně dvě. Jednou z nich byla akce „Karel“, z níž měl vzniknout dokument „Volby 2025“, a druhou pak akce, z níž vznikl dokument „Výstup k TAA“. A v rámci akce Karel se podle něj neplánoval pouze monitoring, ale i aktivní zasahování do on-line světa, hovoří se i o vstupování do skupin pod falešnou identitou.[3]

Pplk. Jan Komínek v instrukcích píše:

• vytvářet target listy – zdroje dávat do skupin s označením např. “proruská dezinformační scéna”
• vstupování do uzavřených skupin pod falešnou identitou
• vydefinování need-to-know, je tam několik chytroušů, kteří se vrtají ve věcech, po kterých jim nic není.[4]

Armáda se stává hrozbou pro vlastní společnost i vzhledem k tomu, že jejím velitelem ve funkci náčelníka generálního štábu je psychicky labilní a morálně dezorientovaný Karel Řehka a ministryní obrany odborně nekompetentní a sebestředná Jana Černochová. Současná politická moc využívá armádu způsobem, který neguje demokracii a posiluje směrování společnosti k nacizmu.

*

V nacizmu byly jakýmsi mezistupněm nacistické bojůvky. V českém společenském životě tyto bojůvky připomínají Milion chvilek nebo gang Oganesjana. Oganesjanova nacistická (fašistická) bojůvka nás vrátila časem do třicátých nacistických let v Německu svým zásahem proti vlasteneckému setkání v Příčovech. Hlavní postava nacistického zásahu proti vlasteneckému setkání Vojtěch Pšenák vypovídá o kvalitě této nacistické bojůvky. Už svým vzhledem, obtloustlý, s nateklým obličejem působí odpudivě a jak vypadá fyzicky, tak působí i duševně. V jeho slovníku je nefrekventovanějším souslovím „zkurvená píča“. V intelektuálním vzepětí vyřval větu: „Zkurvený bolševici se nikdy nezmění“. Když jsem se ho zeptal, co je bolševik, tak nevěděl. Policistů bylo na místě více než Oganesjanových nacistů a podle toho, jak se chovali, tak jsem měl pocit, že jsou ochrankou Oganesjanových nacistů. Podobně se policie chová i na dalších teroristických akcích Oganesjanové nacistické bojůvky. V rozpětí několika čtverečních metrů a dvou hodin byl ve zkratce vidět obraz současné české společnosti. A tento obraz ukazuje jak zoufalá a intelektuálně a duchovně ubohá je vládnoucí moc, když využívá pro své cíle tu nejhorší lůzu, a to ještě importovanou ze zahraničí.[5]

Historické kořeny nacizmu

Pro poznání skutečnost výchozí a články spojující kategorií, je „sociálno“. Sociálno je jedinečný výsek reality, vytvářený interakcí lidí a reprodukový, vitalizovaný a modifikovaný lidskou aktivitou.  Známý axiom říká, že pokud neznáme historii, nepochopíme současnost. Ovšem historie má různé roviny. Nejprimitivnější rovinou jsou data bitev a jména panovníků, významnější je poznání sociálna nebo dokonce duchovní reality dané doby.

Pro chápání současnosti je třeba se vracet a poznávat sociálno první poloviny dvacátého století s ideologií, politikou a sociálnem nacizmu a fašizmu. V nedávném vystoupení na akci Železné opony na Novotného lávce se Václav Klaus vyjádřil, že v nacizmu bylo kus němectví. Částečně bych oponoval, nejen němectví.

Po konci 2. světové války byl přijat narativ, že nacizmus je spojen a ohraničen Německem. Ve skutečnosti se k nacizmu postupně přibližovala celá západní civilizace, zárodky nacizmu jsou bytostně zakořeněny v kapitalizmu a kolonializmu a v koloniálních mocnostech.

Základní osa nacizmu je rasismus, který tvořil také základnu kolonializmu a až do šedesátých let dvacátého století na ústavně právní rovině i americké společnosti. Rasismus, nadřazenost nad méněcennými rasami a etniky je bytostnou podstatou západních koloniálních a neokoloniálních států a časově předchází nacizmu a fašizmu. Stejně tak získávání životního prostoru a hodnot cestou genocidy a zotročování původních obyvatel nových území. I tato část nacizmu tedy nebyla inovace Hitlera a jeho ideologů, ale převzatá tradice západních zemí.

Výraznou součástí ideologie a politiky nacizmu byl antikomunizmus. Také zde nacizmus v podstatě plnil zakázku kapitalizmu a oligarchie. Po vzniku Sovětského svazu a aktivizaci dělnického hnutí a šíření vlivu sociální demokracie a komunistických stran vznikla v horních patrech kapitalistického managmentu panika a hledal se nástroj k likvidaci „rudého“ nebezpečí a tímto nástrojem se stal nacizmus. Nacizmus geniálně, ještě před Orwellovým „1984“ a news speakem, nazval své hnutí nacionálním socializmem ve stylu pozdějšího „mír je válka“. Německá populace na tento jazykový podvod naskočila a skousla i odvlékání do koncentráků příslušníků subjektů socialistického hnutí, sociálních demokratů a komunistů. Vládnoucí třída západních států potřebovala „zkrotit“ emancipující se masy dělníků a dalších pracujících. Zde byl průnik nacizmu a západních států, a proto také nacizmus, německá armáda a Německo se zrodily z peněz západních oligarchů, Německa, USA, Velké Británie, ale kupodivu také židovského kapitálu. Odevzdání Československa Hitlerovi Francií a Velkou Británií nebylo něco v rozporu se západní politikou, ale byla to systémová součást politiky západu. Ani nacistické koncentráky nebyly původní, ale jejich vynálezcem byla Velká Británie (viz Burská válka).

To, co doposud reálně existovalo, ale ideově neprovázaně a vágně v západní civilizaci, „zkondenzovalo“ v nacizmus do podoby vyhraněné ideologie, kterou bylo možné uskutečňovat politickým hnutím – sociálním nacionalizmem.

Explicitní forma nacizmus, blízká německému nacizmu existovala ve vlivných skupinách Velké Británie, včetně královské rodiny.[6] V USA dokonce proběhl pokus o nacistický převrat, jehož se účastnil otec a děd amerických prezidentů Prescot Busch, nejen bankéř, ale také senátor, nikoliv okrajová osobnost USA. I po neúspěšném puči Prescot Bush mohl celou válku obchodovat s nacistickým Německém.

Toto vše je minulost, ale také určitá vrstva sociálna, která nějakým způsobem intervenuje do současnosti. Každá minulost sociálna je v nějakém vztahu k aktuální společenské skutečnosti. Od stavu jakéhosi zmrazení až ke stavu, kdy se minulé sociálno aktivně podílí na socializaci nových generací.

Minulé sociálno je přítomno v umění, ve hmotné kultuře, ve vzdělávacím systému, ale i ve starých generacích, které toto sociálno žili. Z české minulosti známe problematiku vztahu dětí a jejich rodičů a prarodičů nejsilněji v kategorii tzv. třídního původu. Česká společnost víceméně jednoznačně dospěla k názoru, že na děti nemohou být vztahovány jakékoliv důsledky chování a politických názorů rodičů a prarodičů. To samozřejmě platí i pro děti a vnuky i těch nejzarytějších nacistů. Oni přece za chování svých předků nemohou.

Ovšem něco jiného znamená hledání stop nacizmu v současnosti a jejich příčin. I při masovém ztotožnění německé populace s nacizmem lze předpokládat u Němců různou míru identifikace s nacizmem. Tzv. poválečná denacifikace byla spíše deklarativní než reálná, což dokládá zaujímaní významných pozic ve státní správě i v soukromém sektoru významnými nacisty. To zesílilo zvláště po tom, co Konrád Adenauer protestoval proti denacifikaci. Nacistická skutečnost ve všech vrstvách: ideologie, politika, ekonomika, vojenství byla velice výrazná, a nebylo možné jí anihilovat Norimberským procesem či jinými soudními procesy.

Vedle procesů formální denacifikace probíhaly procesy zcela opačné, které ať již záměrně či nezáměrně posouvaly nacizmus z minulosti do budoucnosti. 1000 nacistických zpravodajců v čele s generálem Reinhardem Gehlenem bylo převezeno do USA, kde vybudovaly CIA a poté byli vráceni do Německé spolkové republiky k vybudování německé zpravodajské služby (BND). Můžeme si položit otázku: bylo budování těchto služeb sterilní vůči nacizmu jejich zakladatelů? Také bundeswehr budovali nacističtí generálové a bez vlivu nebyli nacističtí generálové ani při budování NATO. Tajná organizace či operace Gladio vytvořená a řízená CIA a NATO, využívaná v západní Evropě v době studené války při teroristických akcích pod falešnou vlajkou k dosahování svých skrytých cílů využívaly do značné míry bývalé nacisty. Vliv nacistů v západních státech v poválečné době byl nejen v americkém kosmickém programu (W. Braun a další), ale i v dalších oblastech.

Lze předpokládat, že poválečné rodiny nacistů fungovaly jako zmrazená spermie, která je připravena oživnout. A toto oživení probíhá v nových generacích Němců. Logicky se objevuje otázka, nakolik byla tato generace nebo její část ovlivněna nacizmem a nakolik jsou fragmenty nacizmu součástí osobnostní výbavy jejích příslušníků?

Jednou ze součástí procesu návratu nacizmu v modifikované podobě je prosazování do významných funkcí osob s nacistickými rodinnými kořeny. Do významných pozic se dostávají spíše jedinci s afinitou k nacizmu než antinacisté. Ministryně předchozí německé vlády a současná předsedkyně Valného shromáždění OSN A. Baerbocková byla hrdá na svého dědečka, příslušníka SS s nejvyšším nacistickým vyznamenáním. Extrémistická militaristická politika nového německého kancléře Joachima Merze, který si vysloužil v Německu přezdívku šílený Fritz, poutá pozornost a žádá vysvětlení. Tato politika, které se dříve říkalo revanšizmus, je lépe pochopitelná při znalosti jeho rodinné historie, kdy lépe pochopíme jeho militarizmus a fanatickou nenávist k Rusku. Jeho dědeček se přidal k úderným oddílům SA a získal hodnost oberscharführera a otec Joachim Merz po bojích na východní frontě strávil čtyři roky v sovětském zajetí.

Vypjatým militarizmem a extrémní nenávistí k Rusům se vyznačuje eurokomisařka Kája Kallasová, reprezentantka Estonska, země s nacistickou minulostí, nejbližším spojencem nacistického Německa. Její rodinné kořeny jsou jak nacistické, tak komunistické.  K rodinné tradici také patří zneužívání politické pozice ke kriminálnímu obohacování. Za její vlády a vlády jejího otce se v Estonsku stali Rusové druhořadými občany, tak jako Židé v nacistickém Německu.

Ve Velké Británii se šéfkou zpravodajské služby MI6 stala Blaise Metreweliová, jejíž dědeček Konstantin Dobrowolski působil jako nacistický špion přezdívaný „Řezník“, který osobně vraždil Židy. Na německou tradici navazuje Ursula von der Leyenová. Její postavení jako předsedkyně Evropské komise a způsob jejího kariérního postupu je mimořádně vhodná k politologické analýze. Její neschopnost v roli německé ministryně obrany je legendární, a přesto byla dosazena do nejvyšší evropské pozice. Navzdory její kriminální aféře v době jejího prvního funkčního období byla dosazena do nejvyšší funkce i podruhé. Jaké síly za ní stojí a pro koho provádí politiku likvidace evropské civilizace. Věrohodně působí odhalení Lubomíra Zaorálka[7] (Šok. Zaorálek odhalil, kdo stojí za von der Leynovou), že do funkce byla dosazena nadnárodními korporacemi a finančním kapitálem (kryptokracií), jejichž zájmy jako loutka prosazuje. Po jednáních Ursuly von der Leyenové  s Donaldem Trumpem byla evropská veřejnost šokována výsledky jednání, které jsou mimořádně nevýhodné pro Evropu. Vysvětlení je jednoduché, v jednáních nikdo Evropu nezastupoval, oba jednali v zájmu nadnárodních korporací (kryptokracie). Pod vedením Ursuly von der Leyenové se pod značkou Evropské unie vynořuje čtvrtá říše.

Mezi nacizmem třicátých a čtyřicátých let a současností není sociální prázdno, ale vrstevnaté strukturované sociálno, v němž lze pátrat po reziduích minulého nacizmu. Jak je známo, v době Protektorátu Böhmen und Mähren měla rodina Václava Havla velice nadstandardní vztahy s německým vedením, včetně gestapa, jehož byl Miloš Havel, strýc Václava Havla, agentem. Po 17. listopadu 1989, kdy starý režim již moc neměl a nový ji ještě neměl, několik týdnů Československá televize pod vedením Miroslava Pavla vysílala svobodně. V tomto období televize uvedla dokument BBC o Václavu Havlovi, v jehož rámci zveřejnila fotografii malého Vašíka Havla na klíně zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha[8]. Zde lze hledat vysvětlení cesty Václava Havla po zvolení prezidentem do Německa s omluvou.

V posledních letech řada českých politiků inklinuje k sudetoněmeckému landsmanšaftu, který v rozporu s jejich proklamacemi se s nacistickou zločinnou minulostí nevyrovnal. „Na sudetosněmu 2025 vystoupil zemský předseda bavorské organizace Sudetoněmeckého krajanského sdružení Steffen Hörtler. Prohlásil, že odsun nacistických sudetů z ČSR v roce 1945 byl „poválečný zločin“.[9] Dokonce ve funkci kancléřky Angela Merklová na tiskové konferenci prohlásila, že pro odsun nebyly morální ani politické důvody. Čeští politici spolupracující se sudetoněmeckým landsmanšaftem ve svých stanoviscích přecházejí od české k sudetoněmecké pozici. Je otázkou, zda mají pouze odlišný názor, či představují pátou kolonu (Pithart, Bělobrádek, Herman, Nečas, Bek, Pavel, Fiala, Sobotka). Můžeme pochybovat, zda jde o Čechy. Pavel Rychetský prohlásil, že se necítí Čechem a Petr Pithart o českém národě mluví a píše tak hanebně, že lze těžko předpokládat, že se považuje za Čecha.  S dalšími to může být podobné. Typické pro tyto exponenty sudetoněmeckého landsmanšaftu je, že historie pro ně začíná rokem 1945 a koncem války a to, co se dělo v Sudetech v třicátých letech a za protektorátu, pro ně neexistuje. Analýzu působení sudetských Němců obsahuje „Historicko-politická analýza Českého svazu protifašistických bojovníků. „Sudetosjezd Brno 2026 NE! Pátá kolona sudetského kryptonacismu“.[10]

Před naším vstupem do Evropské unie nám Evropská unie předkládala svůj obraz, který se od té doby stále více mění. Naše představa o EU před naším vstupem do EU však byla nereálná. Obraz EU, který nám byl předkládaný před naším vstupem, byl pouhý mýtus. Stěžejním prvkem mýtu bylo, že EU byla založena jako pojistka míru v Evropě a rozvoje demokracie. V působení EU vidíme pravý opak; militarizaci Evropy, nahrazování demokracie totalitou a modifikovaným nacizmem.

Další informace ukazují skryté směřování EU od samého začátku. O tom vypovídá, kdo EU zakládal. Za zakladatele Evropské unie je považován Robert Schuman. Tento politik, ač se narodil v roce 1886, pro wikipedii existuje až od roku 1947. Co se dělo v předchozích letech, že raději nejsou zmiňována? Byl jedním z hlavních strůjců Locarnského paktu, který fixoval západní hranice Německa, ale východní hranici nechal otevřenou. R. Schuman byl členem delegace Eduarda Daladiera při přijímání Mnichovské dohody a silně se angažoval pro její přijetí. Vedle dobrých vztahů s německými nacisty měl dobré vztahy s maďarským nacistou Miklósem Horthym. V červnu 1940 jako člen francouzské vlády prosazoval kapitulaci Francie. V září 1940 byl Němci zatčen, ale na příkaz šéfa trevírského gestapa Heinricha Welsche byl převezen do luxusního domácího vězení. Není proto náhoda, že elitní gestapák Welsch se po válce stal premiérem Sárska. Již základy Evropské unie mají překvapivě skryté nacistické směřování.

Čtenář si všimne, že to, co ho ve společnosti obklopuje, se odlišuje od reality nacizmu, jak ho zná z filmů. Nekonají se pochody s hořícími pochodněmi, charizmatický vůdce na stadionech nefanatizuje davy, nefungují koncentráky, Židé nenosí žlutou hvězdu. Je však třeba za formou, designem společnosti hledat podstatu, která bývá obvykle skrytá.

Jaké byly cíle nacizmu?

• likvidace komunistického a socialistického hnutí;
• zmocnění se území a nerostného bohatství Sovětského svazu a především Ruska;
• rasizmus, nadřazenost árijské rasy a méněcennost Židů a Slovanů;
• brutální netolerance vůči jiným než vládním nacistickým názorům (ideologii).

První a třetí bod programu nacistická ideologie koncentrovala do hesla židobolševizmus.

Vedle cílů charakterizují nacizmus metody dosahování těchto cílů. Nástroji k dosažení těchto cílů byla militarizace společnosti, rasová a etnická nenávist ústící v genocidu Slovanů a holokaust. Český národ byl předurčen k likvidaci. Vylidněné území mělo být novým životním prostorem nadřazené rasy.

A jaká je současnost?  Německý nacizmus plynule přešel v evropský nacizmus. Ihned po skončení 2. světové války. Winston Churchill připravoval spustit 1.7.1945 operaci „Nemyslitelné“, což měl být útok západních armád s použitím německého wehrmachtu na Sovětský svaz. Co nedokázalo nacistické Německo, měl dokončit západ za pomoci wehrmachtu. Cíle byly stejné.

Přední americký politik a politolog Zbigniew Brzezinski vydal knihu Velká šachovnice, která obsahuje mapu Ruska rozděleného do různých částí, které budou přidány k jiným stávajícím zemím. Také v současnosti jsou v Evropě představy o rozdrobení Ruska na řadu malých státečků. Tento záměr až fanaticky prosazuje komisařka Evropské komise Kája Kallasová. Co slyšíme od německých politiků silně připomíná proklamace a cíle německých nacistů z třicátých a čtyřicátých let.

S postupným vynořováním se obrysů nacizmu v evropských demokraciích se objevuje také reflexe této rodící se nové reality. V textech upozorňujících na nový trend evropské civilizace je tento fenomén nazýván hnědnutím společnosti, kryptonacizmem či protonacizmem.

Pokud si čtenář není jistý, zda je v Evropské unii a v Česku demokracie či totalita s nacistickým nátěrem, stačí si připomenout co je demokracie a následně si položit otázku. Demokracie je „vláda lidu, pro lid, prostřednictvím lidu“. Je migrační politika, více než 200 miliard Kč investované do ukrajinské války, zvyšování platů politiků a snižování valorizace důchodů, nelogické zdražování elektřiny několikanásobným zvýšením její výrobní ceny, místo levné ruské ropy a plynu její nakupování za násobně vyšší cenu jako americkou, zasahování Evropské komise do demokratických procesů v jednotlivých zemích, zdražování potravin, zdražování života a snižování životní úrovně lidí prostřednictvím emisních povolenek, nedostupnost bydlení pro mladé, cenzura médií a potlačování svobody slova vůli lidu nebo vůlí vládních politiků?

Uskutečňuje vláda vůli lidu nebo vůle vlády je lidu mocensky vnucována?

Podobně jako za vzestupem Hitlera a nacizmu byl kapitál, tak současnou militarizaci a revitalizací modifikovaného nacizmu realizují politici jejichž kariéra má kořeny v rothschildovském impériu (Macron, Merz). Můžeme se také ptát, jaký vliv měla na kariéru Petra Fialy vazba na sudetoněmecký landsmanšaft a přátelství s jeho předsedou Berndem  Posseltem.

Na poválečné konferenci „v Postupimi bylo dohodnuto, že se musí udělat všechna opatření” aby Německo již nikdy nemohlo ohrožovat své sousedy nebo světový mír”. Jakoby všechny hrůzy 2. světové války byly zapomenuty a smazány, abychom se mohli řítit do ještě větší, tentokrát již jaderné katastrofy. Za tuto situaci, kdy jsme na prahu jaderné katastrofy, je silně spoluodpovědný M. S. Gorbačov, který umožnil sjednocení Německa a stáhl armádu z NDR, na rozdíl od USA, která od konce 2. světové války má v Německu svou okupační armádu. Kdyby nedošlo ke sjednocení Německa, situace v Evropě by byla zcela jiná.  Závěr z Postupimi o kontrole Německa, aby „již nikdy nemohlo ohrožovat své sousedy nebo světový mír“ by nemohl být popřen a Německo by se nemohlo stát vůdcem militarizace Evropy.

*

[1] Nechtěným důkazem nízké vzdělanostní úrovně právnických profesí je, že nerelevantní právnické vzdělání, vzdělanostní deficit E. Decroix se ve srovnání s kolegy na různých právních pozicích nijak neprojevil.

[2] Jan Kalvoda je temná postava české politiky, která se vynořuje z bahna páchat zlo. Podvodně užíval titul JUDr. a ač byl ve vládě, která zamítla obchod s krví s Diag Human jediným ministrem s právnickým vzděláním, následně proti vládě zastupoval Diag Human. Výsledkem je 15,5 miliardy, které má český stát zaplatit. V důsledku této kauzy je tendence vykonávat vůči českému státu exekuce po celém světě.

 [3] https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Automaticka-zbran-na-ceskou-opozici-Armada-pouziva-co-Slovaci-zakazali-777221

[4]https://www.parlamentnilisty.cz/profily/MUDr-Jiri-Masek-120983/clanek/Zpatky-v-roce-1948-Zpatky-u-Gottwalda-S-ODS-141155

[5] Vůdce nacistické bojůvky Oganesjan je Armén.

[6] Do hloubky nacizmu Velké Británie proniká Zdeněk Zbořil v článku Hessův stín nad britským imperiem.https://www.prvnizpravy.cz/language=cs/zpravy/politika/zdenek-zboril-hessuv-stin-nad-britskym-imperiem/preview=true/

[7] Parlamentí listy.cz/arena/rozhovory/Sok-Zaoralek-odhalil-kdo-stoji-za-vonder-Leynovou-777646

[8] Tato fotografie stála Miroslava Pavla post ředitele ČST, po tom, co se nové struktury ujaly moci.

[9]https://www.novarepublika.cz/2025/08/sudetosjezd-brno-2026-ne-pata-kolona-sudetskeho-kryptonacismu.

[10] tamtéž

doc. Petr Sak