Pro tvrdost vašich srdcí…

To ve mně probudilo odhodlání, které krok za krokem zašlo mnohem dál, než jsem si na začátku představoval. Nepotřeboval jsem k tomu žádné bohaté sponzory, nepotřeboval jsem žádné vlivné kruhy. Stačila mi podpora obyčejných lidí – mých čtenářů. Každá další rána, každá další křivda, každá sviňárna a liberální zloba mě poháněla dál. Vytáhla mě ze stylu života, který jsem měl rád a na kterém už nebylo co zlepšit, vytáhla mě od milované rodiny, vytrhla mě z kořenů, které jsem na jižní Moravě zapouštěl, zanechal jsem díky tomu zaměstnání, které bylo naprostý dreamjob… a to všechno proto, že jsem říkal věci, které se nelíbily.

Nic jiného jsem nedělal. Mluvil jsem. Byl jsem prostořeký a stačilo mi to. Chtěl jsem jen říkat svoje názory a obhajovat je. Konat jsem začal až tehdy, když mě za moji prostořekost začali trestat.

Právě jsem vám popsal genezi revolucionáře. Naštěstí, tentokrát jsme v tom období dějin, které se neopakuje jako tragédie, ale jako fraška. Před sto padesáti lety se do takových dobových diskutérů a blogerů prostě střílelo, posílali se do Brixenu (nebo na Sibiř), což z těch, kteří původně jen v teple salónů diskutovali o sociální otázce dickensovského kapitalismu a psali na toto téma básničky, udělalo drsňáky, kteří pak pohnuli s dějinami tak, že z toho bylo světu úzko.

Takhle to na začátku bylo… středověk skončil, přišel parní stroj a manufaktury, svět a pokrok se rozeběhl dopředu… a nějak zapomínal na ty, kteří měli sotva na chleba a cikorku. Zisk je posvátný, kumulace kapitálu rovněž, dělníci si nemají co vyskakovat. Buřiče pozavírat nebo pověsit a běda, kdyby začali mluvit o odborech. A tak se z Wolkerů, Nerudů a Bezručů pomalu stávali bojovníci, pak je vystřídali odhodlanější bojovníci, pak ještě více, pak jich bylo už opravdu hodně… A výsledek pohybu dějin znáte. Ano, tam kde mlel žernov útisku nejsilněji, tam pak přišli k moci ti největší revoluční sekáči. Naprosto logicky. Byli vyšlechtěni a zoceleni dlouhým pronásledováním.

Strašidlo komunismu, které obešlo Evropu, nepřišlo jen tak, ale přišlo z chudoby v bohatém světě. Přišlo z bídy ve společnosti dostatku. Přišlo nikoliv z majetkové nerovnosti, ale majetkové nesouměřitelnosti. Přišlo z dobové globalizace a z odtrženosti elit od problémů obyčejných lidí.

Řešení se nakonec našlo – sociální stát, který byl placen z daní těch nejbohatších, který vytvořil širokou střední třídu a takřka vykořenil bídu.

Nyní jsme o sto padesát let dál. A znovu tu máme nový korporátní dickensovský kapitalismus, znovu se vrátila bída ve světě dostatku, znovu se vrátila majetková nesouměřitelnost, znovu se vrátila panská zpupnost, znovu se vrátila odtrženost elit, střední třída mizí, chudých přibývá. Jsme prý vyspělá společnost, od roku 89 se nám ohromně zvedlo HDP, ale také přibylo ghet a dělnických ubytoven. Máme nejmodernější zdravotnické přístroje, ale nemáme levný penicilín ani levný amalgám do zubů. Máme tomografy, magnetické rezonance, lasery i gama nože, ale nemáme obvodní lékaře. Máme materiálně vybavenou policii, ale nemáme bezpečné ulice. Máme vysokou průměrnou mzdu, ale dvě třetiny lidí na ni ani zdaleka nedosáhnou. A pokud na to poukazujeme, jsme nepřátelé státu.

Děsím se, že sociální otázku řeší naši lepšolidé úplně stejně, jako ji řešili tehdejší lepšolidé před sto padesáti lety. Kriminalizací, cenzurou, umlčováním, posměchem… Výsledek už se dostavil. Panstvo lomí rukama, nad tím, že ve volbách zvítězí extrémisté a populisté. Vlastně je to už dostatečný důvod k tomu, aby se volby soudně zrušily… No, samozřejmě že zvítězíme! Neřešíte sociální otázku, lidé se mají hůř a z těch, kteří na to upozorňovali, jste nadělali zrádce, kolaboranty, svině a zombíky. Denně je dehumanizujete, jdete po nich vlastně stejně agilně jako před sto padesáti lety.

Pro tvrdost vašich srdcí jsme zde! Pro vaši neochotu vidět bídu. Tu materiální i tu mravní. Pro vaše bagatelizování hloubky průseru. Pro vaši válkychtivost a nemilosrdnost, kterou schováváte za vznešené řeči o ekonomice. Pravda je ale taková, že kapitalismus už není tržní, ale kasínový. Pravda je taková, že jsme vyprodaný snědený krám. Pravda je taková, že jsme už prohráli, jen předstíráme opak. Pravda je, že už neumíte vyhrávat argumenty, tak používáte žaloby, ve Spojených státech střílíte na Charlieho Kirka a v Brně střílíte na ženu, o které si magorsky myslíte, že je agentkou cizí mocnosti.

Je mi smutno, že v USA už to Donald Trump postřehl a začal svůj trh chránit. Začal znovu mluvit o podpoře střední třídy a sice nemluví o zvyšování daní, ale ani nemusí. Má cla. To je totiž v konečném důsledku totéž. U nás jsme samozřejmě nepochopili nic… Jen papiňák nespokojenosti se pěkně tlakuje a tlakuje. Místo řešení přichází bu bu bu. Místo programu má vláda opět strašidlo komunismu a straší tak intenzívně, že nám nejspíš zaplatila víc bilbórdů, než jsme si zaplatili sami.

Jsme hnutí nového začátku, PROTOŽE TOHLE JE NOVÝ ZAČÁTEK! Karty na příštích sto let se právě rozdávají v Číně. O Evropě se právě teď rozhoduje na Ukrajině a při jednáních mezi Moskvou, Washingtonem, Čínou, Tureckem… Tedy na koncertu velmocí. Jsme zase tam, kde jsme byli před sto padesáti roky a tyto volby budou i o tom, jestli budeme naši sociální otázku řešit s většími ohledy než tenkrát. Tyto volby rozhodnou, zda bude na obyčejného člověka brán ohled, nebo zda zvítězí líbodémo nadřazenost.

Tyto volby rozhodnou také o tom, zda ty foltýnovské příkopy zasypeme a zda při řešení sociální otázky vyrazíme jiným směrem, než tenkrát.

*

Daniel Sterzik