Nástup nacistů v Německu k moci v roce 1933 a neúspěch jednání na odzbrojovací konferenci v Ženevě v témže roce zásadně změnily zahraničně-politické postavení předválečného Československa. Napětí vyvrcholilo ve druhé půlce roku 1938, kdy rostoucí agresivita sousedního Německa a nepokoje vyvolané sudetskými Němci vedly 20. května 1938 k přijetí mimořádných opatření a nakonec, 23. září 1938, i k vyhlášení všeobecné mobilizace. K určeným útvarům, kde už na ně čekala kompletní výzbroj a výstroj podle jejich určení, nastoupilo podle předem připravených mobilizačních plánů během několika dnů celkem 972000 mužů.
Válečná ČS armáda po ukončení mobilizace dosáhla počtu 1128000 osob, z nichž bylo 48000 důstojníků a 9000 poddůstojníků. Organizačně byla členěna do dvanácti hraničních oblastí a zahrnovala 21 pěších divizí, 4 rychlé divize, 2 skupiny v síle divize a jednu skupinu v síle brigády, tvořící celkem 4 armády a zálohu hlavního velitelství. K vedení boje mohla využít téměř 350 tanků, 5000 dělostřeleckých hlavní a 950 bojových letounů. Kromě toho bylo k 23. září stavebně dokončeno a z velké části i vyzbrojeno 263 těžkých a 9632 lehkých pevnostních objektů, které byly vzápětí obsazeny předurčenými a vycvičenými posádkami.
Velká pozornost byla v tehdejším Československu věnována i ochraně obyvatelstva. Od roku 1935 byla systematicky budována tzv. civilní protiletecká ochrana (CPO). Ta byla zaměřena na ochranu civilního obyvatelstva proti leteckým útokům, zejména ze strany nacistického Německa. V rámci této ochrany se lidé učili vyhledávat nejbližší kryty a také jak se v nich chovat. Pod dojmem hrozby plynových útoků se také učili používat plynové masky pro děti i dospělé. Jejich nákup do osobního vlastnictví byl v té době pro občany ČSR povinný.
Činnost CPO byla klíčovou součástí příprav civilního obyvatelstva na válečný konflikt. Hasiči a příslušníci policie nacvičovali hašení požárů, způsobených bombardováním, vyprošťování osob ze zbořených domů a ve spolupráci s ČS červeným křížem také poskytování první pomoci zraněným. Občané byli instruováni, jak se mají v případě napadení Československa chovat, jaké zásoby si mají vytvářet a na koho se obracet s případnými problémy.
Nedovedu si absolutně představit, jak by podobná mobilizace probíhala dnes. Naši politici mají sice plná ústa války “od první minuty”, někteří generálové dokonce vědí, že už ve válce jsme, ale nic nenasvědčuje tomu, že by svá slova mysleli vážně. Vojenské sklady jsou prázdné, armáda přišla o většinu bojeschopné techniky, kterou tzv. „česká vláda“ víceméně zdarma předala na Ukrajinu, po nějakých krytech a jejich zásobování potravinami, vodou a hygienickými potřebami ani památky. A o případné přípravě nás, občanů, na zvládání krizových situací, si můžeme nechat jenom zdát.
Jak se zdá, současná vládní garnitura po nás chce jen dvě věci. Abychom se “uskrovnili” a nechali se bez odporu okrádat o peníze, aby mohli i nadále štědře dotovat ukrajinské běžence a spolufinancovat válku na Ukrajině, vedenou za cizí zájmy a v absolutním rozporu s těmi našimi. A abychom se smířili s tím, že my, naše děti, bratři či otcové můžeme být i násilím posláni na ukrajinské pláně za tyto zájmy umírat. Útěchou nám nejspíš má být, že by to byla smrt “pro větší slávu Ukrajiny”.
Zajímalo by mě, jestli se zítra některý z našich tzv. “vrcholových politiků” aspoň zmíní. Minimálně by měla tohoto výročí vzpomenout reinkarnovaná karikatura TGM na Hradě. Když už je tím vrchním velitelem české minipidiarmádičky o celkové síle zhruba čtyř a půl tisíce bojeschopných mužů. No, na rozdíl od něj to ti ostatní už mají “za pár”. Osobně doufám, že nestihnou nadělat ještě více škody. Takže Fialo, vlak do Kyjeva jede už za 14 dní. Za mě rozhodně STAČILO!
*
Jaroslav Šefec, bezpečnostní a zbraňový expert, FB
