Z Královských Vinohrad – pár poznámek

Přikládám několik laických poznámek k textu Kosy Kdo byl horší hospodář – Babiš, nebo Fiala? (Na Nové Republice ZDE)

*

Pokud jde o ceny energie, je zřejmé, že je vláda udržovala na nejvyšší politicky přijatelné úrovni, protože vybraná DPH „opticky“ snižuje schodek rozpočtu.

Hurvínkové, předsedající postupně důchodovým komisím, mluvili o zajištění důstojných důchodů. To je uvažování na úrovni scénky Felixe Holzmana, v níž vysvětloval, že jeho známý nemůže mít hlad, protože se, statisticky vzato, podělil o polovinu kuřete, které Felix právě snědl celé.

Cílem reforem musí být dostatečné důchody, tedy takové, které umožní důchodci pokrýt náklady na bydlení a základní životní potřeby. Důchodový účet prý bude v přebytku, tedy pokud se neodečtou příspěvky na bydlení vyplacené důchodcům.

Všem předsedům důchodových komisí jsem postupně poslal nástin ontarijského systému. Odezva žádná. Na  Kose  byl  už také  publikován -viz Z Královských Vinohrad – o kanadském důchodovém systému.

Nejde o  žádné  triky, čáry  a kouzla nebo  Kámen  mudrců. Jen o praktický a funkční sytém, který  tak stejně usilovně jako marně  – hledají!

Pozoruhodné jsou kecy o inflaci, přesněji řečeno chlubení Fialovy vlády, že ji zvládla.  Problém je v tom, že se ceny nevrátily na předinflační úrověň a občan se má těšit z toho, že dál stoupají jen o pár procent pomaleji…  V lednu 2023 mi vzrostl nájem o 6500 měsíčně, prý kvůli ceně tepla. Jenže já si nemohu vzít dva pekarovské svetry a vypnout topení. V každém případě totiž musím zaplatit asi 80% částky rozpočtené na byty v domě.

Závěrem ještě filosoficko-politologická otázka: Jaké právo mají naši slouhové a podslouhové Západu zadlužit společnost zbrojením na celé generace dopředu. Jaké právo mají připravovat náš národ o jeho historii. Nejde jen o pomlouvání období 1948-89, ale i mlčení o První republice a Národním obrození.

Ale  připojím  ještě pár  dalších glos:

Heslo dne

„Teď jde o všechno“ čteme či slyšíme od ustarané vládnoucí čtyřky. To je pravda, pokud doplníme „z toho, co ještě zbylo.“  Jde o koryta a korýtka pro ty s koaličním potenciálem. Když Fiala vypoklonkoval Bartoše z vlády, Piráti se stali tak nějak demokratičtější opozicí. To aby si nezadali s ANO a SPD.

I tak si ve Sněmovně užili, co před tím nadělovali opozici, tedy zamítnutí jednoho a každého bodu, navrhovaného do programu schůze.

Teď se znovu  hlásí o místo na slunci. Na s tejném slunci. Nepoučili se.  Mají společného nepřítele Babiše, ostatně byl to Pirát Tomáš Kapler, který v roce 2015 udal, že podle medií bylo cosi podivného s Čapím hnízdem. Od té doby se případ předvolebně přihřívá, přestože 50 mega bylo jako projev dobré vůle dávno vráceno. Spis prý má na 36 000 stránek a díky přičinlivosti státních zástupců bude další soud.

A  aby  řeč  nestála, ministr  Výborný  od Lidovců  oznámil,  že  Babišův  Agrofert  bude vracet  7,5 miliardy neoprávněných dotací!

Možná, že „vše“ znamená „všechny hlasy.“ Náš oběma systémy vzdělaný hradní pán totiž připomněl, že minulý režim je měl a proto mohl zajistit plnou zaměstnanost, zdravotní péči, důchodové zabezpečení, vzdělanost, byty a vzhledem k vnějším okolnostem i slušnou úroveň průmyslu a zemědělství. Stalo se tak 28. října 2024, kdy „tak nějak po starosoudružsku,“ líčil problémy naší společnosti.

Jsme opravdu světovou špičkou

Tentokrát v pokurvení systému zvaného demokracie, v němž si lid volí své zástupce, aby se vláda měla komu odpovídat. Lid sám pak na recepcích ochutnává prostřednictvím hub poslanců plody své vlastní práce.

Schůze sněmovny jsou u nás jedna jako druhá, tedy stále stejné: Opozice se snaží doplnit program dalšími body a vládnoucí koalice jeden a každý z nich zamítne.

Darebácké opozici se nesmí ustoupit ani o píď, natož o krok nebo bod.

Kam paměť sahá, pouze jednou se stalo, že naše opozice dosáhla schválení zvláštní schůze, tehdy se týkající otázek naší bezpečnosti během příštích 10 let.

Vznikla prožluklá situace, kterou vládnoucí koalice vyřešila geniálně: Schůze byla po úvodním projevu prezidenta Pavla prohlášena za neveřejnou. Bez kamer a stenozáznamů byla vyzmizíkována, takže opozice nebodovala.

Je před volbami a poslanci se 9. 9. 2025 sešli na poslední schůzi Sněmovny. Situace vládnoucí koalice je vážná, ale nemusí být zoufalá, pokud se podaří odkázat opozici, kam patří.

Bylo zřejmé, že opozice bude útočit přes aféru Dozimetr,  Podnikatelskou družstevní záložnu, bitcoiny a jakýsi nástin rozpočtu. Kurviči demokracie přišli s geniálním řešením úlohy, kterou by šachová terminologie označila jako mat druhým tahem.

Prvním tahem bylo využití pravidla z nedigitální, tedy z dřevní papírové historie: Podle něj tehdy měla písemná přihláška do diskuse přednost třeba před před zvednutím ruky.

Doba pokročila a tak se lze do diskuse přihlásit digitálně, nebo jak se tomu říká. Babiš i Okamura to udělali, jenže ouha. Když se chystali k řečništi, předsedkyně Sněmovny jim oznámila, že to tedy ne, protože před nimi je deset jiných řečníků, kteří se přihlásili písemně. Marně Babiš mával papírem potvrzujícím, že se včas a jako první přihlásil. Tak se stalo, že k mikrofonu nejdřív přistoupili ministři, kteří zasmrděli samochválou a pak navrhli dozařazení vlastních bodů do programu schůze. Z nich vynikl návrh ministryně spravedlnosti na zahájení diskuse o budoucím vydání Babiše světské moci kvůli jeho střetu zájmů z let 2017-21.

Druhý tah, tedy mat byl odhalen při hlasování o zařazení nových bodů. Dirigent hlasování, Marek Benda, totiž skříženými packami na prsou naznačil svým kumpánům, že hlasovat mohou podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A tak se neuvěřitelné stalo skutkem: Koaliční poslanci zamítli všechny návrhy ministrů. Nejspíš proto, aby tradiční zamítnutí všech návrhů opozice před volbami nepopudilo. Tato komedie vstoupí do historie a možná i do učebnic politologie. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze dodat, že takovou inovaci demokracie nám bude svět může a bude jen závidět.

Dopis Janě Bobošíkové

Píšu Vám ze strachu, stejného, jaký před časem projevila profesorka Hogenová. Ne o svůj život, statisticky vzato „přesluhuji“ a pokud Putin potlačí svoje carské imperiální geny a počká až proti němu dozbrojíme, války se nedožiju. Mám strach o svoje děti a vnoučata. Před časem jsem Vám poslal text, v němž jsem zmínil, že v současném světě lze zabít kohokoli, pokud mu je, jednotlivě nebo kolektivně, připlácnuta správná nálepka. Němci kdysi použili žlutou hvězdu, potomci těch, kteří tu dobu přežili, udělali z dětí v Gaze terč nálepkou „budouci Hamás,“ zrůdná Havlova kamarádka z USA připlácla na půlmilion předčasně zemřelých iráckých dětí cenovku Hussein. Jaké sraní se spratky představujícími budoucnost zvrhlých. Komunistické nebezpečí ohrožující svět z Vietnamu vedlo svrchované demokraty k návrhům vybombardovat zlo do doby kamenné. To se nestalo a tak svět, tedy USA a ČR, mohl jet do Hanoje navazovat s komunisty strategické partnerství. Kšeft je kšeft a hodí se proti Číně. Fialu dokonce nechali, aby se v mausoleu poklonil Ho-či-minovi, vrahu amerických osvoboditelů. Teď jsou za podlidi Rusové a pevninští Číňani. Myšlenka na jejich odsun do doby kamenné se tu a tam znovu vynořuje na diskusních forech. Jistý Šimíček z brněnské ODS by je, mužiky, zahnat za Ural i s jejich atomovkami. Proč se tedy rozčilovat nad tím, že kdosi picnul Charlieho Kirka, podporovatele „odporné lidské bytosti.“

Z hlediska vyššího principu (ne)mravního to přece nebyla vražda, ale jen pokračování zvyklostí světa. Odpůrci komunistů mohou vytáhnout argument, že myšlenka o takovém principu pochází od Jana Drdy, komunisty a to určitě kovaného.

*

Jiří Jírovec, Kosa Zostra