Kaja Kallasová, faktická ministryně zahraničí Evropské unie (a bývalá estonská premiérky), je neobvykle, až groteskně nekompetentní, a to i na nevoleného aparátčíka EU.
Stejně jako bývalá německá ministryně zahraničí Annalena “360 stupňů” Baerbocková – která nyní ze svého neprávem získaného místa v OSN v New Yorku instagramuje jako nadšená teenagerka z vyšší třídy – i Kallasová projevuje obrovskou schopnost být sama se sebou spokojená. Nikdy není tak šťastná, jako když drží mikrofon a pronáší své vlastní fráze, které jsou prezentovány morbidně jednoduchou formou velmi těžkopádné angličtiny, zatímco ji úslužně obměkčuje laškovný tazatel.
V obou případech je kontrast mezi obrazem sebe sama a skutečností zdrcující:
Zjevný, do očí bijící nedostatek intelektuálních schopností, základního vzdělání a základních odborných znalostí měl u obou -Kallasové a Baerbockové – dávno ukončit jejich pomýlené kariérní ambice.
Místo toho však Kallasová, stejně jako Baerbocková, nejenže rychle klesají po šikmé ploše kariérního žebříčku a privilegií. Kallasová tak činila ve zvláště viditelné oblasti. Například vysocí úředníci odpovědní za ekonomiku mohou napáchat – a také napáchali – obrovské škody. Neméně nebezpeční jsou však i ti, kteří mají na starosti zahraniční politiku, přičemž doslova veřejně zastupují desítky či stovky milionů lidí.
Profesionální a inteligentní ministr zahraničí – jako je například čínský Wang Yi, indický S. Jaishankar nebo ruský Sergej Lavrov – může posílit respekt k své zemi nebo bloku i mezi jeho kritiky nebo odpůrci. Amatérský a mdlý vrcholný diplomat se však stává ostudou, za kterou je třeba se před světem stydět, a to i mezi rozpačitými přáteli. Možná je to ještě horší: je terčem posměchu, který signalizuje, že kdo se rozhodne nechat se zastupovat hlupákem, musí být sám také hlupák.
V souvislosti s působením Kaji Kallasové ve funkci vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku se množí výčitky i posměšky. K jejím nedávným vrcholným vystoupením patřil vskutku nejapný výklad dějin druhé světové války, hloupé a poněkud rasistické úvahy o obecných schopnostech “Rusů” a “Číňanů” a samozřejmě absurdní pokus obvinit je – plus Írán a Severní Koreu – z narušení našeho starého statečného světa řádu svázaného pravidly, k nimž patří i genocida v Gaze.
Pokud jde o to, co si Kallasová plete s historií, estonská politička se vyjádřila, že ji překvapilo tvrzení, že Rusko a Čína bojovaly společně ve druhé světové válce a vyhrály ji. To je ovšem prostý fakt: obě země byly a jsou všeobecně uznávány jako významní členové aliance, která porazila globální fašismus v Evropě a Asii.
Ostatně kdyby byla Kallasová schopan říci stážistovi, aby si věc vygooglil nebo se podíval do online verze Encyklopedie Britannica, rychle by zjistil, že Čína a Rusko (tehdy jádro Sovětského svazu) jsou počítány mezi podstatné členy “velké čtyřky” aliance (vedle Velké Británie a USA). Toto místo bylo vydobyto řekami krve: Čína a Sovětský svaz byly dvě nejbrutálněji zdevastované země ve druhé světové válce. Čína bojovala proti mohutným japonským silám a Rusko zlomilo páteř wehrmachtu nacistického Německa. Ani fanatičtí estonští kolaboranti nedokázali vůdce zachránit.
Kallasová, řečeno jinak, zveřejnila svůj údiv nad tím, že voda je mokrá a naše planeta je koule.
Ve světle této historiografické (a smutným způsobem i historické) imbecility je zajímavé zjištění, že ještě loni Kallasová vystupovala na stejné estonské konferenci jako historik Tim Snyder. Ale na druhou stranu to možná není, vezmeme-li v úvahu Snyderův politováníhodný sestup do spolehlivě rusofobní a nutkavě studenou válku přehrávající demagogie. Bylo to samozřejmě také stejné setkání, kde Kallasová křečovitě žvanila o rozbití Ruska. Kdo ví? Možná její přítel Tim v publiku povzbudivě přikyvoval.
Pokud jde o různé schopnosti “Rusů” a “Číňanů” v “technice” a “společenských vědách”, bylo těžké říci, o jakých provinčních stereotypech se Kallasová přesně pokoušela blouznit. Snad kromě toho, že v její hlavě se nějak sčítají s jejich ďábelskou schopností dělat v Evropě NATO-EU “velké, velké požáry”. Tímto výrazem poněkud z Brdavic zjevně myslela, že velcí zlí Rusové a Číňané podněcují jinak pověstně šťastné a spokojené masy Evropy. Žluté vesty, vzpoury zemědělců, novou pravici, která se vzmáhá přinejmenším ve Velké Británii, Francii a Německu? Obviňujte agitátory zvenčí!
A pak je tu samozřejmě globální hledisko. Mysl, která má tak velký rozsah jako u Kallasové, musí myslet ve velkém: Ukazuje se, že to nejsou více než tři desetiletí arogantního a velmi násilného unilateralismu Západu po skončení studené války (podávaného s “hodnotovými” bláboly nebo bez nich), válečné a rozvratné operace na změnu režimů, ekonomické války (nyní již také bratrovražedné) a v neposlední řadě otevřená genocida, jako nyní v Gaze, které zdiskreditovaly představu Západu, který prosazuje mezinárodní “řád”. Za všechno mohou ti, kteří se odvážili postavit se této ohavnosti maskované jako “pravidla”, tedy v tomto případě Čína, Írán, Severní Korea a Rusko.
Kallasová je jednou z těch veřejných osobností, u nichž je těžké uvěřit, že je slyšíme mluvit tak pomateně, nemístně a absurdně. Ale ona to zjevně dělá, a dokonce se jí to líbí. Vysvětlení je vlastně jednoduché: z politického hlediska máme očividně co do činění s bezohlednou oportunistkou a kariéristkou, z intelektuálního hlediska s bigotní ideoložkou a z psychologického hlediska se zuřivou narcistkou.
Těžší je odpovědět na mnohem důležitější otázku: Jak je možné, že mezi téměř 450 miliony občanů EU byla vybrána právě Kaja Kallasová, aby je všechny zastupovala, a to krutě, trapně a hanebně? V povrchním, i když stále důležitém smyslu je takové šílenství důsledkem toho, že EU není demokratickou “zahradkou”, o níž její aparátčíci tak rádi fantazírují, ale režimem byrokratického autoritářství.
Na občanech nezáleží, rozhodují samo-se_zmocňující a samo-se-vybírající “elity”. To je celé. To, co v tomto případě “kvalifikuje” Kallasovou, je její fanatická rusofobie i provinční sinofobie a spolehlivá jednoduchost a rigidita jejích polopatických názorů z třetí ruky.
V hlubším smyslu, který je ještě důležitější, je však to, že vzestup a přetrvávání takového zničujícího, smutně komického neumětelství vypovídá o něčem jiném: o hlubokém, všudypřítomném, společenském a kulturním úpadku té části Evropy, kde vládne EU-NATO. Dokud budou Evropany – ať už na úrovni EU, nebo na úrovni jednotlivých států – reprezentovat lidé jako Kallasová, Baerbocková nebo – když na to přijde – von der Leyenová, Macron, Starmer či Merz, rychlý úpadek Evropy se nezastaví.
*
Poznámka Nové Republiky: U nás je situace stejná, jako v EU. Kariéristé, oportunisti, nedovzdělanci, konformisté a rigidní ideologiští fanatici ovlivňují a vládnou společnosti naprosto bezohledně, podle přání zahraničních kurátorů, stejných, kteří vybrali do vedení EU typy jako Kallasovou, von der Leyenovou, Macrona či Merze. Stahují nás do úpadku a ke zničující válce. Galerka Fialova gangu Pěti/Čtyřkoalice a ji posluhující “novináři” dál prohlubují náš koloniální status, úpadek hospodářství, ničení zemědělství a vysávání české společnosti, která svým životním poklesem financuje blahobyt jiným jinde. Změní to nadcházející volby?
**
Autor Tarik Cyril Amar, německý historik tureckého původu působící na univerzitě Koç v Istanbulu, se zabývá Ruskem, Ukrajinou a východní Evropou, dějinami druhé světové války, kulturní studenou válkou a politikou paměti.
*
ZDROJ, překlad DeepL
Zdroj je v zemích EU a NATO cenzurován, aby se k vám nedostala kritika katastrofálního personálního stavu vedení obou organizací
*
Chytré holky jako Kallas, Langšádlová, ta postižená krásou a mládím, Věrka Kovářová … v neposlední řadě nemocná Janička z Obrany, která dokonce přišla i na to, že II. světovou válku začal Stalin s Hitlerem přepadením Polska. Naneštěstí místo toho, aby USA, Anglie, Francie vyhlásili těm nezbedníkům válku, přidali se k jednomu z těch agresorů. Společně tihle agresoři… Číst vice »
Vedení EU je zcela nekompetetní. Doplácíme na to.