BUDIŽ TMA ?

( obrázek: Martina Bednářová a nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. Koláž: Redakce)

Trestní kauzu učitelky Martiny Bednářové projednávají české soudy již třetí rok.

Před Obvodním soudem (pro Prahu 6) stanula třikrát. Tento tzv. nalézací soud ihned po prvním jednání (červen 2023) učitelku zprostil obžaloby. Státní zástupce se odvolal k Městskému soudu. Ten osvobozující rozsudek zrušil (říjen 2023) a vrátil věc nalézacímu soudu k novému projednání s požadavkem, aby doplnil důkazy a vyslechl svědky. Zadání bylo splněno, důkazy doplněny, svědkové vyslechnuti a soudkyně Obvodního soudu (pro Prahu 6) paní Klára Jantošová opět nalezla právo v osvobozujícím rozsudku (leden 2024).

Státní zástupce se opět odvolal k Městskému soudu, ale jeho senát s předsedkyní Hanou Chaloupkovou v květnu 2024 odvolání zamítl a osvobozující verdikt potvrdil. Vypadalo to, že případ je pravomocně uzavřen, což mainstreamová média nesla úkorně.

Pak se ale do kauzy vložil nejvyšší státní zástupce Igor Stříž a v červenci 2024 podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten v neveřejném jednání osvobozující rozsudek zrušil (květen 2025) a vrátil případ znovu k nalézacímu soudu. Tentokrát však byla k projednání kauzy nalezena jiná soudkyně. (Mladá elévka, která dříve pracovala jako soudní asistentka.)

Ta v květnu 2025 případ projednala a podle „návodu“ Nejvyššího soudu vyslovila verdikt o vině (podle § 405 o popírání genocidia) a určila trest (sedm měsíců odnětí svobody s podmíněným odkladem na dvacet měsíců, zákaz vykonávání učitelského povolání na tři roky a povinnost absolvovat kurs mediální gramotnosti). Martina Bednářová se proti verdiktu odvolala.

Senát Městského soudu v Praze (opět s předsedkyní Hanou Chaloupkovou) odvolání zamítl (22. října 2025) a rozsudek nalézacího soudu potvrdil. Tím se z mediálně odsouzené stala pravomocně odsouzená.

Zbývá mimořádný opravný prostředek, tedy dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten v neveřejném jednání nejspíš jen okopíruje pasáže ze svého květnového verdiktu a dovolání zamítne, čímž by vleklý případ mohl být uzavřen. Kdyby…

Kdyby se trestní kauza, kterou „odstartoval“ tajný odposlech pořízený žákem během výuky (v dubnu 2022) nevyvinula v politický proces. Právo na obhajobu bylo opakovaně porušováno nepřipouštěním důkazů, které byly zdrojem poznatků obžalované a dokumentovaly příčiny konfliktu na Ukrajině, včetně verdiktů mezinárodních soudů. Jediný důkaz, z něhož vycházela obžaloba (tajně pořízená nahrávka v mobilu v délce asi dvaceti minut) byl politologem Janem Šírem ideologicky vyhodnocený jako lži, dezinformace a polopravdy, ale obhajobě nebylo dovoleno autora posudku přizvat k soudu, aby odpovídal coby svědek na otázky.

Zatímco samosoudkyně nalézacího soudu Klára Jantošová zdůvodnila svůj zprošťující verdikt shrnující větou, že „za názor nikdo souzen být nemůže a nebude,“ Nejvyšší soud její rozsudek zrušil odůvodněním, že „obžalovaná si musela být vědoma toho, že se odchyluje od názoru většinové společnosti.“ Obhájce Jindřich Rajchl v této souvislosti odkázal na ústavně zaručenou svobodu slova a práva na svobodné vyhledávání a šíření informací a dodal: „Nemůžeme používat nástroje trestního práva k tomu, abychom zkoumali, co je pravda a co lež.“ Verdikt Ústavního soudu (v kauze Vrabel) to pregnantně potvrzuje: „Obětuje-li se v boji za demokracii svoboda projevu, nebude již za co bojovat.“

Dovolání Martiny Bednářové k Nejvyššímu soudu bude pravděpodobně marné, když byla odsouzena podle jeho instrukcí, ale je nutné vyčerpat veškeré opravné prostředky, než se případu ujme Ústavní soud. A teprve ten rozhodne o tom, zda byl demokratický řád ohrožen projevem učitelky v hodině mediální gramotnosti, nebo zda je pro demokracii větším ohrožením politicky motivovaný soudní proces, který vnímá konsenzus (o příčinách války na Ukrajině) jako závazné dogma a hledání pravdy hodnotí jako trestný čin.

Zábavný doplněk k vážnému zamyšlení:

Česká televize odvysílala tuto neděli tj. 20. října další díl hraného seriálu „Ratolesti,“ jehož námět byl velmi volně inspirován kauzou Martiny Bednářové. Postava středoškolské profesorky disponující kritickým myšlením vyzněla překvapivě kladně. Ale vzápětí 22. října, tedy v den, kdy padl závěrečný rozsudek, stejná televize uvedla dokument s názvem „Učitel dezinformátor“, který upachtěně předvádí pedagogické i lidské selhání dezorientované učitelky a jeho dopad na duše nevinných žáků, kteří jsou pasováni do role rukojmích. Z tohoto podvojného zpracování stejného tématu lze usuzovat, že veřejnoprávní televize neví a není schopna předvídat, která z protichůdných variant se v budoucnu stane konsenzem, a tak pro jistou odvysílala obě verze. Sázka na jistotu? A co na to dezorientovaná veřejnost?

Vyjádření Martiny Bednářové

“Včerejškem nikoli skončilo, ale nechutně vygradovalo něco, pro co nemám pojmenování. Na likvidaci člověka, jak osobnostní, tak profesní, se podílejí lidé, kterým tento stát dal důvěru, aby jeho občany chránili,” sdělila Martina Bednářová 23. 10. pro server Reportéři on-line.

“Strašně moc děkuju za podporu, které se mi dostalo a dostává ze strany PRAKu, především Lenky a Honzy, a stejně vřelý dík patří i vám, milí přátelé, protože mě vaše podpora drží při síle a dodává mi energii a smysl bojovat. Lidé se semkli jako jeden muž a udělali kolem mě pomyslnou hradbu, přes kterou ke mně nedoléhají útoky.”