Reakce na otázku Lukáše Valeše

V pořadu Kupředu do minulosti Martiny Kocianové „Valeš a Hnízdil: Politici nemají vizi budoucnosti, a proto odvádějí pozornost od vlastní neschopnosti[1]“ jeden z nejlepších, ne-li jediný skutečný politolog L. Valeš věnoval pozornost vnímání společnosti v závislosti na vzdělání.  Klade otázku, jak je možné, že lidé, kteří jsou vzdělaní, mají nadprůměrné vzdělání, zaujímají postoje ke společenským otázkám a mají názory na společenskou situaci, které neodpovídají realitě. Naopak lidé, kteří mají jen maturitu, anebo ani tu nemají, jsou schopni společenskou realitu vnímat daleko reálněji a racionálněji. Lukáš Valeš otevírá otázku, co způsobuje tento paradox, kdy s růstem vzdělání klesá schopnost vnímat společenskou realitu racionálně.

Protože otázka k tomuto paradoxu se často objevuje, pokusím se předložit na tuto otázku odpověď. Nejdříve se vzdálím v čase a prostoru. Sociolog R. Reichl uvádí, že v USA pouze několik procent populace je vzděláváno, aby bylo schopno kriticky a analyticky pracovat s informacemi. Většina populace v procesu vzdělávání dostává převážně hotové názory a poznatky bez metodologie, jak se k nim dospívá“[2] (Reichl, 2002).

Zde je klíč k pochopení i české reality. K pochopení uvedu k analogii virovou zátěž. Čím delší dobu je organizmus vystaven virové zátěži, tím je větší pravděpodobnost, že bude postižena funkčnost orgánů a jejich stav.  Ve vztahu k osobnosti a k jednotlivým psychickým funkcím, včetně kognitivních dovedností, má stejnou funkci vzdělávání. (Útok na jedince začíná již v základní škole, kdy s pomocí neziskových organizací školství zpochybňuje holčičkám, že jsou holčičky a chlapečkům, že jsou chlapečci). Čím déle působí české školství na jedince, tím silněji jsou poškozeny jeho kognitivní dovednosti[3] a nahrazeny indoktrinací.  To je ta „virová“ zátěž, která poškozuje „mozek“. A zde je i vysvětlení, proč s rostoucím vzděláním klesá schopnost vnímat společenskou realitu a přistupovat k ní racionálně. Proto prostý selský rozum[4] vítězí nad vzdělaností, která ve skutečnosti je likvidací myšlení. Bezprecedentním důkazem je volba „vzdělané“ Pražské kavárny Jana Lipavského. Také jsem si povšiml, že lidé, kteří uvádějí absolvování celé řady škol v zahraničí, jsou ve svých textech propagandističtější a ideologičtější, a naopak jim chybí analytická hloubka a kontext v nahlížení problému.

Problém je také ve vymezení vzdělanosti. Ta se většinou chápe jako vlastnictví dokumentu dokládajícího určitý stupeň vzdělání. Protože moc a peníze jsou zaměnitelné a ve zkorumpované společnosti je za peníze k dostání všechno. Často je tento doklad o vzdělanosti (diplom) výsledkem peněz nebo moci. Proto, zvláště u politiků, má vysokoškolský diplom pochybný charakter.[5]

Skutečné vzdělání neznamená pouze osvojení určité sumy znalostí, ale také osvojení dovedností, včetně dovedností kognitivních. Avšak u střední a mladé generace existuje hluboký deficit kognitivních dovedností, což je cílem vzdělávacího procesu, ale také důsledkem používání umělé inteligence, sociálních sítí a dalších digitálních programů.

Další příčinou vnímání nekompetentních názorů lidí s vysokoškolským diplomem je chybná interpretace dat průzkumů veřejného mínění. Při standardní intepretaci třídění druhého stupně s korelačním koeficientem, analytik dochází k závěrům o preferencích lidí s vysokoškolským vzděláním pro určitou politickou stranu (např. pětikoalici).[6] Tento závěr by byl v pořádku, pokud by vzdělání bylo rovnoměrně rozložené v populačních ročnících.  Vzhledem k tomu, že do poloviny devadesátých let vysokou školu šlo studovat 9-10 % lidí z populačního ročníku a počátkem tisíciletí to bylo 60 %, tak vysokoškolský diplom je statisticky silně závislý na věku. Příčinná proměnná je v první řadě věk, a teprve následně vzdělání. Tomuto jevu se říká falešná korelace. Pokud by chtěl analytik vyloučit tuto falešnou korelaci a zjistit vliv vzdělání na zkoumanou proměnou, musel by ze základního souboru zkonstruovat datový soubor s odpovídajícím rozložením vysokoškolského vzdělá.

*

[1] https://www.youtube.com/watch?v=_6DkrdM__SU

[2] Reich, R. B.  Dílo národů: příprava na kapitalismus 21. století. Praha: Prostor, 2002.  

[3] To byl také důvod, proč lidé dávali přednost výuce svých dětí v domácím vyučování.

[4] Viz článek Sak, P. Mladí, vzdělaní Pražané a nevzdělaní, hloupí, staří venkované.

[5] Mladá a pohledná Danuše Nerudová za peníze dodávala dokonce diplomy PhD. Je zajímavé, že tato, vlastně trestní kauza ji nevadí v jakékoliv kariéře (kandidovat na prezidenta, europoslanec). Co je dovoleno Jovovi (Nerudové), není dovoleno volovi (Turkovi, Macinkovi).

[6] Vysokoškolský diplom má jinou hodnotu u dnešního osmdesátníka a dnešního třicátníka.

*

Petr Sak – autor je sociolog a vysokoškolský pedagog

• Kognitivní procesy: 
  Zahrnují všechny duševní činnosti spojené se získáváním, zpracováním a využíváním informací. Patří sem například vnímání, paměť, pozornost, řeč, myšlení a řešení problémů. 

  * * *

  Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:

  • 1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;
  • 2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
  • 3. již 12 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.

  Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010

  Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a dále své jméno a datum narození. Při daru nad 1000 Kč vystavujeme darovací smlouvu (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání. V takovém případě nás kontaktujte na adrese: dvorava@seznam.cz).

  Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné, uvedete-li zároveň zdroj.

  Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

  *