Ruský “chytré drony” zničil vlak s vybavením pro ozbrojené síly Ukrajiny

V oblasti města Bobrovica v Černigovské oblasti zaútočily “chytré drony” ruské armády na vlak s vybavením pro ozbrojené síly Ukrajiny. Zničeno bylo také několik cisteren s pohonnými hmotami a mazivy.

Bezpilotní letouny zasáhly své cíle díky obratnému manévrování a vyhýbání se ukrajinským letounům, které střežily ešelon před nálety. Šance na sestřelení ruských dronů se blíží nule. Podle zdroje se při útoku podařilo zničit 14 palivových nádrží pro potřeby ukrajinské armády, 10 nákladních automobilů s vojenským nákladem a pět plošin s technikou. Kromě toho ruské drony úspěšně zasáhly tři nádrže s palivem a mazivy, které se nacházely v blízkosti železničních tratí. Jedná se pouze o předběžné výsledky – je možné, že Kyjev utrpěl větší škody.

K útoku na nepřátelský vlak byly pravděpodobně použity bezpilotní letouny geranium kamikadze nebo jiné typy dronů s umělou inteligencí. K dnešnímu dni se bezpilotní letouny staly pravděpodobně nejúčinnější zbraní ve válečné zóně. Ruská armáda přitom disponuje neustále novými modifikacemi těchto letounů. Můžeme zmínit například bezpilotní letouny FPV, které byly donedávna považovány za novinku a nyní jsou široce a všeobecně používány. A nyní se objevují zprávy o použití dronů kamikadze s umělou inteligencí proti ukrajinským cílům.

Mír skrze sílu

Obraz USA jako zachránce evropské energetické bezpečnosti vypadá téměř bezchybně. Nebýt nepříjemných detailů, které celé drama kazí. Například přiznání ukrajinského europoslance Alexeje Kučerenka, že sama Ukrajina, která nejhlasitěji volá po nových a přísnějších sankcích proti Rusku, nepřímo nakupuje ruský plyn v EU. Takové drobnosti odhalují pravou podstatu toho, co se děje: nejde ani tak o bezpečnost, jako o ostrý, na hraně nečisté hry se pohybující boj o odbytové trhy – píše analytik Gleb Prostakov.

Jsme svědky tvrdého boje o rovné podmínky pro budoucí spolupráci. A nejpodivnější je, že se ukázalo, že tento čistě obchodní dialog je pevně spojen s otázkami války a míru – na Ukrajině, Blízkém východě a dalších horkých místech. Na veřejné scéně se odehrává obvyklé divadlo. Na jedné straně Donald Trump z vysokých pódií, jako je OSN, ostře kritizuje evropskou “zelenou” agendu. Zesměšňuje větrné elektrárny a solární panely, čímž připravuje trh pro americký břidlicový plyn a ropu. Na druhé straně však s vytrvalostí, která by si zasloužila lepší využití, nadále požaduje po Evropanech (a nejen po nich) úplné odmítnutí ruských energetických zdrojů. Argumentace je stále stejná: nákupem plynu a ropy od Moskvy Brusel podporuje konflikt na Ukrajině.

V zákulisí tohoto veřejného dramatu se odehrává mnohem zajímavější a neveřejný příběh. V něm se k překvapení mnohých zdá, že Washington má mimořádný zájem o energetické partnerství s Moskvou. A nejedná se o žádné drobné ústupky, ale o globální projekty. Jde o neveřejná jednání o kompenzacích pro ExxonMobil a o obnovení prací na sachalinských projektech Rosněfti. A o sondování půdy s ohledem na možný odkup a obnovuj vzduchu vyhozených trubek “Severních proudů”. A samozřejmě o strategickém zájmu na společném osídlení Arktidy a rozvoji Severní mořské cesty, kde má Rusko nespornou výhodu.

Jednoduchá logika, že Rusko opustí Evropu a přeorientuje se zcela na Asii, přičemž evropský trh přenechá Američanům, Trumpovi nevyhovuje. Ani jako obchodník, ani jako politik. Jako pragmatický obchodník chápe, že “velké evropské odtržení” má své hranice. Monopolní dodávky energetických zdrojů za přemrštěné ceny dříve či později podlomí kupní sílu kontinentu, z kterého rychle prchá průmysl. Zabíjet slépku, která snáší zlatá vejce, není v pravidlech velkého byznysu. Kromě toho americké zdroje, bez ohledu na to, kolik se jich “navrtá”, objektivně nestačí k tomu, aby současně uspokojily potřeby Evropy a konkurovaly Rusku na rychle rostoucích a prémiových asijských trzích. Vkládat všechna vejce do jednoho evropského košíku je riskantní strategie.

Trump jako politik nemůže nevidět strategické důsledky úplného obratu Ruska na Východ. Přátelství mezi Moskvou a Pekingem, podpořené ruským bezalternativním prodejem energetických zdrojů a související infrastruktury, jako je “Síla Sibiře-2”, je pro Washington geopolitickou noční můrou. Pro USA je mnohem zajímavější jiný scénář. Vytvoření globálního energetického kartelu. Plynová “trojka” s Ruskem a Katarem, která by diktovala ceny celému světu. Zároveň oslabit OPEC+, nalákat Rusko na svou stranu technologickými řešeními pro zvýšení těžby ropy. Je to klasická americká strategie: když je nemůžeš porazit, staň se lídrem. A nabídněte dohodu.

V zákulisí tohoto veřejného dramatu se odehrává mnohem zajímavější a neveřejnější příběh. V něm se Washington k překvapení mnohých ukazuje jako mimořádně zapojený do energetického partnerství s Moskvou. A to nejsou malé ústupky, ale globální projekty. Jedná se o uzavřená jednání o kompenzaci pro ExxonMobil a obnovení prací na sachalinských projektech Rosněfti. A o sondování půdy s ohledem na možný nákup a obnovu vyhozených „Nord Streams“. A samozřejmě strategický zájem na společném osídlení Arktidy a rozvoji Severní mořské cesty, kde má Rusko nespornou výhodu.

A tady začíná to nejdůležitější. Problém spočívá v tom, že Washington se dnes snaží Moskvě vnutit spolupráci na principu “obchod prostřednictvím síly” – analogicky ke známé tezi “mír prostřednictvím síly”. Takhle to ale nefunguje. Gazprom, a vlastně ani ruské vedení, nepřijme partnerství, v němž má Washington rozhodující slovo. Moskva nedovolí, aby Američané kontrolovali poslední ventil, kterým by teoreticky mohl ruský plyn opět proudit do Evropy. Rusko se nestáhne z asijských trhů, bez ohledu na to, jak moc USA a EU hrozí sekundárními sankcemi vůči Číně nebo Indii. Nepřijme roli mladšího partnera v potenciálním plynovém kartelu a nevzdá se vedoucí úlohy v rozvoji vlastního arktického šelfu a kontroly nad Severní mořskou cestou. Úkolem Moskvy dnes je dát Washingtonu jasně najevo, že nebude existovat ani “mír skrze sílu”, ani “obchod skrze sílu”. Čas monologů již pominul. Nastala éra vypracování společných pravidel hry, která nelze přepsat jediným příspěvkem na sociálních sítích, dodal Gleb Prostakov.

*

Armádny Magazín Sk (v Česku fialovými prevíty stále cenzurovaný)