Vzniká velká čínská vesmírná zeď? Nové bitevní pole vzniká v kosmu

Zatímco se Evropa hádá o budoucnost spalovacích motorů, Donald Trump táhne proti LGBTQ komunitě v americké armádě a české obce v místních referendech rozhodují o bytí či nebytí několika málo větrných elektráren kdesi na Vysočině, oznámila Čína bez větších fanfár, že vyvinula a nasadila funkční prototyp globálního protivzdušného systému. Nejde o další technologickou hračku pro nadité kapsy, ale o první planetární obranný štít, který dost možná skutečně funguje. A my jsme možná právě ztratili závod, o kterém většina z nás ani nevěděla, že se vůbec běží.

Když čínský Nankingský výzkumný institut elektronických technologií ohlásil úspěšné nasazení platformy schopné propojit data ze satelitů, radarů a senzorů po celé planetě, proplulo to informačním „vesmírem“ víceméně bez povšimnutí. Poslal jsem tu zprávu pár známým, ale zůstala bez větší odezvy. Protože jsem se shodou okolností nedávno věnoval četbě knihy Budoucnost geografie od skvělého Tima Marshalla, dovolím si k tématu několik poznámek, které mě v této souvislosti zaujaly.

Pokud je realitou, co tvrdí Čína – a není moc důvod myslet si opak – pak čínský systém dokáže sledovat až tisíc střel současně, koordinovat globální obranu v reálném čase a, co je klíčovým detailem, systém už funguje.

Možná si vzpomenete, že prezident Trump oznámil projekt Golden Dome, ambiciózní systém ochrany USA před balistickými, hypersonickými i křižujícími střelami s využitím satelitů a vesmírných senzorů. Tento americký program je však stále jen ve fázi plánování, není dost možná dokončená ani jeho technická specifikace a odhady nákladů jdou v řádu bilionů dolarů. Plánovaná plná funkčnost je až za několik let. Jakkoliv mají Američané v prohledávání vesmíru stále navrch nad všemi ostatními, zdá se, že v této otázce budou možná až druzí na pásce.

Dvojnásobná rychlost není jen fráze

Americký generál vesmírných sil David D. Thompson pronesl už v roce 2021 myšlenku: „Fakt, že (Číňané – pozn. aut.) své vesmírné kapacity budují, nasazují a vylepšují v průměru dvakrát rychleji než my, znamená, že jestli rozšiřování a uvádění našich vlastních kapacit do provozu nezrychlíme, už brzo nás předběhnou.” Uplynuly čtyři roky. A stalo se.

Čína je v oblastech hypersonické technologie, raketové flotily a rychlosti generování a analýzy dat velmi pravděpodobně již před USA, což ji v kontextu rostoucího napětí v Asii a Tichomoří, dává strategickou výhodu. Tady bych rád zdůraznil, že tento text nechce jakkoliv vyvyšovat Čínu nad USA, ambicí je spíš jen ukázat současný stav vesmírné soutěže velmocí, která je pochopitelně mnohem komplexnější.

Dva klíčové přístupy

Pro pochopení problematiky je užitečné uvědomit si dva možné přístupy k rozvoji „vesmírných kapacit“ velmocí, což jsou reálně jen USA, Rusko a Čína.

V rámci prvního přístupu mohou promítat svou vojenskou moc dál od Země, tedy do hloubi vesmíru. Začínat se bude určitě na Měsíci, a to už možná v příštím desetiletí. Druhý přístup říká, že využijí vesmír především jako odrazové prostředí pro efektivnější vedení války tady na Zemi, což zahrne vesmírnou špionáž, navádění střel, zprostředkování komunikace, navigaci a podobně.

Prvním stupněm úspěchu je každopádně ovládnutí „zemské vesmírné slupky” zmíněné ve druhé možnosti. Pak už totiž následuje nerušená expanze do vesmíru a kontrola dění dole na Zemi. Představme si prakticky, o co vše bychom přišli, kdyby „někdo“ umlčel západní družice a získal monopol na vstup do vesmíru. Žádné GPS navigace, předpovědi počasí nebo přímé přenosy z druhé části světa. A teď si představte, kolik lidí by bylo schopno někam vůbec dojet bez pohledu upřeného do navigace…

Ještě nedávno se šeptalo, že válečným polem 21. století bude Afrika, ovšem teď to vypadá spíš na nebe vysoko nad námi. Protože vývoj vedení pozemské války žene tři hlavní vesmírné mocnosti rychle do nových Hvězdných válek. Nesníme přitom o vlivu na naše životy za 50 či 100 let, ale možná už za dekádu. Pokud totiž USA ztratí tuto bitvu, ztratí ji i celý Západ a my s ním. A to rozhodně není v našem zájmu!

Kulturní rozdíly

Krátká odbočka do světa filmu, která nám pomůže pochopit, jak se kdo dívá na vesmír. Zatímco v „našem“ západním filmovém narativu lidstvo postupně opouští Zemi a putuje vesmírem, je ten čínský přesně opačný. Jestliže my chápeme vesmír jako budoucí útočiště lidstva poté, co si vypleníme Zemi, chápe čínská civilizace vesmír spíš jako zdroj vylepšování života na mateřské planetě. Nebo je to tak čínské veřejnosti alespoň předkládáno.

Za zmínku stojí citát prezidenta Xi Jinpinga z roku 2022 k čínskému vesmírnému programu: „Naším odvěkým snem je prozkoumat hlubiny kosmu, rozvinout vesmírný průmysl a vybudovat z Číny vesmírnou velmoc.” Proč je důležitý? Věřili byste před dvanácti, patnácti lety, že Čína bude lídr v elektromobilitě a zelených technologiích? Ještě v roce 2008 se přece za pekingské olympiády „celý náš svět“ škodolibě posmíval průmyslovému smogu a Čínu už sice vnímal jako velkého hráče, ale pořád také dost jako výrobce levných triček. Dnes už si technologický nástup Číny v posledních 20 letech nelze nepřiznat. A vývoj planetárního obranného štítu je toho důkazem.

Čínské dobývání vesmíru

První Číňan přitom vstoupil do vesmíru až v roce 2003. V roce 2019 už ale čínská bezpilotní loď jako vůbec první přistála na odvrácené straně Měsíce a v roce 2021 dosáhla orbity Marsu, na kterém úspěšně přistála a vysadila vlastní vozítko, které nyní „sjíždí“ Mars po boku dvou starších amerických robotických „bratrů“.

Čína navíc plánuje vyslat ještě v tomto desetiletí do vesmíru tisíc dalších satelitů, jejichž technologický užitek posílí čínskou pozici na tzv. globálním Jihu. I když ani tak nedoběhne v počtu vesmírných objektů Spojené státy (včetně soukromých společností), je už teď jasné, že na noční obloze bude docela těsno.

Čína je také jediná země na světě, provozující dnes svou vlastní vesmírnou stanici. Nám známá ISS je výsledkem spolupráce celé řady jiných států, zahrnujících také USA a Rusko. Naproti tomu Čína a Rusko plánují, stejně jako samotné USA, že do začátku příštího desetiletí vybudují společnou trvalou základnu na Měsíci. A to bude pověstný gamechanger!

Svoboda versus rychlost rozhodování

Co bude rozdílové? Zatímco my jsme si vydobyli svobodu, ve které se můžeme přít, zda ano či ne, tak naši rivalové se nikoho ptát nemusí. A to je v případě vesmírného výzkumu výhoda. Kolektivní zájem, upřednostněný na úkor svobody jednotlivce, bude efektivnější než svobodná individualita Západu, která pro svou sociální situaci, z nevědomosti či prostého odporu bude proti nesmírně drahému vesmírnému výzkumu. Nakonec možná za 10 let změní názor, ale to už může být pozdě.

Skuteční lídři na Západě by proto měli společnosti předkládat vize, které ji poženou dopředu. Stačí se ohlédnout za fascinací vstupu člověka na Měsíc. Díky ní máme doma kalkulačku, duck-tape nebo hliníkovou fólii na zapékání francouzských brambor.

Vesmír ale už dnes představuje bitevní pole významnější, než si chceme připustit.

Širší bezpečnostní důsledky

Pokud se výše popsaný čínský systém obrany potvrdí jako plně funkční, jde o prolomení technologického monopolu a předběhnutí amerického plánu Golden Dome, což redefinuje balanc síly mezi supervelmocemi v globální protivzdušné obraně. Čína jasně ukazuje úmysl překročit své pozemské hranice a zajistit si vojenskou sílu i ve vesmíru. Můžeme to kritizovat jako „militarizaci vesmíru”, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat.

Může nás hřát u srdce, že USA jsou v řadě ohledů stále napřed, ale čínský průlom je určitě pomyslným budíčkem. Strategická výhoda v protiraketové obraně se totiž začíná přesouvat do Asie, což může významně ovlivnit americkou obrannou politiku, rozpočty a mezinárodní vztahy v celém budoucím světě .

Rýsuje se tak nový globální závod v oblasti pokročilé protivzdušné obrany se zásadními důsledky pro bezpečnostní architekturu celého světa na desítky let dopředu.

Problém spočívá v tom, že zatímco někteří naši rivalové jsou spíš agresivní chvástalové s dostatkem „lidské síly“, jiní jsou velmi cílevědomí, koncepční, pragmatičtí a historicky zkušení. A tak je nutné se z našeho obláčku rychle zvednout a začít opět něco dělat. Alternativou je osud dlouhé řady vyspělých civilizací, jejichž neslavné konce v dějepise studujeme víc než vlastní dějiny.

*

Tomáš Sazima, specialista na politický marketing a krizovou komunikaci, Asiaskop

Úvodní obrázek: ChatGPT