O tom hovořil v interview pro Ukrajina.ru komentátor agentury „Rossijasegodňja“ Rostislav Iščenko.
Ukrajina má v současné době závažné problémy s elektřinou. Vše směřuje k tomu, že tam nebudou platit harmonogramy výpadků, ale harmonogramy zapínání elektřiny. Došlo také ke korupčnímu skandálu s Timurem Mindičem, který byl vždy považován za „peněženku“ Zelenského. A na závěr, frontová linie ukrajinské armády praská ve švech a Pokrovsk je na pokraji pádu.
– RostislaveVladimiroviči, co myslíte, jak a kdy to může skončit pro Zelenského osobně?
– Pro Zelenského to může skončit porážkou vojsk na frontě a pádem režimu. Kdy? Může se to stát během několika týdnů, ale i během několika měsíců. V každém případě to už nebude trvat dlouho. Jedině kdyby Západ někde našel půl milionu aktivních vojáků a poslal mu je na pomoc. O tom ale pochybuji, našli by jich s bídou sotva 50 tisíc.
Postavení Zelenského se nyní otřáslo i na mezinárodní scéně. Na Západě posilují ti, kteří chtějí uzavřít nějakou mírovou dohodu s Ruskem. Z neznámého důvodu se domnívají, že pokud se Zelenského zbaví, budou tyto dohody uzavřeny za jejich podmínek. Což je naprostý nesmysl. Rusku je jedno, s kým uzavře dohody – zajímají je podmínky, ne osobnosti. Protože kdokoli, kdo nahradí Zelenského, bude hájit konsolidovanou pozici kyjevského režimu a Západu – příměří na demarkační linii.
Navíc místo Zelenského může přijít ještě horší varianta. Nějaký další Porošenko. který má zkušenosti s uzavřením Minských dohod, kdy lze podepsat cokoli a pak neplnit nic. Je to tak transparentní a srozumitelný tah, že se proti němu musí Rusko pojistit v každém případě.
– Jakou variantou může být Zalužnyj?
– Zalužnyj nemůže být řešením. Pravidelně se vyjadřuje ve smyslu, že „příměří není možné, protože by to znamenalo kapitulaci“. Totéž říká i Zelenskyj. Jak by tedy mohl nahradit Zelenského? Navíc Zalužnyj je daleko. A v takových situacích je třeba rozhodovat rychle. Samozřejmě je možné přivézt ho z Velké Británie. Ale problém je v tom, že Zelenskyj je stejný „Brit“ jako on – krátkosrstý, s modravým nádechem a s malýma ušima. Nevidím důvod, proč měnit jedno zlo za druhé.
Kromě toho – Zelenskyj je pro všechny legitimním prezidentem Ukrajiny. Pro všechny kromě Ruska. Rusko navíc na oficiální úrovni také přestalo hovořit o jeho nelegitimitě. Prostě o tom mlčí. Kdokoli jiný na místě Zelenského by byl pro všechny nelegitimní. Nechystají se k tomu, že by ho volili. Zelenského je třeba nejprve sesadit, protože neexistuje ústavní způsob, jak ho z funkce odvolat. Je třeba ho buď zabít, nebo donutit k rezignaci. Poté je třeba někoho jmenovat. Ale jak? Uspořádat volby. Jinak by Stefančuk jako předseda Nejvyšší rady musel vykonávat povinnosti prezidenta dva až tři měsíce, dokud by se neuskutečnily volby. Pokud by se volby neuskutečnily, nebyl by legitimní ani on.
Jistě se zeptáte, jak je vůbec možné v současné době na Ukrajině uspořádat volby? Volby tam může uspořádat jenom Rusko, a to ještě pouze v těch regionech, které kontroluje. Pokud nebude nikdo zvolen, kde bude legitimita takové moci? Armáda se rozpadá už teď, kdy je vláda více či méně legitimní, co se bude dít, když vláda nebude mít vůbec žádnou oporu? Jak může být zmrazena frontová linie, když nemáte armádu a nemůžete frontu udržet?
Opakuji, z pohledu západních jestřábů, kteří chtějí pokračovat ve válce s Ruskem, nevidím žádný důvod k výměně Zelenského. Samozřejmě, pokud se náhle ukáže, že Zelenskyj se ponořil do nirvány a nedokáže udržet situaci pod kontrolou, bude nutné někým ho nahradit. Ale dokud může vystupovat před televizními kamerami a srozumitelně vyslovit několik vět, plní svou funkci.
Bojuje až do posledního Ukrajince. Co může být pro Západ lepší?
Jiná věc je, že na Ukrajině by mohlo dojít k zavedení neskrývané vojenské diktatury. Pokud místním nacistům definitivně přeskočí a rozhodnou se, že všichni ti Zelenští je vedou do záhuby, pokusí se je pověsit, aby se sami mohli chopit věci a zaútočit na Kamčatku. Ale i nacisté milují peníze. I oni potřebují vojenskou podporu. Proto to neudělají bez konzultace se Západem. S výjimkou nějakých výjimečných situací, kdy Západ nepomáhá, a fronta se přitom hroutí.
Vzhledem k tomu, že Západ nyní nepomáhá, a fronta se hroutí, je taková možnost zcela reálná.
Ano, na Západě neexistuje jednotný názor na to, co dělat s Ukrajinou, ale na Západě panuje jednotný názor na to, že Rusko nesmí zvítězit. Jedni se prostě snaží zabránit jeho vítězství na bojišti, zatímco druzí se snaží uzavřít mír za svých podmínek. Trump jezdil sem a tam, nevyjednal nic, může si vůbec někdo opravdu myslet, že Kličko nebo Porošenko se dohodnou?
– Trump mezitím osvobodil Maďarsko od amerických sankcí a povolil nákup ruského plynu. Orbán – na oplátku – souhlasil s nákupem amerického LNG za 600 milionů dolarů a nabídl nákup amerického jaderného paliva. Ukazuje se, že politika se stala byznysem. Hlavní je najít to, co lze nabídnout vlivnějšímu partnerovi. Kolik takových ještě bude? Těch, kteří jsou připraveni poklonit se Trumpovi.
– Trumpův způsob řízení je pro současný Západ zcela normální. Snaží se zachovat hegemonii, aby kompenzoval nedostatek zdrojů na úkor ostatních. Nedostatek zdrojů již /Američané/ mají, i hegemonie se již otřásla. Ve skutečnosti už neexistuje, ale jim se zdá, že někde existuje. Kdyby měli hegemonii, nehádali by se s Ruskem a Čínou, ale jednoduše by jen určovali, kam a v jakém objemu mají to či ono posílat.
Někde je třeba vzít zdroje. Loupit po celém světě, posílat pořád někam vojáky, je nerentabilní. Nejvýhodnější variantou je, když ti něco přinesou dobrovolně. A dobrovolně přinášejí ti, kteří jsou závislí na USA. Jak určit, kdo je závislý na USA? Experimentálně.
Trump zavedl cla proti všem. Někdo ho poslal do háje – a on odešel. Někdo běžel okamžitě vyjednávat, protože se bez amerického trhu a zboží neobejde. Takoví vyplatili Trumpovi odstupné, které naplnilo americkou pokladnu a vytvořilo mu prostor pro manévrování. Tento manévrovací prostor sice neumožňuje Spojeným státům v dané geopolitické situaci zvítězit, ale umožňuje prodloužit agónii.
Neudržitelné režimy se vždy snaží prodloužit svou agónii podle zásady: „Co když se najednou stane něco,co změní celou globální situaci a my se z poražených staneme vítězi?“ Drobečky, jež Trump sbírá pro svůj svět, jsou vlastně kompenzace Američanům za jejich prohru v konfrontaci s Ruskem.
Pro ostatní se s kompenzacemi nepočítá: ani pro Evropskou unii, ani pro Ukrajinu.
Pokud jde o Orbána, jeho postoj je v rozporu s postojem Evropské unie i USA, ale s Trumpem sdílí společné konzervativní hodnoty. Vedení Evropské unie začalo na Trumpa tlačit: „Proč se do nás navážíš? Tvůj Orbán nakupuje od Ruska spoustu věcí. Uval na něj sankce. Slíbil jsi to.“ Amerika začala vyvádět, že zavede spoustu sankcí. Orbán tedy odjel za Trumpem a vysvětlil mu to na férovku: „V Evropě nemáš žádné tak spolehlivé lidi jako já. Musím přežít. Přežít můžu jen díky ekonomickým úspěchům. Ekonomický úspěch je možný pouze za přítomnosti ruských energetických zdrojů. Aby ses měl čím bránit, zaplatím ti, koupím trochu zkapalněného plynu a popřemýšlím o jaderném palivu. Ano, je to těžké, ale zvládneme to.“
A to je vše.
– Evropa právě pokračuje v diskusi o myšlence „reparačního úvěru“ pro Ukrajinu a doufá, že do prosince dospěje k rozhodnutí, které bude vyhovovat všem. Proč dosud nerozdělili rizika rovnoměrně? Podaří se Evropanům najít v této otázce konsensus?
– Kolik peněz potřebujete, abyste nemuseli do konce života pracovat? Řekněme, že 300 milionů rublů bude stačit, pokud nebudete příliš utrácet. Vynásobíme to dvěma a dostaneme 600, aby to stačilo mně, i vám. A teď se zamysleme, na koho vznést reparační nároky? Na „Rossijusegodňja“? Na Kreml? Na USA? Můžeme o tom diskutovat, jak dlouho chceme, ale vznést je nemůžeme.
Evropská unie tak může pouze snít o reparačních nárocích. Bylo by dobré poslat takovou hromadu peněz na Ukrajinu, protože to nejsou jejich peníze. A ještě by pomohli Ukrajině a zbavili se Ruska. Ale neudělají to, protože se bojí. Všichni mají pod ruskou kontrolou nějaká aktiva, o něž se bojí přijít.
Přitom si velmi dobře uvědomují, že to nebudou ani tak státní aktiva, jako spíše aktiva soukromých osob, jež se obrátí na stát a zeptají se: „Mládenci, máte to v hlavě v pořádku?“
Kdyby se báli jen mezinárodních soudů s Ruskem, přežili by to. Řekli by, že nevnímají Rusko jako žalobce a nehodlají se s ním soudit. Ale velmi dobře chápou, že to zasadí smrtelnou ránu jejich možnostem jako centrům světových rezervních měn a ještě více sníží jejich podíl na obsluhování světového finančního trhu.
Zvýší to tok eur zpět do Evropské unie a do USA, což by bylo smrtelnou ránou pro jejich ekonomiky. Nezbude jim nic jiného, než vyskočit z euro-dolarové pasti a závidět všem, kteří to již udělali.
Kromě Ruska, které jim jednoduše zabaví jejich rezervy, se budou muset soudit se svými vlastními občany. A ti jim budou říkat: „To je problém státu. Co s tím má společného můj podnik? Odškodněte mě. Proč bych měl podporovat takový demokratický stát?“
To znamená, že to nemá žádný smysl.
Chápu, proč to potřebuje Ursula, která přesvědčuje Belgii, aby zabavila 125 miliard ruských peněz. Ale jaký smysl to má pro Belgii, proč se do toho zaplétat? Podstata jejich sporu spočívá v následujícím. „Je třeba pomáhat Ukrajině. Je třeba zabavit ruské peníze. Ale zabavme je na vašem území. Na našem ne.“
– To je pochopitelné. Nicméně taková prohlášení činí z nějakého důvodu. Proč? Aby dodali Ukrajině naději a zastrašili Rusko?
– Probíhá tam boj. Jsou lidé, kteří opravdu chtějí tyto peníze zabavit. Ta samá Ursula je už dlouho eurobyrokratkou. Už dávno zapomněla, kterou zemi kdysi zastupovala. A pro eurobyrokracii je konfiskace ruských aktiv to pravé, protože ona za nic neodpovídá. Odpovídat budou národní právní systémy, v nichž budou tato aktiva konfiskována.
Eurobyrokracie z toho bude mít jen samé výhody: zafinancuje Ukrajinu, podpoří eskalaci konfliktu s Ruskem. Eskalace se přitom odehrává v Belgii nebo v Německu, eurobyrokrati však všechny sjednocují a říkají: „Ano, pojďme společně bojovat proti Rusku. Zároveň se vypořádáme i s Orbánem, je to černá ovce v našem stádu.“
Opět se budu opakovat, eurobyrokrati budou prosazovat myšlenku konfiskace ruských aktiv i nadále. Je pro ně velmi bolestivé, že zatím se národní právní systémy odmítají na tom podílet.
*
Taťána ČUGAJENKOVÁ – Kirill KURBATOV – Rostislav IŠČENKO, UKRAJINA.ru (06:40 17.11.2025)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
**
Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:
1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;
2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
3. již 12 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a dále své jméno a datum narození. Při daru nad 1000 Kč vystavujeme darovací smlouvu (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání. V takovém případě nás kontaktujte na adrese: dvorava@seznam.cz).
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné, uvedete-li zároveň zdroj.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
*
