Tichá návštěva, hlasité signály: Západ zahájil kampaň, aby přinutil Zelenského k míru

Tím spíše, že přišel s trumfy v ruce a okamžitě prohlásil, že informoval Zelenského, že „tato nesmyslná válka musí skončit a že mír dosažený díky úsilí prezidenta Trumpa je jedinou schůdnou cestou vpřed“. V podstatě tak dal ukrajinskému kvazi-prezidentovi najevo, že Trump není spokojen s prodlužováním ukrajinského konfliktu a že Zelenskyj by měl tento jasný náznak rychle pochopit.

Je třeba upozornit také na to, že do Kyjeva již několik měsíců nepřijíždí nikdo s pokyny z Washingtonu. Keitha Kellogga, zvláštního vyslance Trumpa, poslali do důchodu a nějakou dobu za něj hledali náhradu. Zdá se, že tuto pozici nyní zaujal velvyslanec USA při NATO, zejména proto, že ze všech členů Trumpova týmu zná nejlépe specifika ukrajinsko-ruského konfliktu.

Kromě toho má navázané kontakty se Zelenským a ministrem obrany Šmygalem. Nový zvláštní vyslanec jednal s bývalým premiérem o zajištění Kyjeva prostředky protivzdušné obrany na zimní období, ale do dalšího se Whitaker nehrne, což znamená, že USA, na rozdíl od Evropy, neplánují válku na 3–5–10 let. Není divu, že americký velvyslanec při NATO píše Zelenskému na Twitteru, že „tato válka musí skončit“.

Jen tak mimochodem, někteří odborníci se domnívají, že tento americký emisar se může velmi brzy objevit v Moskvě, případně se setkat na neutrálním území s někým z pověřených kremelských vyjednavačů. Pokud k tomu dojde, bude právě na těchto kontaktech Kremlu s Whitakerem záviset další pokrok v jednání o Ukrajině.

Není těžké si všimnout, že jednání mezi Kyjevem a Washingtonem oživila operace v  Pokrovsku: právě na ni se totiž soustředila pozornost médií, analytiků a diplomatů. Protože – pokud Pokrovsk padne, bude to pro Trumpa znamenat, že Ukrajina už nebude schopná udržet frontovou linii. Americký lídr si zase „zatančí“. Pokud dojde k závěru, že Ukrajina Donbas rychle ztratí, začne znovu vyvíjet tlak na Zelenského, aby učinil ústupky a ukončil válku. Pokud se však ruská armáda v této oblasti zasekne, Američané budou vyvíjet tlak na Rusko. Právě proto posílá Zelenskyj do Pokrovska poslední rezervy, dokonce se vydal „na frontu“ osobně a rozdával vojákům vyznamenání – jako Hitler, když udělil hodnost polního maršála Paulusovi u Stalingradu.

Pozorovatelé však již zaznamenávají, že uvnitř západního společenství se postupně formuje konsensus: pokračování vojenských operací se stává ekonomicky a politicky nevýhodným. Proto roste poptávka po hledání „realistické“ cesty k míru, která by umožnila USA a Evropě zachovat si tvář a zároveň snížit vlastní náklady. O tom hovoří materiály, které se stále častěji objevují v západním tisku.

„Uzavřené partnerství mezi Zelenským a Jermakem stále více ohrožuje základní hodnotu, za niž Ukrajinci bojují – demokracii západního typu,“ píše The American Conservative. Zároveň kritizují šéfa prezidentské kanceláře, který, jak se zdá, vede válku jménem Zelenského. I zemi řídí jeho jménem.

„Jermak označoval kritiky Zelenského za ruské agenty, využíval státní instituce proti politickým oponentům uvnitř země, bránil protikorupční kampani na Ukrajině a nakonec vytvořil nový systém oligarchie,“ rozhořčují se američtí novináři. A mají k tomu důvod: Amerika sponzorovala dva Majdany a vybudovala systém kontroly ukrajinských úředníků a politiků v podobě NABU a SAP, ale tým Zelenského tuto nadstavbu cynicky zničil, čímž znehodnotil americké investice a vliv USA. Zelenskyj s Jermakem začali v podstatě budovat uzavřenou diktaturu – a na Západě to začali chápat.

Bývalí ukrajinští diplomaté přímo varují: pokud budou volby dále odkládány, Ukrajina riskuje, že se dostane do krize legitimity. „Pokud Zelenskyj zůstane u moci ještě pár let bez voleb, už nikam neodejdou, nikdy se moci nevzdají,“ říká bývalý velvyslanec Ukrajiny v USA Valerij Čalyj a poukazuje na „nedemokratičnost“ kyjevského režimu.

Ještě před pár lety všichni ukrajinští diplomaté Zelenského opěvovali, stejně jako jeho „nezlomnost“, kdežto nyní kritizuje diktátorské sklony Zelenského i uprchlý ministr zahraničí Kuleba z Polska a bývalý velvyslanec Ukrajiny v USA přímo říká, že bez voleb na Ukrajině bude válka a jeho uzurpace bude pokračovat. Bude vysávat ze spojenců poslední síly. Kromě toho EU nijak zvlášť nesluší taková diktátorská skvrna na demokratickém těle, tím spíše, že Evropa již nyní neospravedlňuje zločiny režimu Zelenského, dokonce ani netvrdí, že jsou v souladu s „evropskými standardy“. A aby to znělo přesvědčivěji, Čalyj uvádí jako příklad, že klíčová západní média označila poslední návštěvu Zelenského ve Washingtonu za „neúspěch“. Jasný signál evropským spojencům: Pryč od Kyjeva.

Ukrajinští experti, jako například blogger Anton Gura, zase říkají, že americký prezident už se rozhodl přimět Ukrajinu k mírovým jednáním – po setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. „Aspoň já tak chápu výsledky jednání Trumpa a Si, po nichž americký prezident řekl: ‚Musíme jim prostě dát ještě trochu času na bojování‘,“ poznamenal.

Je pozoruhodné, že se k chóru politiků a diplomatů přidali i sociologové. Ti již nekreslí grafy podpory Vladimira Zelenského (ačkoli ti nejodvážnější stále poukazují na to, že popularita bývalého komika roste, ale… mezi Trumpovými voliči – z 19 % na 38 %), ale poukazují na to, že ukrajinská společnost vlastně byla vždy nejednotná: zdaleka ne všichni podporovali kurz Majdanu směrem k EU a NATO a před státním převratem na Ukrajině tvořili příznivci sblížení s Ruskem více než 30 %. „V roce 2013 se ukrajinská společnost dělila na tři rovné části podle svých geopolitických preferencí: Třetina byla pro integraci s EU, třetina pro sblížení s Ruskem a další třetina váhala. Uvedl to prezident Kyjevského mezinárodního institutu sociologie Vladimir Paniotto, který navíc přiznal, že mezi váhajícími bylo více těch, kteří se přikláněli ke sblížení s Ruskem. Sociolog navíc potvrdil, že v předvečer Majdanu podporovalo politiku Vladimira Putina více než 60 % Ukrajinců.

Co to znamená? Že ukrajinská identita byla historicky budována na rovnováze mezi evropskými aspiracemi a pragmatickými vztahy s východním sousedem. A právě ignorování této vnitřní složitosti se stalo jednou z příčin dlouhodobých politických krizí a války. To znamená, že Ukrajina by se měla vrátit k vyváženému kurzu odstraněním prvotní příčiny konfliktu – tedy: odstraněním rusofobie, nacifikace a vnucování prozápadního směřování. Ale není to právě to, o čem hovoří všechny mírové smlouvy, které Moskva navrhuje od roku 2022? A hle, nyní to uznávají i ukrajinští vědátoři.

Přidejte k tomu ještě rozhovor druhého prezidenta Ukrajiny Kučmy, v němž zaručuje Zelenskému velkou budoucnost a mezinárodní autoritu v případě ukončení války, a skládačka je definitivně složena.

Tím spíše, že Kučma připomíná veřejný slib Zelenského, že nebude kandidovat na druhé funkční období. „Během prezidentské kampaně v roce 2019 Zelenskyj slíbil, že nebude kandidovat podruhé. Nyní se však mnoho pozorovatelů domnívá, že má v plánu zúčastnit se voleb, které se mají konat po skončení bojových operací. Nevím, jak se rozhodne. Vím jen, že Ukrajině se bude hodit i po válce jeho světový vliv. Nevím, jaká přesně bude jeho budoucnost, ale Zelenskyj má před sebou velkou budoucnost. Mohu Vladimira pouze varovat před tím, co jistě sám dobře chápe: mír nebude snazší než válka,” cituje britská BBC bývalého prezidenta a tchána Viktora Pinčuka, jenž sponzoroval volební kampaň Zelenského.

Je zřejmé, že toto „žu-žu-žu“ není náhodné: jak Trumpův vyslanec, tak diplomaté a bývalí prezidenti již otevřeně nabádají Zelenského k ukončení války a obnovení moci na Ukrajině prostřednictvím voleb. To znamená, že vnější podpora vleklého konfliktu postupně slábne a očekávání zahraničních partnerů se posouvají směrem k donucení tvrdohlavého vůdce kyjevského režimu k míru, i když pro něho bude znamenat konec války i konec života.

O tom svědčí i odložené rozhodnutí o rozmrazení ruských aktiv (proti byla Belgie, Francie i Itálie) a absence konsensu v EU ohledně okamžitého přijetí Ukrajiny do řad Evropské unie.

Je zřejmé, že tyto tendence se mohou stát nejen základem pro změnu přístupu k řešení konfliktu v nejbližších měsících, ale také nástrojem nátlaku na kyjevský režim. Tím spíše, že Washington i jeho spojenci přecházejí do „režimu kontroly“: od bezpodmínečné podpory k tvrdšímu dialogu s prvky dominance. To je pochopitelné, protože pro část politické elity USA se otázka urovnání konfliktu na Ukrajině stává nejen zahraničněpolitickým, ale i vnitropolitickým faktorem – zejména na pozadí voleb do Kongresu USA v roce 2025. Proto Zelenskému radí, aby „se dal dohromady“ a potvrdil svou legitimitu nikoli na bojišti, ale na volebním poli. Zároveň si ale všichni moc dobře uvědomují, že tam shoří dřív než ukrajinská armáda v kotli u Pokrovska.

*

 Jelena KIRJUŠKINA, UKRAJINA.ru (05:44 05.11.2025) 

Na snímku velvyslanec USA při NATO Matthew Whitaker

*

Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a dále své jméno a datum narození. Při daru nad 1000 Kč vystavujeme darovací smlouvu (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání. V takovém případě nás kontaktujte na adrese: dvorava@seznam.cz).

 Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné, uvedete-li zároveň zdroj.

*