Vnuk generála De Gaulla o vztazích Francie a Ruska a o nelegitimitě Macrona

Pierre De Gaulle se narodil 20. června 1963. Je vnukem Charlese De Gaulla. Je předsedou nadace Pierre De Gaulle pro mír, přátelství a soulad mezi národy. Na summitu BRICS v Kazani se setkal s panem Putinem.

Pierre De Gaulle bojuje za to, aby pravda vyšla najevo a překonala propagandu, která Putina označuje za nacistu, válečného šílence, který chce napadnout celou Evropu.

Buďme na chvíli vážní, kolik koncentračních táborů bylo Ruskem postaveno na území Ruské federace za účelem vyhlazení Ukrajinců? Pokud se ukrajinský lid tak bojí svých ruských bratrů, proč 80 % Ukrajinců, kteří uprchli před válkou na Ukrajině, našlo útočiště v Rusku?

Podívejme se ale na slova Pierra De Gaulla v rozhovoru s ruskou novinářkou (zdroj TikTok )

*

„Pokud jde o pana Macrona, který čelí realitě BRICS, nedokáže udržet svou zemi ani ekonomicky, ani z hlediska bezpečnosti. A nemá žádný program. Nedokáže ani zajistit volbu Francouzů, protože on sám není legitimní. Většina evropských zemí, které jsou vůči Rusku velmi agresivní, v čele s Francií, Velkou Británií a Německem, má vůdce, kteří mají velmi nízkou podporu své základny. Mluví se o 11 % pro Macrona, 15 % pro Störmera a 18 % pro Merze. Tito lídři již nejsou legitimní, nemají žádný program, nemají žádnou vizi. Podléhají technokracii. Jsou to ostatně sami technokraté.

„Jaká je jejich strategie, aby se udrželi u moci? Je to být agresivní, hledat viníky. No, Rusko je viníkem všeho.“

Ale jak pochopit tuto tak dobře zinscenovanou umělou eskalaci?

„Jsou to elity, takzvané elity, které jsou zcela odtržené od reality a uzavírají se do systému popírání světa kolem sebe, popírání obyvatelstva, které mají zastupovat, a především popírání politických a ekonomických realit. Všechny zahraniční hlavy států, vysocí představitelé, se kterými jsem se setkal, ať už v Rusku, arabských zemích, Číně nebo afrických zemích, mi říkají: „Co to děláte, úplně jste se zbláznili?“ A především jsou šokováni nedostatkem znalostí, nedostatkem kultury, nedostatkem znalostí o daných tématech, nedostatkem znalostí o problémech. A bohužel ve Francii i v Evropě čelíme jakési intelektuální elitě, jakési kastě vysokých úředníků, která se sama obnovuje, která je beztrestná, která není sankcionována a která je primárně zodpovědná za neštěstí Francouzů, evropského obyvatelstva. Jsou zodpovědní za jeho chudobu a nejistotu, protože jsou arogantní. Především se jedná o populaci, která je neochotná ke změnám a brzdí jakékoli reformy, politický pokrok i otevřenost vůči ostatním populacím. A podle mého názoru jsou to oni, kdo nesou hlavní zodpovědnost. Nezapomínejme také, že většina evropských lídrů vzešla z tohoto vzdělávacího programu francouzsko-americké nadace, takže jsou to globalisté. Jsou tu proto, aby zničili suverenitu států. Jsou tu proto, aby ji nahradili svým vlastním systémem, svými vlastními pravidly, podle svých vlastních podmínek. A to vše je katastrofální. Duch národa, historie, kultura, to vše se rozpouští. Země se rozpouštějí v jakési magmatu. „Generál“ De Gaulle říkal, že Dante, Goethe a Chateaubriand jsou význační Evropané, protože jsou Němci, protože jsou Italové a protože jsou Francouzi.

„Je velmi naléhavě nutné obnovit suverenitu a obnovit suverenitu lidu. Lid má legitimní právo volit své představitele, volit ty, kteří ho budou zastupovat na mezinárodní scéně, volit ty, kteří budou řídit zemi, ozdravovat podniky: vrátit mu naději, vrátit mu chuť něco dělat, vrátit mu hrdost, vrátit mu velikost. Myslím si, že nelze obnovit rovnováhu v Evropě, v jednotlivých zemích ani ve Francii, pokud neobnovíme legitimitu suverenity Francouzů. To nutně znamená kompletní obnovu technokracie, která nás paralyzuje a zůstává beztrestná. Ve Francii máte příklad krádeže Napoleonových šperků. Všichni se shodují, že je to katastrofa, že jde o národní krádež, že Francouzi byli okradeni o svůj poklad. Ale to nevadí, bezpečnostní systémy fungovaly, jen nás okradli. Ve skutečnosti se ale nestalo nic, ani vedoucí muzea nebyli potrestáni, ani vysokí úředníci, kteří tato muzea řídí, ani ministryně kultury, která se ztrácí v nějakých více či méně mlhavých vysvětleních. Tyto elity zůstávají beztrestné a samy se obnovují. Prezident Macron sám je jedním z nich a je dramatickým příkladem. Myslím si, že jakákoli změna vyžaduje obnovu těchto elit, dokonce i přepracování systému odpovědnosti, je třeba, aby byly hnány k odpovědnosti.“

„Stejně jako Evropská komise musí být i evropští komisaři hnáni k odpovědnosti. Musí dojít k návratu k legitimitě suverenity. Pokud jde o Evropu, jsem sám pro to, aby došlo k opravdové institucionální krizi. To znamená, že členské státy odmítají to, co je v rozporu s jejich národními zájmy, protože se jedná o diktaturu. Paní van der Leyne dokonce 1. ledna 2024 vytvořil ministerstvo informací, které vydává a uplatňuje své směrnice. Vše, co není v souladu s “evropskými hodnotami”, bude sankcionováno. Je nejvyšší čas obnovit a změnit tyto elity, protože jinak se (špatný) systém obnoví sám, jako je tomu v případě Macrona a celé jeho kliky. Cizinci jsou, jak jsem již řekl, šokováni naší nekompetentností, arogancí a pohrdáním kulturními a etnickými rozdíly. Francouzská multikulturní společnost je nakonec velmi mladá, na rozdíl od Ruska má pouhých 60 let.

„Před chvílí jsme mluvili o konfrontaci reality mezi Evropou a zeměmi BRICS. Země BRICS, které rostou, země BRICS, které jsou úspěšné, a země BRICS, které jsou přirozeným příkladem sjednocení národů, etnik a náboženství. V Evropě máte nelegitimní vůdce. Musí být nahrazeni, musí odstoupit. Volba národů musí být vyjádřena referendem, aby došlo k obnově všech těchto elit. Obnova může být provedena pouze lidem a pouze lidem.“

„Jsme svědky velmi závažných událostí, protože právě tyto elity jsou nezodpovědné. Tyto elity dokonce ztratily veškerý smysl pro intelektuální odpovědnost, protože o to právě jde. Opouštějí základní hodnoty historie, kultury, sjednocení kultur a směřují k agresivitě. Ohrožují jak vlastní obyvatelstvo, pokud jde o bezpečnost jejich země a jejich ekonomiku, tak i Rusko, které obviňují z viny. Rusko je samozřejmě vinno ze všech zel: „Rusko chce napadnout Evropu, Rusko chce napadnout Francii“, což je hloupost, nesmysl. Stačí se podívat na mapu: potřebuje Rusko území? Rusko by Evropu vlastně ani nepotřebovalo. Evropa naopak Rusko potřebuje. A tito lidé neváhají vyvolávat u Francouzů silný pocit strachu a nejistoty, potenciálně provokovat válku dokonce s Ruskem, aby ospravedlnili prázdnotu své politiky, neúspěch své politiky: Evropa je v bankrotu. „

„Evropa je v bankrotu, a zejména Evropská unie. A dokonce si myslím, že Federální unie Spojených států evropských, jak ji chtěl Jean Monnet (můj dědeček Jean Monnetovi říkal „smlouva“), je lež, podvod. A je to velké nebezpečí pro všechny evropské země.“

„Angažmá Francie na Ukrajině by mělo být předmětem referenda, ale není. Když Macron přijímá rozpočet, který mu vnutila paní Van der Leyenová a který počítá s výdaji ve výši 5 % hrubého domácího produktu na americké, nikoli francouzské zbraně, které budou dodány Ukrajině, měly by být tyto rozhodnutí předloženy k schválení lidu, ale nejsou. Macron prostě není legitimní, stejně jako Störmer ani Merz. Je třeba se poradit s lidem, je třeba mu vrátit jeho suverenitu, jeho zralost, zejména v tak závažných otázkách. Navíc je to naprosto nereálné: nasazení francouzských vojáků v uniformách na Ukrajině, kteří by prostřednictvím NATO bojovali proti Rusku, by znamenalo přímé zapojení jedné z evropských zemí do konfliktu s Ruskem. To by okamžitě vyvolalo třetí světovou válku. Je to absurdní, je to šílenství, myslím, že jsou naprosto bezohlední. Všichni vědí, že na Ukrajině jsou už velmi dlouho zahraniční instruktoři. Všichni vědí, že na Ukrajině jsou už velmi dlouho rakety dlouhého doletu. 2000 vojáků nic nezmění. To je ekvivalent ukrajinských ztrát za jeden a půl dne. Nezmění to průběh konfliktu, ale vystaví nás to velkému nebezpečí.“

„Všichni tito lidé, kteří jsou nelegitimní, manipulují s nebezpečím války s Ruskem, s rizikem války: prodávají se dokonce i survival kity (viz soupravy pro přežití), aby zakryli absurditu a neúspěch své politiky. Tito lidé nás ohrožují. Tito lidé jsou nebezpeční: měli by být automaticky nahrazeni.“

„K nahrazení Macrona v roce 2027. Ve Francii se často hlasuje proti někomu, nikdy pro někoho. Myslím si, že systém se živí sám sebou. A právě tuto dynamiku je nutné bezpodmínečně zvrátit. Lidé v každé zemi si musí uvědomit, že jsou vězni technokracie, takzvané intelektuální elity, která je beztrestná a obnovuje se. Myslím si, že pokud máme řešit hluboký problém, problém u kořene: prezident Macron pochází z generace Mitterranda. V současné době vychováváme mladé lidi podle kritérií blahobytu, ekologie, nezodpovědnosti. Moje děti chodí na francouzské gymnázium v Barceloně. Dostávají pracovní listy o otroctví, o Nelsonu Mandelovi, o rasismu. Rasismus samozřejmě směřuje jen jedním směrem: je to sebemrskačství. Kde je národní cítění? Kde jsou velké projekty? A kde je dokonce spiritualita, která je naprosto nezbytná, a to je velmi závažné. A myslím si, že národní školství musí být od základu přepracováno. A půjdu ještě mnohem dál, pokud jde o odpovědnost politických elit, i za cenu, že tím některé posluchače šokuji. Na francouzském gymnáziu v Barceloně jsme se o tom dozvěděli z tisku a od rodičů žáků: došlo k desítkám případů sexuálního zneužívání, znásilnění dětí, které byly odvedeny na toalety jedním z vychovatelů. Jsme v přímém kontaktu s rodinami, které nám o všech těchto hrůzách vyprávěly: je to celonárodní záležitost. Všichni lidé, kteří se s tím bohužel setkali, se musí spojit. Chtěl bych tuto záležitost zjevně velmi zdůraznit, aby byl problém vyřešen, protože ten zločinec je na svobodě. Byl uvězněn 1. června 2023 a propuštěn o tři týdny později. Týká se to všech našich dětí, týká se to mých dětí: je to katastrofa. Vedení školy mi neodpovídá. Vedení školy zůstává beztrestné, týká se to všech. Je to katastrofa a dramatický příklad beztrestnosti těchto vysokých úředníků, kteří nejsou potrestáni a zůstávají na svých místech.

„Spojené státy nadále dovážejí obohacený uran z Ruska, zatímco Evropě zakazují dovoz plynu. Jaká je dnes suverenita Francie? Pokud to analyzujeme: Francie má přímý dluh ve výši 3500 miliard eur a nepřímý dluh ve výši 8500 miliard eur mimo rozvahu. To znamená, že je zcela závislá na refinancování ze strany finančních trhů, zejména anglosaských. To znamená, že v den, kdy se Francie pod vedením skutečného lídra rozhodne provést reformy, bude automaticky napadena na trzích a náklady na její dluh se zvýší. Automaticky, protože to bude mít sankční, trestní a finanční dopad. Jaký manévrovací prostor má Francie, když víme, že francouzské právo již neexistuje? Že je zcela potlačeno evropským právem. Jaká je schopnost Francie změnit se, obnovit se, když máte všemocného státního úředníka, který zasahuje na všech úrovních, který kontroluje na všech úrovních, včetně soudnictví? To byste nemohli udělat. Je skutečně zapotřebí šok, který podle mého názoru přijde od lidu, aby se zbavil těchto takzvaných elit, které dělají vše kromě toho, co je pro dobro země. «

„Prezident Macron přijímá pokyny od Donalda Trumpa, přijímá pokyny od NATO. Zdá se mi, že ve všech jeho krocích, ať už jde o Ukrajinu, ale i o mezinárodní politiku, zahraniční politiku, je to, jako by mu bylo dáno heslo zničit francouzskou suverenitu. Rozhněvat všechny země kromě těch, které jsou údajně v „ose dobra“: těch, které jsou předepsány Američany.“

„Když se rýsovaly potenciální mírové dohody mezi prezidentem Trumpem a prezidentem Putinem, mluvilo se o uspořádání summitu Trump-Putin v Maďarsku, ale mluvčí Evropské komise řekla: „Ano, ale nakonec pan Putin a jeho zástupci mohou volně cestovat po Evropě“, což je v naprostém rozporu se vším, co bylo řečeno dříve. A pan Macron, který začal být mnohem nejednoznačnější ve prospěch možnosti sblížení s Putinem, jakmile se to uzavře, změní názor. Je to vidět ve všech jeho prohlášeních. Myslím si, že jedním z řešení, že jednou z možných a dobrých alternativ pro Francii a ostatní evropské země, jak se vymanit z bruselské technokracie, by bylo připojit se k BRICS.“

„Přeji si, aby se Francie připojila k BRICS, dokonce si přeji, aby byla první evropskou zemí, která se k BRICS připojí, následovaná Itálií a Německem. Protože to vyvolá velmi silnou dynamiku změn. A především proto, že BRICS přirozeně sdružuje země, které se chtějí rozvíjet svobodně, bez nadvlády, a volně si vybírat své partnery, a proto není ovládána centralizovanou institucí. Samozřejmě existuje finanční banka, ale nemáte centrální banku. A proto je dynamika tak silná, protože přirozeně sdružuje národy. Je to šance pro Francii a přeji si, aby tento silný, spasitelný krok byl učiněn co nejrychleji. Osobně je to jeden z mých bojů. Proč jsou země BRICS tak zajímavé? Protože všechny tyto země hájí základní hodnoty: víru, spiritualitu. Hájí základní hodnoty rodiny, národa. Podívejte se na arabské země: všichni muslimové hájí rodinu, hájí víru, hájí spiritualitu, u nich je to dokonce posvátné. Totéž platí pro Židy, totéž platí pro africké země. A totéž platí pro země Latinské Ameriky, které brání své tradice. Tradice, kultura: to je identita země. A řešením je sjednocení kultur, velké projekty, které nás mohou spojit přes náboženské, etnické a politické rozdíly.

Myslím, že je třeba jít mnohem dál než jen do politiky: například je třeba pořádat festivaly duchovní hudby. Je třeba pořádat festivaly věnované babičkám: babičky jsou univerzální pojem, v Rusku jsou velmi respektovány: babušky. Jsou to ony, kdo střeží tradice a rodinu. Musíme respektovat prarodiče. Proč nemluvíme o těchto tak zásadních věcech, které nás tak silně spojovaly? Všichni za národem, za stejným ideálem, za tradicemi, proč o tom už nemluvíme? Domnívám se, že je naprosto nezbytné vrátit se k těmto tradicím, k těmto základním hodnotám, a jsem přesvědčen, že klíčem k tomu jsou země BRICS, ale také Šanghajská skupina a další velké mezinárodní skupiny, přesněji řečeno země, které se rozhodly spojit a spolupracovat.

„Jakákoli politická formace, jakékoli hnutí, které usiluje o obnovení gaullismu ve Francii, tedy suverenity, tedy suverenity lidu, je pro mě příznivé. V ostatních případech si zachovávám svou nezávislost v jednání i ve vyjadřování a prozatím neuvažuji o vstupu do žádné politické strany. To bylo vždy mým krédem, ale v rámci národního závazku, pokud mě Francouzi zavolají, budu k dispozici. A chci si zachovat svou nezávislost. Gaullismus znamená nezávislost. Neznamená to spojit se s jedním nebo druhým proudem. Znamená to využít všechny politické síly, všechny intelektuální síly, všechny ekonomické síly, které mohou přispět k obnovení suverenity a velikosti Francie. A to opět dokáže pouze lid, nikoli strany. V současné době žijeme v systému stran, což je přesně to, proti čemu můj dědeček bojoval a co vedlo k porážce Francie v roce 1940: čtvrtá republika. To je vše, čemu se můj dědeček chtěl vyhnout. To vedlo ke krizi v roce 1958, protože vlády vydržely jen několik měsíců. Přesně to se děje i dnes. A to vše proto, že prezident nepřijímá nezbytné rozhodnutí, kterým je rezignace, aby dal lidu možnost vyjádřit se a aby pak tuto volbu lidu i uplatnil. Výsledkem je slabá Francie, která hledá sama sebe, přičemž si je vědoma, že ekonomická konkurence stále existuje. Francie se propadá stále hlouběji, nezaměstnanost roste. Počet bankrotů podniků nyní dosahuje 65 000 ročně. Francouzský dluh exploduje. Pokud jde pouze o úroky z dluhu, nemluvím o splácení jistiny dluhu, což je hlavní položka splácení Francie, činí to v současné době 70 miliard (euro) ročně. Je to katastrofa.

„Gaullismus znamená návrat k suverenitě. A je to volba lidu. Je nezbytné toho dosáhnout, je to dokonce naléhavé. A to lze pouze volbou Francouzů. Francouzů, které dusíme, Francouzů, které pohrdáme. Francouzů, jejichž problémy, volby a inspirace ignorujeme.“

„Jsem optimista, protože nevěřím v šílenství války s Ruskem, které to v žádném případě nechce. Je to samozřejmě otázka zdravého rozumu, logiky a není to v zájmu nikoho. Spojuje nás velmi dlouhá tradice kultury, politiky, spřízněnosti, vědecké výměny, vzdělávací výměny mezi našimi dvěma zeměmi. Máme společný osud. Kapitola 9 druhého svazku knihy „De Gaulle, můj otec“ se jmenuje „Rusové, ti Evropané“. Je to samozřejmě Eurasie, dvouhlavý orel: jedna strana směřuje k Evropě a druhá k Asii, ale jsou neoddělitelné. Jsme dvě země, které mají velmi dlouhou přátelskou tradici. Společné zájmy jsou naprosto neoddělitelné. To, že máte nezodpovědnou a nelegitimní technokratickou politickou třídu, která dělá, co se jí zlíbí, neznamená, že to v dlouhodobém horizontu naruší přátelství a partnerství mezi našimi dvěma zeměmi.

Toto partnerství vždy hájil můj dědeček, protože pro něj bylo geografickou nutností, založenou na rozumu a zdravém úsudku. Bylo to naprosto nesporné a nezpochybnitelné. Čas to potvrdil. V tom má Piotr Tolstoj (viz novinář, poslanec a místopředseda Státní dumy) pravdu a já s ním souhlasím: dokud se nezbavíme této elity, takzvané politické, technokratické, beztrestné elity, která blokuje zemi, obnovuje se a činí dramatická rozhodnutí, nebudeme moci obnovit partnerský dialog. Protože dialog stále existuje, nikdy nebyly přerušeny vědecké a kulturní výměny těmi, kteří mají zdravý rozum. »

» Myslím si, že jedním ze způsobů, jak obnovit tento dialog, je ukázat Francouzům a Evropanům, že jim lžou o Rusku, že Rusko takové není. Když cestují do Ruska, objevují dynamickou zemi. Objevují zemi, kde jsou restaurace otevřené 24 hodin denně, a to i v malých městech. Objevují zemi, kde si můžete nechat doručit cokoli do půl hodiny, ve dne i v noci. Objevují zemi s růstem přes 4 %. Objevují zemi, kde je vakcína proti rakovině volně dostupná a kde dochází k významnému technologickému pokroku.

Především nacházím lidi, kteří jsou na všech úrovních velmi vzdělaní. Všichni jsou vzdělaní. Během jedné z mých předchozích cest do Ruska jsem potkal velmi mladého nosiče zavazadel, který byl dokonce Ukrajinec a měl dokonalé znalosti mezinárodní politiky a francouzské politiky. Ve třech letech se děti učí hrát šachy. Mají smysl pro logiku. A především je třeba ukázat celému světu, že Rusko má fantastickou kulturu. Nikdo to nezpochybňuje. Pokud jde o vzdělávací systém, ruské školství je úžasné. Je založeno na povinnostech a práci. Samozřejmě nechává prostor i pro sport. Navštívil jsem tři francouzsko-ruské školy v Moskvě. Je to úžasné, máte děti, které vystupují na pódiu a zpívají Marseillaisu, které mají národní ceny, federální ceny, teenagery, kteří se dokonale vyjadřují ve francouzštině, ale také v němčině a italštině, kteří mají ceny z matematiky. Všichni jsou hrdí na svou zemi, na svou vlast. Všichni milují Francii, všichni milují francouzskou kulturu. Všichni jsou hrdí na Francii. Ve vaší zemi se elita chce učit francouzsky. Proč Rusové obdivují Napoleona? Protože to byl velký muž. Rusové uznávají velké osobnosti, které se zapsaly do dějin. Největší socha generála de Gaulla stojí v Moskvě před hotelem Cosmos. Prezident Putin má ve své kanceláři tři portréty, včetně portrétu generála de Gaulla. Rusko má skutečnou lásku k francouzské kultuře a to nás spojuje. »

**

Rozhovor  s vnukem generála De Gaullea (na snímku) vedla Michelle Simakowitchová, použity jen výňatky z rozsáhlého rozhovoru.

ZDROJ: Pro fide catholica

a dále přetištěno:

https://monde25.info/index.php/2025/11/19/connaissez-vous-pierre-de-gaulle/

https://reseauinternational.net/connaissez-vous-pierre-de-gaulle/

*

Poznámka Nové Republiky:

Mladší čtenáři se možná poprvé setkávají s pojmem gaullismus. Připomeňme si osobnost generála Charlese De Gaullea. Během začátku druhé světové války, když Francie podlehla hitlerovskému Německu, její část včetně hlavního města Paříže byla okupována a další část s centrem v lázních Vichy kolaborovala s nacisty, odešel generál de Gaulle do exilu (1940), kde zformoval odbojovou francouzskou armádu. Zároveň zorganizoval silné diverzní a partyzánské hnutí v okupované Francii, které se spolu s komunistickým odbojem stalo silným zázemím při spojeneckém vylodění v Normandii (1944) a následně základem příštího svobodného a nezávislého francouzského státu. Za odboje proti Němcům zažil ze strany anglosaských spojenců mnohé, což ho již za války, ale především po ní, vedlo k odporu k nadřazenosti a vůdcovství USA a Británie v tzv. západním „svobodném světě“.

Prosazoval nezávislou suverénní politiku Francie, sám pak byl vzorem silné autoritativní politiky na čele státu.

Francie zmítaná po válce jedním problémem za druhým, krizemi, z nichž velkou vyvolaly především důsledky ztráty kolonií, nejprve v Indočíně (Vietnam, Kambodža – +bitva u Dien Bien Fu – 1954)) a později ztráta pozic v arabském světě v důsledku potlačování osvobozeneckého hnutí, především v Alžírsku. Další byla neúspěšná anglo-izraelsko-francouzská vojenská kampaň proti Egyptu po znárodnění Suezského průplavu (říjen-listopad 1956), kdy armády tří agresorů musely ustoupit a zanechat bojových akcí v důsledku společného americko-sovětského ultimata. To vše vedlo i k ústavní krizi a konci 4. republiky (1958).

Zvolením De Gaullea prezidentem začíná období 5. francouzské republiky (1959).

Francouzští nacionalisté v Alžírsku si od jeho nástupu slibovali silnější vojenskou angažovanost Francie v kolonii. De Gaulle ale po racionálním zhodnocení situace zahájil mírové rozhovory s představiteli alžírského odboje, které vyústily v uzavření smlouvy o odchodu Francie z Alžírska. Následovalo povstání francouzských jednotek v kolonii, a po jejím potlačení vznik tajné teroristické Organizace tajné armády, která mj. spáchala na prezidenta De Gaullea mnoho neúspěšných atentátů.

Jako prezident vládl 5. republice od roku 1959 do roku 1969. Během svého úřadování jako hlava státu a vrchní velitel armády stál za odchodem vojenské části Francie z NATO. Nechtěl, aby francouzská armáda byla zatažena do válečného dobrodružství anglosaských spojenců, přičemž si ponechal politickou přítomnost ve struktuře aliance, aby mohl blokovat válečnická dobrodružství anglosaské části NATO. Francouzská armáda za jeho prezidentování silně modernizovala. De Gaulle prosadil konstrukci francouzské atomové bomby, vyzbrojení strategických sil nosiči jaderných zbraní v letectvu a na jaderných ponorkách.

Nejdůležitějším prvkem jeho zahraniční politiky bylo sbližování se Sovětským svazem a úsilí o smíření s poválečným Německem a zahájením evropské integrace okolo osy Paříž-Bonn.

Rád si do Anglosasů občas „štouchl“, jako například při návštěvě Kanady prohlášením „Ať žije svobodný Quebeck!“, což byla neskrývaná výzva k osamostatnění frankofonní části Kanady.

Generál De Gaulle pocházel z francouzské vlastenecké silně věřící katolické šlechty. V této tradici, jak z textu rozhovoru vyplývá, pokračuje i jeho vnuk Pierre.

*

Ve zkratce co to je gaullismus:

Gaullismus je francouzský politický směr založený na myšlenkách generála Charlese de Gaulla, který se soustředí na posílení francouzské národní nezávislosti, stability a velikosti. Tento směr je spojován s autoritou státu a praktickou politikou, která vedla k vzniku Páté francouzské republiky a k charakteristickému postoji Francie v evropské integraci.

• Základní principy: Gaullismus je postaven na principu, že Francie by měla být silná a nezávislá, a to především ve vztahu k zahraničním mocnostem. Důležitá je stabilita státu a autorita vládní moci.
• Historický kontext: Spojuje se s odkazem Charlese de Gaulla, který byl symbolem odporu během druhé světové války a později prezidentem Páté francouzské republiky (1959–1969).
• Politická praxe: Gaullismus se projevil jako praktická politika, která usilovala o nezávislost Francie v mezinárodní politice a o posílení jejího postavení v rámci evropské integrace.

Principy gaullismu byly opuštěny za vlády Chiraca, kdy se Francie podílela na anglosaské a německé agresi proti Jugoslávii. Dnešní neúspěšná politika prázdného manekýna Macrona je pravým opakem gaullizmu. Pokračovatelem nezávislé suverénní politiky Francie je v současnosti hnutí Marine Le Penové Rassemblement national – RN, do roku 2018 nazývané Front national – FN, které je partnerem českého hnutí SPD.

**

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a dále své jméno a datum narození. Při daru nad 1000 Kč vystavujeme darovací smlouvu. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání. V takovém případě nás kontaktujte na adrese: dvorava@seznam.cz)

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné, uvedete-li zároveň zdroj.

*