David Martinek: Nová česká vláda – vláda zdravého rozumu

15. 12. 2025 byla jmenována nová česká vláda. Vláda Andreje Babiše, staronového premiéra České republiky. Za výrazné podpory velké části veřejnosti, která nastupující sestavě vyjadřuje neobvyklou přízeň. Vidíme to na sociálních sítích, na povolebních mítincích i v komentářích obyčejných lidí.

Není divu. Během uplynulých čtyř let česká společnost tiše trpěla. Čekala na možnost změnit kurz ve volbách – a tu využila bezezbytku. Je pozoruhodné, že česká společnost, tradičně trpělivá, věcná a konstruktivní, dokázala i v této situaci udržet demokratickou linii střídání vlád. A to navzdory silné nechuti k předchozí vládě a jejím rozhodnutím. Češi udrželi korektní dialog s mocí: nekompromisní, přímý, beze strachu, často typicky po česku ironický a vtipný.

Od nové vlády se očekává pragmatické vedení státu, zaměřené na obnovu ekonomiky, infrastruktury a vitality domácího prostředí. Nová vláda je v tomto smyslu přesným protipólem té předcházející.

𝗞𝗼𝗻𝗲𝗰 𝘀𝗹𝗲𝗽𝗲𝗻𝗰𝗲

Vláda Petra Fialy – slepenec programově protichůdných politických subjektů, jejichž hlavním pojítkem byla snaha zabránit Andreji Babišovi v návratu do premiérského křesla po volbách roku 2021 – se nakonec ukázala jako bezprecedentní selhání české politiky. Čistý neúspěch.

Ještě na kongresu ODS v roce 2013 Petr Fiala ostře kritizoval Evropskou unii a mluvil o racionální obhajobě českých národních zájmů. Právě s tímto poselstvím se stal předsedou ODS. Realita jeho vládnutí však představovala pravý opak. Probruselská, prounijní politika „do morku kostí“, bezvýhradná podpora řady rozhodnutí EU – ať už šlo o migrační pakt, emisní povolenky nebo politicko byrokratický způsob energetické transformace – znamenala zásadní a často nebezpečné zásahy do svrchovaných práv členských států. Včetně oslabení práva veta.

Bezhlavá politická a strategická sázka na Ukrajinu navíc v praxi vedla k omezování svobody projevu a demokratických principů doma. Počínaje vypínáním alternativních serverů (NÚKIB / MV), pokračující rostoucí intolerancí k odlišným názorům a konče institucionální podporou cenzurních praktik.

𝗣𝗼𝘁𝗹𝗮𝗰̌𝗼𝘃𝗮́𝗻𝗶́ 𝗱𝗲𝗺𝗼𝗸𝗿𝗮𝗰𝗶𝗲 𝗮 𝘀𝘃𝗼𝗯𝗼𝗱𝘆 𝗽𝗿𝗼𝗷𝗲𝘃𝘂

Toto je nutné si připomínat. A pamatovat si.

Nominální demokraté se ve snaze ovládnout veřejné mínění uchýlili k bezprecedentním krokům. Nešlo pouze o vypínání názorově nepohodlných serverů, ale především o zřizování obskurních dohledových kvazi úřadů. Jejich cílem bylo zastrašit společnost, státní správu i politickou konkurenci.

Vnutit veřejnosti oktrojovanou verzi reality.

Symbolickými postavami této éry se stali například plukovník Foltýn v roli „strategického komunikátora“ či bývalý komunistický vojenský prokurátor Stříž.

Do paměti by se měla zapsat věta, která tuto dobu charakterizuje:

„Svoboda projevu není totéž, co svoboda po projevu.“

V roce 2023 představil vládní zmocněnec Michal Klíma tzv. Akční plán proti dezinformacím. Obsahoval návrhy na blokování obsahu, sankcionování vydavatelů i postihování autorů. Současně požadoval, aby vláda finančně podporovala „spřízněná“ média desítkami milionů korun ročně. Teprve odpor veřejnosti, občanských iniciativ a nakonec i Unie vydavatelů vedl k ukončení spolupráce vlády s Klímou. Cenzurní snahy však pokračovaly vznikem STRATCOMu.

Na tento institucionální rámec se nabalila celá vrstva samozvaných cenzorů, umravňovačů diskurzu a aktivistických struktur. Kredit těchto skupin se postupně propadl k nule.

Vrcholem se nakonec staly fyzické útoky pouličních radikálů typu Oganesjanova gangu na starší, poklidně jednající občany na levicových mítinzích a Kateřinu Konečnou, Lídryni hnutí Stačilo! a představitelku komunistické strany.

Vláda Petra Fialy se jednoznačně provinila především proti samotné demokracii. V demokracii nemusíme souhlasit se svými oponenty, ale uznáváme jejich právo na názor. Tento základní princip byl porušen.

𝗗𝗹𝘂𝗵𝘆 𝗮 𝗸𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹𝗶𝘁𝗮 𝗯𝗶́𝗹𝘆́𝗰𝗵 𝗹𝗶́𝗺𝗲𝗰̌𝗸𝘂̊

Nedosti na tom. Ekonomická bilance hovoří jasně. 1.2 bilionu nových dluhů. Drahota, rostoucí ceny v obchodech, nejvyšší kumulovaná inflace, nejvyšší ceny energií. Za souběžného enormního výběru daní. Stanjurovo ekonomické letadlo nakonec skončilo nárazem do zdi po prohraných volbách. Nová vláda přebírá zemi s nefunkčním státním rozpočtem, ve kterém ministr financí Stanjura ponechal skryté dluhy ve výši kolem 90 miliard nepřiznaných nutných mandatorních a kvazi mandatorních výdajů.

Zatímco vláda i spřízněná média po celé volební období soustředila pozornost na Agrofert a údajné střety zájmů Andreje Babiše, v samotném vládním okolí se objevily kauzy, které důvěru veřejnosti v právní stát naopak zásadně podkopaly.

U pražských soudů zazněla svědectví o systematickém financování politických struktur prostřednictvím veřejných zakázek pražského dopravního podniku, v nichž figurovali lidé napojení na strany vládní koalice, TOP 09 a STAN.

Pozornost médií vzbudila i kauza Podnikatelské družstevní záložny, v níž měl tehdejší premiér Petr Fiala majetkový podíl. Ačkoli nebyla prokázána jeho osobní trestní odpovědnost, okolnosti fungování této instituce, včetně kontaktů jejích aktérů na osoby vyšetřované v zahraničí, na Ukrajině, pro rozsáhlou korupční činnost, vyvolaly závažné otázky ohledně politické odpovědnosti a bezpečnostních rizik.

Zásadním selháním pak byla kauza Ministerstva spravedlnosti, v níž osobně ministr Pavel Blažek legitimizoval přijetí finančních prostředků pocházejících z trestné činnosti. Od odsouzené osoby v oblasti kryptoměn – a to navzdory výhradám vlastních odborných aparátů. Krok poškodil důvěru veřejnosti ve spravedlnost jako instituci. Připomněl praktiky divokých devadesátých let, kdy stát selhával při ochraně elementárních pravidel právního řádu.

Tehdejší kauza LTO byla v něčem obdobná. Úředníci a ministři, namísto vytváření potřebných zákonů kryli výnosy z obchodu s lehkými topnými oleji výměnou za pětisettisícové úplatky, pronášené v igelitkách. Přičemž všichni aktéři tehdejší hry věděli velmi dobře, že stačí jednoduchá administrativní úprava nomenklatury a nařízené barvení paliv pro potřeby celní kontroly.

𝗡𝗼𝘃𝗮́ 𝘃𝗹𝗮́𝗱𝗮 𝗻𝗮𝘀𝘁𝘂𝗽𝘂𝗷𝗲 𝗲𝗻𝗲𝗿𝗴𝗶𝗰𝗸𝘆

Dvouměsíční prodlevu se jmenováním vlády ukončil Andrej Babiš. Bezprecedentním krokem, kdy se rozhodl vzdát Agrofertu. Formou nevratného přesunu do nového nezávislého trustu spravovaného nezávislým správcem a „protektorem“.

Neznám žádného jiného politika, ani v evropském, ani jakémkoliv kontextu, který by provedl takto jednoznačné a strategicky správné rozhodnutí. Tak, aby mohl vykonávat službu pro vlastní stát. Rozhodnutí v podstatě vyrazilo z ruky karty domácím uštěpačným pochybovatelům. Ukončilo obstrukční tanečky kolem jmenování vlády a premiéra ze strany prezidenta Petra Pavla a jeho poradců.

Odhaduji také, že podstatnějším těžištěm bude ale spíše Evropská unie. Kde se budou odehrávat rozhodující střety o budoucnost fungování unie, V4 i postavení Česka. Babiš si nenechá diktovat, ani zatlačit s ohledem na vlastnictví Agrofertu. Odmítl tak jednoznačně a transparentně potenciální nátlak kolem domnělého střetu zájmu podle unijních pravidel. Navíc, samotné angažmá premiéra ve vrcholné domácí a evropské politice v podstatě podvazovalo i rozvoj samotného Agrofertu, prosperující české podnikatelské skupiny. Podniky byly neustále napadané právě pro politické angažmá jejich vlastníka.. a premiéra v jedné osobě. Ředitelé podniků se mají starat o rozvoj podniků, od toho jsou placeni. Angažmá jejich vlastníka jim pouze prakticky a neustále systematicky podvazovalo možnosti běžného rozvoje svěřených provozů.

Rozhodnutí vzdát se Agrofertu bylo silné a velmi odvážné.

𝗡𝗮́𝘀𝘁𝘂𝗽 𝗸𝗲 𝗸𝗼𝗿𝗺𝗶𝗱𝗹𝘂̊𝗺

Nová vláda nastupuje, jak řekl Karel Havlíček, ministr průmyslu, bez zbytečných řečí a rovnou k věci.

Na první schůzi bude vláda řešit digitalizaci a novelizaci stavebního zákona, připravenou již v paragrafovém znění ke schválení. Zpackaný stavební zákon, stejně jako digitalizace v provedení Pirátů měla přímý dopad na povolování staveb a stavební sektor. Vládní týmy připravovaly novelu v předstihu před vlastním jmenováním.

Vláda navrhne snížení regulované ceny elektřiny. Česko je navzdory silné energetické základně zemí s nejvyšší cenou elektřiny. Jde o zásadní krok pro obnovu ekonomické potence domácích podniků i bilance domácností; ceny energií se promítají do veškerých vstupů. Připomenu, že prakticky obdobný krok chystá kancléř Merz v Německu.

Dalším opatřením, směřovaným k podpoře podnikání a živnostníků proběhne formou zastavení zvyšování povinných odvodů, které dvakrát za sebou zvýšila Fialova vláda a připravovala je zvýšit i v budoucnu.

Vláda připravuje zásadní vymezení vůči systému emisních povolenek ETS2. Kde byrokraticko-politické řešení přestavby evropské energetické infrastruktury začíná procházet povážlivými otřesy.

Nová Babišova vláda zároveň zaujímá kritický postoj k migračnímu paktu. Což je naprosto zásadní změna, která znovu, dekonstruuje unijní optiku a idealismus předchozí éry. Která, bohužel, končí neprostým neúspěchem. Jak s odstupem času přiznávají lídři západních zemí, zaplavení vlnami neřízené migrace.

𝗩𝟰+

Jasný signál v podobě změny kurzu zahraniční politiky vyslala přátelská atmosféra setkání české delegace na Slovensku pod vedením předsedy sněmovny Tomia Okamury. Skutečně přátelské, na osobních vazbách postavené setkání špiček domácí i slovenské scény, premiéra Roberta Fica a vládních delegací dává úplně nový obraz vzájemných vztahů.

Po letech ničení vztahů ze strany Petra Fialy a odmítání spolupráce z ideologických postojů přichází konečně éra normálních spolupracujících vztahů, která bude ku prospěchu jak oběma zemím, tak i formátu V4+. Podobně je tomu i s Maďarskem. Viktor Orbán přivítal návrat Andreje Babiše „na palubě“ premiérského úřadu. A stejnou odpověď lze čekat i v případě Polska a dalších spolupracujících okolních zemí.

Jsme partneři. Naše zájmy jsou velmi blízké a úzká spolupráce mezi zeměmi V4, a také Rakouskem, Slovinskem a dalšími evropskými zeměmi střední a východní Evropy je v našem nejpřirozenějším zájmu. Lze jen konstatovat, že minulé čtyři roky jsme zbytečně promarnili zbytečnými konflikty, namísto toho, abychom ze vzájemné spolupráce zemí vytěžili nové mohutné společné infrastrukturní projekty, které by přispěly jak k byznysu, tak kulturní a společenské výměně, například k posílení turismu, ekonomiky, či technologického vývoje zemí.

Nejpodstatnější je vzájemná politická podpora. Spolupracující V4+ je potenciálně srovnatelným vyjednávacím blokem na úrovni Německa a Francie. Tento potenciál má alianční a strategický charakter pro prosazování společných zájmů a postojů. A musí se stát nosnou osou mezinárodní politiky.

Fialova prounijní vláda dělala vše pro to, aby tento typ vztahů nefungoval. Pro samotné evropské politbyro je silná patrioticky zaměřená aliance vážným aktérem pro společná rozhodnutí v rámci Unie.

𝗡𝗲𝗺𝗮𝗿𝗻𝗶𝘁 𝗰̌𝗮𝘀

Nové vládě bych popřál jednu zásadní věc. Aby nemarnila čas. Jak je vidět především na Slovensku, bohužel, vláda Roberta Fica do jisté míry promarňuje čas planou debatou s opozicí. Šimečkova garda nenabízí Slovensku nic. Jen v zoufalé snaze vyrábět vnitropolitické problémy klidně přistoupí i na naprosto psychotické a zničující kroky. Kdy naposledy začala navrhovat i revizi Benešových dekretů. Nejde jí ani o maďarskou komunitu a nějakou revizi Trianonských dohod. Jde čistě o to, zaměstnávat Fica zástupnými problémy a konflikty.

Robert Fico je jeden z nejstatečnějších politiků dnešní doby. Ale z mého pohledu by mohl více času věnovat spíše obnově státu. Tvorbě pracovních míst. Posílení potence domácího prostředí budováním nových průmyslových a technologických kapacit. Daňovým úlevám. Získávání investorů. Podpoře úspěchu.

Samozřejmě, jsem naprosto dalek jakkoliv radit zkušenému slovenskému premiérovi, kterého si 𝘃𝗲𝗹𝗺𝗶 vážím.

Říkám to čistě pro ilustraci, jakým způsobem pseudoskandály a neustálý umělý tlak na vytváření pseudoproblémů a neustálou eskalaci veřejných nálad dokáže opozice účinně ničit snahy o obnovu postavení vlastní země.

Možná je cestou něco jiného. Přizvat veřejnost, veřejné mluvčí, podnikatele, chytré a inteligentní lidi, kterým jde o tuto zemi, ke spolupráci.

𝗭𝘃𝗲𝗱𝗻𝗼𝘂𝘁 𝘀𝗲

Před volbami panovala v opačném táboře příznivců dosluhující vlády skeptická nálada. Vzhledem k tristním výsledkům Fialovy vlády se dalo předvídat, že volby Fiala & spol. prohraje. Babiš bude premiérem, šeptali si v ústraní hlasy, podporující, nebo spojené s vládní garniturou. Čekají nás bezpochyby zlé časy.

Není to pravda. Není, přátelé.

Čekají nás složité časy, to bezesporu. Ale teď jde o to, obnovit ekonomickou potenci státu. Víru, že se bude dařit. A bude.

Jde o to, aby mělo smysl v této zemi podnikat, budovat a tvořit. Aby mělo smysl zaměstnávat lidi a za dobrou práci jim platit dobré platy. Protože takto, poctivě a korektně lze vybudovat prosperující ekonomiku.

Řeknu to takhle.

Zapojte se. Vaše hlasy jsou stejně cenné. My je respektujeme. Posloucháme. Vztekáme se, ale přemýšlíme o nich. Protože zdravá konkurence, ekonomická i politická je motorem, který posouvá věci dopředu.

Využijte veškerého talentu, kontaktů a tvořivosti pro to, abyste se uspěli. Abyste prosperovali. Protože budování státu je společná věc. Chceme, abyste byli úspěšní. Aby byli úspěšní všichni.

Mám podezření, že vláda v tomhle ohledu udělá maximum. Rozdílnost názorů a přístupů je správná a podnětná. Pro obnovu státu a prostředí budeme potřebovat všechny.

Ať to fičí!

*

David Martinek, FB – 15.12.2025, v Ostravě, příštím motoru české ekonomiky…