Kdo řídí bezpečnost Česka? Schneider varuje před ztrátou kontroly

V pořadu Jsme ve válce? na kanále Aby bylo jasno moderovaném Janou Bobošíkovou se bezpečnostní analytik Jan Schneider opakovaně vracel k tématu civilní kontroly ozbrojených složek a k tomu, jak se podle něj v posledních letech mění poměr sil mezi politikou, armádou a institucemi státu. Rozhovor otevírá konkrétní kauza, na kterou následně navazuje širší debata o fungování bezpečnostní politiky, o roli prezidenta a vlády, o tlaku spojenců, o veřejném prostoru i o stavu kritické infrastruktury.

Zásah vojenské policie a otázka civilní kontroly

Na začátku rozhovoru moderátorka připomněla zásah Vojenské policie proti projektu označovanému jako Skupina D, který je v pořadu popisován jako občanská iniciativa na podporu Ukrajiny prostřednictvím nákupu dronů. Zaznělo, že při zásahu mělo dojít k domovním prohlídkám, zadržení tří lidí a zablokování účtů, a to bez sdělení obvinění v daném okamžiku. Moderátorka zároveň uvedla, že projekt měl být veřejně podporován představiteli armády, zejména náčelníkem generálního štábu, a také lidmi z okolí prezidenta republiky.

Schneider na tuto kombinaci reagoval jako na symptom širšího problému. Popsal jej tak, že „militární složky nabývají vrchu“ a že civilní politika nad nimi ztrácí kontrolu. V českém kontextu pak tvrdil, že zásah mohl být dlouho připravovaný, jen podle něj dříve chyběla politická vůle k jeho provedení. „Je vidět, že oni informace měli, když teďka jsou schopni takto velice rychle a velice cíleně zasáhnout,“ řekl.

Opakovaně se vracel k tomu, že dozor nad činností Vojenské policie má být podle něj pečlivý, zároveň ale vyjádřil podporu tomu, aby orgány činné v trestním řízení věc dotáhly. Zmínil i právní rámec, který v rozhovoru zaznívá v souvislosti s možnou trestní sazbou. Uvedl, že jej překvapila informace, podle níž by v případu mohlo jít o kvalifikaci s vysokými tresty. „Je to takovej signál, že ten zásah skutečně je oprávněný a že tam je co šetřit,“ poznamenal.

Prezident, generální štáb a propojení civilní a vojenské sféry

V dalším bloku se debata posunula k roli prezidenta republiky a k tomu, jak Schneider hodnotí vztah prezidenta s náčelníkem generálního štábu. Tvrdil, že se zde projevuje „nešťastné propojení“ a že civilní kontrola podle něj selhává nejen u armády, ale i u zpravodajských služeb. V tomto kontextu kritizoval i kontrolní mechanismy parlamentu. Podle něj noví poslanci často nemají dostatečné odborné zázemí, aby mohli efektivně vykonávat dohled.

Schneider v rozhovoru pracoval také s tezí, že se v podobných případech má sledovat financování a tok peněz. Zmiňoval možné finanční transakce v objemech, které považoval za významné, a vyzýval k důkladnému prověření souvisejících institucí. V tomto duchu řekl, že je potřeba „udělat audit činnosti všech souvisejících složek“ a připomněl, že klíčová je „stopa peněz“.

Moderátorka otevřela i otázku, zda nemůže být nebezpečný vznik struktury, která je formálně občanská, ale má mít vazby na armádu a bezpečnostní prostředí. Schneider odpověděl, že aktivity tohoto typu podle něj do militární oblasti nepatří, pokud je nemá pod kontrolou stát. „Já jsem pro tu dobranu, já jsem pro ty zálohy, já jsem pro všechno, co má pod kontrolou stát. Ale nesmí se tady prostě dát takovýhle prostor,“ uvedl.

Armáda v regionech a rizika v centru

V další části zaznělo, že armáda skupuje nemovitosti, zakládá posádky, buduje logistická centra a rozšiřuje územní obranu. Schneider tuto část popsal převážně pozitivně s tím, že rozmístění armády po republice může mít praktické výhody, například při mimořádných událostech. Varování však spojil s prostředím centra. Uvedl, že rizikovější je podle něj Praha, protože klíčové mocenské změny se odehrávají v centrálních institucích. „Vojenské půče se neodehrávají na venkově,“ řekl.

Zároveň ale přitvrdil v hodnocení politické role náčelníka generálního štábu. Tvrdil, že generál Řehka podle něj překročil hranice vojenské role a měl by nést následky. „On z té role vojenské vykročil takovým způsobem, že by zasloužil být exemplárně strestán,“ prohlásil. Na výroky týkající se zákona o svobodném přístupu k informacím reagoval slovy, že takový přístup podle něj neodpovídá standardům demokratického státu. „To jsou slova, to je myšlení pučisty,“ uvedl.

Zahraniční tlak a spor mezi Hradem a vládou

Další tematický blok se věnoval jednání o podpoře Ukrajiny, roli NATO a kontaktům se zahraničními představiteli. Moderátorka zmínila návštěvu amerického generála Curtise Buzzarda, který má mít podle pořadu vazbu na výcvik a bezpečnostní pomoc pro Ukrajinu, a popsala program NATO zaměřený na koordinaci nákupů zbraní a munice pro Ukrajinu. V rozhovoru zaznělo, že tato agenda může vytvářet dlouhodobé závazky.

Schneider to vyhodnotil jako výrazný tlak na českou politiku. „Řekl bych, že to je brutální tlak,“ uvedl. V této části zároveň ostře kritizoval prezidenta Petra Pavla a naznačoval, že se podle něj chová jako prostředník cizích zájmů. Formuloval to tak, že „se tady projevil, pro koho pracuje“.

V debatě se objevila i informace, že mezi prezidentem a premiérem panuje napětí a jednání mají probíhat za přítomnosti svědků. Schneider to interpretoval jako střet přístupů, který může mít dopady na vnímání bezpečnostní politiky. Konflikt popsal expresivně. „Neřekl bych, že je to spor dvou kultur. Je to spor kultury a nekultury,“ řekl.

Spory o jmenování ministra a role prezidenta

V závěru politické části se rozhovor dotkl situace, kdy prezident odmítá jmenovat Filipa Turka ministrem s odůvodněním, že má mít vlastnosti neslučitelné s výkonem funkce. Schneider to komentoval v širší úvaze o tom, jak se ve veřejném prostoru hledají negativa a jak se hodnotí osobnosti. Kritizoval prezidentův způsob argumentace a vyjádřil přesvědčení, že přístup založený na povahových soudech je problematický, pokud není doprovázen konkrétním a vyváženým hodnocením schopností.

Zazněla také úvaha o tom, jak může budoucí koalice hledat řešení personálních sporů prostřednictvím organizačních kroků uvnitř vlády. Schneider v této souvislosti hovořil o variantách, které by prezident nemohl ovlivnit, například na úrovni náměstků.

Vulgarizace veřejného prostoru a obavy z radikalizace

Výrazně emotivní část rozhovoru se týkala vulgarizace veřejné debaty. Moderátorka připomněla urážlivé výroky, které podle ní zazněly na debatě v Knihovně Václava Havla a v mediálních výstupech. Schneider odpověděl tím, že vulgárnost podle něj odpovídá vnitřnímu nastavení některých aktérů a že nyní podle něj jen odpadla maska formální slušnosti. „Teď jim došly zbraně a teď to z nich vyhřezlo,“ řekl.

Na Prvních Zprávách psali: Drony Nemesis a armádní elity v pasti zákona a reputace státu

V návaznosti na to moderátorka otevřela otázku, zda dehumanizace politických oponentů nemůže přispět k radikalizaci. Schneider souhlasil s tím, že podobná mluva nastavuje hranici toho, co je považováno za přijatelné, a varoval před dopady na společenskou atmosféru.

Česká televize a hledání role veřejné služby

Debata se poté přesunula k České televizi. Moderátorka popsala vnitřní nejistotu v instituci, odchody některých osobností a obavy z očekávaných změn. Schneider reagoval připomenutím, že v podobných situacích se podle něj často projeví oportunismus, a citoval poučku, kterou přičítá zkušenosti z prostředí bezpečnostních institucí. Následně uvedl, že by si dokázal představit redukci veřejnoprávního vysílání s důrazem na zpravodajství a publicistiku.

Za klíčovou roli veřejnoprávního média označil prostor pro dlouhé a odborně vedené diskuse, které komerční média často nenabízejí. Popsal představu, že moderátor nemá debatu zkracovat kvůli času, ale naopak umožnit tématu doznít.

Zdravotnictví jako součást kritické infrastruktury

V závěru rozhovoru se moderátorka dotkla situace ve zdravotnictví, nedostatku specialistů a dlouhých čekacích dob. Schneider na to reagoval z bezpečnostní perspektivy. Zdravotnictví označil za jednu z nejdůležitějších částí kritické infrastruktury a varoval, že pokud systém selhává v běžném provozu, je to znepokojivé pro případ krizí. „Jestliže takto selhává zdravotnictví za mírového stavu, když se v podstatě nic neděje, tak člověka obestírá hrůza,“ řekl.

V této souvislosti mluvil o financování veřejných služeb, o přesměrování části prostředků a o tom, že i tam, kde do systému tečou peníze, se podle něj nemusí dostat tam, kde jsou potřeba.

Rozhovor v pořadu Jsme ve válce tak spojil konkrétní kauzu zásahu Vojenské policie s širšími otázkami fungování státu. V podání Jana Schneidera se opakovaně vracela témata kontroly, odpovědnosti a role institucí, ať už šlo o armádu, politickou reprezentaci, média veřejné služby, nebo kritickou infrastrukturu, kterou představuje zdravotnictví.

*

Jan Schneider je bezpečnostní analytik

(Lukeš, První Zprávy)