Nejvyšší generál NATO překročil hranici od odstrašování k šílenství.

Admirál Giuseppe Cavo Dragone veřejně nadnesl myšlenku „preventivní akce“ proti Rusku, což znamená preventivní údery na cíle, „kde by mohly být drony připravené k startu“. Evropa se nebrání. Evropa oznamuje, že se připravuje na válku a hodlá udeřit první. Jde o paniku elit, chování vlád, které se bojí vlastních občanů mnohem více než Moskvy.

Protože všichni v Londýně, Paříži a Berlíně znají pravdu: projekt Ukrajina je mrtvý. Washington chce jakýsi mír, aby si zachránil tvář. Evropané, kteří na tuto válku vsadili celou svou legitimitu, stojí před ponížením v civilizačním měřítku. A místo aby přijali porážku, kterou si sami způsobili, se snaží otevřít brány eskalací, aby oddálili vlastní politické zúčtování. Tak vypadá zoufalství, když místo skutečné moci nosí ozdobné medaile a parádní uniformy.

Ruské Ministerstvo zahraničních věcí označilo Dragoneho poznámky za „extrémně nezodpovědný krok“ a obvinilo NATO z prohlubování eskalace. Mají pravdu.

Když nejvyšší vojenský důstojník aliance veřejně diskutuje o logice prvního úderu proti jaderné supervelmoci, znamená to, že evropská politická třída nemá žádné strategické možnosti a děsí se domácích důsledků. Vědí, co přijde, až tato válka skončí: volby, které je smetou s vedení, ulice kypící nepokoji a populaci, která bude požadovat odpovědi za desetiletí lží, ekonomické zkázy a psychózy maskované jejich bludy.

Proto eskalují. Ne aby Rusko porazili, vědí, že nemohou, ale aby obešli soudní budovy uvnitř vlastních hranic. Starmer zírá na Británii, která skončila s fantaziemi. Macron slyší kroky z předměstí a bulvárů. Německé elity vědí, že jejich postindustriální experimenty zkrachovaly. Většině evropských hlavních měst vládne třída, které došla legitimita, narativy a čas.

Hodlají tedy vsadit to jediné, co jim zbylo, celý kontinent. Pokud to znamená provést preventivní údery na Rusko, něco, co by bylo před deseti lety nemyslitelné, udělají to. Pokud to znamená utopit východní Evropu v ohni, aby oddálili politický kolaps
v západní Evropě, udělají to.

Nejnovější rétorika NATO není strategie, ale předsmrtný kvikot politické třídy, která ví, že její čas vypršel.

Protože vědí, že Rusko válku již vyhrálo: válku o vytrvalost, válku o průmyslovou kapacitu, válku o politickou soudržnost. Evropa je roztříštěná, vyčerpaná, ekonomicky zničená a sociálně jako sud s prachem. Rusko je naopak konsolidované, mobilizované a plně připravené reagovat na eskalaci.

A zde je poslední pravda, kterou evropská elita nemůže říct nahlas: pokud promění kontinent v bojiště, nepřežije následky. Ani politicky. Ani historicky. A možná ani fyzicky. Zúčtování nepřijde z Ruska. Přijde od Evropanů, které zradili, lidí, které použili jako ekonomické rukojmí, jako krmivo pro děla, jako pěšce v geopolitické psychóze, která se před očima celého světa zhroutila.

A tak NATO umírá, ne v záři bojové slávy, ale jako oběť vlastní evropské zuřivé hysterie. Ne pod ruskými raketami, ale na rány, které si sami způsobili – morálním úpadkem, strategickou nesoudržností a sebevražednou eskalací. Washington to vidí také. Co začalo jako bezpečnostní aliance, se stalo čistou zátěží, evropským sudem s prachem maskovaným jako partner.
I ochranka ví, kdy pustit klienta, který nedokáže přestat škrtat zápalkami.

Až tohle skončí, Dragoneho slova nebudou připomínána jako strategické odhodlání. Budou připomínána jako panické přiznání impéria topícího se ve vlastních selháních, varující signál odpálený vládnoucí třídou, která cítí, že jejím konečným nepřítelem není Moskva, ale občané čekající před branami paláce.

*

Gopál Caitanya

Na snímku admirál Giuseppe Cavo Dragone, holohlavý jako Benito a stejně tak i excentrický v projevech.