Košíř svnb mi poslal link na konkrétní zajímavý článek na středně velkém francouzském webuReseau International. Článek i přes jeho fajn obsah Kosa nevydá, protože už vyšel na jiné české alternativě. Nicméně, tenhle portál stojí za prohlédnutí! A velmi snadno se tam dají opravdu zajímavé věci. Jako například na západní poměry hodně neotřelý pohled na válčící Rusko.
Russie – Automne 2025 – Point de situation
podlepřekladače
Rusko – podzim 2025 – Situační zpráva
Pokusil jsem se sestavit jasnější představu o skutečné situaci Ruské federace v její válce proti kolektivnímu Západu a na rozdíl od propagandistů obou stran, používámsumář vojenské, ekonomické a společenské situace.
Vzhledem k tomu, že mám možnost často cestovat po Rusku, a to nejen po hlavním městě, a pravidelně si vyměňovat zkušenosti s mnoha lidmi zapojenými do politického nebo ekonomického života, mohu vám nabídnout reálný pohled na situaci, jak ji dnes Rusové prožívají, daleko od fantazií některých takzvaných expertů.
Vojenská fronta
Zatímco v roce 2022 mohla ruská armáda s přibližně 950 000 vojáky ve všech svých složkách (pozemní, vzdušné a námořní) nasadit maximálně 300 000 vojáků, díky své náborové politice a částečné mobilizaci je nyní schopna mít na celé frontě 700 000 až 800 000 vojáků. To představuje pětinásobný nárůst síly ve srovnání s počáteční fází v únoru 2022, kdy Rusko zahájilo preventivní úder s méně než 150 000 vojáky, aby zabránilo bezprostřednímu útoku kyjevských vojsk na Donbas. V té době se odhadovaná síla ukrajinské armády pohybovala kolem 300 000 vojáků, rozmístěných převážně na východě Ukrajiny. Poté, co v roce 2023 dosáhl rekordních 900 000 pozemních vojáků, se dnešní operační síly Kyjeva odhadují na maximálně 500 000, přičemž nejméně tři čtvrtiny tvoří teritoriální jednotky s relativně slabými bojovými schopnostmi. K tomu se přidávají extrémní potíže s náborem, kdy Zelenského verbíři se snaží – často násilím – shromáždit každý měsíc aspoň 20 000 dalších vojáků, což sotva stačí na pokrytí jeho skutečných měsíčních ztrát na frontě.
Některé zdroje uvádějí poměr definitivních ztrát (mrtvých a pohřešovaných) mezi ruskými a ukrajinskými silami, který se pohybuje mezi 1:3 a 1:5. Tento rozdíl je vysvětlen několika faktory, na jedné straně vzdušnou převahou ruské armády, která tuto výhodu využívá k eliminaci koncentrací nepřátelských vojsk pomocí klouzavých pum typu FAB o hmotnosti 250 kg až 3 t, které jsou obzvláště smrtící, na druhé straně dominancí Rusů v oblasti dělostřelectva (kanony, houfnice, raketomety a rakety), což opět dává Moskvě nepopiratelnou výhodu v její válce proti NATO a jeho ukrajinským zástupcům.
V oblasti boje s drony však po období relativní ukrajinské dominance v roce 2023 nyní pozorujeme relativní rovnost mezi oběma stranami. Některé ukrajinské zdroje dokonce uvádějí ruskou převahu, zejména pokud jde o drony s optickými vlákny, v určitých sektorech fronty. Abychom pochopili, jak moc příchod dronů změnil povahu tohoto konfliktu, je důležité si uvědomit, že 70 až 75 % obětí je způsobeno těmito stroji, ve srovnání s 25 až 30 % u všech ostatních zbraní používaných na zemi. Je třeba poznamenat, že ruská armáda tento týden oficiálně oznámila vytvoření nové složky svých ozbrojených sil: Sil bezpilotních systémů.
Kromě objevení se dronů v této válce 21. století je zásadní pochopit, že koncept „válečné mlhy“ prakticky zmizel a velké koncentrace vojsk před „překvapivou“ ofenzívou jsou nyní naprosto nemožné. Pro obě strany je to podobné jako hrát poker s otevřenými kartami lícem nahoru, protože satelitní data v kombinaci s pozorováním frontových linií a operačních zadních oblastí dronů v reálném čase, prakticky 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, umožňují předvídat pohyby, které alespoň v tomto konkrétním konfliktu zabrání jakékoli rozsáhlé ofenzívě v obou směrech. Říkám „alespoň v tomto konkrétním konfliktu“, protože je jasné, že pro stratégy NATO, stejně jako pro stratégy Ruské federace, bude budoucí „živé“ válce předcházet válka ve vesmíru, kde se každá strana pokusí oslepit druhou zničením pozorovacích satelitů. Ale tam nejsme.
Prozatím se stále nacházíme v této hybridní válce, kde oba protivníci stále hrají s jednou rukou svázanou za zády a dávají si pozor, oba dva, aby neukázali všechny své schopnosti a všechny své technologie, zatímco čekají na rozhodující bitvu.
V této souvislosti Rusko od začátku speciální vojenské operace a navzdory nadějím na ekonomický či vojenský kolaps, jenž vytrubovaly osobnosti jako Bruno Le Maire a Xavier Tytelman, ukázalo, že je nejen schopné odolat, ale dokonce i zvítězit. Od jasného selhání protiofenzívy v létě 2023, která neprorazila Surovikinovu linii, a zejména od neúspěšné operace Kursk v srpnu 2024, kdy NATO vynaložilo své poslední zdroje a nejlepší brigády ve snaze zajistit si vítězství, strategie „1000 řezů“ používaná ruskou armádou prokazuje svou účinnost a poslední pevnosti na Donbasu, které stále drží kyjevský režim, padají jedna po druhé, čímž se v nadcházejících měsících dláždí cesta k řece Dněpr.
A znovu chci zdůraznit, že se nejednalo o válku mezi Ukrajinou a Ruskem, ale o předehru k válce mezi Ruskem a NATO, v níž NATO ukázalo svá omezení a nakonec bude nuceno uznat svou porážku. Celé umění ruské diplomacie bude spočívat v tom, aby Západ spolkl tuto hořkou pilulku, aniž by ho příliš ponížil, s vědomím, že dokud Západ zůstane neporažen, budeme si prostě muset počkat na další válku, která pak pohltí celou Evropu, nebo to, co z ní zbyde.
Ekonomické hledisko
Navzdory 300 miliardám dolarů v ruských aktivech zmrazených na Západě od března 2022 prokázala ruská ekonomika překvapivou odolnost vůči západním sankcím (navzdory téměř 27 000 sankcím od roku 2014).
Existuje pro to několik důvodů: Zaprvé, Rusko je nesmírně bohatá země a její HDP přibližně 2,4 bilionu dolarů (což odpovídá HDP Španělska, jak tvrdí idioti) v žádném případě neodráží realitu. V únoru 2022 činil ruský veřejný dluh 278 miliard dolarů, což představuje 18 % poměru dluhu k HDP. To lze srovnat s 3,4 biliony eur (115 % HDP v roce 2025) dluhu Francie a finanční elity Rusku jen závidí. Navíc 80 % ruského dluhu bylo v domácím držení, denominováno v rublech, což snižovalo jeho zranitelnost vůči výkyvům měn. Systém byl navržen tak, aby odolal šokům, s dodatečným zřízením suverénního investičního fondu odhadovaného na 175 miliard USD v roce 2022.
Stručně řečeno, v únoru 2022 byl ruský dluh nízký a dobře řízený, se zaměřením na stabilitu. Západní sankční politika, která Rusko částečně finančně izolovala, zejména jeho téměř úplným vyloučením ze systému SWIFT, dokázala do konce roku 2024 zvýšit dluh na přibližně 290 miliard USD.
Ruská produktivita (ve všech odvětvích) ve skutečnosti pracuje možná na 50 % své teoretické maximální kapacity a jeho průmysl je v oblasti vojenské výroby naprosto soběstačný, snad s výjimkou některých elektronických součástek, kde je podpora z Číny a několika dalších zemí vítána. V praxi, na rozdíl od Západu, který z čistě obchodních důvodů záměrně sabotoval svůj vojensko-průmyslový komplex již v 70. letech 20. století nadměrným přesunem výroby do zemí s nízkými mzdami, se Ruské federaci i za Jelcina podařilo – navzdory rabování a drancování – zachovat sovětskou vojenskou výrobní kapacitu, zejména v klíčových oblastech výroby granátů, raket a obrněných vozidel. To značně překvapilo „stratégy“ v evropských televizních diskusních pořadech, kteří byli v prvních měsících konfliktu přesvědčeni o kolapsu ruské válečné ekonomiky.
Pro ty, kteří stále lpí na údajích o HDP, zde jsou nejnovější dostupná data (z ruských a západních zdrojů) za období 2022–2025:
- 2022: -2,1 % (recese v důsledku počátečních sankcí a poklesu vývozu energie).
- 2023: +3,6 % (oživení díky přeorientování na Asii, zvýšení vojenských výdajů a cen ropy a vytvoření „fantomové flotily“).
- 2024: +4,1 % (růst podpořený obranným průmyslem a veřejnými investicemi + vzestup „flotily duchů“ s více než 1000 tankery a supertankery křižujícími světové oceány).
- 2025: +0,6 % (odhad MMF za celý rok s pozorovaným zpomalením: +1,4 % v 1. čtvrtletí a +1,1 % ve 2. čtvrtletí v důsledku inflace, nižších cen ropy, posílených sankcí a pomalého globálního růstu; prognózy, jako například prognózy ruského ministerstva hospodářství, se revidují na 1,0 %, zatímco Ruská centrální banka odhaduje růst mezi 0,5–1,5 %).
Pro zemi, která je téměř čtyři roky ve stavu praktické války s NATO, jsou to poměrně uspokojivá čísla, kterými se může pochlubit jen málokterá evropská země. Konkrétně západní sankce vedly Rusko k urychlení procesu deglobalizace a zvýšení jeho soběstačnosti v rostoucím počtu klíčových odvětví, jako je zemědělsko-potravinářský průmysl, obráběcí stroje, robotika, speciální slitiny a mnoho dalších. I když země ještě není zcela soběstačná, je pravděpodobně jednou z nejbližších tomuto cíli, protože ve svých hranicích disponuje všemi surovinami nezbytnými pro postindustriální ekonomiku 21. století (včetně prvků vzácných zemin).
Společenská situace
V tomto ohledu se nejvýraznější kontrast skrývá při pozorování každodenního života v Rusku mimo frontovou linii. Ať už ve velkých městech na západě, na Uralu nebo až na Sibiři a Dálném východě, pro cestovatele je skoro nepostřehnutelné, že tato země je ve válce. Obchody přetékají zbožím, veřejné služby fungují, bezpečnost obyvatel je zajištěna a nikde není cítit tlak země ve válce.
Rodiny chodí do restaurací, do kina, navštěvují parky nebo muzea a všechno pokračuje, jako by země žila normálně. A v tom spočívá ten nejúžasnější paradox: každý den umírají na frontě desítky ruských vojáků, aby obnovili mír na hranicích Impéria a zatlačili NATO na frontu z roku 1994, přesto tato válka musí pokračovat, jako by se nedotýkala civilní společnosti, protože válka dnes není jen dobýváním území, ale také a především dobýváním myslí, zvláště nyní, když digitální technologie vnikly do našich životů. Vladimir Putin a kremelští stratégové se zjevně poučili z roku 1917 a chtějí znovu prožít temná léta minulého století. Dobře vědí, že vítězství na zemi jim může být snadno ukradeno sabotážní činností páté kolony a jejich západních sponzorů, a proto věnují velkou pozornost morálce domácí fronty a blahobytu obyvatelstva.
Nicméně by bylo absurdní tvrdit, že sankce nemají žádný dopad na ruskou společnost. Opakované útoky na ruské rafinerie a hrozby sankcí vůči zemím, které nadále nakupují ruskou ropu a plyn, mají svůj vliv. To v kombinaci s cenou ropy Brent pohybující se kolem 60 dolarů za barel vedlo k podstatnému nárůstu nákladů na energie pro domácnosti v Rusku, ale bez jakýchkoli skutečných omezení distribuce paliv. Národ „benzínových pump“ má dostatečné rezervy k uspokojení svých základních potřeb, aniž by musel čerpat ze svých strategických rezerv.
Vysoká inflace (mezi 5,9 % a 13,75 % v letech 2022 a 2025 podle statistik ROSSTAT) s celkovým ročním průměrem 8 % až 10 % také přispívá k negativnímu dopadu na rozpočty domácností, a to i přesto, že ruské banky platí úroky z bankovních vkladů, aby omezily pokles kupní síly. Aby čelila inflačním rizikům a ochránila rubl, zavedla Ruská centrální banka v roce 2022 velmi agresivní úrokovou politiku, která dosáhla vrcholu v říjnu 2024 na 21 %. Mnoho ruských analytiků to označilo za sebevražednou politiku pro ruskou ekonomiku. Od té doby sazby klesly zpět na 16,5 % v listopadu 2025, což je podle ekonoma Sergeje Glazjeva zjevně nedostatečná úroveň k oživení produktivní činnosti v Ruské federaci.
Nyní je tu ještě jeden faktor, který západním analytikům zcela uniká: impozantní schopnost ruského lidu přizpůsobit se obtížným životním podmínkám. Rusové, zvyklí po tisíciletí na život v obzvláště drsném podnebí, si vyvinuli schopnost přežít extrémní podmínky, kterých žádný Evropan nikdy nedosáhne, a které jim nepochybně umožní odolat jakémukoli balíčku sankcí, který by Macron, Starmer, Merz a von der Leyenová kdy mohli vymyslet.
Na rozdíl od Evropy, která se před našima očima rychle transformuje v nový SSSR, kde se svobody hroutí jedna za druhou, zůstává Ruská federace v roce 2025 evokuje oázu svobody, kde je život sladký a příjemný pro ty, kteří si ho umí užívat. Dnes vám 1 000 eur zajistí 93 600 rublů na ruském bankovním účtu, což stačí na příjemný týden v Moskvě nebo Petrohradu (hotely, restaurace, muzea atd.), a se stejnou částkou můžete pohodlně žít dva nebo tři týdny na Uralu nebo na Kavkaze. Pospěšte si a využijte toho, protože při současném tempu EU znovu vybuduje železnou oponu, ze které bude stále obtížnější uniknout.
* * *
Vlkův dovětek:
Ani náhodou mne nenapadne vydávat tenhle text za nějakou posvátnou pravdu!!! Osobně si myslím, že skutečný život v Rusku bude asi o dost tvrdší než je popisováno a že sankce přeci jen působí.
Nicméně ten text má určitě pravdu v tom, že Putina spol. dělají všechno možné, aby válka na běžného Rusa dopadala co nejméně a že se jim to daří. Kolektivní Západ by takováhle omezení a sankce nepřežil. Rusko, zatím evidentně ano. Někde je chyba v matrixu, řekl bych.
Jak řečeno – článek nevnímám jako kánon, nýbrž jako situační zprávu. A porovnám s tím, co nám valí do hlav takový Rožánek z ČT nebo Libor Dvořák na ČRo. O ostatních propagandistech, v českém i kolektivním Západě nehovoříc. Podle těch už se Rusko dávno a dávno zhroutilo….
Takže nezhroutilo a ani nevypadá, nejen podle tohoto francouzského textu, ale podle vitality na bojišti, že by se chystalo. Špatná zpráva pro nás všechny z kolektivního Západu. Zejména, když Trump je evidentně jediný, který pochopil, kolik kremelské hodiny ukazují.
*
Pro Kosu objevil svbn, Kosa Zostra
