Země se rekordně zelená. Satelity potvrzují klíčovou roli CO₂

Satelitní data od roku 1982 ukazují bezprecedentní nárůst globální zeleně. Rostoucí koncentrace CO_₂ podle vědy výrazně zvyšuje biomasu i zemědělské výnosy.

Satelitní pozorování Země za poslední čtyři dekády přinášejí jeden z nejpozoruhodnějších, a přitom veřejně málo diskutovaných trendů současnosti. Planeta se podle dlouhodobých měření zaznamenaných od roku 1982 do roku 2023 zelená tempem, které nemá v celé dosud dokumentované historii obdoby. Tento jev, označovaný jako globální „greening“, je doložen souvislými satelitními řadami sledujícími listovou plochu vegetace a produktivitu biomasy napříč kontinenty. Největší nárůsty jsou pozorovány zejména v Asii, konkrétně v Číně a Indii, tedy v regionech s masivním zemědělským rozvojem a vysokou hustotou obyvatelstva.

Klíčovým vysvětlením tohoto trendu je rostoucí koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. CO₂ je základní surovinou fotosyntézy a tedy samotným stavebním kamenem veškerého rostlinného života na Zemi. Vyšší dostupnost tohoto plynu umožňuje rostlinám efektivněji přeměňovat sluneční energii na biomasu, zvyšovat listovou plochu, snižovat ztráty vody a celkově zlepšovat růstové parametry. Satelitní analýzy a syntézy stovek studií ukazují, že právě CO₂ fertilizace vysvětluje podstatnou část globálního nárůstu vegetace v posledních desetiletích.

Podle rozsáhlých metaanalýz se globální listová plocha zvýšila za zhruba čtyřicet let o více než 18 procent. Tento růst není marginální ani lokální, ale představuje strukturální změnu biosféry v planetárním měřítku. Vědecké práce zároveň ukazují, že při každém zvýšení koncentrace CO₂ o 100 ppm může za podmínek, kdy není růst omezen vodou, docházet k nárůstu rostlinné produkce v rozmezí přibližně 25 až 50 procent. Souhrnná analýza stovek studií publikovaných mezi lety 1993 a 2019 navíc naznačuje, že koncentrace kolem 550 ppm by mohla znamenat v průměru téměř čtyřicetiprocentní nárůst globální biomasy.

Tyto procesy se výrazně promítly i do zemědělství. Od šedesátých let 20. století vzrostly globální výnosy hlavních plodin přibližně o 15 až 20 procent, a to navzdory tomu, že světová populace se za stejnou dobu více než zdvojnásobila. Zatímco se často zdůrazňuje role mechanizace, šlechtění a hnojiv v rámci tzv. Zelené revoluce, vědecké zdroje včetně hodnotících zpráv IPCC potvrzují, že podstatná část tohoto růstu je přímo či nepřímo spojena s vyšší koncentrací CO₂ v atmosféře. Praktickým důkazem tohoto efektu je běžná praxe komerčních skleníků, kde se CO₂ záměrně zvyšuje na 1000 až 1500 ppm, protože to vede k nárůstu výnosů v řádu desítek procent v závislosti na plodině.

Současně s tím došlo k dramatickému poklesu hladomorů a úmrtí z podvýživy. Přestože se světová populace od roku 1950 zvýšila z přibližně 2,5 miliardy na více než 8 miliard lidí, globální dostupnost potravin se zlepšila natolik, že extrémní hladomory se staly výjimkou spíše než pravidlem. Tento vývoj je obtížné vysvětlit bez započtení pozitivního vlivu CO_₂ na zemědělskou produktivitu a stabilitu potravinových řetězců.

Oxid uhličitý navíc nehraje roli pouze v suchozemských ekosystémech. Je klíčový i pro mořské prostředí, kde se podílí na tvorbě uhličitanu vápenatého, základní stavební látky schránek korýšů, měkkýšů a mnoha planktonních organismů. Fotosyntetické řasy a sinice, stojící na začátku většiny potravních řetězců v oceánech, jsou na dostupnosti CO_₂ existenčně závislé. V tomto smyslu lze oxid uhličitý považovat za jednu z hlavních látek, která umožnila rozvoj komplexního života na Zemi.

Argument, že současné koncentrace CO_₂ kolem 420 ppm představují pro planetu „nouzový stav“, tak naráží na empirická data o biologické odezvě biosféry. Vědecké studie naznačují, že kombinace vyšších koncentrací CO_₂ v rozmezí přibližně 600 až 1000 ppm spolu s mírným oteplením o jeden až dva stupně Celsia odpovídá podmínkám, ve kterých se suchozemské i mořské ekosystémy historicky vyvíjely velmi úspěšně. Vyšší obsah vodní páry v atmosféře a související oblačnost zároveň podporují hydrologický cyklus, srážky a stabilitu vodních zdrojů.

Z tohoto pohledu se stále častěji ozývá názor, že klíčovou výzvou pro lidstvo není boj proti stopovému plynu, který tvoří přibližně 0,04 procenta atmosféry, ale schopnost adaptace, efektivního hospodaření s energií a využití biologických přínosů, které vyšší koncentrace CO₂ přinášejí. Místo jednostranného snižování emisí za každou cenu se tak do popředí dostává otázka, zda současné uhlíkové politiky dostatečně zohledňují empirická data o zelenání planety, růstu biomasy a zlepšování potravinové bezpečnosti v globálním měřítku.

*

Zdroje: 1. Peter D. Clack: příspěvek na platformě X o globálním zelenání Země; 2. NASA: Carbon Dioxide Fertilization Greening Earth Study Finds; 3. Zhu et al. 2016: Greening of the Earth and its drivers, Nature Climate Change

Pro První Zprávy zpracoval Kovář, nature.com

*

Poznámka Nové Republiky:

Většina českých vlád po Listopadu bezmyšlenkovitě kopírovala „zelenou politiku“ vedení Evropské unie. Ta tvrdí, že oxid uhličitý – CO₂ je skleníkový plyn, jehož zvyšující se obsah v atmosféře vede k nenávratnému oteplování planety, ničení všeho živého a že hlavním vindíkem zvyšování jeho obsahu v atmoféře je člověk a jeho činnost. A teď se konečně ukahzuje, že je tomu jinak.

Co nám to přinesla víra ve škodlivost CO₂? Vysávání peněz z našeho průmyslu, z našeho zemědělství a především z našich domácností. Dotujeme nesmyslné solární elektrárny, dotujeme přírodu a krajinu poškozující větrníky, dotujeme veškeré elektromobily na našich silnicích, včetně každodenního dobíjení elektřinou. Máme povinnost stavby opatřovat energetickými štítky, nesmyslně zavíráme modernizované tepelné elektrárny, které jsou vybaveny nejen odsířením emisí, ale i zbaveny prachu dalších nečistot. Chystají pro nás velké výdaje v podobě emisních povolenek. Automobilový průmysl vykazuje nadiktovanou kriti odbytu saplovacích motorů. Proč to všechny? No přece zachraňujeme naši planetu! Opravdu? Zachraňujeme?

To, že se v Evropě změnila cyklona je fakt. Mění se klima. Otepluje se. Ale to naše země zažila v historické době několikrát. Upozorňuji, že to bylo v dobách, kdy tu neexistoval průmysl, neexitovaly exhalace, česká populace byla méně početná, takže čoudíky z milířů, ohnišť, černých kuchyní a krbů nehrály žádnou roli. Naši vědci, geologové a biologové o tom napsali několik popularizačních knih. Dokázali, že změny klimatu ovlivňuje především Slunce a že k výkyvům v rozdílu několika stupňů docházelo a docházet bude. Ale shrbenost našich vládních papalášů před bruselským diktátem, úpadek úrovně vzdělání, média obsazená probruselskými papoušky a bruselské podvody a nesmysly, kterým se nikdo nepostavil, to vše nás dovedlo až do situace, že vynakládáme velké a přitom zcela zbytečné investice, které by mohly místo toho sloužit rozvoji a zlepšování života. Babišova vláda se nyní pochlapila a snad bude i konat. Je nejvyšší čas!

Snad kritické myšlení, větší vzdělanost lidí kolem nové vládní koalice ale i větší politická odvaha otočí kormidlo od klimatického podvodu živeného různými granty a dotacemi k rozumné politice erudovaného národohospodáře.

-vd-