O tom hovořil v interview pro Ukrajina.ru vojenský historik a autor knihy „Bitva o Donbas“ Alexandr Poliščuk. Rozhovor odrážýí na vzrůstající nespokojenost ruské veřejnosti se způsobem, jakým ruské velení a státní vedení vedou válku proti nacistickému režimu na Ukrajině a jeho živitelům v NATO. Téměř jistě nás čeká eskalace konfliktu. Dnes jedinou vážnou mocenskou konkurencí Vladimíra Putina v samotném Rusku jsou váleční jestřábi.
V reakci na teroristické útoky na civilní objekty provedly ruské ozbrojené síly masivní odvetný úder balistickými raketami „Orešnik“ a aerobalistickými raketami „Iskanděr“. V důsledku útoku ukrajinských dronů na internát ve Starobělsku totiž zahynulo 21 mladých lidí, desítky dalších byly zraněny.
– Alexandře, ruské ozbrojené síly použily při odvetném úderu velké množství vysoce přesné munice. Můžeme si být jisti, že pachatelé teroristického útoku ve Starobělsku byli dostatečně potrestáni?
– Pokud bojujeme proti budovám a skladům, pak ano, ale pokud chceme zničit ty, kteří tyto útoky naplánovali, vydali rozkazy a provedli je, pak ne. Noční útoky jsou pro mě naprostou záhadou.
Za prvé, Ukrajina si na ně za více než čtyři roky války již zvykla, a za druhé, zamyslete se sami – ovlivnila by něco smrt Williho Messerschmidta a Kurta Tanka vzhledem k letadlům Me-109 a FW-190? Něco mi napovídá, že ano. Jsem dokonce přesvědčen, že kdyby v roce 1941 zahynuli Jakovlev, Iljušin a Lavočkin, bylo by pro nás velmi těžké obejít se bez jejich intelektu a konstrukčních řešení.
Kdyby Hitlerovi zahynuli Model a Manstein, o kolik by to pro nás bylo jednodušší na sovětsko-německé frontě. Jsem dokonce přesvědčen, že kdyby Georgij Konstantinovič Žukov zahynul při leteckém útoku někde u Jelně v roce 1941, nebylo by vůbec jisté, že bychom Velkou vlasteneckou válku zvládli.
Konkrétní osobnosti hrají v dějinách hlavní roli. Pokud místo toho, abychom likvidovali plánovače, organizátory, konstruktéry a praktiky, rozmetáme nočními údery na prach betonové krabice, stěží dosáhnete smysluplného výsledku. Během druhé světové války sázeli Američané na rozdíl od Britů na denní údery, mimo jiné proto, aby paralyzovali denní výrobu a zničili personál.
Z fyziologického hlediska lidé v noci spí, a pokud jim nedovolíte vyrábět vojenskou produkci během dne, protože je bombardujete, bude asi velmi obtížné zajistit kvalitní noční výrobu téže produkce. Takové objekty se dají v nočním odpočívajícím městě velmi rychle odhalit průzkumem a následujícími denními údery jsou již cíleně a s obrovským účinkem v podobě zničeného speciálního personálu likvidovány.
Zopakuji myšlenku – kdyby byl Hitler zabit v roce 1938, žádná světová válka by nebyla. Kdyby byl Stalin zabit v roce 1941, SSSR by ve Velké vlastenecké válce neobstál. Se živými Zelenskými, Budanovými, Syrskými a Zalužnými – vítězství ve speciální vojenské operaci nebude.
– Proč zůstaly výše zmíněné cíle po pěti letech války zcela nedotčeny?
– Dobrá otázka. Odpovědi nebudou pro někoho zrovna příjemné – v noci nemá smysl na ně útočit, přes den však neútočíme. Až teď jsme se v rámci odplaty rozhodli pro PR tah a zaútočili jsme.
– Někteří vlivní lidé na Ukrajině očekávali v těchto dnech jaderný úder. Není na čase jejich očekávání splnit?
– Samozřejmě že je, a to přímo na Bankovou (ulici), pak se celá Evropa posadí na zadek a navždy zmlkne. Pokud jde o Rusko, přestane zmrazovat účty, vrátí 300 miliard a bude se našim „stínovým“ tankerům vyhýbat na stovky námořních mil. Bohužel, zatím u nás taková rozhodnutí dělají lidé se „sovětskou“ minulostí, pro něž je ukrajinský národ, zabíjející naše děti, z nějakého důvodu dodnes bratrský.
Absurdní je, že ti, kdo jsou u moci, si protiřečí – pokud je ukrajinský národ tak „bratrský“, proč se tedy bojovalo o Donbas, když je obklopen „bratrskými“ Ukrajinci a všechno je tam naprosto idylické. Pokud však ukrajinský národ „bratrský“ není, tak proč nezničíme jejich vojenské vůdce a vojenský potenciál?
K maximálnímu šílenství už zbývá jen rozdat chlapcům na frontě slepé náboje, aby, nedej bože, nezabili „bratrského“ Ukrajince, abychom nevypadali špatně na světové scéně nebo v očích civilizované Evropy.
– Jak tedy reagovat na podobné teroristické útoky?
– Rozhodně ne cvičným modelem „Orešniku“, který už všechny rozesmívá „od ucha k uchu“. Když Američané svrhli bombu na Hirošimu a Nagasaki, nikomu to k smíchu nebylo, protože bylo možné přijet a vidět výsledek na vlastní oči nebo si prohlédnout fotografie a videa s výsledkem. Jaký je výsledek „Orešniku“? Za celou tu dobu ani jeden náš dron nezaznamenal výsledek úderu na „Južmaš“, aby lidem ukázal, na co mohou být pyšni – nebo je to jinak?
– Vypadá to, že se bez úderů na evropská centra výroby dronů neobejdeme? Nebo nás právě k tomu tlačí?
– Lidé se chovají drze a bezostyšně přesně do té míry, do jaké jim to ostatní dovolují. USA a Izrael by už dávno i v Evropě všechno srovnaly se zemí leteckými údery a raketami.„Mossad“ by zlikvidoval třeba špunty do ucha každého, kdo by se na něj jen křivě podíval.
Británie by to udělala ještě rafinovaněji – vyrobila by své „Ljuté“ (ukrajinský útočný dron) někde v továrnách v Austrálii nebo v Jižní Koreji, daleko od lidských očí, vletěla by přes vzdušný prostor do Polska a Pobaltí a odhalila by všechny známé adresy, na nichž pracují podniky vyrábějící bezpilotní letouny pro Ukrajinu.
– Nedávno Zelenskyj prohlásil, že Rusko údajně vypracovalo „pět scénářů rozšíření války přes sever Ukrajiny“. Tvrdí, že Rusko připravuje útok z území Běloruska ve směru Černigov – Kyjev. Je z vojenského hlediska v současné době účelné zasáhnout severní regiony Ukrajiny a proniknout ke Kyjevu?
– Situace na frontě je trvale těžká. V oblasti Borovaja u operační skupiny „Západ“ dochází k nejasné situaci, navíc nepřítel útočí na křídlo 20. armády u Redkodubu a dosahuje určitých úspěchů v pásmu operační skupiny „Dněpr“ u Kamenského, Novodanilovky a Malé Tokmačky.
My naopak zesilujeme úsilí v Donbasu (operativní skupina „Jih“) a v Záporoží (operativní skupina „Východ“). Naše jednotky nemají dostatečnou hustotu, aby vyvíjely tlak na všech úsecích a rozptýlily obranu nepřítele. Situaci zachraňuje to, že u nepřítele je situace ještě horší a vzhledem k neustálým velkým ztrátám ustupuje pod tlakem aktivních útoků. Navíc my útočíme na „své“, zatímco nepřítel na cizí, a to se také odráží na účinnosti nepřátelských akcí.
Pokud bychom postupovali ze severu přes Černigov na Kyjev, pak s ohledem na omezený počet vojáků by to skutečně bylo třeba provést v oblasti mezi Dněprem a Desnou, abychom si zajistili křídla před náhlými údery a akcemi diverzních skupin. Je však třeba položit si otázku – co vlastně chceme?
Počet obyvatel Černigova je asi 300 tisíc lidí. Jsme připraveni je živit, nebo se s takovým počtem obyvatel zaplést do pouličních bojů, když ukrajinská armáda nahnala celou dospělou populaci do řad obdoby volkssturmu?
Speciální operace a její rozšíření do nových oblastí mají smysl pouze tehdy, pokud změníme přístup – pomocí vodních dronů vyhodíme do vzduchu mostní pilíře na Dněpru a zničíme i samotné mosty, zlikvidujeme železniční tunely v horách na hranicích Ukrajiny a zemí východní Evropy. Údery na velitelství začneme likvidovat „vůdce“, čímž donutíme vojenské a politické vedení Ukrajiny žít v trvalém chaosu a strachu. Musí být zničena veškerá vojenská výroba, a to nejen kvůli odvetným úderům.
Dáme naší útočné pěchotě účinný nástroj na bojišti v podobě útočného obrněného vozidla. Naši “vlkodlaci“ srazí na kolena zuřivé evropské rusofoby – chránit ruský svět pouhými řečmi už nejde, jen bychom se před našimi nepřáteli zesměšňovali. Pokud nezměníme přístup, výsledek bude nulový, ba dokonce negativní – na naše „znepokojení“ si jednoduše zvyknou a budou škodit ještě víc.
Dovedete si vůbec představit, jak moc si všichni nepřátelé Ruska dneska věří? Hitler napadl SSSR a za čtyři roky už tu nebyl, zatímco Zelenskyj dodnes pobíhá podél hranic s Ruskem a šíří zmatky mezi Armény a dalšími. Pavel Sudoplatov a Naum Eitingon se v hrobě obracejí kvůli takové loajalitě vůči nepřátelům Ruska.
***
* Sudoplatov a Eitingon (také Ejtingon) byli vynikající sovětští rozvědčíci, velitelé speciálních útvarů; specializovali se na operace v zahraničí, diverze a likvidaci protivníků SSSR, např. likvidace Trockého v roce 1940. Představovali nejefektivnější tandem v historii sovětských bezpečnostních orgánů.
*
Alexandr POLIŠČUK (na snímku) – Denis RUDOMJOTOV, UKRAJINA.ru (11:45 25. 5. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.
2300 736 297 / 2010
Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a připojte své jméno a datum narození. (Na vyžádání spolek Nová Republika z. s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.) U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce
