Týden co týden se od (Západo)Evropanů očekává, že uhradí hned několik účtů najednou. Jedním z nich, který se každým dnem zvětšuje, je účet za jejich bezpečnost, nebo za to, co z ní zbylo: ulice, obchody a náměstí, které již nenesou tu tichou jistotu, jakou kdysi poskytovaly.
Další, rovněž rostoucí, pochází od státu, který je měl v první řadě chránit a který se na jejich úkor usilovně rozšiřuje, i když se jeho základní slib rozpadá. Tři příběhy, které se odehrály v jedno pondělí, dávají tušit, jaká je výše účtu.
V Lipsku v pondělí odpoledne najel 33letý muž, již známý místní policii, autem do chodců na Grimmaische Strasse, rušné nákupní ulici, přičemž zabil 77letého muže a 63letou ženu a asi dvacet dalších lidí skončilo v nemocnici.
Saský ministerský předseda označil incident za „podezření na útok s cílem způsobit masové zranění“ a poukázal na duševní stav podezřelého. Incident je nejnovějším z řady útoků auty, přičemž celou tuto děsivou sérii započal v roce 2016 tuniský sympatizant Islámského státu, který náklaďákem zabil 13 lidí na berlínském vánočním trhu. Jména německých měst, která podobný útok zažila – Magdeburg, Mnichov, Mannheim, Münster, Berlín – se hromadí jako jízdní řád, který nikdo nechtěl vytisknout, a dva němečtí občané, kteří si užívali odpoledne, jsou tento týden novým přírůstkem na seznamu mrtvých.
Ve Stockholmu je situace ponurá ještě víc. Švédská policie v pondělí potvrdila, že za tři roky pouličního násilí gangů bylo zastřeleno 23 nevinných kolemjdoucích a dalších 30 bylo zraněno – kolemjdoucí, příbuzní, lidé, které si teenageři rekrutovaní na Snapchatu a TikToku spletli s někým jiným.
Zpravodajské služby odhadují, že v zemi je nyní do sítí organizovaného zločinu zapojeno více než 60 000 lidí. Premiér Ulf Kristersson, který rozhodně není žádný radikál, v roce 2023 řekl svému národu, že toto krveprolití je výsledkem „nezodpovědné imigrační politiky a neúspěšné integrace“. Uplynuly tři roky a mrtví se stále sčítají.
Finanční účet mezitím přichází podle plánu. Zatímco od běžného západoevropského občana se očekává, že se bez řečí smíří s touto novou situaci rizika – špatně zvolená procházka, kočárek na nesprávném místě, autobusová zastávka ve špatný večer –, stát přibírá na váze.
V Německu ukazují nové údaje Destatisu, že počet zaměstnanců ve veřejném sektoru za deset let vzrostl o 16 %, na 5,4 milionu duší. Více Němců nyní pobírá státní šek než těch, kteří vyrábějí auta, míchají chemikálie nebo se zabývají jakýmkoli inženýrstvím. Jen nejnovější zvýšení platů státních úředníků, které prosadil ministr vnitra Dobrindt, bude daňové poplatníky stát 3,5 miliardy eur ročně.
Takové je tedy západoevropské menu: Méně bezpečnosti na ulicích, méně policie, za to vyšší výdaje státního aparátu, který nedokázal zajistit bezpečnost svých občanů. Nic takového si občané neobjednali – a vypadá to, že to ani nemohou vrátit.
*
Antonio O’Mullony, BrusselsSignal
