Nejtěžší zjištění…

Když jsem četl Orwellův román 1984, měl jsem největší problém s jeho termínem „doublethink.“ Dvojité myšlení. Zastávání nějakého postoje. Ochota tento postoj zuřivě hájit a pak ho jak přepnutím vypínače zase odvrhnout a hájit postoj přesně opačný. Eastasie je přece odjakživa ve válce s Oceánií… Měl jsem s tím problém, protože přece takhle to nefunguje! Není možné, aby si člověk nezachoval alespoň zbytek kritického myšlení. Vždyť by se nemohl podívat do zrcadla!

Dnes se musím Orwellovi za mojhe tehdejší pochybnosti omluvit. Měl totiž pravdu.

V přímém přenosu a ve full HD se dnes dívám na Uhdeho, jehož otec přešíval prapor s hákenkrojcem na prapot se srpem a kladivem. Prý jedni vojáci odešli a druzí přišli… Že by mohl vyvěsit klidně i český prapor, to ho zřejmě vůbec nenapadlo. Sám Uhde pak byl ukázkovým stalinistou, který se pak změnil na disidenta a chartistu, protože byl odstaven od moci, lizu i koryta poněkud méně krvelačnou frakcí v KSČ. Kruh se uzavřel, Uhde stihl všechno. Ještě se teď v Brně stihl vrátit nazpět k tomu praporu s hákovým křížem.

Dívám se na pravdoláskaře, kteří se posledních třicet let zuřivě bili za panevropanství. Národ neexistuje, je to jen sociální konstrukt (stejně tak neexistuje ani manželství, ba dokonce ani pohlaví). Dokonce sám Emanuel Pávek přesně toto hlásil ze své hradní sesle. Naše naděje je v evropanství, odvrhněme přízemní národovectví, odvrhněme představu, že jsme sebeurčeni našimi tisíciletými hranicemi, českou krví a českou řečí.

A najednou ti stejní asistují tomu nejnacionálnějšímu německému spolku, který založili kovaní nacisté a nadšeně přikyvují jejich požadavkům na národní sebeurčení určené jejich tisíciletým usazením v českých zemích. Klanějí se jejich sebeurčení na základě jazyka a krve. A bylo to jednoduché – zaveleli jim a oni poslušně zapomněli, že ještě včera bečeli úplně jinou písničku. Pořádají pochody smíření pro ty, kteří pořádali pochody smrti a kterým se pak dostala jejich vlastní medicína.

Dívám se, jak ti stejní, kteří zakazovali ruským sportovcům Olympidáu a Anně Netrebko koncerty, protože každý Rusák může za to, že je Rusák, jak najednou vystupují proti kolektivní vině milých krajanů, kteří si nezasloužili umřít na tyfus v pohořelickém táboře, který ovšem sami postavili a nijak se nestarali o hygienu podlidí, které do něj zavírali. Až když brněnští továrníci a udavači seděli v zařízení, které sami nachystali pro Untermenšen, tak jim to najednou začalo vadit.

V přímém přenosu se dívám na ty, kteří spolu se mnou stáli v jednom zákopu, bojovali za mír na Ukrajině a odmítali spolu se mnou „Drang nach Osten“ a viděli příčiny války především v rozpínavosti NATO směrem k ruským hranicím. Bili se, aby tento geopolitický tlak skončil, protože proto přece válka začala a pokud bude odstraněna tato příčina, válka skončí. Dnes leckdo z nich uznává Trumpovo právo útočit na Írán, protože to přece jsou zlí ajatoláhové, kteří drží chudáky Peršany v područí a stačí jen kopnout a ten shnilý stát se zhroutí. Používají stejný slovník i stejné argumenty, který pravda a láska používala na Rusko. Změnilo se jen slovo „Rusko“ na slovo „Írán“ a najednou příčinou válek není západní rozpínavost. Předtím vadilo, že nám Fialova politika zdražuje benzín. Teď to na Trumpově politice nějak nevadí.

Nejtěžší věc, se kterou jsem se musel vyrovat v politice, nebyly útoky všech těch Bartoníčků, Bartkovských, Svobodových, Karasů či Brodníčkových. Nejtěžší bylo zjištění, že sice každý souhlasil s tím, že se musíme spojovat, ale platilo to jen do chvíle, kdy jsem to skutečně začal dělat.  ….(dokončení ZDE)

*

Na snímku sedící zleva Alexander Dobrindt (CSU) – spolkový ministr vnitra, sudeťáci jsou dojaktěživa voličskou posilou bavorské CSU, uprostřed Bernd Posselt – vůdce sudeťáků a vlevo Milan Uhde, opět kolaborující s cizí mocí…