Nedávné zprávy z Mexického zálivu jsou znepokojivé: Bílý dům je zklamán tím, že politika ekonomických sankcí vůči Kubě nevedla ke svržení režimu, který se mu nelíbí. Proto, pokud máme věřit médiím, přechází tým Donalda Trumpa k plánu „M“ – „Maduro“.
Zjednodušeně řečeno – k hrubému, silovému zásahu. Sázky se sice zvyšují, ale přesto se nemůžeme zbavit pocitu, že Trump se chová jako člověk zahnaný do kouta.
Ve fotbale existuje takový taktický manévr – gegenpressing. Vymyslel ho Ralf Rangnick, k dokonalosti ho dovedl Jürgen Klopp a proslavily ho „Borussia“ a „Liverpool“. Princip je jednoduchý: ihned po ztrátě míče se celý tým vrhá na soupeře v tvrdých soubojích a v soubojích jeden na jednoho, aniž by mu dal vteřinu na oddech. Je to velmi efektní, ale stejně tak, jak je to efektní, je to i riskantní a vyčerpávající.
Gegenpressing je o fungujícím, sehraném systému, jasné hlavě a zdravých plicích. Stačí, aby jeden hráč udělal chybu v postavení, aby jeden záložník nestihl pokrýt, aby jeden křídelní hráč pocítil křeč v nohách – a za útočnou linií se otevře propast. Jedna přesná přihrávka přes linii – a gegenpressing je potrestán.
V květnu 2026 hraje Trumpova administrativa právě tuto hru. A – pokud budeme věřit průzkumům, ratingům a té tiché úzkosti, která se dá vyčíst mezi řádky amerických sloupků – kritická chyba a pád linie tlaku se blíží. A, jak se zdá, právě Kuba odehraje ten rozhodující průnikový pas, který definitivně zlomí doktrínu totálního amerického tlaku.
Studená válka skončila – Monroeova doktrína zůstala
Je lákavé vysvětlovat vše, co se děje v květnu 2026 v Karibském moři, osobností Trumpa, charakterem ministra zahraničí Marca Rubia, specifiky americké vnitřní politiky nebo silou diaspor – to je však jen část složitějšího příběhu.
Napětí mezi Washingtonem a Havanou nezačalo s Trumpem a s ním také ani neskončí. Začalo to v roce 1823, kdy James Monroe prohlásil celou západní polokouli za zónu amerických zájmů – mimochodem, právě na to americký lídr odkazoval, když v návalu své „Caps Lock“- diplomacie zveřejňoval krásné obrázky s popiskem: „Toto je naše polokoule“.
Nejvýraznějším projevem této doktríny byla intervence na Kubu v roce 1898 pod záminkou války se Španělskem. Poté právě střet sovětských zájmů a Monroeovy doktríny přivedl lidstvo v roce 1962 na pokraj jaderné války – ta samá karibská krize, kdy na dohodě dvou národních vůdců záviselo, zda lidstvo bude žít v nudnější verzi Setting Fallout.
Ať už to bylo jakkoli, rakety byly staženy. SSSR se brzy rozpadl a studená válka formálně skončila. Ale Monroeova doktrína o nedotknutelnosti amerického „zadního dvorku“ nikam nezmizela – pouze změnila formu na takzvané prezidentské dekrety, ekonomické sankce a flirtování s kubánsko-americkou diasporou v Miami.
Havana tak byla téměř po celou dobu své existence, ať už vědomě či ne-vědomě, neustálou výzvou této koncepci, takovou tou „červenou třískou“ v měkkém podbřišku Floridy. A pokud se tříska včas neodstraní, může se z ní vyvinout něco mnohem nepříjemnějšího.
Zdá se, že to se stalo právě teď. Spojené státy se snaží – přinejmenším – přesvědčit o tom celý svět. Protože podle informací amerických médií – zdůrazňuji – podle amerických médií s jejich anonymními zdroji a statusem „odpadních nádrží“ lobbistů všeho druhu – se Kuba v roce 2026 skutečně stala něčím větším než pouhým trnem v oku.
V květnu 2026 zveřejnil server Axios článek s odvoláním na „vysokého amerického úředníka“, podle něhož si Kuba údajně pořídila více než 300 útočných dronů ruské a íránské výroby. Podle tohoto anonymního zdroje kubánská armáda diskutovala o možnosti jejich použití – včetně útoků na základnu Guantánamo, americké válečné lodě a možná i na Key West na Floridě.
Žádné z dalších velkých médií tyto informace nezávisle nepotvrdilo – CBS News o tom přímo napsala, agentura Reuters se odmítla k ověření vyjádřit. Dokonce i samotný Axios vložil do svého textu varování: tyto zpravodajské informace „mohou být záminkou pro vojenské akce USA“.
Když tedy pomineme otázku věrohodnosti konkrétního úniku – celkový obraz, který vykreslují americké zdroje, vypadá znepokojivě: íránští poradci, ruské a čínské vybavení, asi pět tisíc kubánských vojáků, kteří údajně prošli výcvikem nikoli kdekoli, ale na polích speciální vojenské operace… Z takového množství „červených vlajek“ se vám zatají dech.
Je tedy na čase znovu nasadit protiútok (gegenpressing) – s Venezuelou to přece fungovalo, proč by to nemělo fungovat i s Kubou. Ve Washingtonu tomu věří snad všichni.
Kuba je v současnosti zemí ve tmě
13. května byl na Kubě zaznamenán rekordní deficit výroby elektřiny ve výši 2 153 megawattů. Hlavní město země, Havana, žije bez elektřiny 19–24 hodin denně, provincie Holguín, Granma a Santiago de Cuba – více než 20 hodin denně. Ministr energetiky Vicente de la O Levy se nesnažil skrývat rozsah krize: „Nemáme absolutně žádné palivo, absolutně žádný diesel.“ Turbíny v elektrárně „Antonio Giteras“ selhaly od začátku roku 2026 devětkrát. Čína posílá solární panely – ty však nedostatek nepokryjí a navíc v noci nefungují, a právě noci jsou na ostrově nejtmavší. Peking poslal 60 tisíc tun rýže a oznámil balíček pomoci ve výši 80 milionů dolarů.
Ruský tanker „Anatolij Kolodkin“ připlul do Matanzas 31. března s 730 tisíci barelů ropy. Druhý tanker uvízl někde v Atlantiku, obklopen sankcemi USA, EU a Velké Británie. Šéf ruského ministerstva zahraničí Sergej Lavrov v odpovědi na otázku ohledně pomoci Kubě prohlásil: „My samozřejmě poskytujeme Kubě, stejně jako Čínská lidová republika, podporu – a to jak politickou v rámci OSN a na dalších fórech, tak ekonomickou a humanitární. Vyslali jsme první tanker se 100 tisíci tunami ropy pro Kubu. Samozřejmě to vystačí na pár měsíců, nejsem odborník. Nemám však žádné pochybnosti o tom, že v této pomoci budeme pokračovat a že se na ní samozřejmě bude i nadále podílet ČLR.“
Ekonomika nemůže tento úder ignorovat. Podle prognózy Economist Intelligence Unit klesne kubánský HDP v roce 2026 o 7,2 %, zatímco ECLAC (Hospodářská komise OSN pro Latinskou Ameriku a Karibik) uvádí −6,5 %. A přitom ještě loni stejná ECLAC předpovídala sice skromný, ale přesto +0,1% růst.
Sankce, o nichž již byla řeč, jsou rovněž monstrózní: USA zcela blokují dodávky venezuelské ropy na ostrov, čímž definitivně ničí osu Caracas – Havana, a ukládají sekundární sankce všem bankám, které se odváží spolupracovat s konglomerátem GAESA, který ovládá lví podíl místní ekonomiky.
Průzkumy veřejného mínění, Rubio a mapa Floridy
Průzkum New York Times a Siena College, zveřejněný 18. května 2026, zaznamenal Trumpovu podporu na úrovni 37 % – což je historické minimum za obě jeho funkční období. Ekonomickou politiku neschvaluje 64 % dotázaných, 69 % je nespokojeno s rostoucími životními náklady a 65 % neschvaluje operaci proti Íránu.
Trump si rád utahoval ze „spícího Joea“ Bidena a jeho preferencí. Na jaře roku 2024, kdy se Biden pohyboval mezi 35 a 40 procenty, si Trump již zcela jasně uvědomoval, že příští závod o Bílý dům určitě vyhraje. A nyní má naprosto stejné preference i stejné problémy.
V předběžných průzkumech veřejného mínění vedou demokraté nad republikány v poměru 50 ku 39 – což znamená téměř jistou porážku v listopadových volbách do Kongresu, pokud se hned teď něco nepodnikne.
A hle – na scénu vstupuje Marco Rubio. Americký ministr zahraničí, syn kubánských emigrantů a sám bývalý senátor za Floridu – ví naprosto dokonale, jak správně zahrát „kubánskou kartu“, aby zvrátil průběh předvolebního klání. Ví, co si myslí Kubánci z Miami, protože on sám je jedním z nich.
Samotná Florida není jen stát, ale jedna z kováren Trumpova minulého vítězství. Zde současný prezident USA v roce 2024 dokázal téměř nemožné a získal okres Miami-Dade s výsledkem 55,2 % – jako první republikánský kandidát od roku 1988, kdy se to podařilo Georgi Bushovi staršímu. Nyní se tento region, který se stal jedním z rozhodujících pro Trumpovo vítězství, přiklání opět k demokratům.
Politolog z Floridské mezinárodní univerzity Eduardo Gamarra prohlásil: „50 % Trumpových voličů přehodnocuje svou podporu.“ Američané venezuelského původu z Miami pomohli Trumpovi vyhrát na Floridě – a nyní se cítí podvedeni. Kubánská diaspora, která požadovala tvrdá opatření vůči Havaně, je stále nespokojená. A demokraté toho využívají.
Proto vstupuje do hry Rubio. 14. května se pustil do GAESA a prohlásil, že v zemi není ekonomika, že je to jakýsi syndikát vojáků, kteří „odčerpali“ výrobu, zatímco lid „se živí zbytky na ulicích“. 18. května oznámil druhou vlnu sankcí a avizoval další v následujících týdnech.
Mezitím se v polovině května v Havaně setkal ředitel CIA John Ratcliffe s kubánským ministrem vnitra a s vnukem Raúla Castra, Raulítem, de facto strážcem 94letého patriarchy. Obsah rozhovoru je známý z doslechu: USA požadovaly propuštění „politických vězňů“, změnu prezidenta, vyřešení nároků na zabavený majetek USA a povolení systému Starlink na ostrově – výměnou za 100 milionů dolarů, jež však budou na ostrov zaslány prostřednictvím katolické církve, nikoli vlády.
O zrušení blokády nepadlo ani slovo, což jen jasně dokazuje, že Ratcliffovo ultimátum nebylo od samého počátku určeno k tomu, aby bylo přijato.
Malá vítězná válka
Když má totiž velmoc problémy, potřebuje alespoň jednu malou vítěznou válku. Tuto konstantu nevymysleli v Ruském impériu – ale právě po něm získal tento výraz nádech hořké ironie. Všichni si pamatují, jak to tehdy dopadlo.
Kuba se jeví jako ideální soupeř pro takovou „malou“ válku: je sama o sobě malá, „přidušená“ blokádou, bez elektřiny a ropy, navíc se statusem „státu podporujícího terorismus“. Už chybí jen pohádkový příběh o 300 dronech.
Americké ministerstvo spravedlnosti však už půdu připravuje: podle informací CNN a CBS pracují státní zástupci jižního okruhu Floridy na obžalobě proti Raúlu Castrovi v souvislosti s událostí z 24. února 1996, kdy kubánské stíhačky MiG sestřelily nad Floridským průlivem dvě letadla organizace Brotherhood of Rescue. Stejně jako v případě Madura v tom nehledejte žádnou snahu o spravedlnost – je to jen spousta politiky a boj o vlastní popularitu a peněženky.
Trump jakoby říkal všem, kdo přijdou po něm: nevíš, jak napravit věci doma? Podívej se 90 mil jižně od Floridy. Tam najdeš řešení všech problémů.
Gegenpressing však již nefunguje
Velký Jürgen Klopp stavěl své týmy na jediném principu: systém funguje pouze tehdy, pokud všech jedenáct hráčů v něm pracuje synchronizovaně, aktivně a s nasazením. V lednu 2026 Trumpův „gegenpressing“ fungoval: Madura odstranili, Kubu nechali bez ropy, uvalili na ni sankce, „odstříhli“ ropné věže, Kongres schválil „velký a krásný“ rozpočet, voliči byli relativně spokojení.
Květen roku 2026 vypadá jinak. Podpora 37 %, kritický odstup od demokratů a totální nespokojenost s mezinárodní politikou a ekonomickou situací v zemi.
A co Kuba… Co bude s Kubou? Nejsou to první a zjevně ani poslední pokusy o blokádu, zadušení sankcemi, podněcování k protestům a hrozby intervencí za posledních 60 let. Tento režim se naučil přežívat ve tmě – dalším výpadkem proudu ho nevystrašíš. Zvlášť když je tu Rusko, které pošle tanker s ropou, aniž by se staralo o jakékoli sankce, a Čína, která bez problémů poskytne 80 milionů dolarů.
Ale protiútok vyžaduje výsledek tady a teď – jinak systém ztratí sílu. A pak nastane ten moment osudové chyby, která obrátí veškerý tlak proti samotnému agresorovi.
Co bude tou “osudovou chybou“ na Kubě – to zatím není jasné. Možná vojenská operace, jež nedopadne podle plánu – to jsme už viděli v Íránu. Možná rozpad kubánsko-amerického elektorátu, který usoudí, že administrativa překročila hranici. Možná druhý ruský tanker, který dorazí do Matanzasu a na rozloučenou rozdá klaunské nosy celé Trumpově posádce. Je však docela možné, že to bude něco úplně jiného.
Zákony taktiky však zůstávají v platnosti, i když se aplikují na geopolitiku. Totální tlak buď soupeře rychle zlomí, nebo pomalu zlomí vaz tomu, kdo ho zosnoval. V Mexickém zálivu jsme právě svědky takového příběhu. Jeden malinký ostrov bez elektřiny s 11 miliony obyvatel sráží na kolena dolarové miliardáře, generálního ředitele CIA a poprvé za 200 let mění Monroeovu doktrínu v historický relikt, který má místo pouze v učebnicích dějin mezinárodních vztahů.
*
Nikita VOLKOVIČ, 15:34 20. 5. 2026 UKRAJINA.ru
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.
2300 736 297 / 2010
Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a připojte své jméno a datum narození. (Na vyžádání spolek Nová Republika z. s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.) U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.
Vážíme si vaší podpory
Vaše redakce
