Íránská ofenzíva

Poradce nejvyššího vůdce Íránu, generálmajor Mohsen Rezáí, pohrozil Spojeným státům, že Írán přejde do ofenzívy, pokud Washington do dvou dnů neukončí bojové operace proti Islámské republice.

Poradce samozřejmě není nejvyšší vůdce, není ani prezident, ani velitel Sboru strážců islámské revoluce, kteří se stali hlavní hnací silou ozbrojeného odporu Íránu proti ambicím USA na Blízkém východě. Nepřijímá samostatná rozhodnutí, jeho výhrůžky tedy nemusí být brány vážně. I přesto jsou však důležité, neboť poradce je osobou blízkou nejvyššímu vůdci a jeho důvěrníkem, je tedy nepravděpodobné, že by jednal na vlastní pěst.

Jiná věc je, že prohlášení na úrovni poradce nepředstavuje přímou hrozbu. Nemusí být naplněno, protože lze tvrdit, že šlo o jeho čistě osobní názor. Častěji však jsou taková prohlášení demonstrací záměrů a jedním z posledních návrhů, jak nepřecházet k další fázi eskalace, ale vyřešit záležitost mírovou cestou.

Je pravda, že Írán s největší pravděpodobností nepřistoupí k aktivním krokům proti USA už za dva dny. Pravděpodobnější je lhůta jednoho až dvou týdnů nebo deseti až dvaceti dnů, během nichž učiní politici z obou stran další ostrá prohlášení, zatímco armády mohou postupně zvyšovat sílu vzájemných úderů a zároveň sondovat připravenost protivníka na vleklý konflikt v plném rozsahu.

K pokusu o íránský útok by mohlo dojít v další fázi, tedy v období od začátku srpna do začátku října. Pokud Írán jen nehrozí, ale skutečně se rozhodl zvrátit situaci ve svůj prospěch vojenskou cestou, pak se s největší pravděpodobností pokusí začít ještě před podzimem. Kdy však dojde k závěru, není známo. Jde o to, že řešení všech íránských problémů vyžaduje několik fází strategického útoku.

První, nejjednodušší a nejsrozumitelnější fáze spočívá v nutnosti zbavit Američany opěrných bodů v oblasti Perského zálivu; k tomuto účelu je nutné úplné zničení amerických základen v Kataru, Ománu, Kuvajtu a Spojených arabských emirátech bez možnosti odporu.

Druhá, hlavní fáze, předpokládá nastolení pevných proíránských režimů přinejmenším v Ománu a Jemenu s cílem zbavit americké loďstvo posledních výhodných základen v regionu a donutit je k opuštění západní části Indického oceánu, čímž se uvolní íránské pobřeží.

Třetí – získání kontroly Íránu a proíránských sil nad průlivy Hormuz a Bab el-Mandeb, což umožní přerušit hlavní jižní námořní obchodní trasy Východ – Západ –Východ a také zmařit jakékoli pokusy o rozmístění amerického loďstva v západní části Indického oceánu.

Čtvrtá – nejsložitější a nejdelší – předpokládá nastolení íránské kontroly nad pozemním koridorem směrem ke Středozemnímu moři (Irák, Sýrie, Libanon).

Pátá fáze – pro Teherán naprosto nejdůležitější – spočívá ve zničení státu Izrael s oporou o obsazené pozice, což by zároveň znamenalo úplné a definitivní vytlačení Spojených států z Blízkého východu a nastolení íránské nadvlády v tomto regionu.

Již samotná realizace první fáze takového tažení by měla vyvolat velké obavy u Saúdské Arábie, neboť v případě jejího úplného dokončení by byla ohrožena dominance Rijádu na Arabském poloostrově, a Írán by navíc převzal kontrolu nad velkou částí vývozu ropy a zemního plynu z oblasti Arabského poloostrova a Perského zálivu.

Realizace druhé a třetí etapy, kromě Saúdské Arábie, zasáhne i zájmy Egypta a zároveň umožní Íránu ovládat hlavní obchodní trasy spojující Evropu s jihovýchodní Asií po moři. Jakákoli hrozba pro stabilitu tohoto obchodu se okamžitě projeví na vytíženosti Suezského průplavu, a tím pádem i na příjmech státního rozpočtu a na globálním politickém vlivu Egypta.

A konečně, pokud dojde ke čtvrté fázi, vzniknou Íránu závažné problémy s Tureckem, jež považuje tento region za sféru svých životně důležitých zájmů.

Co se týče páté fáze, její realizace se v zásadě nejeví jako možná, protože ani USA, ani Rusko, ani Evropa, ani Čína nemají zájem na úplném zničení Izraele, jenž je hlavním sjednocujícím prvkem Arabů; bez něj by se totiž dostali do vleklého vnitřního konfliktu, který by uvrhl tento region na dlouhou dobu do války všech proti všem.

Jak vidíme, problém nesouvisí pouze se Spojenými státy, ale také se samotnými íránskými ambicemi, jež se zase střetávají s ambicemi tří dalších uchazečů o regionální vedoucí postavení (Turecka, Egypta a Saúdské Arábie).

Logika vývoje událostí a už dříve oznámené strategické plány Íránu ho přitom tlačí k nutnosti provést všechny fáze ofenzívy, bez ohledu na to, kolik let (spíše desetiletí) to bude trvat a s kolika dnešními spojenci či sympatizujícími neutrálními stranami se Írán přitom může rozhádat.

Problém všech uchazečů o nadvládu na Blízkém východě spočívá v tom, že proti tomu, komu přeje štěstí, se vzbouří ostatní, neboť pro celý svět je krajně nevýhodné, aby v regionu dominovala jedna globální nebo regionální velmoc (ať už by o takovou nadvládu usiloval kdokoli). Tento region je z hlediska světového obchodu a vojenské logistiky natolik důležitý, že jakákoli mocnost, která v něm dominuje, se okamžitě stává uchazečem o globální nadvládu.

Ačkoli se tedy v této fázi veškeré diskuse o íránském útoku mohou ve skutečnosti týkat pouze akcí namířených proti americkému loďstvu a spojencům USA v Perském zálivu, je třeba mít na paměti, že nárůst autority a možností Teheránu v důsledku vítězství nad USA v první fázi ofenzívy učiní jeho pokusy o realizaci cílů následujících fází této ofenzívy nejen pravděpodobnými a možnými, ale i nevyhnutelnými, což zase zvýší počet států vůči Íránu nepřátelsky naladěných.

V nejhorším případě se může situace dostat až do stavu velké války, do níž se zpočátku postupně zapojí regionální uchazeči o vedoucí postavení a poté i globální mocnosti.

Celkově vzato Spojené státy a Izrael svým útokem na Írán roznítily další velmi nebezpečné válečné ohnisko. Z hlediska strategického významu a počtu zemí, jež by se mohly do tohoto konfliktu zapojit, by se mohlo stát, že tento konflikt bude mnohonásobně závažnější než ten ukrajinský. A pokud se jestřábům v EU podaří přesvědčit své kolegy v Evropské unii, aby vyprovokovali evropskou válku s Ruskem, „ohnivý oblouk“ se potáhne od Finska až po Pákistán.

*

Rostislav IŠČENKO, UKRAJINA.ru (09:10 18. 7. 2026)

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

**

Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297 / 2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že jde o dar a připojte své jméno a datum narození. U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz)