Ještě před dvěma desetiletími byla letní vedra v Tokiu „jen” nepříjemná, dnes jsou však běžně srovnatelná s podnebím Bangkoku nebo Singapuru. Kombinace vysokých teplot a extrémní vlhkosti způsobuje, že se největší japonská města postupně „tropikalizují”. Nejde přitom pouze o zdravotní problém obyvatel. Stále více firem zjišťuje, že klimatická změna výrazně ovlivňuje produktivitu práce, organizaci výroby i ekonomické výsledky.
Podle analýz zveřejněných deníkem Nikkei Asia a studie časopisu The Lancet ztratilo Japonsko v roce 2024 kvůli extrémnímu horku téměř 2,9 miliardy pracovních hodin, což představuje více než dvojnásobek oproti průměru předchozí dekády. Na jednoho pracovníka připadlo přibližně 43 ztracených pracovních hodin ročně, tedy více než pět pracovních dnů.
Když nestačí klimatizace
Jedním z nejzajímavějších příkladů je stavební společnost Konoike Construction, která při výstavbě nemocnice nedaleko Ósaky zjistila, že klasická opatření přestávají fungovat. Firma již několik let používá pracovní oděvy s vestavěnými ventilátory, mobilní klimatizované odpočinkové místnosti, ledovou tříšť, chlazené nápoje a pravidelné zdravotní kontroly pracovníků.
Přesto počet případů úpalu v roce 2025 vzrostl na dvojnásobek a v letních měsících výrazně klesala produktivita a zároveň rostla nehodovost. Vedení firmy proto přešlo od problému „ochlazování zaměstnanců” k otázce délky jejich pobytu v extrémním prostředí.
Výsledkem je nový model organizace práce: od července do září mají zaměstnanci každý měsíc devět po sobě jdoucích dnů volna, neodpracované hodiny dohánějí až během října a listopadu, kdy teploty klesají, a jejich roční pracovní fond tak zůstává zachován.
Nová filozofie: méně času v horku
Japonský analytik Takuya Shinohara z think tanku NLI Research Institute shrnuje změnu jednoduše: dosavadní strategie spočívající v ochlazování lidí se změnila na zkrácení doby, po kterou jsou horku vystaveni.
To představuje zásadní posun. Místo dalších technických pomůcek mění firmy samotnou organizaci práce a zavádějí začátek směn před svítáním, večerní směny, sezónní přesuny pracovní doby, větší využívání práce z domova, prodlužování termínů dodávek během extrémních veder a omezení fyzicky nejnáročnějších činností v odpoledních hodinách.
Jde vlastně o návrat k prastarému pracovnímu režimu Středomoří – jihoitalská „controra”, španělská „jornada partita” či arabská „kajlúla” drží stejný princip: za největšího vedra odpočívat a nejtěžší práci přesunout do chladnějších ranních nebo večerních hodin.
Změna zákona
Od června 2025 vstoupila v Japonsku v účinnost novela předpisů o bezpečnosti práce. Zaměstnavatelé mají nově zákonnou povinnost sledovat ukazatele WBGT (Wet Bulb Globe Temperature, v ISO 7243 označené jako „teplota mokrého a kulového teploměru”), zohledňující teplotu, vlhkost, sluneční záření a proudění vzduchu; vytvořit systém okamžitého hlášení příznaků přehřátí; zajistit plán první pomoci a určit odpovědné osoby; organizovat práci tak, aby se minimalizovalo riziko úpalu; a vyškolit zaměstnance pro rozeznávání příznaků přehřátí.
Pokud pracovník utrpí těžký úpal nebo musí být hospitalizován, zaměstnavatel musí případ okamžitě oznámit oblastnímu inspektorátu práce. Přesto statistiky ukazují, že počet pracovních úpalů dále roste, což potvrzuje, že samotná legislativa problém neřeší.
Dopady nejsou omezeny na stavebnictví, ale narůstají v logistice, maloobchodu, výrobě, dopravě a zemědělství. Situaci dále komplikuje stárnutí japonské populace, protože starší pracovníci jsou vůči vysokým teplotám podstatně citlivější. Oficiální statistiky zachycují navíc pouze nejtěžší případy. Skutečný počet pracovníků, jejichž výkonnost vedro významně omezuje, bude pravděpodobně násobně vyšší.
Jak reagují další asijské metropole?
Soul
Jižní Korea přijala od roku 2025 jedny z nejpřísnějších pracovních norem v Asii. Pokud pocitová teplota přesáhne 31 °C, musí zaměstnavatelé při dvouhodinové práci zajistit nejméně 20 minut odpočinku, a to bez ohledu na to, zda jde o venkovní či vnitřní pracoviště. Pravidla se týkají stavebnictví, výroby i logistiky. Soul současně rozšiřuje síť klimatizovaných odpočinkových center, buduje mlžící zařízení ve veřejném prostoru, instaluje stínící konstrukce na zastávkách MHD a vydává detailní mapy předpokládané tepelné zátěže ve městě.
Peking
Čína patří mezi země s nejvyššími ekonomickými ztrátami způsobenými vedrem. Ve velkých městech, jako je Peking, se běžně využívají povinné přestávky při vysokých hodnotách WBGT, finanční příplatky za práci ve vedru, přesuny směn na časné ranní hodiny, zákaz některých venkovních prací při extrémních teplotách podle místních předpisů a systémy varování před horkem prostřednictvím mobilních aplikací. Peking zároveň výrazně investuje do zvyšování podílu zelených ploch, ochlazování městských ulic, výsadby stromů, zadržování dešťové vody a světlých povrchů komunikací s nižší akumulací tepla.
Singapur
Singapur se dlouhodobě potýká s tropickým klimatem, proto zde vznikla řada řešení, která dnes inspirují další státy. Běžná jsou rozsáhlá zastínění pěších tras, klimatizované veřejné prostory, chytré monitorování tepelného stresu pracovníků, nositelné senzory sledující tepovou frekvenci a tělesnou teplotu a využívání digitálních systémů pro plánování práce podle předpovědi počasí.
Hongkong
Hongkong zavedl systém varování před vysokými hodnotami WBGT, který doporučuje zaměstnavatelům upravit délku práce i přestávek podle fyzické náročnosti jednotlivých profesí. Stále více stavebních firem zde využívá rozvrh směn podle počasí a chlazené odpočinkové kontejnery.
Poučení pro Evropu
Evropská debata se zatím většinou soustřeďuje na klimatizaci nebo ochranné pomůcky. Japonská zkušenost však ukazuje, že hlavní otázkou není pouze to, jak pracovníka ochladit, ale především jak změnit organizaci práce.
Ve světě se začíná prosazovat několik společných principů: plánování práce podle předpovědi počasí, přesouvání fyzicky náročné činnosti mimo nejteplejší část dne, větší využívání sezónních pracovních kalendářů, digitalizace sledování tepelného stresu a přizpůsobení logistických řetězců extrémním klimatickým podmínkám.
Nejen klimatizace
Ještě před pár lety bylo přehřátí zaměstnanců považováno především za problém bezpečnosti práce. Dnes se stává otázkou produktivity, konkurenceschopnosti i hospodářské politiky. Japonsko patří mezi první průmyslové země, které si uvědomily, že klimatická změna nebude znamenat pouze vyšší náklady na klimatizaci. Mění samotnou organizaci práce a přesouvá pozornost od osmihodinového pracovního dne k flexibilním směnám, sezónnímu plánování a řízení doby, po kterou jsou pracovníci vystaveni vysokým teplotám.
Právě v tom spočívá největší poučení z Japonska: budoucnost práce nebude určovat pouze digitalizace a umělá inteligence, ale stále více také klima. Země, které dokážou sladit pracovní režim s novými klimatickými podmínkami, mohou získat významnou výhodu – nejen z hlediska ochrany zdraví zaměstnanců, ale i dlouhodobé ekonomické výkonnosti.
A možná bychom se mohli inspirovat i doma. V posledních týdnech se na sociálních sítích objevují žerty, že nově zrekonstruované pražské náměstí Jiřího z Poděbrad je ideálním místem pro testování odolnosti vůči vedru – stínu je poskrovnu a rozpálená dlažba spolehlivě prověří každého kolemjdoucího, o psech nemluvě.
Protože se u nás podobné zkušenosti opakují, nastal nejspíše čas, aby vedle estetiky nastupovalo stejně důležité kritérium tepelné odolnosti veřejného prostoru. V době klimatických změn totiž nejde jen o to, jak města vypadají, ale také o to, zda se v nich dá v létě vůbec žít.
*
Foto: Unsplash.com / Margo Evardson
