Generál Jevgenij Nikiforov působí ze všech ruských frontových vojevůdců nejdéle na funkci velitele jedné z operačních skupin ruské armády bojujících proti Ukrajině. Operační skupinu “ZÁPAD”, zvanou za jeho velení “podivná”, převzal na pozdní podzim 2022, v době vrcholu tehdejší ukrajinské protiofenzívy. Putin ho tenkrát narychlo odvolal ze Sýrie, kde velel tamnímu ruskému kontingentu, a pověřil ho úkolem, definitivně zastavit ukrajinskou ofenzívu vedenou od Charkova směrem na Luhansk.
Generál Nikiforov povyšuje velitele brigády dobrovolníků BARS-Brjansk, záložního důstojníka Antošina, na majora. Leden 2025.
Nikiforov tento úkol splnil brilantně. A potom v letech 23 a 24 zformoval z nesourodých a podřadně vyzbrojených jednotek luhanských a doněckých rebelů, a z různých batalionů ruských dobrovolníků a kozáků, kteří tvořili většinu vojáků jeho operační skupiny “ZÁPAD”, pravidelné ruské pluky, brigády a divize, a začlenil je do klasické ruské armádní velitelské struktury – (směrem dolů) – operační skupina – armáda – sbor – divize a brigády, tvořené pluky.
Jakmile měl Nikiforov tento svůj válečný stroj secvičen, vyzbrojen, a zorganizován, začal s ním koncem roku 2024, pomalu a metodicky, s důrazem na získávání zkušeností svých nových jednotek, postupovat vpřed. Putin ho však na podzim roku 2025, po vážném onemocnění generála Lapina, velitele operační skupiny SEVER, pověřil jejím velení.
Lapinova skupina SEVER byla v době, kdy ji Nikiforov převzal, opět z velké části, hlavně v kurské a brjanské gubernii, tvořena z narychlo sehnaných batalionů, které dostaly v létě 2024 za úkol zastavit Syrského ofenzívu na Kursk, a potom vyhnat Ukrajince z Ruska. A tak Nikiforov, který ještě ke všemu musel operačním skupinám STŘED a VÝCHOD ihned ze skupiny SEVER vrátit elitní výsadkové pluky a brigády, a brigády námořní pěchoty, které společně se Severokorejci vypudili Ukrajince zpět z ruského území, letošní první půlrok pokračoval ve své oblíbené trpělivé metodice – nejprve jednotky zorganizovat, vyzbrojit, a secvičit, a teprve pak tvrdě udeřit. A ten čas udeřit, právě nastal.
Nikiforov nyní velí naprosto bezkonkurenční délce fronty. Ta se táhne od města Valujky na jihu Bělgorodské gubernie až do města Nové Jurkoviči na západě Brjanské gubernie, a to představuje více jak 1400 km nejkratší cestou autem po silnici mimo území v moci Ukrajinců. Délka Nikiforovy fronty tak připomíná spíše délku fronty hitlerovské skupiny armád, než sovětského frontu. A Nikiforov začal tento měsíc ukazovat, jak umí perfektně využívat výhody, kterou mu délka jeho fronty poskytuje. A to pro Ukrajince nevěští do budoucna nic dobrého.
Do této mapy, kterou jsem podrobně vysvětloval ve videu na TV Bureš tuto neděli, jsem domaloval žlutou kostrbatou linii fronty operační skupiny SEVER generála Nikiforova. Sami vidíte, že ruské operační skupiny DNĚPR, VÝCHOD, STŘED, JIH a ZÁPAD mají délku fronty stejně dlouhou jako skupina SEVER. Podle analýz ruských plánů Nikiforov hodlá udeřit na konci roku na Kyjev – červená šipka. Včera však udeřil překvapivě se značným předstihem, a před ruskou mobilizací, na opačném křídle. A to má hlubokou logiku, a je to přímá výzva novému ukrajinskému nejvyššímu veliteli generálovi Mychyjlovi Drapatyj, aby se ukázal.
Generál Nikiforov od letošního jara provádí čtyři samostatné útoky, a pravidelně je střídá. Útočí buď z brjanské gubernie ve směru červené šipky na mapě, a pomalu čistí přímou cestu po dálnici na Kyjev. Vždy postoupí o několik málo kilometrů, doslova o 2 nebo 3 km. Pak udeří směrem na velké ukrajinské město Sumy, (na mapě uprostřed jeho fronty, ikonka lokomotivy), a zase popojde o dva, tři kilometry. Pak udeří severně od Charkova směrem, aby ho ze severu obešel, a opět popojde o kilometr dva, a pak udeří od města Volčansk, které je jihovýchodně od Charkova, a zase popojde.
Nikiforov je stejně mazaný lišák jako byl generál von Manstein – perfektně manévruje svojí hlavní údernou silou podél fronty. Mezi jeho jednotlivými útoky je vždy pauza pár málo dnů, a to proto, že neustále přesouvá na dobu každého svého útoku na ten ze směrů, kudy útočí, vždy hlavní masu svých frontových dronů i mobilního dělostřelectva, a soustřeďuje na něm také nálety klouzavými bombami shazovanými ruským letectvem. Navíc pečlivě a metodicky neustále boří všechny mosty přes řeky, které musí Ukrajinci při přesunech svých posil do místa Nikiforova právě probíhajícího útoku překonávat. A také ničí v těchto oblastech důsledně všechny benzínové pumpy, a sklady, protože Ukrajinci mají silně poddimenzovanou armádní logistiku, hlavně od nástupu odvolaného ministra Fedorova, a tak značně ztížené zásobování.
Štábně mimořádně natvrdlí Ukrajinci se ani nepokoušejí bořit mosty na ruské straně, aby ztížili tyto Nikiforovy přesuny, a ničit benzínky, aby ztížili jeho zásobování. Obě strany, ač ruská značně méně, při přesunech mobilních rychlých jednotek dronů a pěchoty často tankují na civilních benzínkách.
Nikiforov drží aktivitu, a to ve vojenské řeči značí, že si může vybírat místa, kde udeří. Nikiforov má převahu v počtech, a tak Ukrajincům nezbývá, než držet své zálohy připravené, a vyslat je až na místo, kde Nikiforov právě útočí. Bohužel rychlosti, s jakou Nikiforov střídá své útoky, nestačí, a tak dorazí na místo Nikiforova útoku až, když je po všem. A protože jim štábní mozky stále ještě úplně nefungují, ihned se pouští do protiútoků, aby ztracená území, doslova pár kilometrů, vyrvali od Nikiforova zpět. A ten je má opět důkladně prohlédnuté, a využívá skutečnosti, že Rusové jsou už při jejich protiútocích zakopaní a ukrytí v bývalých ukrajinských bunkrech, které obsadili, i skutečnosti, že Ukrajinci na ně musí útočit, a pohybovat se tak otevřeným terénem, a přes řeky bez mostů, a pořádně jim při tom nechá pouštět žilou.
Ztráty ukrajinských operátorů frontových dronů při těchto Nikiforových operacích dosahují až 25% všech zlikvidovaných ukrajinských vojáků, viz naše pravidelné údaje z analýz o počtech vojenských pohřbů v Poltavě. Tento týden opět stejný poměr, a navíc 12% tento týden pohřbených bylo zmobilizováno v měsících březen a duben 2026! Pohřbení, kteří padli před rokem 2026, nejsou započítáni v těchto statistických výpočtech.
Včera byl nejvyšším velitele armád Ukrajiny jmenován místo generála Sysrského generál Mychajlo Drapatyj. A ruský generál Nikiforov mu včera asi náhodou v 15.30 uštědřil další z řady lekcí o válečném umění, kterými ho celý letošní rok trpělivě a metodicky častuje.
Generál Ihor Obolenskij (vlevo) velitel II. (elitního) sboru Ukrajiny, pod přímým velením generála Mychajla Drapatyje (vpravo) prováděli letos na jaře tzv. sebevražednou ofenzívu proti levému křídlu generála Nikiforova, kterou jsme popsali v analýze MAP 2599. Výsledek jejich útoků, byl přesně stejný, jak jsme popsali v dnešní analýze.
Nikiforov byl na jarní sebevražedné útoky Obolenského a Drapatyje připraven, a dal jim několik důrazných lekcí, jak se vede moderní válka, a ty skončili tím, že rozjaření Nikiforovi záložní kozáci lovili po lese demoralizované, hladové a vyčerpané elitní příslušníky pluku RUG, protože oba štábně mimořádně přihlouplí ukrajinští válečníci je nahnali do bojů bez náležité přípravy a palebné podpory. Nikiforovi kozáci nakonec rozprášené zbytky pluku RUG rozjařeně lovili po malém bezvýznamném lese, aby je chytili živé, a dostali za ně od Putina medaile.
Obolenskyj i Drapatyj provedli loni na úplném konci roku, i letos na jaře podobné útoky nejen v oblouku fronty “nad Kupjanskem”, ale vtrhli do samotného Kupjanska, a nahnali svá sebevražedná komanda i za řeku Oskol. Obolenskij se ještě 25. prosince veřejně chlubil, jak by tyto idiotské útoky (podle něj geniální a úspěšné útoky) bez Drapatyje nikdy nemohl uskutečnit. A přiznal, že generál Syrskyj jenom jejich plány schválil. Tedy, že je oba “výtečníci” dokonce i vymysleli.
Na této mapě mapě ze 7. července vidíte, jak dopadl prosincový sebevražedný vpád generálů Obolenského a Drapatyje do severozápadní části města Kupjansk, a na východ za řeku Oskol. Rusové v Kupjansku obnovili své pozice, a za řekou Oskol kompletně vyhladili všechny Obolenského vojáky, kteří se tam v prosinci natlačili, aby posílili tamní vyčerpané ukrajinské obránce. Obolenskyj i Drapatyj tento útok provedli, aby Zelenskyj mohl tvrdit, že Putin lhal, že město Kupjansk je osvobozeno. Trpěliví Rusové je vystříleli jako myslivci zajíce na honu, ale nejdřív jim zbourali přepravy, aby nemohli přes řeku zpátky.
Do této druhé mapy jsem domaloval tristní výsledek dalších jarních ofenzív generálů Obolenského a Drapatyje proti ruskému generálovi Nikiforovi. Na jaře se oba Ukrajinci pustili do útoku proti lesu (= žluté kolečko, podrobně popsáno v MAP 2599), a Nikiforov je nejen rozprášil, ale od té doby, za 11 týdnů je zahnal až na kostrbatou žlutou linii, a jen včera přitom obsadil prostor v červeném kolečku. Jakmile se zmocní žlutého pentagonu, celý oblouk fronty nad městem Kupjansk padne do ruských rukou. Jde o prostor o rozloze hodně přes 900 km2. Podle tempa Nikiforova postupu k tomu dojde za 11 týdnů, tedy před volbami v Rusku. Náhoda? Nikoli, Nikiforov si teď zkracuje svoje levé křídlo, aby se na podzim mohl soustředit na útok na Kyjev, a na ??? Více v pořadu u Hájka.
Kde až hodlá generál Nikiforov zakončit svoji právě zahájenou ofenzívu? A proč? Se dozvíte v dnešním pořadu u Petra Hájka, včetně strachu, který se najednou z Rusů začal šířit po celém Pentagonu. V pořadu budou opět mapy, fotky a pokud to technicky vyjde i dvě krátká extrémně důležitá videa. Pořad najdete dnes po 18. hodině zde.
*
Michael Svatoš, MaP-2663
Na snímku hořící oděský přístav pod palbou ruských dronů – fantazie umělé inteligence.
