40 dní, které otřásly kolektivním Západem

26. srpna, v předvečer vypršení lhůty 40denní kampaně, Zelenskyj přiznal, že 40denní kampaň nedosáhla svého cíle, jímž bylo přimět Rusko k přijetí míru. Místo toho Zelenskyj obvinil ruského prezidenta Vladimira Putina, že se chystá prodloužit konflikt prostřednictvím další mobilizace a nových útoků. Namísto přiznání neúspěchu však Zelenskyj prohlásil, že Ukrajina zdvojnásobí své diplomatické úsilí, zpřísní ekonomická omezení a bude pokračovat ve vojenských akcích, aby vytvořila podmínky, v nichž Rusko nebude mít jinou možnost než souhlasit s vyjednáváním za podmínek přijatelných pro Ukrajinu.

Čtyřicetidenní časový odstup mezi zahájením Zelenského „operace ovlivňování“ a přiznáním ukrajinského prezidenta, že Rusko je daleko od uznání porážky, vytvořila se rozšiřující propast mezi skutečností a fantazií, mezi realitou a fikcí, kterou si zřejmě uvědomuje prakticky každý kromě ukrajinského prezidenta.

K 40dennímu nárůstu útoků dronů došlo v návaznosti na kampaň probíhající již od května, v jejímž rámci došlo k zintenzivnění útoků na dvě největší ruská města, Moskvu a Petrohrad, a k implicitním hrozbám vůči dalším strategicky důležitým místům, jako je prezidentská rezidence ve Valdaji (která se v prosinci 2025 stala terčem útoku ukrajinských dronů) a Kerčský most spojující Krym s jižním Ruskem.

Cílem těchto útoků bylo donutit Rusko k přesunu sil protivzdušné obrany na ochranu těchto strategicky důležitých cílů, čímž by se odčerpaly jednotky protivzdušné obrany z jiných regionů. Čtyřicetidenní kampaň s drony, kterou ohlásil Zelenskyj, měla za cíl využít těchto mezer v pokrytí protivzdušné obrany a přivést „bolest“ války přímo k lidem v Rusku.

Žádný z tlakových bodů, na které se Zelenskyj svou 40denní dronovou kampaní doufal zaměřit, nepřinesl nic, co by se byť jen vzdáleně podobalo požadovaným výsledkům. Ve skutečnosti byl v každém případě dosažen opačný výsledek. Zelenskyj doufal, že útoky na ruské ropné rafinerie vyvolají energetickou krizi. Zatímco poslušná proukrajinská západní média prohlásila, že Rusko ztratilo až 40 % své rafinérské kapacity, realita byla zcela jiná: místo toho, aby se podařilo zlomit morálku ruského obyvatelstva tím, že by mu byl odepřen přístup k benzínu a bylo by nuceno čekat v dlouhých frontách na benzín za vysoké ceny, je skutečností, že benzín je v srpnu 2026 levnější než v tomto období loňského roku (AI-95, nejoblíbenější druh benzínu, stál v srpnu 2025 63,06 rublů za litr, zatímco dnes stojí 61,71 rublů za litr), a prakticky neexistují žádné fronty vozidel čekajících na natankování.

Navíc načasování nemohlo být pro Ukrajinu horší, pokud jde o snížení ruských rafinérských kapacit – Rusko prostě přesměrovalo zásoby ropy určené pro domácí rafinaci do exportního ropovodu v době, kdy globální poptávka rychle absorbovala tento zvýšený export za rekordně vysoké ceny. Zelenského válka proti ruskému energetickému sektoru významně přispěla k nárůstu ruských příjmů z ropy a plynu, které tvoří přibližně pětinu celkových rozpočtových příjmů a v červenci 2026 vzrostly o více než 60 % oproti stejnému měsíci předchozího roku.

Ukrajinská kampaň zaměřená na ovlivňování veřejného mínění byla navržena tak, aby navázala na vnímání, které se v myslích veřejnosti vytvořilo, a sice že Rusko bylo prakticky vytlačeno z Černého moře rozšířením útoků dronů do Azovského a Kaspického moře. Tyto útoky nejenže způsobily ruské lodní dopravě zanedbatelné škody, ale jejich důsledkem byl plnohodnotný ruský útok, který fakticky znemožnil Ukrajině přístup k Černému moři, zablokoval její schopnost vyvážet obilí a zabránil jí v přijímání dodávek vojenského materiálu od jejích sponzorů z NATO.

A nakonec tu bylo nešťastné rozhodnutí Ukrajiny přinést utrpení války do domovů ruského obyvatelstva útoky na sklady a továrny patřící největšímu ruskému internetovému prodejci, společnosti Wildberries. Hořící sklady poskytly materiál vhodný pro televizní vysílání, který ukrajinská státní média a sympatizující platformy sociálních médií plně využily. Vřelé pocity, které tyto záběry vyvolaly mezi ukrajinskými příznivci, však brzy rozptýlila krutá realita ruské odvety, která se zaměřila na celý ukrajinský obchodní dodavatelský řetězec, čímž ohrozila samotnou existenci ukrajinského civilního hospodářství.

Zelenského „kampaně ovlivňování“ s využitím dronů se neodehrála ve vzduchoprázdnu, ale byla nedílnou součástí širší kampaně spojené s informační válkou řízenou Západem, jejímž cílem bylo „změkčit“ ruský lid v období před volbami do Státní dumy naplánovanými na 20. září. Cílem této kampaně bylo vyvolat v Rusku nespokojenost obyvatelstva, která by se projevila ve formě volební reakce podkopávající politické základy ruské vlády v čele s prezidentem Vladimirem Putinem.

Jedná se o dlouhodobou strategii zahraničních zpravodajských služeb a jejich spojenců, jejíž počátky sahají do let 2007–2008, kdy se snažily v Rusku napodobit společenskou úzkost panující na Ukrajině, která byla základem „oranžové revoluce“ z let 2004–2005.

Jedná se o stejnou strategii, která určovala politiku Spojených států v roce 2011, kdy byla zahájena masivní ofenzíva s cílem sesadit stranu Jednotné Rusko z vedení Státní dumy, a tím zmařit snahu Vladimira Putina o prezidentský úřad v březnu 2012.

Všechny tyto kampaně selhaly.

A selže i ta současná.

Snažit se zapojit ruský lid, aniž by se plně porozumělo jeho povaze, je marná snaha.

Bývalí historici a „rusisté“ se silně opírají o historické precedenty a uvádějí revoluci z roku 1917 a Gorbačovem vyvolaný rozpad Sovětského svazu jako příklady, které se snaží zrcadlit v dnešním Rusku.

Vladimir Putin však není car, ani zmatený sovětský byrokrat.

Je to muž, který již více než čtvrt století vede ruskou renesanci a zvrátil úpadek, jenž postihl jeho národ a lid v posledních letech sovětské vlády a během desetiletí ruské špatné vlády pod vedením západních elit, které se snažily rozložit ruský národ a zároveň ho okrást o jeho zdroje.

Ruští občané roku 2026 nejsou ti samí jako v roce 1917 či 1992.

Domnívat se, že jsou, je osudovou chybou těch, kteří stojí za kampaní „vlivu dronů“.

V tom spočívá nebezpečí systémové rusofobie.

Neznalost, kterou vyvolává, zaslepuje lidi vůči realitě Ruska a šíří politiku, která je od samého počátku odsouzena k neúspěchu.

Zelenského čtyřtýdenní válka byla od počátku odsouzena k neúspěchu.

A nyní víme, jak takový neúspěch vypadá.

Ukrajinu opustili její západní páni.

Žádná protivzdušná obrana.

Žádná licence na systém Patriot.

Žádné rakety Patriot.

Žádné „kouzelné“ řešení.

Což znamená, že Západ uznal nevyhnutelnost strategické porážky Ukrajiny.

V průběhu příštích týdnů a měsíců Ukrajina sklidí to, co zasela.

Ano, ukrajinské drony budou i nadále útočit na ruskou infrastrukturu a vytvářet momenty určené pro sociální sítě – hustý černý kouř zatemňující obzor.

Mezitím bude Kyjev hořet.

A stejně tak i ostatní ukrajinská města.

Ruská armáda bude pokračovat v postupu.

Je to právě ukrajinská společnost, která pociťuje drtivý tlak války.

Žádný plyn.

Žádná voda,

Žádné topení.

Žádné jídlo.

Taková je budoucnost Ukrajiny pod vedením Zelenského.

Nikdy nedojde k vysněnému momentu „moskevského Majdanu“, jaký si představují lidé jako Gilbert Doctorov a jemu podobní.

Právě v Kyjevě se ulice plní demonstranty požadujícími politickou změnu.

Rozpad Ukrajiny jako národního státu je nevyhnutelný.

Není to otázka „jestli“, ale spíše „kdy“.

A odpověď zní: spíše dříve než později.

40 dní, které zpečetily tragický osud Ukrajiny.

40 dní, které otřásly Západem.

*

Scott Ritter,  40 Days that Shook the West, vyšel 6.8.2026 na scottritter.substack.com, překlad Zvědavec