Liberální demokracie si připravuje půdu, podobně jako tomu bylo v roce 2022. Všechny dohledové komise pro nenávist na sociálních sítích začaly dělat přesčas, nedivil bych se, kdyby Koudelkovci už přinesli vládě seznam webů k zablokování, zákon nezákon. Foltýni přivezli z Ukrajiny bojovnici Runu, která má na všech fotografiích dlouhé rukávy, i když je venku přes třicet stupňů. Asi má nějaké kérky, které je lepší nevidět. Dezoláti jsou na Banderu i hákenkrojc poměrně citliví. Věci jsou prostě v pohybu a brzy se něco stane.
A my měli návštěvu ukrajinských příbuzných, kteří už teda nejsou na Ukrajině, ale žijí v Polsku. Je to už dlouho, co jsme je naposled viděli a tak jsme byli zvědaví, kam se vyvinul jejich světonázor a jaké aktuální problémy řeší. Nakonec to bylo ale poměrně jednotvárné. Veškeré rozhovory se točily kolem dvou souvisejících témat.
Zaprvé jsme si vyslechli obrovské množství historek o verbířích i deportacích. To víte, když se na něco napíše zákon, už je to zpravidla dávno v běhu a zavedené. A tak jsme se dozvěděli, že v Polsku nabraly deportace směr Ukrajina slušnou razanci a funguje to víceméně tak, že když vás zastaví polská policie, jste už jednou nohou v ukrajinském vojenském antonu. Stačí přestupek a jedete. Vypadá to jen o něco málo kultivovaněji než když to dělají ukrajinští verbíři. A ti si vás hned na hranicích rovnou převezmou…
Videa, jak na Ukrajině tahají muže do aut, těch je jen zlomek. Většinu mužů sbalí a odvezou zcela bez publicity. Obrovskou většinu. Nijak se to teď na Ukrajině neliší od metod Amona Gotha, když čistil krakovské gheto.
První půlka historek byly verbířské akce a druhá půlka pak byly válečné reakce. Vyslechli jsme si, jak přivážejí zpátky lidi s ustřelenýma nohama, či rukama a ještě víc se vrací těch, kteří tam na frontě nepřišli o údy, ale přišli o rozum. Dronová válka prý ještě víc než na končetiny působí na mozek. Každopádně, smrt nebo devastující zranění je prý takřka stoprocentní jistota. Buď se vrátíte jako blázen, mrzák a nebo se nevrátíte vůbec. Ještě před rokem se prý objevovali gerojové pokrytí ctí a slávou, s rukama i nohama, kteří vyprávěli veselé historky o zabíjení Rusů, ale to už skončilo. Teď už o válce vyprávějí jen mrzáci a šílenci o ní křičí ze spaní.
Víte, moje ukrajinská rodina se nikdy nezajímala o politiku. Měli jiné starosti. Žili v přesvědčení, že když se nebudou starat o politiku, nebude se ona starat o ně. Volili se stejnou povrchností, s jakou se volí i u nás. O prezidentech věděli jen to, co se píše v titulcích. Překvapilo mě, že jsem měl větší přehled o ukrajinských reáliích než oni. Vlastně ani nevěděli, že nějaký Fedorov byl jejich ministr obrany. Nezajímali se o věci veřejné.
Ovšem, jak začala válka, začala se politika zajímat o ně a jak plynul čas, začala se o ně stát zajímat se stále větší vehemencí, která teď už sahá daleko za ukrajinské hranice. Na Ukrajině se už splnilo ono Platónovo varování, že nakonec nám budou vládnout ti nejhorší z nás. To je daň za nezájem o veřejné dění. Platí to už dva a půl tisíce let.
Když se o politiku nezajímáte, tak vám Foltýni nespílají do sviní, sousedi se na vás nedívají skrz prsty, nevyhánějí vás z kostela, nepřijdete o práci… Ale jednoho dne přijdou verbíři, nastříkají vám slzák do obličeje a když máte štěstí, jen vám na Donbasu ustřelí nohu. Když se nezajímáte o politku a volíte podle novinových titulků, jste dlouho v pohodě. Žijete normální život, požíváte příslušné vážnosti u sousedů, jste součástí sociálních vazeb a máte své postavení. Můžete dlouhá léta nevidět, jak vzývají válečné démony, můžete mít pocit, že se vás to netýká, protože Kyjev je daleko a Hospodin vysoko. Koneckonců, co jako prostý člověk vyřešíte, že? Jak se máte postavit oligarchům? Když mají na zlaté hajzly, mají i na to, aby vás semleli.
Dnes musím znovu zopakovat, že nic z toho, co obyčejnému Ukrajinci hrozilo za jeho nesouhlas s válečným štváčstvím, nebylo nic proti tomu, co se jim děje teď. Stejně tak žádnému Němci nehrozil za jeho nesouhlas s migrací ani zlomek z toho, co teď ve škole dělají muslimské děti jejich dětem. Žádné mediální sračkomety, žádný sousedský posměch, žádné vyhození z práce nebylo nic proti tomu, když do vás bodají noži a policie vás pak ještě zatkne. Žádná nakládačka za to, že nesouhlasíte s Velkou Ukrajinou a nesouhlasíte s Banderou, nebyla nic proti tomu, když vám teď padají na hlavu výbušné drony. Žádná sousedská ostrakizace nebyla nic proti tomu, když vás naloží jako dobytek a vezou vás na jatka.
Pamatujete, tak jsme se někdy v roce 2023 skládali na mladého ukrajinského kluka, aby měl na úplatky a dostal se z Ukrajiny? Ten tehdy vyprávěl, jak to v roce 2014 na Donbasu začalo, jak tam Banderovci pochytali nějaké místní ruskojazyčné Ukrajince, shromáždili je na náměstí, vysmívali se jim, kopali do nich a močili na ně. Ale ani tohle nebylo nic proti tomu, co jim Banderovci dělají teď.
Politika vás vždycky nakonec dožene a démoni mají neraději neutrály. Nejraději mají ty, kteří si nezařídili žádné vazby, koneckonců, kdo by chtěl být označen za rasistu, že? Kdo by chtěl být označen za kolaboranta? Kdo by stál o to, aby si před ním odplivávali na zem? Kdo by chtěl, aby mu nějaký Bilecký chcal na hlavu? Říká se, že nejhlubší peklo je vyhrazeno pro ty, kteří v časech krize nezaujmou žádné stanovisko, ale nemusíme chodit tak daleko. Čeká je peklo ještě tady na zemi.
Nejsnáze se totiž odchytávají ti, kteří si mysleli, že se jich to netýká. Ti totiž nejsou součástí žádného odboje. Nemají nikde schované zbraně, nemají spolubojovníky, které by si mohli zavolat na pomoc. Jsou to přece slušní lidé, kteří nechtějí mít nic společného s dezoláty, rasisty a kolaboranty. Žijí ve slušné čtvrti, obklopeni slušnými sousedy… kteří se pak budou nečinně dívat, jak je odvádějí verbíři a nebo jak do nich bodají chirurgové z dovozu. To je cena za nautralitu. To je cena za to, že vás sousedi mají pořád rádi a nedívají se na vás skrze prsty.
Ale budťe si jisti, že pokud budete mít mega štěstí a vrátíte se z války na vozíku, budou se na vás skrze prsty dívat tak jako tak. Jste mrzák. Překážíte. Ujídáte chlebíčka. A ještě horší je, když jste mrzák, který válku prohrál.
Zase jsem si jednou uvědomil, proč bojuju. Proč je lepší být teď vyobcován z kostela, proč je lepší, aby mi Ivanka Svobodová prohrabávala popelnice a sousedi mě s chutí udávali. Proč je lepší dostávat nakládačku od pouličních bojůvek. Proč je zapotřebí znovu vstát a zkoušet jiné cesty. Nic z toho, co se nám teď děje, není nic proti tomu, co se nám dít může. Není to nic proti tomu, když vás honí verbíři a vaše smrt či zmrzačení je v podstatě stoprocentní jistota.
Kdo bojuje, ten se něco naučí. Minimálně si vytříbí instinkty. Najde si druhy ve zbrani. Vytvoří si vazby, které něco vydrží, protože pravidelně procházejí zkouškami. Udělá si tajné ústupové cestičky do hor. Nabere zkušenosti. Pak se třeba i těm verbířům dokáže postavit a nebo jim alespoň uteče. Kdo je slušný člověk a dobrý soused, ten pohnojí pole na Donbasu (nebo na Suwalském koridoru, nebo u Talinnu, nebo u Varšavy) jako první.
A něco se stane… už brzy!
*
