Všimněte si, jak arogantně se chová Zelenskyj. Jeho drzost však není náhodná. Uvědomuje si, že má příležitost. Chaos uvnitř koalice západních podporovatelů ukrajinského projektu je takový, že se klidně může pokusit o vymámení nových podmínek pro pokračování své existence.
O tom hovořil v interview pro server Ukrajina.ru politolog a amerikanista, profesor Institutu médií Vysoké školy ekonomické Dmitrij Jevstafjev.
– Dmitriji Gennadijeviči, na Ukrajině právě probíhá další vlna korupčních skandálů, která ještě zdaleka nedosáhla svého vrcholu. Samozřejmě je třeba ji vnímat jako úder proti Zelenskému. Kdo na něho útočí a proč? Kam chtějí přivést Ukrajinu ti, kteří tuto vlnu vyvolali?
– Ukrajinský projekt je zajímavý tím, že v praxi potvrdil možnost existence relativně velkého státu, který je integrován do evropského systému, ale zároveň je zcela nesuverénní. Navíc, pokud se to podařilo na Ukrajině, proč by to nemohlo vyjít i v Německu? Je klidně možné převést rozsáhlý socioekonomický systém s geopolitickým potenciálem do režimu vnější správy. Ukrajina je v tomto smyslu pouhým testovacím polem pro nové technologie.
Zpočátku to bylo jednoduché. Ukrajina byla společným projektem Evropské unie a USA. Tento společný projekt však skončil slavnou větou Viktorie Nulandové („Fuck the EU“). Byl to logický konec společného podniku „Majdan na Ukrajině“, který byl vytvořen pouze za účelem vytlačení ruského vlivu z Ukrajiny. Poté, co bylo podepsáno Steinmeierovo memorandum, projekt ztratil smysl.
Další vývoj byl také jednoduchý. Ukrajina se stala americkým projektem s určitým britským vlivem. Všichni alespoň zhruba chápali, kde je ta pokladna, do níž je třeba vkládat prostředky, aby získali podíl na tomto projektu. Ale pak se to všechno zkomplikovalo, protože britský vliv se vyrovnal vlivu americkému. Stalo se to po neúspěchu protiútoku, který naplánovali Američané. Poté britský vliv zesílil. A následně se to všechno definitivně zamotalo.
Ukázalo se, že podíl na tomto projektu má i Brusel. Jak by se to mohlo obejít bez Ursuly von der Leyenové? Kdo by konsolidoval evropské zdroje, aby udržel pod kontrolou kyjevský režim, který se již tehdy blížil hranici faktické nelegitimity a brzy překročil hranici formální nelegitimity? Potom se objevil Trump, všechno se zamotalo ještě víc, protože to byl právě on, kdo začal zpochybňovat dominantní vliv Britů a Evropské unie.
Navíc se ještě objevil Macron a sdělil světu: „Já jsem ten, kdo má moc. Jsem vůdce koalice ochotných. Ano, mám jen málo prostředků, ale mám vůli. Chci být tím, kdo má v projektu Ukrajina hlavní slovo.“ Na což mu odpověděli: „A kdo vlastně jsi? Kdo tě sem vyslal? Kolik máš divizí? Jednu a půl? Vypadni.“
Tato poslední epizoda je obzvlášť zajímavá.
Ze zdrojů uvnitř Evropské unie unikla informace, že Fjodorov není jen americkým výtvorem, ale přímo výtvorem Trumpova týmu, jehož prostřednictvím se připravovala určitá politická rozhodnutí ohledně Ukrajiny. Zelenskyj navíc odvolal Fjodorova z funkce ministra obrany právě proto, že byl příliš propojený s USA a díky tomu získal příliš velký vliv. Současně vyšlo najevo, že s Fjodorovem také spolupracují německé obchodní, vojenské a politické kruhy. Domnívám se však, že tato informace není zcela přesná. Dovolím si nabídnout jinou interpretaci této německé „stopy“.
Myslím, že nejde o německé síly. Německé zájmové skupiny nemají potenciál hrát globální roli ani v kontextu Ukrajiny. Spíše se jedná o ty euroatlantisty, kteří se domnívají, že lídrem Evropy, mašírující na východ v hlavním směru expanze, by mělo být právě Německo. Tyto kruhy jsou velmi vlivné. Je pravda, že v posledních letech ustoupily o několik kroků z předních pozic, když byly zatlačeny globalistickým clintonismem. Jsou to však vlivní lidé, spojení se starými americkými a britskými penězi.
Zkrátka objevil se nový hráč. A sami teď vidíte, jak se stává řízení ukrajinského projektu zcela chaotickým.
– Co znamená tato situace pro Rusko?
– Jsou zde dvě nuance, na něž bych vás rád upozornil. Pro nás jsou mimořádně důležité.
Za prvé. Všimněte si, že tito soupeřící podporovatelé nevznášejí žádné politické ideje. Snaží se získat svůj hlavní podíl na ukrajinském projektu, jenž se nachází v závěrečné fázi svého vývoje započatého druhým Majdanem. V ideologických přístupech neexistují mezi nimi žádné rozdíly. Všichni chtějí pokračování války proti Rusku. Otázkou je, v jaké formě (hybridní nebo ve formě přímého střetu) a jakým tempem (zda si dát pauzu před novým kolem). Hlavní rozdíl spočívá v penězích. Přičemž nejde jen o peníze, ale o korupci.
Teprve nyní začínáme chápat rozsah ukrajinské korupční spirály, do níž jsou vtaženy všechny země euroatlantického prostoru, stejně jako některé země Blízkého východu a jihovýchodní Asie. Již nyní se jeví jako globálně významná a globálně destabilizující. Proto se zahraniční kurátoři tak upínají k ukrajinskému projektu. Je to jako s jízdním kolem: zastavíš se – spadneš. Pokud spadneš, bude vidět rozsah katastrofy.
Nemohu říci, že by kvůli Ukrajině mohlo dojít ke globální finanční krizi, ale k výraznému otřesu může dojít především v evropské ekonomice. Stačí se podívat na nitky kompromitujících důkazů v kauze Iriny Mudrové a „Sens Banky“. Mindičův případ kyjevské provozovatele ukrajinské korupční spirály vůbec nevystrašil – ani je nepřiměl k tomu, aby svou chamtivost alespoň částečně omezili.
Z toho vyplývá druhý méně zřejmý poznatek.
Při takovém chaosu ve vnějším řízení není důležitá jen pokladna, přes niž se perou peníze, ale i trezor s kompromitujícími materiály. Pokladna je částečně umístěna v Kyjevě, částečně ve východní Evropě a částečně i v zemích Blízkého východu. Trezor však stojí výhradně v Kyjevě. V něm leží kompromitující materiály na přední politiky, podnikatele, hráče na finančním trhu a emitenty nejrůznějších náhražek, jako jsou „bronzové dluhopisy“. Ano, jsou to bezcenné papíry, ale přesto se s nimi obchoduje. A lidé, kteří mají na starosti pokladnu i trezor, tak získávají na krátkou dobu velký prostor pro samostatné jednání. Mohou vydírat ty kruhy, do nichž by je dříve nepustili ani do míst určených pro lokaje.
Všimněte si, jak arogantně se Zelenskyj chová. Jeho drzost není náhodná. Uvědomuje si, že má příležitost. Chaos uvnitř této koalice podporovatelů je takový, že se může pokusit vyjednat si s kurátory nové podmínky pro své další působení. Třeba jako formální představitel projektu „Ukrajina“.
– Podaří se mu z toho něco vytěžit?
– Nejsem si jistý. Soudě podle řady publikací v západních médiích Evropané se pomalu připravují na to, aby začali uvažovat o jeho nahrazení. To je odvrácená strana modelu odsuverénizace, který byl ukrajinské elitě nabídnut výměnou za zrušení všech omezení jejich tzv. „ekonomické“ činnosti. To jsou ty politické náklady, které bude muset někdo zaplatit.
Kdo zaplatí za chaos, který nevyhnutelně nastane po banketu koalice podporovatelů? To je hlavní otázka. My, Rusko, to rozhodně dělat nebudeme. Ale ten, kdo za to zaplatí, se rozhodně nestane lídrem Evropy. A už vůbec ne euroatlantického světa.
*
Dmitrij Jevstafjev (na snímku), 07:00 26. 8. 2026 UKRAJINA.ru
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Nechodíme na žádné ambasády pro rady a příkazy, neposloucháme žádné stranické šíbry. Máme svoji hlavu. Chceme obnovit demokracii v naší zemi. Nechceme, aby naše vlast byla vysávanou kolonií. Bojujeme za svobodu projevu i za svobodu po projevu. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí a nejraději by je před vám zatajili. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika
2300 736 297 / 2010
*
