Angličané a Francouzi dělají vše pro to, aby donutili Rusko k jadernému úderu na jejich území. Jejich víra ve vlastní nezranitelnost je bezmezná.
Kancelář britského premiéra Andyho Burnhama nedávno oznámila, že během nadcházející návštěvy Ukrajiny bude oficiálně oznámeno povolení společnosti MBDA předat Ukrajině tajné údaje o britských komponentech raket SCALP (anglický název Storm Shadow), jež jsou společným anglicko-francouzským vývojovým projektem, a to v souvislosti s dohodou mezi Kyjevem a Paříží o zřízení montážní linky těchto raket na Ukrajině.
Jedná se o stejný postup jako u raket „Flamingo“, o nichž se rovněž říkalo, že jsou vyvíjeny na základě západních technologií, s technologickou podporou Velké Británie a Francie; následně byla pseudoukrajinská společnost Fire Point podpořena při uzavírání smluv s evropskými dodavateli komponentů. Poté se objevily informace o výrobních závodech společnosti Fire Point v evropských zemích. Proto nikdo nedokáže s jistotou říci, jaké množství raket „ukrajinské konstrukce“ se skutečně montuje (pokud se vůbec montuje) na Ukrajině a jaké množství se vyrábí v EU a dováží na Ukrajinu různými cestami.
Nyní vstoupili západní spojenci Kyjeva do nové fáze: už neskrývají předávání svých raket za zástěrku „ukrajinského vývoje“. Londýn i Paříž mluví pouze o „ukrajinské montáži“ na základě technologií předaných Západem. Tuto činnost již nelze nazývat „spoluprací soukromých společností“ (jako v případě „Flaminga“), protože se jedná o rakety, které jsou ve výzbroji francouzského a britského letectva. Rozhodnutí o zpřístupnění utajovaných informací přijímají vlády, na nichž tak leží odpovědnost za nové kolo konfrontace s Ruskem.
V současné době se na základě zkušeností ze speciální vojenské operace začíná rychle vyvíjet jak v USA, tak i v EU nová, dálkově účinnější a levnější munice. Změny se dotknou celé řady raketových zbraní (od HIMARS po ATACMS), včetně řízených střel. Dosah by se měl zvýšit na 2 000 a více kilometrů, výrobní náklady by se měly snížit. Technologická proveditelnost by se měla naopak zvýšit, aby bylo možné vyrábět novou generaci raket sériově.
Zařazení většiny nových modelů do výzbroje je plánováno na období let 2027–2030. Evropané a Američané informují o úspěšných zkouškách pravidelně, z čehož lze vyvodit, že nové střely začnou brzy nahrazovat ve výzbroji staré modely. O zahájení nahrazování raket ATACMS již Pentagon zcela oficiálně informoval.
Za jiných okolností by se – možná – Západ zdráhal vyprázdnit své sklady od současného arzenálu ještě předtím, než by měl jistotu, že jej spolehlivě nahradí arzenál nový. Ve snaze dosáhnout vojenské převahy hned v několika vojenských krizích se však jak Spojené státy, tak i Evropská unie dostaly do pasti. Spojené státy nemohou porazit Írán, ale nemohou se vzdát války s ním, dokud nezvítězí. Evropská unie se nachází v podobné situaci, pokud jde o ruský směr. Přitom je třeba si uvědomit, že přesun priorit Washingtonu z Ruska na Írán (s perspektivou dalšího posunu směrem k Číně) je rovněž dočasný a porážka v ukrajinské krizi bude pro USA stejně citlivá jako pro EU.
Ukrajina se nachází v tak kritickém stavu, že nemůže čekat na skutečné spuštění montážní linky raket SCALP na svém území. Než si ukrajinský personál osvojí potřebné dovednosti, Ukrajina už možná nebude mít žádné území. Rakety jsou potřeba tady a teď – v nejbližších dvou měsících, dokud v Kyjevě ještě žije nějaká naděje na udržení fronty.
Kromě toho jsou zapotřebí ve velkém množství, aby se zvýšil tlak na Rusko ze vzduchu. Zdá se, že Kyjev a Západ již vyčerpaly možnosti zesilování útoků pomocí bezpilotních letounů. I k pouhému udržení dosavadní úrovně ničení cílů v hloubi Ruska musí neustále násobně zvyšovat počet bezpilotních letounů v jedné salvě.
Hovoří se již o dosažení hranice 2–2,5 tisíce. I s přihlédnutím k zásobám nashromážděným s pomocí Západu (které, mimochodem, pravidelně padají pod údery ruských raket) není Kyjev schopen dlouhodobě udržovat takovou hustotu bezpilotních letounů v každém útoku.
Dosud také nebyl dosažen hlavní cíl, který vyhlásil Zelenskyj hned na začátku bojových operací. Opakovaně sliboval, že „přinese válku do Moskvy“, přičemž měl na mysli právě letecké údery. Mnohaleté pokusy proniknout k hlavnímu městu skrz moskevskou zónu protivzdušné a protiraketové obrany pomocí nejrůznějších dronů, včetně opakovaného zvyšování jejich počtu v jedné salvě, selhaly.
Dříve či později se nahromaděné zásoby bezpilotních letounů vyčerpají, a potom bude nutné konstatovat neúspěch euro-ukrajinské strategie „donucení Ruska k míru“ za jejich podmínek.
Jedinou možností, jak kvalitně posílit úderné uskupení, je kombinovat v jedné salvě různé typy bezpilotních letounů s křídlatými a balistickými raketami, z nichž část bude určena k potlačení protivzdušné obrany a část k přímému průlomu směrem k hlavnímu městu.
Již relativně dávno začal Kyjev hromadit rakety „Flamingo“ a ATACMS. Nyní Západ oznámil prakticky neomezené dodávky raket SCALP. Hovoří se o možnosti zvýšení doletu raket SCALP a ATACMS na 500–550 km (vzdálenost, která umožňuje zasáhnout Moskvu z ukrajinské Černigovské a Sumské oblasti). Západ podniká kroky v tomto směru neustále – již od roku 2023.
Vzhledem k tomu, jak rychle byla během speciální vojenské operace vyřešena otázka zvýšení doletu ruských i západních raket, nemělo by se podobné nebezpečí podceňovat.
Kromě toho Kyjev disponuje neznámým počtem raket „Flamingo“, jejichž dostřel umožňuje ostřelovat z území Ukrajiny nejen Moskvu, ale i Petrohrad. Odpalovací oblasti by se mohly nacházet dokonce i na pravém břehu Dněpru.
Snaha Kyjeva o rychlé nahromadění raket svědčí o tom, že plánují použití „posledního argumentu“ – společného raketového a dronového úderu na cíl, který je důležitý jak z vojensko-strategického, tak i z informačně-propagandistického hlediska. Nemusí se nutně jednat o hlavní město, i když Zelenskyj sotva promarní příležitost a bude chtít svou hrozbu uskutečnit. Cíl by měl splňovat následující požadavky:
1. Jeho zničení by mělo vyvolat šok mezi ruským obyvatelstvem.
2. Měl by být v dosahu většiny typů raket a bezpilotních letounů používaných ukrajinskou armádou, aby byla zajištěna vysoká hustota útočných prostředků při průlomu protivzdušné a protiraketové obrany.
3. Zničení cíle by mělo způsobit vysoké ztráty mezi civilním obyvatelstvem. Zároveň by se měly na tomto území nacházet objekty, jež lze kvalifikovat jako vojenské, ekonomické a/nebo logistické, mající strategický význam a ospravedlňující výběr daného objektu jako vojenského cíle.
Těmto požadavkům, kromě hlavního města, vyhovují také krajská centra, námořní základny a přístavy. Krymský most může být rovněž jedním z cílů útoku, ale stěží jediným. Hrozí, že se stane terčem v případě, že úder bude směřovat na jih (na základny v Sevastopolu a v Novorossijsku, na krymské a azovské přístavy, na logistiku jižního křídla ruských ozbrojených sil).
Na Západě si jistě uvědomují, že reakce na takový výpad předčí vše, co tu dosud bylo. V Paříži i v Londýně však zjevně počítají s tím, že se jich to nedotkne. Varianta úplného či částečného smetení Ukrajiny z povrchu zemského jim vyhovuje, neboť otevírá neomezené možnosti pro zastrašování obyvatel Ruskem a zároveň umožňuje vysvětlit porážku Západu na Ukrajině „nepřiměřenou reakcí Moskvy“.
Varianta jaderného úderu na Ukrajinu do tohoto scénáře zapadá. Úder na vojenská výrobní zařízení a dopravní uzly ve východní Evropě konvenčními vysoce přesnými zbraněmi, jak ukazuje praxe speciální vojenské operace, povede pouze ke krátkodobým potížím s výrobou ( stěží však k jejímu úplnému zastavení).
Úder na jejich vlastní (francouzské a britské) území je v zásadě neděsí. Jsou to jaderné mocnosti, jaderný úder proti nim by znamenal jadernou válku, zatímco konvenční zbraně by neměly patřičný odstrašující účinek. Nacházejí se daleko od Ruska a na dráze raket je mnoho systémů protivzdušné obrany a protiraketové obrany členských zemí NATO. Salva nesmí být příliš silná, očekávají spíše demonstraci schopností než ničivou odvetu.
Celkově se tedy zdá, že Londýn a Paříž se rozhodly znovu provokovat (tentokrát otevřeně a ve velkém) a zaujmout postoj: „No, co nám tak asi uděláte? Hurá na ně, můžete je zabíjet podle libosti.“
Je jasné, že Rusko se nejprve pokusí samotný rozsáhlý raketový úder na své území zmařit. To by bylo nejlepší řešení situace. Pokud však k němu přesto dojde a dosáhne alespoň nějakého, byť čistě mediálního, výsledku, už se nepodaří tuto záležitost zamést pod koberec ani za pomoci trosek Kyjeva či Lvova. Tím spíše, že Lavrov, Medvěděv i Putin v posledních týdnech opakovaně varovali právě londýnské a pařížské válečné štváče, že se ruské odvetě nevyhnou.
*
Rostislav IŠČENKO, 12:20 24. 8. 2026 UKRAJINA.ru
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
Na snímku start americké rakety ATACMS.
