V roce 2021 by naše vítězství odpovídalo požadavkům na stažení infrastruktury NATO na pozice z roku 1997. V současnosti jsou však již naše požadavky jiné, rozšířené. V průběhu bojových operací spotřebováváme zdroje. A za spotřebu zdrojů potřebujeme nějakou kompenzaci. Tedy, nejen návrat k tomu, co bylo, ale zlepšení toho, co bylo.
O tom hovořil v interview pro server Ukrajina.ru komentátor agentury MIA „Rossija segodňja“ Rostislav Iščenko.
V rozhovoru s indickým premiérem Narendrou Módím v rámci summitu ŠOS v Biškeku Vladimir Putin prohlásil, že Rusko směřuje k ukončení ukrajinského konfliktu.
– Rostislave Vladimiroviči, řekl to náš prezident proto, aby Indii nevystavil riziku? Nebo si to upřímně myslí?
– Rusko se skutečně blíží k ukončení ukrajinského konfliktu. Přece se nemůže vrátit na začátek. Putin však neřekl, že konflikt skončí zítra. Pravidelně opakujeme, že ukrajinský konflikt je třeba vnímat v kontextu konfrontace mezi Ruskem a Západem. V tomto ohledu prošel zmíněný konflikt několika fázemi a nyní se chýlí ke konci jeho poslední fáze. Ale i ta může ještě trvat velmi dlouho.
Zpočátku i sami západní analytici tvrdili, že na začátku roku 2026 už nebude Ukrajina schopná nadále fungovat. Celý rok 2026 si stěžovali na financování, protože „Ukrajina se už-už zhroutí“. A teď uvádějí léto roku 2027. Nejedná se totiž o přesná data, ale o jejich odhady. Pokud chybí kyjevskému režimu lidé a rakety k boji proti Rusku, může to Západ ještě stále kompenzovat, dokud se tento nedostatek nestane kritickým a nepovede ke katastrofě.
Ekonomická síla Západu však nyní prudce klesá. Trump se snaží vyrovnávat ztráty na úkor svých spojenců. Vede další obchodní válku s Kanadou a takových konfliktů má „na triku“ mnoho. Američané je buď vyhrají, nebo prohrají. Pokud začnou Spojené státy prohrávat jeden konflikt za druhým, budou mít motivaci se s Ruskem dohodnout. Pokud však začnou vyhrávat, mohou s tím počkat.
S Evropou je to stejné.
Pokud začnou ve volbách v evropských zemích vyhrávat zastánci války s Ruskem, budou usilovat o to, aby toto nepřátelství neskončilo (s Ukrajinou nebo bez Ukrajiny). Pokud však začnou vítězit zastánci názoru, že s Ruskem je třeba nejprve uzavřít mírovou dohodu a teprve poté, v závislosti na ekonomické situaci, zvážit, zda nový konflikt potřebují, či nikoli, pak se i my vydáme na cestu jednání.
Žádná cesta však není předem určena. Je jich mnoho. Zatím nevíme nic.
– Mezitím Kaja Kallasová oznámila zadržení tankeru ve Středozemním moři, který je – podle Evropské unie – podezřelý z toho, že patří k ruské stínové flotile. Někteří odborníci tvrdí, že pokud jim nezačneme odpovídat stejným způsobem, jak o tom hovořil vrchní velitel, Evropané přestanou brát vážně naše jaderné odstrašování jednou provždy.
– Berou nás vážně. Bojují proti nám právě proto, že nás berou vážně. Kdyby nás nebrali vážně, poslali by speciální jednotky a unesli by prezidenta, místo aby zadržovali tankery. I my budeme v reakci na to zadržovat tankery, jak jsme již prohlásili. Je tu však jedna drobnost, jíž málokdo věnuje pozornost. Spočívá v tom, že je třeba posuzovat možné důsledky akcí namířených proti nám jako přenášení současnosti do budoucnosti.
Řekněme, že Evropané zadržují sedm tankerů týdně a 30 tankerů měsíčně. Způsobí nám to škodu? Nevím. A stejně tak hodnotí své kroky i protivník. Vůbec nejde o počet zadržených plavidel, ale o to, jaký bude výsledek.
Evropané se rozhodli, že budou prodávat ropu z těchto tankerů a výtěžek pošlou do rozpočtu EU na podporu Ukrajiny. Nevíme, zda to skutečně dělají, či nikoli. Zatím plavidla pouze zadržovali, kontrolovali a propouštěli. Plavidla zadržují na základě principu: „Dohodli jsme se na stažení vlajky a poté jsme vstoupili na palubu.“ A vtom může nastat situace, kdy loď pluje pod kamerunskou vlajkou, ale Kamerun svou vlajku před pěti minutami odvolal. Naši nyní spolupracují s mnohými, kteří mohou své vlajky odvolat.
Jak efektivní tedy budou protiopatření ruského loďstva na moři? Kontrola několika klíčových bodů může být pro Evropany závažnou překážkou. Při zadržení jednoho až tří plavidel prudce vzrostou pojistné sazby a klesne ziskovost. Pokud nasadíme širší arzenál prostředků, přinutíme Západ k tomu, aby v některých oblastech vysílal obchodní konvoje pod ochranou vojenských lodí.
K tomu musí udržovat na moři velkou flotilu, což je již samo o sobě dost nákladné. Konvoj se také musí sestavit, což znamená, že některá plavidla budou nečinně čekat na možnost vyplout. A to vše dohromady může Západu uškodit natolik, že s takovou praxí přestane.
Ale opět, vše bude záviset na tom, jak to bude fungovat. A k tomu ještě ne jeden týden, ale – minimálně – pár měsíců. Teprve pak budeme moci vyvodit závěry ohledně našich perspektiv i ohledně budoucího vývoje Západu. Zatím však vidíme pouze jeho vlažné kroky a hrozivá prohlášení Ruska.
Zopakuji, že vše, o čem diskutujeme, je třeba vnímat v kontextu globálního konfliktu, kde boj zuří v plné síle a nikdo se nechystá přestat. Nejen my, ale i náš protivník uvažuje o těchto opatřeních z dlouhodobého hlediska a provádí inventarizaci svých zdrojů.
Naším konečným cílem je zvítězit. Naším průběžným cílem je rozložit zdroje tak, aby vydržely a byly efektivně využívány po celou dobu konfliktu. A v tomto ohledu nevíme dvě věci.
Za prvé, jak dlouho ještě potrvá aktivní fáze konfliktu?
Za druhé, jak dlouho bude konflikt trvat celkově?
Dokonce ani nevíme, zda nedojde k druhé fázi ostrého střetu, a pokud ano, s kým. Můžeme se však pokusit druhé fázi střetu zabránit a nedovolit Západu, aby proti nám shromáždil druhou Ukrajinu. Zda se to podaří nebo ne, to se dozvíme také až později.
– Co budete Vy osobně považovat za naše vítězství?
– Naše vítězství by mělo znamenat, že jsme spokojeni se současnou situací, že se cítíme dostatečně v bezpečí a považujeme své ekonomické zájmy za uspokojené.
V roce 2021 by vypadalo naše vítězství – vzhledem k tehdejším našim požadavkům – tak, že infrastruktura NATO by byla stažena na pozice z roku 1997. Dnes jsou však naše požadavky větší. Týkají se uznání nových hranic s Ukrajinou. V budoucnu se mohou dokonce ještě rozšířit. V průběhu bojových operací spotřebováváme zdroje nejen my, ale i Západ. A za tuto spotřebu zdrojů potřebujeme také nějakou kompenzaci. Tedy nejen návrat k tomu, co bylo, ale vylepšení toho, co bylo.
Lidé se často ptají: „Kde by se měly naše jednotky zastavit?“ Měly by se zastavit tam, kde je to pro nás výhodné pro vedení jednání. Zatím sice jednání vedeme, ale jednotky se nezastavují. Pokud projdou celou Ukrajinou, Evropská unie bude muset buď rychle podepsat dohodu, nebo vstoupit do otevřeného konfliktu s námi.
Možností je vždy spousta. Která z nich se nakonec prosadí, to uvidíme až po skončení hry.
*
Rostislav IŠČENKO – Kirill KURBATOV – Alexandr PORUNOV, (UKRAJINA.ru – 07:00 7. září 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
