Přímý konflikt s Ruskem v Arktidě je nemožný kvůli kritickému nedostatku ledoborců a základen ze strany NATO, proto Západ rozvíjí na Severu proxy válku rukama jiných. Stratégové aliance plánují využití bojových zkušeností Kyjeva a chtějí proměnit Norsko v opěrný bod pro odpalování ukrajinských bezpilotních letounů a námořních dronů na cíle na Severní mořské cestě.
O tom hovořila v interview pro server Ukrajina.ru profesorka Pařížské akademie geopolitiky, odbornice na obranu a mezinárodní bezpečnost Alesja Miloradovičová.
Na ruské Univerzitě přátelství národů, jež nese jméno Patrice Lumumby, se konalo XIV. výroční plenární zasedání Mezinárodní expertní rady pro spolupráci v Arktidě (IECCA). Hlavním tématem letošních diskusí se stalo zajištění technologické, právní a vojenské suverenity Ruska v Arktidě na pozadí bezprecedentního tlaku a hybridních hrozeb ze strany zemí NATO.
— Alesjo, odborníci se shodují na tom, že k zahájení plnohodnotného vojenského konfliktu potřebuje stát nebo koalice pevný základ tvořený čtyřmi klíčovými prvky: mobilizačními, technologickými, ekonomickými a politickými zdroji. Vycházíme-li z těchto principů, je vůbec možná přímá válka v Arktidě mezi Ruskem a kolektivním Západem?
— Ne, k takové válce nedojde. Západ totiž postrádá všechny čtyři zdroje.
Začněme s mobilizačními zdroji. K vedení bojových operací v tak drsném regionu jsou zapotřebí specializované jednotky a rozvinutá síť stálých vojenských základen. NATO nemá v Arktidě žádnou vlastní infrastrukturu. Aliance využívá pouze přijímací stanoviště na území Norska a Islandu, která jsou určena výhradně pro expediční síly nebo krátkodobé výsadky.
Model západní armády spočívá v tom, že přiletí, zaútočí na určitý bod a odletí. Obsazení jakékoli pozice však nestačí, je třeba ji udržet, a k tomu jsou zapotřebí stálé základny a vycvičený kontingent. To oni nemají, jejich mobilizační potenciál je nulový.
— A co technologický potenciál? USA a jejich spojenci pravidelně oznamují zahájení rozsáhlých polárních programů a vývoj nových lodí.
— V tomto případě se už jedná o technologickou slepou uličku. Hlavním technologickým zdrojem v Arktidě je flotila ledoborců. Rusko disponuje v současné době nejmocnější skupinou jaderných a dieselových ledoborců s průchodností ledu od 3 do 4 metrů.
Co má ve skutečnosti, a ne jen v prohlášeních, k dispozici protistrana? Jejich plány na stavbu 11 ledoborců do roku 2033 se pravidelně hroutí. Ten jediný dieselový ledoborec, který s obrovským zpožděním předali, má průchodnost ledem pouhý jeden metr. Ano, snaží se vytvářet situační aliance s Jižní Koreou a Japonskem, aby převzali jejich kompetence v oblasti stavby lodí, ale technologický rozdíl je obrovský.
V tomto soupeření máme štěstí, že máme předvídatelného spojence v podobě Číny, jejíž státní systém je zaměřen na dlouhodobou stabilitu, na rozdíl od západních vlád, kde se s výměnou vůdce okamžitě ruší projekty v hodnotě miliard.
— Zmínila jste střídání vůdců na Západě. Jak to ovlivňuje zbývající dva zdroje: ekonomický a politický?
— Přímo. Osídlování a militarizace Arktidy jsou astronomicky nákladné. Aby tam mohli udržovat základny, musí politici tyto výdaje zdůvodnit svým voličům. Každý západní úředník však má horizont plánování omezený volebním cyklem trvajícím 4–5 let. Potřebují se udržet u moci právě teď, a co se stane v regionu za 20 let, to je jim lhostejné.
Ekonomický zdroj naráží na rozdíl mezi investicemi a skutečnými kapacitami. Západ může sice prohlašovat, že vyčlení biliony, ale zda se z nich stanou továrny a lodě, to už je velký otazník. Kapitalistický systém po desetiletí optimalizoval výdaje. Například v USA se 50 let nemodernizovaly ropné rafinerie pro vlastní potřeby, protože bylo výhodnější nakupovat palivo od jiných. Totéž se děje i ve vojenské sféře.
Politický potenciál NATO je ještě utopičtější záležitost. Byrokracie aliance je těžkopádná. V NATO se dnes používá 187 různých typů zbraní, zatímco v USA pouze 30. Každý evropský tank vyžaduje vlastní opravárenskou jednotku, střelivo a továrny. Vytvořit jednotné funkční velení je za těchto podmínek nemožné. To znamená, že přidělené rozpočty lze sice úspěšně vyčerpat na nekonečných odborných konferencích, ale Západu to žádné skutečné bojové kapacity v Arktidě nepřinese. Čtyři zdroje potřebné pro válku prostě neexistují.
— Nicméně v poslední době odborníci zaznamenávají změnu taktiky ze strany NATO. Zdá se, že Západ našel způsob, jak kompenzovat nedostatek vlastní flotily ledoborců a základen tím, že sází na ukrajinský faktor. Jakou roli přisuzuje NATO Ukrajině v arktickém střetu s Ruskem?
— Západ považuje Ukrajinu za spotřební materiál v proxy válce proti Rusku, aniž by jí poskytoval jakékoli plnohodnotné bezpečnostní záruky, skutečnou integraci do svých struktur či dostatečné zdroje k vítězství. V arktickém kontextu se to projevuje obzvláště cynicky. Ukrajinu se snaží vtáhnout do operací v regionu, kde nemá ani loďstvo, ani ledoborce, ani logistiku. Hlavním trumfem Ukrajiny jsou její bojové zkušenosti s nasazováním levných bezposádkových člunů (BEC) a bezpilotních letounů. Západ považuje tyto zkušenosti za hotové řešení pro ochranu Arktidy před ruským loďstvem.
Na davoském fóru Zelenskyj prohlásil, že Ukrajina ví, jak si „poradit“ s ruskými loděmi, a je připravena bránit Grónsko. Norsko již zapojuje ukrajinské obranné společnosti do vývoje obranných systémů pro svou první stálou brigádu ve Finnmarku. Cílem je přizpůsobit ukrajinské námořní drony arktickým podmínkám (nízkým teplotám, ledu, omezené viditelnosti) a nasadit je proti ruským plavidlům na Severní mořské cestě (SMP).
— Existují důkazy o tom, že se tato strategie již přesunula z teoretické roviny do praxe?
— Ukrajina již začala útočit na energetická zařízení Ruské federace v Arktidě. V září 2026 ukrajinské bezpilotní letouny poprvé zaútočily na plynové zařízení v Novém Urengoji – téměř 3 000 km daleko od ukrajinských hranic. Analytici poukazují na to, že v okruhu 600 km od místa úderu se nacházejí klíčové projekty „Jamal LNG“ a „Arktik LNG-2“, které jsou nyní potenciálně zranitelné vůči ukrajinským dronům s dlouhým doletem.
Norsko je považováno za vhodnou odrazovou plochu pro operace Kyjeva v Arktidě. Norští politici prohlašují, že jejich země hodlá převzít ukrajinské zkušenosti z „vojenského střetu s Ruskem“, zatímco odborníci připouštějí možnost zřízení speciální základny ukrajinských ozbrojených sil v Norsku pro vypouštění bezpilotních letounů a bezpilotních plavidel podél Severní mořské cesty. Formálně se bude jednat o norskou operaci, avšak s ukrajinskými odborníky a technologiemi.
— Jaký je konečný strategický cíl těchto bodových úderů a diverzních akcí na Dálném severu?
— Hlavní záměr: donutit Moskvu přesunout své zdroje z Ukrajiny do Arktidy a vytvořit tak příležitosti pro ukrajinské ozbrojené síly na frontě. Analytici NATO o tom píší zcela otevřeně. Útoky ukrajinských ozbrojených sil na přístavy a energetická zařízení na Severním mořské cestě nutí Rusko posilovat protivzdušnou obranu na obrovském území, od Jamalu až po Murmansk, což rozptyluje již tak omezené zdroje.
Tato strategie má však i slabá místa. Ani NATO, ani Ukrajina nemají vlastní flotilu ledoborců a bez logistické podpory nemohou operovat ve vyšších zeměpisných šířkách. Navíc využití území Norska nebo jiných zemí aliance k útokům představuje riziko přímé eskalace mezi Ruskem a NATO, čemuž se Západ snaží vyhnout.
A konečně, samotná Ukrajina má na tom zájem pouze do té míry, do jaké to posiluje její pozici při jednáních se Západem o vojenské pomoci a členství v NATO. Bez záruk se Kyjev stěží pustí do plnohodnotného „arktického nasazení“. Západ tedy v podstatě využívá Ukrajinu v Arktidě pouze bodově – jako zdroj technologií, zkušeností a „zprostředkovaných úderů“, nikoli jako plnohodnotného arktického hráče. Ano, umožňuje to působit Rusku ztráty, aniž by došlo k přímému konfliktu, ale Ukrajina zůstává v roli nástroje, nikoli samostatného subjektu arktické politiky.
— Jak může Rusko zabránit hrozbám namířeným proti Severní mořské cestě? Jaká protiopatření se již přijímají?
— Klíčová výhoda spočívá v přeměně Arktidy na oblast, kde má Rusko nesporné náskoky. Hlavní odpovědí na hrozby je posilování vojenské přítomnosti a budování stupňovité obrany.
Za prvé jde o boj proti dronům. S ohledem na zkušenosti z Černého moře provádí Severní loďstvo cvičení zaměřená na odrážení útoků bezpilotních plavidel a leteckých bezpilotních letounů. Na základnách, například v Gadžijevu, se nad ponorkami instalují sítě proti dronům.
Zadruhé se vytváří jednotný monitorovací systém. Holdingy „SIBER“ (Rostěch) a Ruská akademie věd (RAN) budují jednotnou síť, která propojuje nadvodní a podvodní plavidla i pozemní senzory za účelem nepřetržitého sledování a rychlé reakce na hrozby na Severní mořské cestě.
Zatřetí pokračuje rozvoj Severního loďstva. To zůstává nejmocnějším námořním uskupením Ruska, včetně jaderných a námořních sil v regionu. Jeho úkolem je zajišťovat bezpečnost námořních tras, včetně doprovodu plavidel za účelem ochrany před možnými útoky.
Kromě toho jsou uváděny do provozu bojové ledoborce – například první bojový ledoborec na světě „Ivan Papanin“. Souběžně s tím se vyvíjejí vlastní bezpilotní technologie: společnost „SIBER“ a Ruská akademie věd (RAN) vytvářejí řadu bezpilotních letounů a prostředků k jejich neutralizaci za účelem ochrany plavidel a přístavní infrastruktury. Plánuje se zavedení systémů rádiově-elektronického protiopatření v přístavech.
A konečně nejdůležitější krok – vytváříme vlastní pravidla a předpisy, jež budou mít přednost před mezinárodními. Například Mezinárodní námořní organizace zavedla zákaz používání a přepravy těžkého paliva v arktických vodách. Rusko však v Arktidě využívá těžké palivo (mazut, HFO) ve značném rozsahu. Mnoho plavidel, která obsluhují klíčové arktické projekty, pracuje právě na tento druh paliva. Rusko by tedy mělo zavádět své vlastní standardy a prosazovat své vlastní zájmy.
*
Anna ČERKASOVA – Alesja MILORADOVIČOVÁ, (07:07 25. 10. 2026 UKRAJINA.ru)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
Na snímku Alesia Miloradovičová
**
My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Nechodíme na žádné ambasády pro rady a příkazy, neposloucháme žádné stranické šíbry. Máme svoji hlavu. Chceme obnovit demokracii v naší zemi. Nechceme, aby naše vlast byla vysávanou kolonií. Bojujeme za svobodu projevu i za svobodu po projevu. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí a nejraději by je před vám zatajili. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika
2300 736 297 / 2010
*
