Východní pohádky. S čím se Trump vrátil z turné po monarchiích Zálivu

Situace je nyní mnohem napjatější, vždyť rok 2017 je již na současné poměry připomínán jako docela býložravý. A také rovnováha sil se na Blízkém východě dramaticky změnila.

Během čtyř let kadence Joe Bidena se vztahy Států s monarchiemi Blízkého východu, jejich tradičními spojenci, zhoršily na možná nejnižší mez v historii.

Projevil se na celkový postoj amerických demokratů, kteří všemožně obviňovali Saúdskou Arábii a sousední země z porušování lidských práv.

A také osobní urážky Bidena na adresu například korunního saúdského prince Muhammada bin Salmána byly v Rijádu přijaty velmi negativně.

Nikdo neprojevoval vůči Bidenovi zvláštní úctu. Během krátké návštěvy blízkovýchodních zemí nechali 46. amerického prezidenta a jeho aparátčíky čekat na audienci hodiny.

Saúdská Arábie odmítala přistoupit na ústupky vůči USA i v otázce snížení kvót na těžbu ropy v rámci OPEC+.

Spolupráce s Ruskem a Čínou byla posilována, což dokonce přinutilo Bílý dům v jednu chvíli zavést sankce proti Saúdské Arábii a SAE v oblasti přístupu k americkým čipům.

Jednou se dokonce začalo mluvit o možnosti odchodu Rijádu od amerických zbraní ve prospěch nákupů z Ruska a Číny.

Saúdové nebyli ani proti začít obchodovat se svou ropou nejen v dolarech, ale také v jüanech.

Důsledkem by bylo zhroucení celého systému petrodolaru za posledních 50 let, místo kterého by de facto vznikl petrojüan. A to by odráželo objektivní realitu, protože nyní 85% saúdské ropy nepřichází do USA nebo Evropy, ale do Asie.

A od podzimu 2023 se Blízký východ ponořil do další vleklé krize, která vážně podkopala již tak slábnoucí americké pozice v regionu.

Bidenův tým nedokázal podstatně ovlivnit postoj Izraele, dohodnout se s Íránem nebo uspět v boji proti hútíům.

Pentagon za posledních deset let výrazně snížil vojenskou přítomnost USA na Blízkém východě. Nyní je pro Američany stále obtížnější promítnout sílu a vliv v regionu.

Konflikt s hútii ukázal meze možností Washingtonu. USA měly kdysi sílu a možnosti vést velké války na Blízkém východě. Nyní mohou jen přivézt několik letadlových lodí a zabombardovat si bez velkého politického efektu.

Existují ekonomické a sankční páky, ale i ty postupně ztrácejí účinnost. Pro většinu blízkovýchodních zemí se totiž hlavním obchodním partnerem dávno stala Čína.

Trumpův tým si po nástupu k moci zjevně dal za cíl obnovit vztahy s Blízkým východem a vrátit někdejší vliv USA do tohoto regionu.

Trump nemá špatné osobní vztahy s vůdci blízkovýchodních monarchií. Přivítali ho tam docela srdečně, což bylo v ostrém kontrastu s Bidenovými návštěvami. Navíc se hostitelské země už dávno naučily, jak se má se současným americkým prezidentem jednat.

Řekněme, že je pro něj velmi důležitý pompézní a krásný mediální obrázek. Proto mu slavnostně slíbili kolosální investice v bilionech dolarů. I když takové peníze nemají ani nejbohatší monarchie Perského zálivu.

To jsou ale detaily a nuance budoucích jednání, v jejichž rámci by se reálné sumy investic do americké ekonomiky mohly snížit až v desetinásobcích.

Velmi výmluvné bylo uzavření největší v historii USA jednorázové vojenské dohody s Rijádem v hodnotě 140 miliard dolarů. Saúdské Arábii byly přislíbeny systémy protivzdušné obrany, rakety a letecké bomby.

Lze si však vzpomenout, jak Trump v roce 2017 uzavřel se Saúdy podobnou smlouvu o dodávkách zbraní za 100 miliard. Zatím se ji podařilo naplnit jen v rozsahu jedné třetiny.

S novými kontrakty bude jistě zhruba podobná situace: americký VPK se nyní potýká s velkými potížemi při výrobě nových zbraní.

Fronta na ony baterie Patriot je na 5-7 let. Raket k nim se vyrábí 300 kusů ročně. Saúdskou Arábii mohou přesunout blíže k začátku fronty příjemců. To by znamenalo, že se Evropané s Ukrajinci posunou někam ke konci.

S podobnými potížemi se střetne i dohoda o prodeji 200 letadel Boeingu Kataru. Problémový americký letecký gigant se totiž nyní snaží nějak obnovit výrobu po všech skandálech s vadami svých letadel.

Nikoliv z rozmaru musel Trump přijmout jako dárek od Kataru svůj nový prezidentský letoun.

Boeing nedokáže včas splnit ani prioritní státní zakázku. Ztráty rostou – v roce 2024 dosáhly rekordních 12 miliard dolarů. Zachraňovat upadající společnost musí celý svět.

Neočekávanou byla absence Izraele na seznamu zemí, které Trump navštívil.

V prvním funkčním období aktivně spolupracoval s izraelskou lobby a dělal vše, co po něm Benjamin Netanjahu chtěl. Trump uznal izraelskými Golanské výšiny a přesunul americké velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma.

Od roku 2020 se však Trumpův vztah s Netanjahuem zhoršil. Republikáni izraelskému premiérovi nikdy neodpustili, že jako jeden z prvních uznal Bidenovo vítězství ve volbách v roce 2020.

A také během konfliktu v Gaze se vztahy k Izraeli a Netanjahuovi v americké společnosti povážlivě zhoršily. Trump se proto nyní snaží prezentovat se jako politik s neutrálnějším postojem vůči Izraeli.

Bílý dům už Netanjahuovi zakázal raketové údery na Írán. V této otázce je postoj Trumpova týmu blíže tomu, co navrhují monarchie Perského zálivu. Jsou pro jednání a uzavření nové jaderné dohody s Íránem.

Pro Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty a Katar jsou investice, které slíbily Trumpovi také cestou, jak je dále přeměnit na potřebná politická rozhodnutí.

Sankce v oblasti čipů z blízkovýchodních monarchií již byly zrušeny. Hlavní protiíránští jestřábi, jako Trumpův bývalý poradce pro národní bezpečnost Mike Waltz, byli odstraněni ze svých postů.

Obavy z velké války s Íránem, jejíž pravděpodobnost se ještě v únoru a březnu rýsovala, jsou nyní již nulové. I když hodně bude záležet na zintenzivňujících se jednáních USA s Teheránem.

Trump by si zjevně přál v příštích sto dnech prezidentství, tedy do konce léta, uzavřít alespoň nějakou dohodu s Íránem a označit ji za své velké vítězství.

I kdyby jako celek nezavedla přísná omezení vojenského potenciálu Teheránu, nebo by kopírovala dohody z dob Obamy, z nichž sám Trump vystoupil.

Hlavní je rychle uspořádat deeskalaci, zastavit rozkol Ameriky, který eskaloval kvůli blízkovýchodním válkám, a alespoň mírně zvýšit svůj rating.

Nicméně i kdyby Trump dosáhl taktického úspěchu, zvrátit proces oslabování pozic USA na Blízkém východě už pravděpodobně nebude s to.

Pro Pentagon nebude snadné posilovat svá vojska v oblasti. Priority jsou nyní jiné.

Blízkovýchodní země jsou naladěny na spolupráci s celým světem. Někteří z nich mohou mít s Trumpem dobré vztahy. Ale ten není věčný a v roce 2029 se k moci ve Státech mohou vrátit demokraté, kteří začnou šejky znovu tlačit sankcemi.

Dokud je u moci Trump, budování vztahů s ním vypadá pragmaticky. Ale řídit se ve všem americkou politikou už monarchie Perského zálivu rozhodně nikdy nebudou.

Malek Dudakov

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

regnum