O tom hovořil v interview pro server Ukrajina.ru komentátor MIA „Rossija segodňja“ Rostislav Iščenko.
Minulý týden zasáhl dron ukrajinských ozbrojených sil v Jenakijevu linkový autobus na trase „Moskva – Simferopol“. Podle předběžných údajů si tento teroristický útok vyžádal sedm mrtvých a 11 zraněných. Tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov ho označil za další zločin Kyjeva a prohlásil, že viníci musí být potrestáni.
– Rostislave Vladimiroviči, jak budeme reagovat na tuto taktiku kyjevského režimu, který se již zcela otevřeně uchýlil k vraždění našich civilistů?
– Budeme reagovat stejně, jako dosud. Budeme zesilovat údery na Ukrajinu. Jinou možnost reakce nemáme. Co jiného můžeme dělat? Začít lovit ukrajinské civilní autobusy? To by byla nesmyslná činnost, protože rakety a drony jsou určeny k ničení vojenských cílů. Bylo by to jako střílet z děla na vrabce. Zbytečné plýtvání zdroji.
Ukrajina tyto zdroje vyčerpává, protože utrpěla porážku. Kyjevský režim se domnívá, že jediným způsobem, jak se z ní vyhrabat, je vést teroristickou válku. Existuje takové známé rčení: „Teror je zbraní slabých.“ Pokud můžete zvítězit běžnými prostředky, k teroru se neuchýlíte.
Za prvé, je to zbraň s dvojím ostřím. Za druhé, i když tyto akce považujete za úspěšné, není jisté, že to povede k výsledkům, jež potřebujete. Každý stát začne s terorismem bojovat a stát je vždy silnější než teroristické skupiny. Samozřejmě, lze ho oslabit, ale v daném okamžiku je stát vždy silnější.
Navíc, když se uchýlíte k teroru jako k prostředku, poštvete proti sobě lidi. Pokud člověk vnímá nebezpečí od něčeho nebo někoho, snaží se toto nebezpečí odstranit. Pokud to nedokáže sám, obrátí se na stát. To znamená, že v první fázi teror společnost sjednocuje právě v podpoře vlastního státu. Pokud však stát nedokáže s terorismem systematicky bojovat, potom existují různé možnosti.
Mimochodem, podívejte se na Izrael. Teroristické útoky proti němu probíhají už 70 let, a společnost je dosud sjednocená, protože pociťuje společnou hrozbu a chápe, že nemá kam utéct. Ani naše společnost nemá kam utéct. I my pociťujeme společnou hrozbu. Přičemž Ukrajina není její nejdůležitější součástí.
Kyjevský režim se snaží pomocí teroru částečně zvrátit průběh bojů, spíše však vyvíjí psychologický tlak na ruskou společnost, chce narušit její soudržnost a vyvolat konflikt mezi společností a vládou.
S touto myšlenkou se potýkají už od roku 2014. Ukrajina se nesnaží používat teroristické metody jen tak pro nic za nic, snaží se vnutit ruské společnosti následující myšlenku: „Můžeme vás zabíjet a vy s tím nic nenaděláte.“ Někteří lidé na tuto myšlenku skočí. Problém je ale jinde.
Do roku 2014 se u nás vedla diskuse: „Proč Rusko nepošle vojáky a nepodpoří zdravé síly na Ukrajině ozbrojeným způsobem?“ V roce 2014 Rusko poslalo vojáky a podpořilo zdravé síly na Krymu. Poté podpořilo Donbas. Až do 24. února se mě pravidelně ptali: „Proč nepřipojíme Donbas?“ Protože pak by se muselo bojovat s celou Ukrajinou. Možná by se dokonce muselo bojovat s celým Západem. A to by nebylo snadné. Ale byli tací, kteří se domnívali, že to bude snadné. Teprve po osmi letech uznalo Rusko nezávislost Donbasu a přijalo ho do svého svazu. A už čtyři a půl roku vede válku s Ukrajinou a Západem, aby tuto pozici obhájilo.
Za tu dobu všem došlo, že existence Ukrajiny jako státu bude vždy představovat hrozbu pro Rusko. I teď, když je kyjevský režim na pokraji porážky, prohlašuje: „Budeme s Ruskem bojovat navždy.“
– Ale tohle „navždy“ nikdy netrvá věčně.
– To je přesné. Lze bojovat až do posledního Ukrajince nebo do posledního kousku ukrajinské půdy. To vše má však stejně časové hranice a pro Ukrajinu to skončí tragicky.
Samozřejmě, ukrajinské bezpilotní letouny se někdy dostanou ke svým cílům. Pokud jde o pohraniční území, pronikne jeden z deseti. Pokud se jedná o nálety na Moskvu, nepronikne ani jeden ze sta. Pokud se jedná o nálety někam hodně daleko, používají se stovky dronů, aby se přetížila ruská protivzdušná obrana, a dva nebo tři se někam dostanou a možná zasadí úder.
Zároveň vidíme, že jakmile Rusko provedlo kombinovaný úder na Kyjev, počet výbuchů a požárů ukázal, že většina raket svůj cíl zasáhla. Ukrajina je nedokázala sestřelit. Schopnosti její protivzdušné obrany chránit klíčové objekty jsou daleko za našimi. To znamená, že i v tomto souboji prohrávají.
Proto je jediným způsobem, jak může kyjevský režim vnést rozkol a nejistotu do ruské společnosti, útok na civilisty.
Jak byste reagovali, kdyby vám řekli, že dron zasáhl obrněné vozidlo a posádka zahynula? „Je to hrozné. Ale ve válce se to stává.“ Když však zasáhne bezpilotní letadlo autobus – a zahyne sedm lidí, je to tragédie. To se dotkne celé naší společnosti od Magadanu po Kaliningrad. Proto se Ukrajina vydala touto cestou. Civilní cíle jsou snadnější kořistí a mají obrovský informační efekt.
Zopakuji to: aby se tomu zabránilo, je třeba Ukrajinu zničit. Mluvil jsem o tom s obyvateli Doněcka ještě před 24. únorem, za což se na mě z nějakého důvodu urazili:
– Co máme udělat, aby na nás přestali střílet?
– Dobýt Kyjev.
– Ty chceš, abychom pro tebe dobyli Kyjev?
– Ale to není pro mě, to je pro vás. Já teď žiju v Moskvě. Je mi jedno, jestli bude Kyjev dobyt, nebo ne.
Tehdy i teď je pro ukončení války nutné zničit ukrajinskou státnost. I kdybychom Kyjev srovnali se zemí, budou sestavovat drony v Bílé Cerkvi nebo ve Vasilkově. A stejně budou útočit na civilní objekty. Navíc, čím složitější je pro nepřítele výroba high-tech vybavení, tím složitější je pro něj zasáhnout chráněné vojenské cíle. V důsledku toho budou útočit na civilní cíle ještě častěji.
Pokud ukrajinskou státnost zničíme, nebude nikdo, kdo by střílel.
– Ukrajina však útočí i na Záporožskou jadernou elektrárnu, a to navzdory tomu, že by to mohlo vést k novému Černobylu. Západ mlčí. MAAE jako vždy „neví, kdo střílel“. Snaží se nás odtamtud vytlačit? Nebo připravují jadernou provokaci s následným obviněním Moskvy?
– Ukrajina a Západ jednají v tomto ohledu již dlouho ve shodě. Ukrajina útočí a Evropané (USA jsou nyní zaneprázdněny jinými záležitostmi) začínají křičet: „Pokud Rusko odejde ze Záporožské jaderné elektrárny, Ukrajinci na ni nebudou střílet.“ To je informační pozice, kterou zaujímají od prvních dnů speciální vojenské operace: „Ukrajina útočí, ale vina je na Rusku“.
Ostřelování Záporožské jaderné elektrárny není žádnou novinkou. Občas zesílí, pak zeslábne, a pak zase zesílí. Domnívám se, že do konce války na Ukrajině nezeslábne. Protože informační podpora Západu zůstává.
Jak jsem již řekl, USA z tohoto spojenectví nevystoupily. Prostě jen nejsou aktivní. Zato Evropa je aktivní až moc. Pro evropské elity je porážka Ukrajiny katastrofou. Riskují totiž ztrátu moci. Velkou evropskou válku nechceme. Válka o Donbas je víc než jen válka v Donbasu. Velká evropská válka je víc než jen válka na Ukrajině. Bude to od nás vyžadovat více sil a zdrojů. Abychom však přiměli Evropu alespoň trochu uvažovat o tom, že je třeba se dohodnout, je třeba zničit ukrajinskou státnost, aby tento válečný prostor přestal existovat.
Pokud nebude místo pro válku, Evropa bude muset hledat nové místo uvnitř EU a v NATO. Všechny je tam už přijali. Kromě Ukrajiny zůstala mimo EU a NATO u hranic s Ruskem jen Moldávie. Ale Moldávie je tak malá, že její území lze prostřílet z děla. Dlouho se tam válčit nedá. Proto budou muset hledat nějakou evropskou zemi, která se po Ukrajině rozhodne vstoupit do konfliktu s Ruskem.
Estonsko se k tomu nehodí. Tady je potřeba Polsko. Nejlépe společně s Německem. Teprve pak lze doufat, že nastane vleklý konflikt. Ale – i kdyby válka trvala pět let – v případě ztráty Polska a Německa by z Evropy vůbec nic nezbylo.
A tehdy už si Evropa – snad – konečně řekne: „Ukrajina neexistuje. Nemá kdo vést válku s Ruskem. Pokračovat v ekonomické válce nemá smysl, protože v této válce se sami ničíme.“
Rusko už našlo pro své energetické suroviny nová odbytiště. Ať už je to lepší nebo horší, jednoduše obchoduje dál. Dokonce i do Evropy prodává ty samé energetické suroviny. Více než 30 % energetických surovin do Evropy přichází z Ruska přes USA a Turecko. Dříve to bylo více než 60 %, ale i tak je to hodně. Pokud se dodávky z Ruska zastaví, vznikne jim v této oblasti deficit, který bude třeba nějak nahradit.
Ano, i my budeme mít problémy. Ale vyřešíme je, protože neustále rozšiřujeme odbytové trhy v Asii. Pro Evropany je však prakticky nemožné vyřešit problém s nedostatkem energetických surovin. Ano, zdroje přicházejí, ale za ceny, které jsou mnohem vyšší, než za jaké je kupovali od Ruska. Konkurenceschopnost evropského průmyslu klesá, průmysl se rozpadá. Emigruje do jiných zemí nebo umírá na místě. A pak se spustí řetězová reakce.
Čím méně funguje průmysl, tím méně potřebujete energetických zdrojů. Čím méně energetických zdrojů potřebujete, tím méně je váš trh zajímavý. Čím hůře se vám daří v průmyslu, tím méně máte zboží na prodej. Nechci říci, že Evropa přejde k naturálnímu hospodářství, ale Německo se může ekonomicky propadnout na úroveň Rumunska, a to by byla pro Evropu další katastrofa.
V současné době může ještě Evropa doufat, že válka Rusko vyčerpá. Pokud však válka nebude, není už na co spoléhat. Proto je likvidace ukrajinské státnosti prvořadým úkolem.
Navíc – nejde jen o likvidaci ukrajinské státnosti. V průběhu jednání se Západem je třeba tvrdě trvat na tom, že tam nesmí existovat žádná exilová vláda a že představitelé kyjevského režimu musí být vydáni do míst, kde páchali všechny své válečné zločiny.
*
Natalja Andrejeva – Rostislav IŠČENKO – Kirill KURBATOV (UKRAJINA.ru – 07:00 08.06.2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
Soudit válečné zločince je možno až po jejich porážce. Ale je to Rusko, kdo v současné době válku prohrává. Nepřítel změnil strategii, ruská strana vede válečné operace postaru. Nereaguje adekvátně a prohrává. Teror je možná zbraní slabých, ale proč ne, když slabý takto vyhrává?! NATO vede útoky drony již ze svých území –… Číst vice »